Dobrodružství

4.kapitola – Procitnutí
Blonďatá dívenka ležela na posteli a spala tvrdým spánkem, věděla, že brzo vyrazí do podzemních chodeb, ale bála se. Bála se, že to pokazí a také nechápala ten hlas, který ji jakoby naváděl ať něco udělá. Ona nechtěla již jej poslouchat, ale zdálo se, že za ním bylo něco mnohem mnohem silnějšího, kdyby se svěřila komukoliv obvinili by ji, že je blázen a tudíž si to nechala sama pro sebe.

Konoha napadena

Gaara chytil Mella do písku a řekl ,,Sabaku sousou" , ale než to Mella rozdrtilo tak Mello řekl ,,Chidori nagashi" a písek se rozletěl na všechny strany. Mello vyskočil na střechu domu.
,, Znám tvé scopnosti, takže proti mně nemáš šanci." začal se smát Mello a v ruce se mu vytvořil bleskový luk. Gaara na Mella poslal svůj písek, ale než tam písek dorazil, tak byl Mello na jiné střeše, ze které vystřelil bleskový šíp. Gaara postavil šípu do cesty písečnou zeď, ale šíp skrz ní hravě proletěl a proletěl i ramenem Gaary.

„Kankuro!!! Že to není pravda!!!“ zakřičel Shikamaru na Kankura.
„Ne, jsem živá.“ řekla Temari, vyšla z hotelu a pokračovala.
„Nevím, co se tady dělo, ale od té doby co jsem Kankura našla, tak jsem byla pryč. No co... zjistila jsem, že naproti v tom módní obchodě mají šaty!! Jsou úžasné!! A já si je musela koupit!!“ řekla Temari a vytahovala si je z tašky.

Minatin pokoj

Zelenooká hnědovláska si už na přítomnost Čtvrtého Hokageho ve svém pokoji zvykla a přestala se červenat pokaždé, když se s ním v domě potkala. Jenže jakmile se opět stala paní situace, nahlodala ji zvědavost.

Každý den strávili dlouhé hodiny povídáním. Minata zajímalo všechno o tomhle novém světě, od oblečení, až po tajemství kuchyně a elektrické spotřebiče. Dívka mu ráda o všem pověděla, i když z toho vyplynula řada komických situací.

Kuchyňský chaos

„Po něčem toužit jest již důvod k žití.“
Vrchlický

Úvod
Vše začíná tmou a ve tmě končí. I já začala tmou a ve tmě zmizím navždy, abych se už nikdy nepodívala na svět těmato očima. Stejně jako moji předkové a jako všichni na světě jednou zajdu.
Ale proč mluvit o konci, když jsme teprv na začátku?

Náhled minulé kapitoly:
„Ty malej spratku! Pouštět tady červotoče! Co sis myslel?! Já jsem mistr loutek! Počkej, až tě chytím, to se rána nedožiješ!“ rozléhal se řev celým sídlem.
Hehe...mistr loutek...„Ó, no vážně, Mistře? To by jste mě ale musel chytit!“ poškleboval se ještě za běhu Deidara, když zahýbal v další nekonečné uličce sídla, ve kterém bylo toho dne neobvykle hlučno.
K této: Děj přímo navazuje na minulou kapitolu
Upozornění: Uvozovky jako obvykle značí přímou řeč, kurzíva myšlenky, tlusté v závorce poznámku autora, jen tlusté, v uvozovkách, značí řeč Zetsuovi černé polovičky ;)

Zatímco se milí Akatsuťáci snažili navzájem zmrzačit, k sídlu se sunula ještě jedna, v té době poslední dvojice v tmavých pláštích.
„...celkem dva nováčky,“ domluvil právě zrzek, když se zastavil se svou společnicí před zdánlivě obyčejným stromem.
„...zabiju!“ rozlehlo se okolím náhle, až sebou oba dva škubli a rozhlédli se okolo.
„Nebylo...nebylo to zevnitř?“ otázala se modrovláska opatrně.

Vysokou rychlostí - část pátá - Rudý blesk dostává výzvu

Největší pozornost v předsíni, na sebe upoutával jedna velká kresba. Na krásné, zřejmě nově vymalované zdi, se na své pozorovatele šklebila tmavá kresba. V divných kruzích a jiných geometrických obrazcích se skrývali postavy a zajímavá zvířata. Účelem téhle kresby bylo vyjádřit pouhým neforemným způsobem i ten největší strach. Sai přistoupil a sledoval v očích divného zjevení s mnoha ocasy, nocí překrytý dnešní svět. Černé rysy téhle noční můry jakoby vystupovali z lehce pokřivené zdi, a z každých úhlů viděli jakýkoli tvůj pohyb.

Po tomto boji se ve vesnici utvořil pořádný rozruch. Na chvíli byly přerušeny chuuninské zkoušky, což se moc často nestávalo. Renjiho už se jim povedlo donést do nemocnice, ale s Yunou to bylo těžší. Všichni se mezi sebou hádali, jestli to má vůbec cenu, protože ona už nedýchala a srdce jí bil jen slabě a nepravidelně. Nakonec se do toho vložila Tsunade.
„Dáme jí tři dny. Pokud se z toho nedostane…“ sklopila hlavu.
Kakashi se prodíral davem a snažil se dostat k Yuně. Když se mu to konečně povedlo, na tváři mu přeběhl vyděšený výraz.

Boj začíná

,,Konaaaaaaan" Zakřičel Genma po nečekaným útoky od Konohy.
Letěla hlavou dolů na kterou by spadla nebýt Genmova jutsu.
,,Konoha Senpu" Ocitla se ve hře i Zelená šelma, která zaútočila na Kisameho.
,,Hakke Rokujuyon Shou" Zaútočil Neji a následně TenTen s kunaiema.

Co že to zase ten Pary vymyslel?? Toť otázka xD. Další procházka po městě vedla k dalšímu námětu na povídku. Tentokrát sem jí ale odmítl psát sám a tak jsem požádal Alalinku, která díky bohu prosbu přijala a tak je z této povídky spoluautorské dílo. Takže víc už nebudu zdržovat tak dejte se do čtení :)

3.kapitola – Důležité informace: Podzemní cesty
Malá blonďatá holčička seděla na zemi opřená o zeď, dorazili k jejich spojencům, rebelům. Občanům, kteří povstali proti vládě téhle vesnice. Bylo to těžší, s její sestrou by se lépe přesvědčilo ostatní povstalce, že tahle skupinka Shinobi jim chtějí pomoci.
Ale kdo by dal na slovo malé holčičky, kterou každý lehce přesvědčí? Nebyla dospělá, byla lehkou objetí pro Genjutsu, iluzi či jiný klam. Jak lehce se dá lhát dítěti, dítě Vám uvěří, protože neví jak je svět krutý.

Po chvíli došli tři muži a jedna maskovaná postava. Maskovaná žena řekla:
„Kdo je to, Yuno??“
„Takže, ta postava je to žena... Ale ten hlas, je mi povědomí.... Z někama ji znám...“ pomyslel si Shikamaru.
„Hele nehraj, že ho neznáš. Vždyť...“ nestačil doříct Yuno.
„Yuno... Nemusí vědět, kdo jsem.“ řekla postava.
„Tak se ho zbav ty. Určitě ti to nebude dělat problém...“ řekl Yuno a poodešel o kousek dál.
Temari se rozklepala ruka a pomyslela si:

..prečo by Naruto nemohol mať stratenú príbuznú?....

„Konečne sensei. Zase meškáte,“ Sakura spustila hneď ako sa pred nimi zjavil Kakashi.
„Prepáčte mi,“ začal Kakashi ale Naruto mu hneď skočil do reči : „To nevadí. Radšej by sme mali už vyraziť.“ Sakura aj Kakashi prekvapivo naňho pozreli. Naruto si to všimol : „Čo je?“
„Nič,“ odvrátila sa červenajúca Sakura.
„Sai nejde?“ opýtal sa Kakashi keď si všimol, že naňho čaká len Sakura s Narutom.

„Nie. Vraj ma nejakú inú misiu.“

obrázky postav - (pouze pro přiblížení)
Dva muži mířily tichými nočními ulicemi směrem k velké a nádherné budově.
„Jsme tady…“ Řekl jeden z nich a sundal si ze zad meč.
„Hlavně tiše… A důkladně!“ Pošeptal druhý a provedl pečetě. „Země: Půdní oštěp!“ Vykřikl , ze země vyjel oštěp a vyrazil dveře od budovy.
„Půdní oštěp.. to zní děsně…“ Pousmál se druhý a vběhl do budovy.
„A ten tvůj meč smrdí…“ Odpověděl potichu a taktéž vběhl do budovy.

(Já vím...osudná plechovka, ale nic rozumnýho ze mě přeci nikdy nevypadlo xDD)

Náhled minulé kapitoly:
„Nikdy!“
Loutkář se zamračil, a Kisame rozesmál. Hidan se smíchem, ale poněkud nechápavě civěl na výjev před sebou, a Itachi si za ten den už poněkolikáté povzdychl.
„Kakuzu, tohle je Deidara.“
K této: Děj zase o několik dní dál
Upozornění: Uvozovky - přímá řeč, myšlenky - kurzíva. To divné, tlusté a v závorkách, to jsou poznámky autora xD

Svit Slunce 11

Liška zavrčela a pokusila se zbavit podivných pout. Jen jediné čeho docílila byla obrovská bolest.
"Nějak živá ne?" zeptal Hidan ležíc na zemi bez ruky.
"Jinchuuriki je po smrti. Nemohl to přežít," odpověděl Kakuzu s menší náznakem podezřelosti v hlasu a hleděl na spoutanou lišku.
"No, ale to nepoznáme ne?" odvětil Hidan a pomalu vstal, "kde mám tu ruku?"
"Bude nic bez svého Jinchuuriki," řekl Kakuzu a pomalu se vydal k spoutané lišce.

"Sakuro musíme jít, našli stopu!" řekl rychle čekající Kakashi na Sakuru.

„Tak mi pověz, jaktože tam kde je našli byla mýtina místo lesa?? Byla to Temari, tak si to přiznej!!“
„To byla jen náhoda. Temari určitě není jediné kdo ovládá vítr a Temari by nepracovala pro Orochimara. Pak by nikdy nic nepráskla na bráchy i otce. A Kankuro určitě není mrtví.“ řekl Shikamaru.
„Je mrtví.. O to jsem se sám postaral!!! A Shikamaru už mně nebaví schovávat tvář.“ řekl muž a sundal si masku. Shikamarovi se údivem prolomila kolena.

Temari bodla Kankura do krku a on se zhroutil na zem.

Naruto se probudil a vedle něj seděla Sakura.
,,Co se stalo?" zeptal se Naruto ale Sakura mu neodpověla.
V tom tam přišel Kakashi a Tsunade.
,,Jak ti je?" zeptal se Kakashi.
,,Bolí mně hlava" řekl Naruto a pak se zeptal co se stalo tak hroznýho, že se probudil v nemocnici.
Kakashi věděl ,že Naruto dřív nebo později stejně příjde na to, co se stalo, a tak mu to raději řekl.
,,Naruto, při tvém běsnění se už objevil pátý ocas a proto jsi tak zřízený že jsme tě museli hospitalizovat do nemocnice".

Kráčeli zvolna, svítilo slunce a vzduch už nebyl tak otrávený, jako na tom příšerném místě, kde byli nuceni chvíli se zdržet. Moriko cupitala za dvěma muži, ani nedutala.
„Neztratili jsme ji?“ znejistěl Sasori.
„Ale kdepak,“ zachechtal se jeho slizký společník. „Jde pořád za tebou… jako poslušný pejsek.“
„To je tvůj způsob řeči, nebo úmyslně protahuješ každé slovo?“ utrhl se na něj.
„Tajemství.“ Ninja zvedl oči k nebi a pokrčil rameny.
„Provokatér, já to věděl,“ zněla mladíkova odpověď.