Dobrodružství
Izuma! Koétetsu! Chlapi moji! Letím za vámi!“ zařvala sema utíkala směrem k vrátnici.
Doletěla jsem a chystala se, že na ně udělám BAF! Ale…
,,Ááááá!“ můj zděšený výkřik se nesl hodně daleko…
Izuma i Kotetsu přede mnou leželi v tratolišti krve. Čerstvé krve. Zděšeně jsem se svezla na kolena. To už za mnou doběhli i ostatní.
„Co to je?“ zapištěla Yanami v duchu, když se snažila pohnout alespoň rukou. Žádný pohyb ale nemohla vykonat.
„Kagemane?“ přemýšlela horečnatě, ale žádný napojený stín neviděla.
„Je to Sharingan, ty hloupoučká. Před tím tě rodiče varovaly!“ zasyčel hlas v jejím nitru.
„Kdo-sakra-SEŠ!“ zařvala vztekle Yanami. Pak jí svět potemněl a ona najednou stála před uzamčenou bránou. Za ní viděla jen temnotu, ale pak ve tmě zasvítilo dravčí oko.
„To řvaní si vyprošuju, víš, jak se to tu rozlejhá!“
Z nemocnice do Hyuuga čtvrti to trvalo tak 30 minut, ale jí se to zdálo jako 30 hodin. Každou částí svého těla vnímala zvědavé lidské pohledy. Přidala do kroku, chtěla už být doma, ve svém pokoji.
,,To ti nedovolím, je to náš Jinchuuriki."
,,To se ještě uvidí! Kabuto běžte! Já tu zůstanu s Uchihou!" A olízl své slizké rty.
Kabuto se rozeběhl, ale někdo ho zastavil.
,,Tsunade-sama oni útočí!" Zakřičel strážný na hradbě.
,,Toho jsem si už taky všimla! Jsou to shinobi ze zvučné. Pusťte se do nich! A snažte se je co nejrychleji vyřídit! Byl by průser kdyby se zapojili i Akatsuki s Orochimarem."
,,Hai!" Ozvalo se sborově.
Začala mě třeštit hlava ze stálých pouček našeho trenéra. Už jsem kilometr daleko od něj, ale stále jako by se mi koukal do očí a křičel znovu a znovu: „Jsi příliš pomalá.“ Nebo: „Žádné bojové umění není procházka růžovým sadem.“
"Tak co? Už jste ji našli?"
"Ne, nikde ani stopa po ní!"
"Rozdělíme se na deset skupin a budem hledat dál! Až něco zjistíte dejte vědět Shizune! ROZCHOD!"
"Hai!"
Všichni se okamžitě rozdělili na deset týmu a každý tým se vydal jiným směrem.
"Ještě nic Shizune-sama." Řekl Kotetsu, který klečel před Shizune.
"Hyuuga klan! Potřebujeme Hyuuga klan! Okamžitě přiveďte Hyuuga Hinatu,Hyuuga Nejiho, Haruno Sakuru, Yamanako Ino, Inuzuku Kibu a Aburame Shina!"
"Hned!" zařvala Shizune.
"Hai!" zvolali Izuma a Kotetsu a ve vteřině byli fuč.
„Nemůžeme co?“ nazdvihl obočí Kiba.
„Nemůžeme používat chakru!“ zalkla se Sakura a na tváři jí stekly dvě slzy.
„Jak to, že ne?“ nechtěl uvěřit Naruto Sakuřiným slovům.
„Prostě nemůžeme,“ skousla rty Sakura a zadržovala pláč.
„Jsme v jiné dimenzi, v úplně jiném světě. Mohli sme s tím počítat,“ usmála se ironicky Hinata.
„No když to tak je, zrušíme iluzi a půjdem dál,“ usmál se ne dost povzbudivě Naruto.
Hanabi jen rezignovaně pokrčila rameny.
„A jak chceš tu iluzi zrušit?“ zeptala se Sakura.
Čím déle zůstávala Daichi u Akatsuki, tím se chovala přirozeněji. Se Sasorim trávila každou volnou chvíli, kterou pro sebe měli. Dívka úplně zapomněla na misi, dokonce začala se členy Akatsuki i vtipkovat, takže přítomnost blonďaté kunoichi v sídle se jim začala zamlouvat. Rány se rychle hojily a mladá žena byla brzy zcela samostatná.
„Musíš jít s námi!“
„Ne!“
„No tak… pojď už!“
„Ne!“
„Hachi!! Pojď! Nic to není!“
„Ne!“
Tsunade si naštvaně promnula spánky a znovu se podívala na Hachi.
„Neboj se! Nic to není! Prostě tam půjdeš, lehneš si, já se kouknu jak jsi na tom a můžeš jít zase za Gaarou ano?“
„Ne! Hachi Gaara!“ zavrtěla dívka hlavou a schovala se za Gaarova záda.
„Gaaro?!“
„Gaara?“
Vyhrkli obě najednou a koukali na osloveného jako na spasitele.
Takže sem zase začala psát, po Záměně sem se rozhodla, se zase vrnout na Akatsuki, jí vim, já vim je to chabé....ale omluvte mě, už 4 měsíce sem nepsala a musim říct, že je to fakt záhul se k tomu zase vrátit, takže omluvte moje připitomělé fráze, ale bude ještě chvíli trvat než se vrátím do strých zaběhnutých kolejí...
*****
Tsunade, dej nám svou sílu
„Sakra Naruto, to je smrad a teď mi řekni, co si jedl? Není možné aby si celý den strávil v keříčku.“ začala Sakura vyzvídat a přehrabovat se v kufříku první pomoci.
Písečná napadena, nečekaný spojenec
Konoha
,,Hokage-sama, přišla zpráva od Kazekageho. Žádají o pomoc, blíží se k nim Temní Archandělé." řekl nějaký ninja.
,,Svolej všechny bojeschopné ninji a půjdem jim na pomoc." řekla Tsunade.
Asi za dvě hodiny vyrazila z Konohy velká skupina ninjů a mířila do písečné.
Písečná
,,Všechny přípravy na obranu pokračují." řekl jeden ninja. ,,Bojové jednotky jsou na místě." řekl druhý ninja. ,,Vesničané byli posláni do bezpečí." řekl poslední ninja.
S těmito slovy bolest zmizela a Naruto se uklidnil. Byl trochu překvapený, protože se nic nedělo. Ale najednou padl na všechny čtyři a začala se kolem něho točit čakra. Naprosto černá čakra.
Poté se mu kompletně celé oči zbarvily do černa, bez panenek a bělma. Vyrostly mu tesáky, sahající až na bradu. Ruce se mu protáhly a na konci měl deseticentimetrové drápy.
Z pusy mu tekly sliny, smíchané s krví, která mu tekla z prasklých dásní.
Hidan na to koukal, naprosto v šoku.
2 - Narutův neznámý soupeř
V minulém díle se konečně Naruto vrátil do Konohy a bude bojovat s někým neznámým. Tušíte kdo to bude? Ne? Tak se nechte překvapit.
Druhý den….
Je asi pět hodin ráno a Naruto je už vzhůru jako obvykle.
„Dám si ještě chvilku trénink na cvičišti číslo sedm,“ najedl se a šel trénovat. Když tak šel, najednou uviděl někoho v dáli, jak se k němu blíží. Naruto strnul a nemohl se pohnout a ta osoba byla stále blíž a blíž, až se zastavila před Narutem.
[i] A je to tady, konečně, asi po půl roce, sem se vrátila ke psaní. Chtěla bych se strašně moc omluvit Paroušovi, že to vydržel, ale budu se pokoušet vás zase nezklamat a dopsat záměnu až do konce... i když totálně nwm co mám psát v tomhle díle, tak doufám že se to nějak vyvrbí. Jinak se omlouvám, kdyby tam byly nějaké neshody s dřívějším dějem, páč si vůbec nepamatuju co se tam dělo, přečetla sem si jenom konec poslední kapitoly a to bylo vše, ale myslim si, že vy si to taky nepamatujete, takže sme na tom stejně.
Naruto vešel do místnosti a pohlédl na osobu. V tom mu došlo že tam není Tsunade ale někdo jiný.
"Ahoj Naruto," řekla ta ZÁHADNÁ (xD) osoba.
"S-Shikamaru? Co tady děláš? Kde-kde je Tsunade-baachan?" Místo Tsunade tam totiž byl Shikamaru.
"Vysvětlim ti to Naruto. Tsunade-sama teď momentálně není ve vesnici-" řekl a než stačil cokoli ještě k tomu dodat, Naruto už spustil.
"C-Co? Jak není ve vesnici? A kde je? Musím ji nahlásit informace z mise!" ptal se hned vyplašeně.
Voda uhasí oheň, ale vítr rozčeří vodu.
Ještě téhož dne dostala Shikarawa rozkaz zabalit si své věci. Udělala to se strachem, nevěděla co provedla, ale přišel za ní pan Joshicune.
Naruto si užíval sprchu, musel ze sebe smýt všechen pot. Cítil se teď spokojeně, nikdo ho nenapadlo ji svázat, ale závěr byl jednoznační, bez pout to nepůjde. Stále ještě spala, raději ji ještě nerozvazoval, mohla by utéct. Sice spala, ale vše mohla jen hrát. Jistota je jistota.
„Hmm.. dneska se ti to povedlo až na to, ŽE VÍ KDO TO VŠE UDĚLAL.‘‘ Zaburácela liška, vše je teď v pytli. Naruto se tak polekal až spadl na zem.
Další dny proběhly bez změny, Sakura začala být smutnější, což se odrazilo i na náladě ostatních. Stále myslela na svoje dcerku.
Jak se má, jak se ji daří? Noci nespala, dny proplakala. Cítila se strašně, proč jen se to stalo zrozena ji, proč jen nezůstali tenkrát ve vesnici měli by klid. Byli by spolu.
„Co ti je?‘‘ Ptal se jí, když se ukládali ke spánku. Nálada ji klesla hluboko pod bod mrazu, vždycky se k němu před spaním zatulila, ale dnes nic, ignorovala ho.
„No to se mi snad zdá!“ prohlásil blonďáček zdrceně a plácl se do čela. Všichni přítomní se náhle lekli, protože Sasori bez varování vyskočil, natáhl ruku a jeho chakrová vlákna mu přitáhla jednu velmi známou osobu do náruče. „Takže tys nás práskla, Konan, že mám pravdu?“ zeptal se, jak nejmileji dovedl.
„Pusť mě, ty hromado hejblátek! Já dobře vím, co máš za lubem!“
„Ne, nemáš ani to nejmenší zdání,“ opáčil a uvolnil sevření, aby se mu mohla vysmeknout. „Dones čtyři šálky čaje, prosím.“
