Dobrodružství
Škoda, že jsme nestihli udělat okopy, bylo by to stylovější a lépe by se do nich trefovalo.
První nepřátelé dorazili k hradbě. A...
… zastavili se. Neurovnaná stěna pouličních rváčů stála a zjevně vyčkávala, zbraně v pohotovosti.
Máme problém. Alespoň jeden z nich je ninja, tipoval bych toho vzadu. Tihle šašci na něco čekají a neútočí. To znamená, že buď chtějí vyjednávat, což není pravděpodobné, nebo vyčkávají, až jejich shinobi prorazí palisádu. Chytré. Vědí, že polovinu z nich bychom dostali ještě na hradbách.
Chlapec se druhého dne probudil značně dezorientován, a jeho nechápavý pohled směřující na Hinatu naznačoval, že mu jaksi nedochází, kde se vzal v suchém pokoji a pod teplou peřinou.
„Jak ti je?“ Usmála se na něho Hinata a podala mu hrnek teplého mátového čaje.
„Bolí mě ruka.“ Pípl chlapec, ale čaj si i přes menší potíže převzal levačkou.
„Byakugan!“ Řekla si sama pro sebe a kolem jejích očí naskákali všemožně kroutící se žilky. Její pohled chlapce trochu vylekal, celý se roztřásl a nevěděl, co si má myslet.
„Spíš, Sasori?“ naklonil se Deidara nad svým červenovlasým přítelem.
„Ani ne. Ale nebude to dlouho trvat a usnu.“
„Aha. No, totiž… před chvíli jsem se vrátil ze sestřina pokoje a… chová se divně.“
„Opravdu?“ nadhodil loutkář a snažil se tvářit neutrálně.
„No, představ si… slušně mě přivítala, ani jednou nezkoušela odmlouvat a ještě mi popřála hezké sny. Není nemocná?“
Sasori se uchechtl. „To si nemyslím. Nenapadlo tě třeba, že by tu mohla chtít zůstat?“
„Auuummm.‘‘ Protáhl se Naruto, malá ho ale svým tělíčkem tak zalehla, aby se nemohl zvednout. Za ty tři roky co jí má u sebe, spala jen sním v posteli. Občas ji chyběli rodiče, ale pomalu si začala zvykat. Narutovi avšak nikdy neřekla „Tati‘‘ a upřímně byl rád. Sám by nejraději šel Sasuke a Sakuru hledat, ale mála na něj byla závislá, k nikomu jinému nešla. Alespoň se mu venku neztrácela.
Sakura se znovu ukládala k spánku, i Sasuke udivilo, že nemá žádné protesty. Možná si konečně uvědomila, že to jsou jen sny. Ale nebylo tomu tak. Sakura vzala vážně poslední Narutova slovo „dávej pozor kam šlápneš,‘‘ možná se tentokrát stane něco zajímavého. Zabalila se tedy do peřiny, ještě než usnula dala Sasukemu pusu na tvář, a pak se jen utápěla v temnotě.
[font=Book antiqua]
Provinění
„Co vy tam?!“křikne zavalitý muž ve stejné kukle, jakou měla na sobě Hanabi.
„E-e,“zajíkla se Hanabi.
„Zatkla si mne,“šeptl rychle Ushira, dřív, než k nim ninja došel.
„E-e, našla jsem ho, jak se potlouká ehm, blízko?“znejistila.
Muž se zatvářil nepřístupně, majíc podezření. Nicméně je pak pustil dále do pevnosti.
„To bylo o fous,“konstatovala tiše Hanabi, jakmile se dostali do útrob onoho vosího hnízda.
„Sakra! Že já blbec si nenastavil těch dvacet budíků!“ nadával si Naruto a tryskem běžel k budově Hokage.
Chvatně rozrazil hlavní dveře a nedbal na upomínky ostatních, že se má chovat slušně. Nakonec doběhl k určené místnosti. Před dveřmi se zastavil, vydychal se a teprve potom, co se jeho dech zklidnil, zatáhl za kliku.
Tým z Konohy byl už den cesty od posledního města, a všichni mysleli na to samé:
„Dva týdny do dalšího města…“
„Je to větší nuda, než jsem si myslel.“
„Krajina je všude tak zatraceně stejná!“
„Tohle budou dva nejhorší týdny mýho života.“
„To vedro Shinovi do čtrnácti dnů usmaží všechny brouky v těle…“
„Bzzz…“
„Moji brouci se už vrátili,“ poznamenal do ticha Shino.
„Naruto, vzbuď se,“ třásla Kitsune se svým bratrem v jednu hodinu v noci. A snažila se nevzbudit Nejiho.
„C-co se děje?“ nechápal Naruto.
„Máš hlídku, tak vstávej. Já chci spát,“ popohnala ho Kit. Vstal a vyštrachal se ze stanu. Ten mu málem spadl na hlavu. Kit se divila, jak může Neji spát.
„Tak si to užij. Dobrou,“ usmála se na svého bratra a zalezla do holčičího stanu. Zalehla a hned spala. Ráno ji ze spacáku museli všichni tahat.
„ŠŠŠŠ…… neplač.‘‘ Snažil se malou uklidnit, stále vřeštěla a kopala nožičkama. Pomalu mu to začalo lézt na nervy, litoval toho, že šel kolem, mohl mít klid. Pak kromě pláče se z jeho bříška ozvalo kručení.
„Hmmm.. ty máš hlad.‘‘ Zašišlal a pohladil ji po tvářičce. Další otázka byla, co takové děti jí. Na tohle nebude stačit sám, snad mu Kakashi pomůže. Zabalil malou do peřinky a vyrazil k jeho domu. Malá stále vřeštěla, lidé se za ním začali otáčet a šuškat si. Nezabýval se tím, stejně není jeho.
Pomalu si začala prohlížet pokoj byl trochu jiný než ten druhý, jen jedna postel a žádný nábytek nic. Udivila se nejspíš ji museli někam přenést, ale proč.
„Ehm… dotaz… co tady dělá Naruto?“ optala se Hokage Kitsune.
„Kitsune, řekni mi, jak jsi stará,“ odvětila Tsunade.
„Je mi patnáct a půl,“ prozradila Kit.
„Naruto, řekni nám svůj věk,“ vyzvala ho Tsunade.
„Čtrnáct a půl,“ řekl nechápavě Naruto.
„Ještě vám to nedošlo?“ zajímalo Hokage.
Ti dva se na sebe podívali a navzájem řekli: „Ne.“
„Kitsune, jaké je tvé příjmení?“ optala se jí Hokage.
„Namikaze, ale používám příjmení matky – Uzumaki,“ řekla Kit. Tehdy to Narutovi došlo.
"Sasuke? Co to děláš?" zakřičela Sakura na Sasukeho, když viděla, jak uklízí zvratky po Sasánkovi.
Daichi se neklidně zavrtěla. „Ještě vydrž,“ mírnil ji Sasori.
„Hrozně to protahuješ,“ zlobila se. Od jejich posledního rozhovoru uplynulo teprve pár hodin, které měla na to, aby si odpočinula.
„Hm, je to prosté. Nejsem lékařský ninja a předpokládám, že ani ty si nedokážeš sama léčit zranění, takže budeš muset zatnout zuby a trochu se obětovat.“
„Ale říkal jsi, že pár týdnů v klidu a bude to jako dřív! Nebo je to další z tvých lží?“
Náhled minulé kapitoly:
Vzdychla a pohlédla dolů. Měla chuť vyběhnout ven, vylézt na ten nejvyšší strom a dívat se na hvězdy. Nebo ještě raději, letět mezi ně, jenže, to je sen, který se jí nikdy nesplní.
K této: Děj se odehrává v manze 22 až 33
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky v kurzívě...*znuděně papouškuje* Jo a, objevuje se další AUTP ;)
Na nebi zářil jasný měsíc. Zdál se neobvykle velký. A oproti němu se rýsovaly na stromech stojící dvě postavy.
Naruto se oženil s Hinatou a dělá vše pro to, aby se stal Hokagem. Tsunade mu tedy post předá, ihned po tom jde Naruto na misi S – Zničit Akatsuki. Nakonec se to ale zvrtne …
Pořád myslela na Sasukeho a na svůj sen. Ten, kdo jim šel naproti, byl Kakashi.
„Hele, pozdní příchody jsou moje specialita.“
„Měli jsme menší problém..ehm.“ řekla jsem a ukázala na Hinatu.
„Heh....už zase? Naruto, někde ji, jak bych to řekl, uskladni. Třeba támhle.“
Naruto udělal to, co sensei chtěl a Hinatu uskladnil, teda položil na lavičku. Já jsem se na něho dívala jak na blba. Ono, když i u tak lehké práce porazíte asi šest lidí, tak se nedivte.
„Tak děcka...“
Nikdo se neotočil.
„Naruto, co ty tu?‘‘ Optal se ho s údivem v tváři. Oba teď na sebe hleděli v otevřenou pusou. Jediné co je vyrušilo byl pronikavý pláč Tsuki. Sasuke se hned odtrhl od Naruta a začal malou uklidňovat. Ale nepřestávala. Pohladil ji tedy po tvářičce, byla tak studená. Byla chyba s ní odcházet.
„Co to… to je?‘‘ Koktal Naruto, ale Sasukemu hned malou vrazil do rukou, nic mu nevysvětloval, na to nebyl čas.
„Prosím postarej se o ni.‘‘ Špitl a zmizel mezi stromy. Naruto byl z toho stále vyjevený, nepochopil vůbec nic.
„Jakože je mrtvá? Jak to udělal? Proč? ‘‘ Pomalu začala podléhat panice, prsty se ji rozklepali ještě víc, už nebylo schopná ani slova. Tahle zpráva ji hodně otřásla.
Sasuke se ji snažil, alespoň trochu uklidnit, ale odporovala jeho řečem, její panika pořád sílila. Za chvíli přiběhla i Shizune její snaha ji uklidnit byla marná, stále mlela to samé dokola. Pak ale utichla, malinko se zapotácela, kdyby ji však Sasuke nezachytil, spadla by na zem.
Nový začátek
[i][color=purple]„Ahoj všichni, ještě než vám začnu vyprávět můj příběh musím vám říct jak to bude vypadat! Text napsaný tímto písmem je text z mého deníku. Bude se střídat text z deníku s normálním vyprávěním, tak aby jste nebyli paf až to uvidíte!“
