Dobrodružství

Kapitola čtvrtá - Tady

Kapitola pátá - O spropitném. O klení. A o přátelství.

„Děkuju, senseii, že jste nás dneska večer pozval na ramen…“
„No jasně, nic se neděje… Ale… Asi jsem si zapomněl peněženku, takže asi…“
„Cože?!“
Minato na svého učitele hodil překvapený pohled, ale Aki, která seděla vedle nich, se jenom zasmála.
„A protože jsi starší, Minato, platíš to ty.“

Akce Seznamte Aidu!

Po svatbě následovala hostina. Z Temari všechna nervozita už dávno spadla a teď se novopečená paní Nara tulila ke svému manželovi. Vypadali tak šťastně a spokojeně, tolik jsem jim to záviděla. U slavnostního stolu seděli snad všichni z vesnice. Tedy spíš všichni co jsem znala. Jeden člověk mi ale při obřadu unikl. Kakashi seděl nedaleko mě.

„Nechávat Taisei kaki aktivované pro teď nemá smysl,“ uvažoval Rhonoki a zahleděl se na modrý plamen hořící nedaleko bojiště.
„Sasori už je mimo něj.“
S těmi slovy zavřel oči a mávnul rukou. Modrý oheň zhasnul, jakoby tam nikdy ani nehořel.
Poté Rhonoki oči opět pootevřel a ukázal Sasorimu svůj obvyklý…
„Ten jeho arogantní úsměv mě teď už ale opravdu štve,“ uvažoval pro změnu Sasori.
„Jak jsi řekl,“ pronesl poté nahlas, „skončíme to!“

Ráno se probudila velmi brzo. Nechtělo se jí vylézat z postele, ale protože se jí už nepovedlo usnout, vylezla. Rozhodla se jít do kuchyně. Šla bosá po studené zemi, už byla skoro tam, ale zamotala se jí hlava a spadla na zem. Při pádu se narazila o roh dveří, které vedly do koupelny. Upadla do bezvědomí. Nehybně ležela na studené podlaze, dokud jí tam nenašla Konan.
„Reino?“ vyděsila se. „Peine!“ vypískla. První, kdo tam přiběhl byl Hidan, hned po něm Sasori.

Vysokou rychlostí - část čtvrtá - Přepadení nebo jen klam?

[color=blue]Sotva se vůz dokodrcal na trochu volnější prostředí, zachytil jsem na levé straně pohyb. Zvedla jsem varovně ruku.
„Kde?“ objevil se vedle mě Kakashi. Sakura, Sasuke a Naruto obklopili vůz a členy skupiny.

[font=Comic Sans MS],,No to si snad dělá srandu!“ vyprskl Naruto.

39. kapitola: Problém

Naruto si procházel svůj úkol ještě jednou a zopakoval: ,,To nemyslí vážně.“
Sasuke si pomyslel, že jestli má to stejné, jako on, tak asi bude muset na psychickou terapii, a nahlédl Narutovi přes rameno.
,,Bože, ta si snad dělá srandu,“ vydechl překvapeně. Na svitku totiž bylo:

Na podlahu dopadl batoh. Chlapec zavřel dveře.
„Jsem doma!“ Oznámil nahlas celému domu. Přezul se a odešel do kuchyně. Z mycí linky si vzal chleba. Posadil se ke stolu, začal jíst.
„Co to, že jdeš tak pozdě?“ Ozvalo se z druhé strany stolu za novinami. Muž je složil a usmál se.
„Pokoušel ses trénovat přes hodinu nebo sis našel kamarády?“ Jeho otázka byla plná očekávání.
Kabuto zavrtěl hlavou: „Ne, vysypal jsem si omylem věci z tašky. Musel jsem je posbírat.“

„Slyšíš?“ křičela na něj. Neotočil se. Prostě šel dál. „Slyšíš mě?!“ její hlas zněl hystericky. Po tvářích jí tekly potůčky slz. Bolestně sevřela víčka a padla na kolena. V hlavě se jí míhaly různé vzpomínky.

„Zůstaneme spolu?“ zeptala se ho. Objal ji kolem pasu.
„Vždycky.“ Zašeptal jí. Ona se šťastně usmála a schoulila se mu do náruče.
„Vždycky.“ Špitla.

HihiXDD. ÁÁno, poo veeelice dlouhé době je tu další dílek. Doufám, že se bude líbit !!

Konoha

„Hokage-sama! Do kage kanclu vletěl shinobi s inkoustovým orlem na rameni. Do místnosti vběhl tak rychle, že se zastavil až o Jiraiyův stůl.

Erro-sennin se tak s trhnutím probudil a praštil onoho ninju do hlavy. Ten se jenom zapotácel a seknul s sebou o zem.

„Hmm…dobře ti tak, nemáš mě budit, zrovna sem měl úúžasnej o třech doost nažhavenejch dívkách“ a přitom se úchylně zasmál.

Na bojišti vládlo mrtvolné ticho. Všude byla krev a mrtví konožští a zvuční shinobi. Nikdo nezůstal živý. Po vražedné bitvě uplynula hodina a nikdo se nikdy nedoví, co se dělo po té strašné bitvě. Zbyl jen jeden legendární sannin, a to Orochimaru, který se chystal o nadvládu Konohy, Suny a dalších vesnic. Ale mělo by to tak skončit? Měla by být všechna ta snaha zmařená? Měl to být osud a mělo by zlo vyhrát nad dobrem? Ne! Nemělo by to tak být! Ale kdo pro to něco udělá?

Tři roky. Tak dlouho trvá výcvik na ANBU. Končí diplomem a tetováním. Také maskou vlastního výběru. A následuje přiřazení k nějaké skupině a doživotní služba vesnici jako Černé jednotky.
„Masako-chan,“ ozval se z vyvýšeného pódia hlas vedoucího ANBU v černé masce se třemi svislými světle modrými pruhy.
Rusovlasá kunoichi se ladně zvedla ze země, na níž doposud seděla a vydala se k němu. Vystoupila na vyvýšené místo a on jí předal diplom.

Kapky deště dopadaly na okenní tabulky. Reina se znuděně dívala z okna a přemýšlela, co bude dělat. Skoro všichni byli na misi. Kromě Deidary. V tu chvíli, kdy si na něj vzpomněla jí napadlo, že by zase někam mohli zajít.
„Deidaro!“ zavolala na něj. Deidara se na ní otočil a usmál se.
„Co potřebuješ?“ zeptal se.
„Jen jestli bys někam nechtěl zajít.“ Pokrčila rameny.
„Nikam se mi nechce.“ Zakroutil hlavou a posadil se na židli. Reina si povzdechla a kecla si vedle něj. Vytáhla z kapsy papír a tužku a začala psát.

Mno tak tahle moje povídka bude o tom, že tým osm půjde na misi, tam je někdo přepadne a... já to prostě neumim vysvětlit. Asi to bude na pár ItaHina. Já vím, že to není moc upoutávající, ale tak snad si to někdo bude číst! Mno a pak si tam ještě zahrají roli Akatsuki apod. Je to v době, kdy se Sasuke přidává k Akatsuki. Pak tam někdo oživne, takže Ninbi no Nekomata. XD .

Encounter

Takže…jednoho krásného dne,... hm, dost poezie, koho to zajímá? Teď a tady začíná pořádná povídka!

Úplněk

„Ach jo, to je nuda.“ Povzdechl si Atarashi sedíc na studené, špinavé zemi v temné chodbě a snažíc se přes tu tmu prokouknout až na Shizuka.
„Buď rád že můžeš jenom sedět a nic nedělat.“ Ušklíbl se chlapec, sedící proti němu.
„A co bych jako jiného měl dělat??“ Nasadil Atarashi nechápavý pohled, který mu však v té tmě byl úplně k ničemu.
„Třeba kopat tady uhlí, stejně jako horníci, co se tady ztrácejí.“ Plácl se Shizuko do čela dlaní. Atarashi se začal ohlížet okolo sebe a pak moudře prohlásil.

Naruto už pochopil, že tady rasengan zřejmě nepomůže, když najednou vír zachytil i Hinatu. Ta jen zděšeně vykřikla a řízená pouze proudem vody se rychle blížila k překvapenému Narutovi a jeho rasenganu.
Ten sice už nestačil uhnout rukou, jakmile si však všiml Hinaty, přestal se na rotující kouli soustředit a ta se rozplynula. Těsně na to mu do ruky vplavala Hinata, stále řízena stále slábnoucím vodním vírem.
„Hinato!“ křikl Naruto a dál držel dívku v náručí.
Ta se na něj stále ještě vylekaně podívala.

Náhled minulé kapitoly:
„Dobře,“ přikývl pouze a podal Deidarovi peníze, které blonďáček uschoval na místo do kapsy, kde se ještě před chvílí nacházel přívěšek. Na to se otočil a zamířil pryč z mísnosti, zadní části nějakého baru. Prošel lokálem a vyšel ven, kde se zatsavil a zadíval se na hvězdy. Ačkoliv se tomu po tolik týdnů bránil, cítil stále větší samotu. Se sklopenou hlavou zamířil k ubytovně, kde právě přebýval.
K tomuto: Děj je o pár dní později (mno, řekněme, že to bylo od místa Deidarova pobytu docela daleko, takže se tam tři Akatsuki ploužili dost dlouho, zatímco to Deidara rychle proletěl xD), taky navazuje na část v manze číslo 359, při jednom boji (odmítám spoilerovat xD)
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou, poznámky autora tlustě, a v závorkách samozřejmě :)

„Aha…takže ty si vlastně hraješ na hokage. Snažíš se chránit vesnici, která stojí za tebou.“ Ušklíbl se.
„Pochopil sem, že nezáleží na titulu. Už je mi jedno, jestli budu hokage. Byl to sice můj dětský sen, ale zjistil sem, že člověka nedělá titul, ale jeho činy.“

„Chlapeček si myslí, že nám vyrostl. Má řeči jako psycholog. Dal si se na víru?“ Začal se Danzou Narutovi posmívat. Ten už dostal další chuť se proti svému protivníkovy bezmyšlenkovitě rozběhnout, ale cosi v jeho podvědomí ho zastavilo dříve, než to stihl udělat.

„Něco se stalo. V tak dobré náladě jsi nebyl už hodně dlouho. Naposledy, když..... když.... jo když si došel z mise na záchranu těch z té písečné... Nemá to něco společného s nimi??“ vyptával se Shikaku.
„Možná...“ řekl Shikamaru a pak viděl pohled svého otce. Shikamaru se zamyslel a řekl:
„No tak, jo. Víš ta Temari. Ta co jsem s ní bojoval na chuunínských zkouškách v třetím kole. No, víš... pozval jsem ji na večeři.“ řekl Shikamaru.
„A ona to přijmula. Že??“ zeptal se Shikaku.