Dobrodružství

Setkání

Naruto a Sakura pokračovali k údajnému úkrytu Uchihy Sasukeho a Sasukeho tým Taka jim mířil naproti. Nic netušící dvojice z Konohy každým krokem víc věřila, že ho najdou. Naruto si byl vědom, že ho nemusejí přivést, ale cítil, že se stane něco co je posune dál. Říkala mu to taková ta vnitří intuice, kterou má každý z nás. Kdyby jen věděli, že jejich přítel je na tom špatně, nešli by tak pomalu. Napětí a očekávání je brzdilo.
,,Hej.'' zastavil se Naruto, ,,Musíme přidat, jdeme až moc pomalu.'' Sakura mlčky kývla.

Hned při prvním kroku šlápnu na něco a to něco mi pod nožkou bouchne. Natáhnu se podlahu a zaskučím.
„Jej promiň, myslel jsem, že je to Tobi un,“ řekne Dei předtím sedící na posteli, nyní klečící nade mnou, „Nestalo se ti nic vážnějšího?“
„Snad ne. Šéf říkal, že brzo budeme mít misi a taky, že mu Hidan pověděl o našem vztahu. Hele kde je vlastně Niki?“ Optám se a začnu si léčit popálený kotník.
„Ta někam odběhla . Takže jak to bere?“
„Asi tak,“ vypovím mu náš rozhovor.

Část třetí - Tady

Část čtvrtá - Zlodějka

Vážně, jako kdyby viděl ďábla… Kushina bůhvíproč nechtěla tím kuželem světla uhnout na stranu, ale pořád jím mířila na to bezvládné tělo. To díky tomu tělu tu byla ta zvláštní atmosféra? To díky tomu tělu se tady cítila jako… V nějaké malé, dusné, temné místnosti? No, temno tu všude bylo, ale dusno… Spíš průvan. A ten průvan nechutně rozfoukával puch toho mrtvého těla. Přímo k ní, směrem k východu.

„Máte pravdu…musím ukázat, že jsem alespoň z poloviny dobrý jako byl Yondaime, a teď když vím, že to byl můj otec…budu na to ještě nažhavenější…děkuju!“ Rozloučil se a rozběhl k budově Hokage, kde právě vrcholili boje.
„Na viděnou…náš hrdino.“

„Jak mi tohle mohlo uniknout.“ Seděl Danzou ve své pracovně s rukama v klíně a ustaranou tváří hleděl na obsah krabičky, kterou před zhruba týdnem obdržel z písečný.
„Poslední ostatky Kyuubiho.“ Utěšoval se alespoň tímto pohledem, ten mu ale přerušovali venkovní boje.

9.kapitola – Hvězdička
„Hoshi-chan! Hoshi-chan!“ křičel blonďáček na dívku ležící na zemi.
Byly tam dvě dívky, obě dvě jako by si z oka vypadly, nikdo by nepoznal, která je která, kdyby jedna z nich neměla šátek na hlavě… To byla Hoshi.
„Hoshi-chan!“ zatřásl s ní Naruto.
Růžovlasá si jenom povzdechla a zahleděla se na druhou dívku, potom se otočila na chlapce se psem a zeptala se:
„Ony… Jsou stejné?“
„Vypadá to tak, pachy jsou stejné, ale tu Hoshi odhaluje ten šátek.“ Prohlásil moudře Kiba.

Naruto vyběhl z nemocnice, stále ještě v pyžamu a vydal se v patách ninjům. U budovy se přitiskl ke zdi pod oknem a poslouchal rozzuřený hlas Sandaimeho. Chlapec zaslechl pár velmi ostrých nadávek, o kterých by si nepomyslel, že by je někdo vůbec mohl vypustit z úst. Jouninové vyběhli ven a rozmístili se po vesnici, zatímco chuuninové stále poslouchali Hokageho příkazy.
„HAI!“ Vykřikli všichni jednohlasně a vydali se spěšnými skoky k bráně. Naruto vešel do budovy a tiše zaklepal na dveře pracovny.

Noc dopadla na celú dedinu. Prikryla ju svojim tmavým plášťom posiatym hviezdami a sama sa unavene usadila na svojom tróne. Mesiac ako jej verný spoločník sa dnes ukázal v plnej svojej kráse. Vietor, ktorý v noci zosilnel premiesil kôpky naviateho piesku. Pohrával sa s listým stromov a ružovým krom vzal pár lupienkov do vetra. Konáriky pod náporom vetru búchali do jeho okna. Znova sa uvoľnili. Ten ker sa jedného dňa rozhodol, že bude rásť smerom k jeho oknu a nie k dverám ako si jeho matka naplánovala. Takže drevený rošt vyrástol pri Sorovom okne.

A máme tu další část,tentokrát už 4.část s názvem „Hodina Chemie“.Přeji příjemnou zábavu!

Díl 4. - Hodina Chemie

„Sakuro!“ volal na ni z dálky Naruto.Sakura se otočila a už se zděsila,co po ní Naruto zase chce.
„Co je?“ zeptala se znuděně Sakura.
„Budeme se teda spolu učit?“ zeptal se jí Naruto.
„Ech…já na to málem zapomněla!“ odpověděla Sakura a nebyla z toho vůbec nadšená.
„Tak jdeme,zvu tě na Ramen!“ pobídl jí Naruto a Sakura váhavě souhlasila.Objednaly si jídlo a Sakura se dala do výkladu.

„A teď už nemám žádnou chakru,“ usmála se unaveně Kitsune.
„Tak chceš něco nebo ne! Nemám náladu na zkoušení tvého jutsu,“ peskovala ji krajta. Uměla mluvit a jmenovala se Starla. Byla Kitsuniným summonem.
„Neštvi mě a zmiz. Jen jsem se předváděla. Jestli někomu cekneš, že jsem tohle jutsu použila, tak si tě dám k večeři,“ křikla na ni Kitsune a ona zmizela. Načuřeně.
„Pitomej had,“ odplivla si Kit.
„Naučil tě ještě nějaká jutsu?“ zajímalo Ebisu.

„Cos to udělal?‘‘ Zaburácel Kyuubi z Narutova nitra. Sotva co dověděl , že se Sakura vrátila k Sakukemu začal mu dělat problémy. Sám teď seděl u sebe doma a svíral se v bolestech hlavy. Liška tu bolest jen zhoršovala. Znovu ho začala ovládat, nutit ho k strašným věcem, ale tentokrát se nenechá ovládat.

Jen jak to dořekla chňapl ji za vlasy, přitáhl si ji blíže ke svému obličeji. Volnou rukou ji přejel po tváři, ona mu však ucukla a plivla mu do tváře. Ten neznámí se jen pousmál. Na oplátku ji zatáhl za vlasy tak silně, až se nebránila slzám. Měla pocit, že ji je vytrhne, ale znenadání stisk povolil. Sakura se zhroutila na zem a setřela si slzy na tváři. Sasuke byl zlostí bez sebe. Kdyby do toho vstoupil, dopadlo by to hůř.
Raději postával opodál a sledovat vše. Ten neznámí ustoupil pár kroků zpět pohlédl na ty další.

Spolu a navždy

Oči se mi rozzářily a úsměv roztáhl do nečekaných rozměrů. Jako sluníčko jsem se na Kakashiho usmívala. On tam stál a zaraženě se na mě díval. T-To je ta malá Aida? Ta moje malá Taiyou? Vždyť je...

,,Orochimaru útočí na vesnici ze severní strany. Koukejte pohnout." A chtěl zmizet. Jenže v tu chvíli se tam objevil druhý a spustil úplně něco jiného.
,,Ne situace se změnila to musíte vidět! Rychle za mnou!" Smál se a vydal se na cestu. Všichni šli překvapeně za ním.

,, Já to nechápu, co se vlastně děje? Njdříve nám řeknete, že útočí a ještě ke všemu Orochimaru, a teď?! O co tu jde?!" Naruto už ztrácel trpělivost. Celou dobu se blížili k severní bráně Konohy.
Když tam dorazili, tak mu to konečně došlo. Viděl co se jen tak nevidí.

Hinata se lehce zavrtěla, semkla pevně víčka a nakonec otevřela oči do tmy, trochu se lekla, když nad sebou uviděla sklánět se něčí siluetu.
„Hin..“ uslyšela tak známý hlas a ulehčeně si oddechla, když si uvědomila, že patří její matce. Posadila se a zamžourala do tmy. Její oči si již přivykly na šero a Hinata se rozhlédla po tichém domě, její matka pochopila tento pohled a jeho otázku v něm.

„Hej Kakuzu, jak to je ještě daleko? Než se tam dohrabem, tak se všichni zdekujou.“ nadával Hidan. Už po několikáté během cesty.
„Už sem ti jednou říkal, že tam dojdeme zítra v noci, přestaň mě otravovat a šlapej.“ zavrčí sotva slyšitelně Kakuzu.
„Aaa, ku.va, proč musím bejt v týmu s takovou lamou, jako seš ty?“ začne zase řvát Hidan, ale rychle přidá do kroku, když vidí pohled svého společníka…

Netrvalo dlouho a Daichi si musela přiznat, že ani druhá ruka není v pořádku. To však byla maličkost ve srovnání s tím, jak Akatsuki reagovali.
„Genjutsu, jo? Takže my tě považovali za němou a ty sis zatím s náma jenom hrála? To mě ale doopravdy ranilo!“ Hidan plísnil sám sebe za to, že byl takový hlupák.

„Gyou…. Pojď sem Gyou! Ke mně blíž.. ještě… ještě!!“ Naléhavý hlas skoro křičel, ale Gyou nevěděla odkud vlastně.
„Ale já.. já… nemůžu!!“ vykřikla Gyou. Kolem sebe měla jen žluté duny a zrovna se začínala propadat do zrádných hloubek tekutého písku. V poslední naději vykřikla: „Gaaro!!“
Před ní se z písku začala vytvářet postava. Rozčepýřené vlasy poletující kolem zle vyhlížejících očí chvílemi odkryli nemalé, krvavě rudé znamení na jeho čele. Rudovlasý chlapec si klekl před Gyou a chvilku na ní koukal.

Náhled minulé kapitoly:
„Už jste se probudil? Jak se cítíte?“
„Ugh...nebudu se moct hýbat týden.“
Za dveřmi se čtveřice Kakashiho žáčků provinile krčila ale hýkala přitom marně potlačovaným smíchem.
K této: 10 díl anime až 18 díl mangy
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou, asi v 3/4 kapitoly oznámení na přechod z anime na mangu ;)

„Sensei, že si z nás děláte legraci?“
„Ne, Sewo, myslím to naprosto vážně,“ ujistil plavovlásku Kakashi, stojící před svým týmem o berlích.

„Gaaro-sama!! Gaaro-sama!! Našli jsme to!! Máme to!!“ křičel mladý ninja, běžící po střeše na chlapce stojícího na balkoně, netrpělivě těkajícího pohledem do všech stran.
„No konečně… sežeňte mou sestru a bratra a pak Matsuri…. A ještě několik joninu.. tak pět!Za deset minut všechny čekám u brány!“ zavelel Gaara a sám se šel připravit. Chlapec přikývl a vydal se shánět co měl…
***

Traja ninjovia sa náhlili lesom. Boli rýchli, ich telá sa mihli vzduchom a hneď aj zmizli tak nečakane, ako prišli. Bodaj by aj nie, keď prenasledovali nepriateľa...
„Musíme si pohnúť inak nám utečie!“ zvolal bielovlasý a zrýchlil.
Ostatní dvaja členovia poslúchli. Čiernovlasé dievča už bolo unavené, ale nedávalo to najavo. Shinobi musí svoje pocity skrývať...
„Sakumo...čo urobíme keď ho chytíme?“ pýtal sa muž v strede.
Bielovlasý naňho nevraživo pozrel. Prečo sa musí zaoberať takými zbytočnými otázkami?