Dobrodružství

Svitky Dávných, nebo-li božská moc PODSVĚTÍ a NEBES,
vycházejí na povrch. Stará legenda z ještě prastarejších svitků ožívá
ze světa zapomnění. Nikdo přesně neví, co svitky obsahují ani kde jsou
a jen málo lidí o nich ví. Tyto svitky měli být zapomenuty, ale
nedopatřením znovu ožívají ... hrozba světa se blíží víc, než kdykoliv
jindy.

Velká bolest, kterou pociťoval Naruto přilepený ke zdi Yuukinou silou, pomalu ustupovala. Stále však cítil patrný tlak její ruky na své břicho. Po bolesti následoval tlak. Po tlaku pouze patrné škubání vnitřních orgánů. Cítil to.

Těžký tmavomodrý samet noční oblohy poseté tisíci hvězd shlížejících na lidský svět, nechápajících jeho prazvláštní pošetilost a nedosažitelnost jejich tolik chladné krásy začal ztrácet na své nekonečnosti.

Úvod

[font=Arial]Jak to vlastně začalo? To je dobrá otázka. Budu vám vyprávět příběh, co se stalo před lety …
Je to doba, kdy Naruto byl Hokagem už hodně dlouho. Oženil se z Hinatou. Avšak vztahy byly zamotanější, než by si to člověk dokázal představit.

Dívka skrývající se pod rouškou noci, hbitě utíkala mezi stromy. Na chvíli se zastavila a zaposlouchala se do ticha. Nic neslyšela a proto znovu vyběhla. Stále se rozhlížela kolem sebe a ještě víc se přikrčila. Její neslyšní běh tichou nocí přerušili hlasy, které se k ní rychle blížili. Znovu zastavila a vyskočila na větev, vysoko nad její hlavou. Přitiskla se ke kmeni, aby byla co nejméně vidět a zahleděla se dolů na zem. Přesně na místě, kde před chvílí stála se objevilo osm mužů, pozorně si je prohlédla.

Běžíme nekonečnou, temnou uličkou. Toto město je liduprázdné a obzvlášť děsivé. Sem tam slyšíme něčí kroky, které za okamžik přehluší šumění listnatých stromů, které se kymácejí do rytmu větru...
Nepřestáváme, běžíme dál...Studené kapky deště se mísí s kapkami potu a zběsile nám stékají po obličeji...
Před námi se v dálce rýsuje další obrovské město. Vprostřed města se tyčí štíhlá věž, na niž blikají červená světýlka...

„Všichni do útoku,“ rozkázal Kakashi a sám si vytáhnul nějaké kunaie a běžel na zvučné. Všichni ostatní členové jeho týmu ho následovali. Jen nikdo ze Zvučných nic nedělal. Všichni z týmu sedm hodili své kunaie na nepřítele a připravovali si další útoky. Sakura praštila do země a prasklina v zemi, která se tam objevila mířila přímo k nepříteli. Sai vyslal několik svých kreslených potvůrek a Yamato na ně zaútočil dřevem. Zbylí dva členové týmu použili svoji verzi Chidori.

Tak díky svátkům, náladě a pohlazní jedné můzy. Jsem dávám další díl v rekordním čase (alespoň pro mě ). Berte ho trochu jako můj předvánoční dárek pro vás co to tu čtete a netrpělivě čekáte na další díl!
Tak tedy uvádím v pořadí již 4 díl.
Itadakimasu! Snad se bude líbit!

04-Tvrdohlavý jako vždy!

Kyuubi poklesl pod tíhou svých zranění. Ještě vypustil spoustu své zbylé čakry, aby se postaral o černé Bestie v nejbližším okolí.

2. Díl

16:00
V Mizu no Kuni na severu země.

„Lorde Hellmastre, kde je Frozen?“ ptá se muž sedící na kamenném trůně, ozdobeným lidskými lebkami.
„Je mi to líto, můj pane,“ začne Hellmastr s nepředstíranou pokorou a respektem v hlase. Ukloní se a s pohledem do tmavé podlahy pokračuje, „ale Frozen začal jednat na vlastní pěst a pravděpodobně čeká na Kyuubiho v jedné ze svých síní.“

„No, co jsem říkala. Využívají své informace a rozdělili si nás tak, aby měli co největší šance na výhru.“ řekla Temari.
„Proč já musím bojovat s Yunem???“ zeptal se Shikamaru a hodil na Yuna zhnusený výraz.
„Protože si to tak zařídili.“ řekla Temari a rozběhli se na ni dvojčata.
„Tak to je super... proč já musím mít Joshika???“ zeptal se Kankuro divným hlasem.
„Protože tě jsi pro mě největší soupeř.“ řekl Joshiko a začal s ním bojovat. No teda ne přímo s Kankurem spíš s jeho loutkou.

Náhled minulé kapitoly:
Fajn, Peine, dýchej. Tohle zvládneš. Tohle zvládneš, jen pořádně zařvi a -
„VY BA -“
„Katsu!“
A zemí otřásl výbuch, jak milým Akatsuki spadl úkryt na hlavu. A tam dole, pod sutinami, někde hodne hluboko, tam byl uvězněn Pein.
Co jsem komu udělal, že mám na povel bandu nejpitomnějších stvoření na světě?!
K této: Děj přímo navazuje na minulou kapitolu
Upozornění: Uvozovky - přímá řeč, kurzíva - myšleny, tlusté a v závorkách - poznámky autora ;)

Vzhledem kvůli jistému nepatrnému otřesu se museli Akatsuki rychle klidit pryč, přitom z trosek ještě vyhrabat kdejaké tajné dokumenty, které si Pein nakřečkoval v kanceláři až úplně dole ve sklepě úkrytu. Tudíž, pokud to chtěli stihnout dřív, než by po nich šli ninjové lovci, museli uznat trochu toho Deidarova umění, a nechat ho už tak dosti pochroumaný úkryt nadobro odpálit. A později také honit poletující papíry, které stihly uniknout ven.

Přesto na Sakuřino konstatování, že už by měli jít, jen přikývli.

4. kapitola: Kapuce

[i],,Ve kterém že to má být patře?!“ zeptala se Tukoddo.
Sakura zamumlala, že ve třetím a zamířili tam.
Vyšli do prvního, do druhého – a tam se pozastavili nad hloučkem několika jiných geninů.
,,Co se tu děje?“ zeptal se Sasuke. Oči přítomných se na něm zarazily.

Nejspíš měli strach o vlastní život, po tom, co viděli takové představení.

3. kapitola: Konohamaru

[i]Kolem zasvištěl teplý vítr a mlha se zvedla.
,,A co to jako mělo znamenat?“ vyhrkl znenadání kluk s černými vlasy a nepatrně potrhaným oblečením.
,,Jsme na misi. Co by to mělo znamenat?“ opáčila osoba zahalená v kápi.
,,Jo, přesně tak, Sasuke!“ zařval poněkud neoprávněně rozjásaný blonďáček stojící opodál. ,,Máme misi, tak co tě překvapuje?!“

Reina ležela na posteli a dívala se do stropu. Přemýšlela o všem, o minulosti, přítomnosti i o budoucnosti. Musela se pousmát. Sedla si na postel, rozhlédla se kolem. Vylezla z postele a došla do kuchyně. Sedla na linku a začala jíst jogurt. Dojedla a vyšla ven. Sebou si vzala papíry a deku. Došla na své oblíbené místo, rozložila deku a posadila se na ní. Rozložila si papíry vedle sebe a začala je třídit na popsané a čisté. Když třídění dokončila bylo popsaných dvakrát více než čistých.

Svět ve, kterém vládne mír. To je přání každého správného shinobi. Mír však není jen tak a lidé si musí cosi vytrpět, aby nastal na celém světe. Bolest. To je ta věc, kterou člověk musí podle Akatsuki před mírem prožít a Akatsuki to jdou všem dokázat.

„Už tam skoro budeme!“ ozve se hlas muže, který je pro Sasukeho jediným příbuzným.
„Vím, už vidím hradby Konohy.“ řekne Sasuke.
„Stromy a vše okolo si přímo žádá mír!“ znovu řekne Madara a uchechtne se.

Tým tři, který směřuje k Seneli:
Skupina pěti lidí a jednoho žabáka si to směřuje rovnou ke svému cíly. Díky svému vynikajícímu výcviku, necítí únavu a tak mohou pořád na plno. Zatím nepotkali ani živáčka a díky tomu jsou již u svého cíle.
„Jsme tu. Dorazili jsme právě na bájnou planinu Genel na které by měla být někde ukrytá ta knihovna,“ oznámil všem Wiper, který se vyznal v mapách.
„Díky, Wipere. Půjdeme se tedy podívat po té knihovně,“ rozhodl Lufin.

Úvod
Tak mě tedy vzal do Svého domu, což možná neměl dělat...

Sakura a její tým pospíchali lesem. Najednou v dálce uslyšeli silný výbuch.
„Hinato co je to?“ zakřičela na Hinatu Sakura.
„Je to Naruto, bojuje s rootem. Jeden z nich je Sai.“ pozorovala situaci Byakuganem.
„Pospěšte si!“ křikla Sakura.

Naruto sledoval Zeka a přemýšlel. I po využití démoní chakry, měl problém zatlačit Hisshiho.
Zajímalo by mě co je zač… Doufám, že on mi dá odpověď.