Dobrodružství
Reina rozhodně nakráčela k Peinovi do kanceláře s úmyslem pohovořit si s ním o misi, kterou chtěla podniknout ještě před tím než porodí.
„O čem si chceš promluvit?“ usmál se na ní Pein a slušně se jí zeptal i když věděl přesně co chce.
„O misi.“ Odvětila a lehce se usmála. Pein nakrabatil čelo a zamyslel se.
„Proč chceš misi?“ zeptal se jí. „Nudíš se snad?“
„No nudím..a chci být aspoň teď ještě chvíli použitelná..“ zamyslela se.
„Jakou misi bys chtěla?“ podíval se jí do očí.
„Kde se sejdeme?“ zeptala se Hanabi.
„V sále č. 5, přesně v deset hodin ráno. Lea tě tam dovede,“ usmála se Luna a odkráčela do svého pokoje.
Uplynuly už dva týdny a Hanabi se stále učila tajům bílé magie. Její učitelka Luna Slay, sestra Miny Slay, byla velmi trpělivá a učila i Sakuru něco z bílé magie. Ostatní se velmi nudili, a tak postupně prolézali celý Lunin dům a každý vždy něco objevil. Samozřejmě to bylo jen z nudy a vždy to vrátili zpět na své místo. My zastihneme naše unudilce zrovna ve chvíli, kdy prohledávají půdu.
Venku přes sídlem docela početné skupinky vrahů bylo příjemně. Dva ninjové tam právě trénovali. Orochimaru se uchechtl, lusknul prsty a vypustil z rukávů dva hady. Sasori se nenechal zmást a rychlým pohybem omotal hadům kolem krků chakrová vlákna a začal je utahovat, aby donutil svého partnera odvolat útok.
„Neškrť mi je!“ zaskučel Orochimaru.
„Říkal jsem ti aspoň stokrát, aby sis vymyslel něco originálnějšího!“ namítl Sasori.
„To není fér! Nikdy se nenecháš nachytat!“
„O čem na tohle téma chcete mluvit?“ zkoumavě se na ně podívala
„No na kdy to plánuje.“ Pokrčila rameny Konan.
„Co na kdy plánujeme?“ zeptala se Reina zmateně.
„No svatbu.“ Usmála se na ní Konan.
„Aha..nevím..tohle jsme neprobírali.“ Pokrčila rameny.
„To byste měli.“ Přitvrdila Konan.
„A proč? Času je dost.“ Zastal se Reiny Itachi.
„No to teda není! Měli byste to naplánovat! Trvá to strašně dlouho.“ Odvětila Konan.
„Netrvá..“ zavrtěla Reina hlavou.. „Trvá to jen chvíli.“
Náhled minulé kapitoly:
„Sewo! Nech ji! A cos to udělal Sasuke-kunovi?!“
„Dal jsem mu dárek na rozloučenou. A neobávej se o svou kamarádku. Dostaneš ji zpět...možná.“
Okolí bylo náhle nějaké chladné, mohla by odhadovat, že se podobně jako hadí ninja právě vtáhla do stromu. Jenže právě teď jí to bylo jedno, když se nemohla jakkoliv bránit.
K této: Děj se odehrává v 57 dílu mangy
Upozornění: Uvozovky značí přímou řeč, kurzíva myšlenky 
Barvičky: A zase totéž...mám dojem, že už to snad ani nemusím psát, vždyť jsou ty barvy jasně xD Sewa - červená, Sasuke - modrá, Orochimaru - fialová .
Když se znovu mohla hýbat a jakš takš rozpoznala okolí, posadila se. Překvapilo ji, že není svázaná, a rychle se rozhlédla okolo. Byla stále někde v lese, jen netušila kde.
Sakra...kde je ten slizoun?
Ač se rozhlížela okolo, nikde ho neviděla.
Tím líp pro mě...
Snažila se nenadělat žádný hluk, zvedla se a chystala se skočit, když -
„Někam jdeš?“
„Nic nedělejte!“ Ozval se podivný hlas. Orochimaru i všichni tři Hokage se otočili. Řítil se proti nim oranžovo-fialový blesk. Jakmile Sandaime poznal Naruta, uskočil pět metrů od Orochimara.
S rozvířeným prachem se Naruto vrhl do boje. Zastavil se mezi Orochimarem a Prvním a Druhým. Vycenil tesáky a prudce se roztočil na místě. Chakra vířila kolem něj v děsivých kruzích a ostře narážela do protivníků. Sandaime přivíral oči, do kterých se mu hrnula hlína a listí, ale přesto hleděl s otevřenou pusou.
Díl druhý: Sakuřin výkřik
„Kde to jsem?“ zeptá se Naruto a rozhlíží se všude okolo.
„Svět se změnil Naruto-kun!“ řekne postava zahalená ve stínu jednoho z mohutných stromů.
„Kdo jsi? Nerad mluvím s lidmi, kterým nevidím do očí!“ vstane a pořád se dívá na zahalenou postavu.
„Temari, ale je.... no je to Yuno.“ řekl Shikamaru, který se držel za paži.
„Právě proto. Je to Yuno a já mu něco dlužím.“ řekla Temari, odhodila svůj vějíř a řekla k Yunovi:
„Řekl jsi mi: ´Nikdy mně neporazíš, a můžeš se budeš snažit, jak chceš.´ od té doby jsem si to brala za svůj cíl. Chci tě zničit. A udělám to. Snažila jsem se zlepšit vše co se dalo. A myslím, že víc už neudělám.“ řekla a chytla kunai, který na ni Yuno hodil.
„Co od toho čekáš?“ podívala se na něj.
„Usmíření.“ Pokýval hlavou.
„Nebyl jsi to náhodou ty, kdo navrhl ať se rozejdeme?“ podivila se.
„Bylo to v tu chvíly nejlepší možnost.“ Pokrčil rameny.
„Takže ty jednáš podle nejlepší možnosti?“ podívala se mu zpříma do očí. „Takže já jsem byla taky nejlepší možnost?“
„Takhle jsem to nemyslel..“ zavrtěl hlavou.
„Jo? Ale vyznělo to tak..“ zašklebila se.
„Tak promiň..“ omluvil se. „Nechtěl jsem tě urazit.“
Sasori marně hledal pokoj dívky, kterou sem z vlastní vůle přivedl. Ještě pořád se zlobil na Orochimara. Ložnice černovlásky byla nezvykle tichá. Bylo mu jasné, že cizinka spí, protože nevěřil tomu, že by se jí po tak dlouhé a namáhavé cestě chtělo utíkat.
Spala a klidně oddechovala. Porušil své zásady, naklonil se nad ní a přejel prsty po hebkých vlasech. „Hej ty!“ zašeptal. „Co takhle vstávat?“
Démonická síla a jutsu mrtvé duše
Habib se rozběhl přímo na hřbitov co nejrychleji mohl.
Půl hodiny před tím
,, Tak to bych měl hotový, teď mě nic nezastaví." Kyuubi se otočil a odcházel ,, Mé vítězství je jisté. Bwuahahaha!" zasmál se Kyuubi.
,, A to mělo být všechno?" ozvalo se za Kyuubim, ten se otočil a nevěřil svým očím.
Taková maličký úvodXDD:
Konoha odolává útokům Akatsuki. Naruto o tom stále nic neví. Ale co, když potká osobu, která je všechny řídí? Co když stojí nad oponou ještě někdo a pohybuje jimi, jako s loutkami? Odolá Konoha útoku někoho takového, nebo ne?
***
„Antisho, vstávej už konečně. Dnes máš jít k lordu Hokage!“ strhávala z mladé třináctileté dívky peřinu její matka.
„Jasně, mami. Už letím…“ povzdychla si Antisha a nechtěně se doplazila do koupelny. Zase jí čekala hodinová cesta do vesnice, kde bude bydlet u svého strýce. Její strýc byl velice schopný ninja a byl pravá ruka hlavy vesnice, tedy lorda Hokage.
Rychle se oblékla do dlouhých světle hnědých šatů, s rozparky na obou nohách, aby se mohla volně pohybovat a vydala se tam.
Vždycky byla jiná než ostatní…
Pocházela z rodu léčitelů, kteří neměli s bojem nic společného, ale nakonec ji rodiče, i když z jisté recese, poslali na Akademii ve Vesnici ukryté v listí, zvané Konoha.
„Ahoj, Hin,“ pozdravil dívku Naruto, přistoupil k ní a chytil ji za ruku.
„Takže jste oba splnili svůj slib,“ poznamenala Kitsune. Vyvalili na ni oči. Kit se rozesmála, když viděla s jakými výrazy na ni oba dva hleděli. Bylo to k popukání.
„Ty… ne, já…“ řekli ti dva zároveň a podívali se na sebe víc vyjeveně než na Kitsune. Ta se rozesmála ještě víc.
„Tři,“ odpověděl Itachi. Smutným hlasem.
„Víte o tom něco bližšího?“ optala se ho Kit a na chvíli odložila papíry.
„Možná se Akatsuki spojí s Orochimarem v nejbližší bitvě. Orochimaru chce zaútočit na Konohu a nyní je k tomu vhodné období – jsou tu dva silní Jinchuuriki. Nebo Kazekage ještě nedorazil?“ odvětil Itachi.
„Dorazil. Dnes s ním mám schůzku, protože musíme něco projednat. Takže… myslíte si, že se blíží bitva?“
„Ano. A bude krvavá. Hidan říkal, že se určitě něco blíží.“
Opět vám přeji krásné Vánoce a šťastný nový rok!
„Ahoj. Proč jste tak mimo?“ zeptal se Kakashi svých studentů, když se s nimi sešel u brány do vesnice a jako vždy přišel pozdě. I Naruto už seděl vedle Mayi na zídce a zkroušeně zíval.
„Jdeš pozdě,“ podotkla jeho dcera a nadšeně seskočila dolů a stáhla sebou i Naruta.
„Proto to asi nebude,“ otočil se Kakashi na Sakuru, která seděla na zemi, opírala se o zeď a čmárala kunaiem apaticky do hlíny vedle sebe.
Všem vám přeji krásné a veselé Vánoce a šťastný nový rok!
„A co jako budeme tancovat? Ve valčíku s tebou nejedu,“ prohlásil bojácně Naruto a začal chytře ustupovat ke dveřím.
„To by mě ani nenapadlo. Dáme se na hit mezi teenagery – break dance!“ prohlásila nadšeně Maya a zapojila svou MP4 k reproduktorům u zdi. Ale nerozehrál se žádný hip hop (ten nesnášela), ale místo toho nějaký rychlý mix tanečních písniček. A znělo to celkem dobře.
„Brejk déns?! Co to je?“ nechápal Naruto.
„A jsme tu,‘‘ zaradovala se Ajite a vesele si poskočila, na rozdíl od její kamarádky to viděla až moc růžově. Ta byla celou to dobu zamlklá, jen pomalu šla za ni a divila se její radosti. Sice se jí moc nechtělo, ale před Ajite nechtěla dělat sraba. Musela se smířit s tím, že její kamarádka byla na rozdíl od ní krapek… trošku víc odvážnější.
Odvážnější? Spíš trochu potrhlejší, ale ona už si začala zvykat. Její nápady neznaly meze.
