Dobrodružství

Chvílemi jsem pozorovala výrazy ostatních a po porozumění jejich reakcí na nepochopitelné vjemy jsem došla k názoru, že z toho nedělají takový horror.
Jen mi přišlo, že je vše ztracené.
Prošli jsme podchodem, pomalovaným různými znaky- nepřipadalo mi to nějak známé, nebo podobné něčemu od nás. Jen jsem si chvílemi vzpomněla na Naruta. Zaslechla jsem, že se o něco takového pokusil, když byl ještě pošetilý.

Náhled minulé kapitoly:
Usmál se jejím směrem, když udělal pečeť a už poněkolikáté za tenhle den vyskočil na hřbet velkého, jílového ptáka.
„Zbohem, Eli! Zbohem, Kamenná!“ zavolal, kdy se rozletěl vstříc nebi.
„Deidaro! DEIDARO!“
Naposledy se ohlédl. Naposledy se na ni zadíval, vyhnul se zbraním, které po něm ninjové vrhali a na hřbetu jílového orla se rozlětěl vstříc prozatím nepoznaným místům.
K tomuto: Časový rozdíl není výrazný, pár týdnů až měsíců pryč z Kamenné.
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou, poznámky autora tluště a v závorkách :)

Na lavičku dosedl chlapec. Rozhlédl se před domem, jestli na něj už Tendo nečeká. Zvedl ze země pouzdro na kunaie a upevnil si ho ke stehnu.Potom si zkontroloval opasek Nasadil si batoh. Zvedl hlavu, když z domu vyšel muž v zelené vestě, šedých kalhotech a tričku, kolem paže měl zavázanou čelenku Listové vesnice.
„Dej mi batoh. Půjdeme trénovat do lesa, dneska je na to krásný počasí,“ zadíval se do slunce.Vyšel do ulic města a Kabuto za ním běžel, aby ho dohnal. Na kraji vesnice se Tendo zastavil, počkal na něj.

Je to takové doplnění k moji povídce VYVOLENÁ...Hezké čtení .

Co se to se mnou děje? Skoro nic nevidím, ale moje oči jsou otevřené. Stačím zahlédnou jak Orochimaru dělá nějaké pěčetě a potom padám do prázdna....
„ Naruto! “ To je Sakura? Snažím se oči otevřít, ale nejde to. Snažím se promluvit. To také nejde.
Zmocňuje se mě strach. Co když se ji něco stane? Nemůžu ji ochránit, když u ní nejsem a nevidím. Znovu se pokouším otevřít oči, ale pořád to nejde.

Cestou neprohodili ani slovo. Asi v půlce cesty Temari uviděla kavárnu a řekla:
„Kankuro jdi napřed, já si ještě zajdu do kavárny." usmála se a šla.
„Tak jo, ale buď brzo doma.“ řekl Kankuro starostlivě.
„Neboj.. A nechovej se prosím jak můj otec.“ řekla Temari a usmála se na něj. Temari šla ke kavárně a sedla si na krajní židli.
„Dobrý den, jedno expreso." objednala.
„Dobrý den, hned to bude." odpověděla servírka.
„A prosím, zabalit." poprosila Temari.
„Ahoj" pozdravil Shikamaru. Temari se ho lekla a rychle s sebou cukla.

„ Já..te..be..miluju..“ vydechl.
Naruto byl očividně mrtvý, ale mě pořád zůstavala naděje proto jsem pokračovala v léčení. Zkusila jsem jestli dýchá.
„ Nedýchá. Kua, Kyuubi pomož mi. Pomož mi s léčením, přece ho nenecháš jenom tak umřít?! “
Orochimaru, který to vše pozoroval z dálky měl na tváři škodolibý úsměv. Kdybych teďka nemusela léčit, vytloukla bych mu ho z tváře.
„ Sakuro. A to jsem si myslel, že jsi chytrá. A prdlajs. Nevyléčíš ho a ani ten démon ne. Jsi moc hodná, žesho zabila. “

Po nějaké té době mé bezmoci, jsem se rozhodla přestat trucovat a ukázat tomu otrapovi, že nejsem nějaká jeho hračka. O jeho návštěvě z koupelně mluvit nebudu, jinak by to zkusil i někdo jiný z nich. Dole však bylo prázdno, co to? Moji pozornost tentokrát zaujal kus papíru ležící na stole. Jednou rukou jsem ho zvedla a přečetla jsem si co na něj stálo.
Jsme na misi, zůstaň tady.
Znělo to jak rozkaz, kam bych asi teď šla, možná tak na verandu, dál jsem se neodvážila.
Nu což jsem tu sama tak co si třeba neudělat pohodlí.

„Naruto-kun!“ volala Hinata, balancující na okraji padesátimetrového srázu pod cestou, kterou zrovna šli.
„Kde přesně je místo, na kterém by měla být místnost se zbraní?“
Naruto vytáhl mapu a už po několikáté do ní koukali. Přesně věděli, kde jsou, alespoň podle mapy, ale ta se moc neshodovala s okolím.
Už několik dní bloudili v horách a zásoby se jim nebezpečně tenčily. Navíc začalo ještě hustě sněžit, brodili se ve sněhu po kolena.

[font=Comic Sans MS]Jenže pak taky budu potřebovat, aby mě někdo zastoupil ve funkci Hokage – i když mi ta noha sroste, asi si vezmu trochu volna…“

38. kapitola: Úkoly

Kdyby někdo upustil špendlík, jasně by bylo slyšet jeho dopad.
,,Hups,“ zamumlala Hedanna, jenže Tsunade ji slyšela a bohužel nesrozumitelně, takže řekla:
,,Dobře, vezmi si to ty, Hedanno,“ ale nedokončila.
,,Co já?“
,,Budeš mě na dobu neurčitou zastupovat, i když nevím, jestli je to dobrý nápad, když máš taky nohu v sádře…“

info: Hidan byl "zabit" Shikamaruem a teď musí navěky zůstat v obrovské jámě. Ovšem ninja má tajemství - jutsu regenerace. A jakmile se dá znovu dohromady, má strašnou chuť se mstít...
Tuto povídku píše Frid a Styron Leonyda

Věnováno členům Jashinova kultu

Povídka

Do hluboké jámy stále ještě padaly drobná smítka prachu a písku. Na vše se pomalu snášela noc. Kusy těla neopatrného Shinobiho byly zavaleny napadanými kameny. Kdosi v té hlubině však stále hovořil. Něčí… hlava.

info: Orochimaru a Sasori jdou na místo, kde mají sbírat informace. Naleznou však jen vypálenou vesnici a vystrašené děvče. Jak se zachovají? V jednom z nich se skrývá zrnko žárlivosti, které pomalu klíčí a následky mohou být nedozírné...

Důležité: Sasori nám zatím ještě nezloutkovatěl ;-)

Povídka

Orochimarův podzemní palácový komplex se už poněkolikáté hrozivě otřásl. Kabuto, který zrovna nesl tác s čajem pro Orochimara, se zarazil v polovině pohybu a poněkud úzkostně na něj pohlédl.
,,Orochimaru – sama, jste si jist, že je moudré aby...“
,,Není proč se strachovat, Natsuki to zvládne...“ odbyl ho a dál se věnoval svitku, který měl rozprostřen na stole před sebou.
,,Ale přece jen by...“
,,Kabuto...“ přerušil ho varovně.
,,Už mlčím...“ vzdychl, mlčky mu položil tác na stůl a nalil mu čaj.
...................

Svit Slunce 10

Tsunade sebou trhla a odskočila od Naruta. Z ležícího těla začala proudit rudá chakra.
"Shizune rychle odnes Hinatu!" vykřikla Godaime.
Přiskočila k Narutovi. Nashromáždila největší sílu co mohla do ruky a udeřila. Země se otřásla a Tsunade jen vytřeštila oči. Její úder byl zablokován pouhou rukou.
"Omlouvám se," zachrčel Naruto.

"Nikomu tu nic neuděláš!" vykřikl Naruto na lišku.
"Už jsi kompletně v mé moci," odpověděla posměšně liška.

Náhled minulé kapitoly:
Chunnin upřeně hleděl na hodinky, když začal otvírat zámek. Chvíli bylo ticho, až...jim pokýval hlavou.
„Ok! Jdeme!“ Všichni čtyři vyrazili vpřed, vstříc nehostinnému lesu plnému přerostlých brouků, a taky plného nepřátel, mnoha z nich krvelačnějších, než jejich zkoušející, o čemž ale ještě nevěděli.
K této: Děj se odehrává v manze 46 - začátek 47
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou, poznámky autora tlustě (a v závorkách ).
Barvičky: Yap, už zase, tentokrát to ale bylo třeba, jelikož je opravdu přebarvičkováno. Tudíž: červená Sewa, modrá Sasuke, oranžová Naruto (jako vždycky ), přibyla růžová Sakura, fialová Orochimaru a zelená ostatní nepřátelé. Myšlenky, tedy kurzíva bez barev jsem buď nepokládala za důležité vybarvovat, přehlédla, nefunguje ona barvička (mnjo, zase nějakej překlik xD) a nebo holt nemá označení v barvičkách (viz. fakt, že druhá myšlenka v kapitole patří Kibovi, a pro jednu jsem vážně nešla vymýšlet novou barvu.) Mno teda, tahle část, obvykle pětiřádková, je něak dlouhá xD Tak šup a číst xD

Vysokou rychlostí - část třetí - Mise

[color=blue]Okolo pěti hodin ráno někdo neúnavně klepal na mé dveře.
„Kdo to je?“ zavrčela jsem a jen v kalhotách a košili – na hlavně opravdu vzorné hnízdo – jsem otevřela dveře. Slunce zrovna vycházelo. Stočila jsem pohled dolů. Blonďaté vlasy a zářivý úsměv. Uzumaki Naruto.
„Dobré ráno, nee-chan, Kakashi-sensei říkal, že bys s námi možná chtěla jít na misi,“ oznámil mi.

„Hinato – chan ! Hinato – chan !

SAKURA, ZA BRANAMI:

„To ty jsi se taky zlepšil.“ odpověděla jsem mu a chystala dát další polibek.
„Nechci vás rušit.“ ,řekla Tenten, „ Ale Kabuto zdrhnul, Dal jsi mu sice pár hodně závažnách ran, ale nezapomeňte že je ninja medic.“
„ Dobrá, jdeme za bábi Tsunade, mimochodem ta teď musí mít aspoň 100 let.“ prohlásil Naruto a větčina z týmu se zasmála.
„ A co Hin? To ji tu tak necháme? “zeptal se Neji a z očí se mu kouleli slzy.

Tohle Kakashi nevyhmát...

Konoha si užívala prosluněného dne, Tsunade házela věci z okna, ninjové tvrdě dřeli na misích a Hatake Kakashi kolem sebe shromáždil skupinku Konožských ninjů, které chtěl ohromit novou schopností svého sharinganu.
"A nyní uchopím papír se svou fotkou a nápisem -Kakashi je nejlepší!- , následně provedu magický rituál, (ano, přidal ho tam, aby to působilo obtížněji) dbááám naa výýýsloovnoost magické formule, upřu na papír svůj pohled a BÁC, je v jiné dimenzi."

Kuchař se na nás koukl a zašeptal : „ Měla by jste se schovat..Třeba pod pult. “
„ Neznám důvod. Lidi jenom šílejí. “
„ Jste teďka nejznámnější osoba. Udělají všechno aby třeba dostali pár vlasů nebo kousek ruky. “
To mě vyděsilo. Kousek ruky?! Raději jsme se s Narutem schovali.
Hlasy lidí se neustále blížili. Až se celý dav vecpal do obchůdku.
„ Kde je! Dělej starče nebo...“
„ Nebo co? “ odpověděl klidně.
„ Nebo se vydáš směrem Amerika! “ křičel jeden vysoký muž z davu.

„Rain! Rain! Počkaj ma! Rain! Zastav sa už konečne!“ snažila sa ju dobehnúť Daisa ale Rain nemala najmenšiu chuť sa jej spovedať. Naštvane je zabuchla dvere priamo pred nosom. To sa už aj Daisa naštvala. Ona sa snaží byt na ňu celý čas milá a ona ju úplne ignoruje.
„Tak to by stačilo! Čo tým chceš dosiahnuť Rain?! Správaš sa ako primadona, ktorej všetci ubližujú ale ty sama všetkým robíš zle. Správaš sa ako drbnutá! Čo sa to s tebou stalo?! To nie si ty! Spamätaj sa už konečne, Rain. Týmto nič nedosiahneš!“