Dobrodružství
Část první - Návrat
[i]Svět je zvláštní místo. Ale lidé jiné neznají… Ať už žili, když všichni chodili zahalení v kůžích, ať už žili, když se všichni snažili být hrdiny, ať už žijí teď, když peníze hrají hlavní roli… Svět je pořád jejich domovem. A oni se o něho musejí starat.
Vítr. Vítr, který je tak typický pro konce léta- nehřeje už, avšak nás ani nenutí se tepleji obléknout, přináší nám zprávu, že se již brzy přiblíží podzim. Uprostřed lávky, na místě, na které už většina obyvatel z vesnice zapoměla stojí dívka. Očima bloumá kdesi v modré obloze a sleduje mraky, jenž líně plují nebem. Stojí bosá, tváře ji lehce chladí tento vítr, hraje si s jejími vlasy a šeptá jí, že se blíží podzim.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - Naruto Shippuunden 32
Celá Skrytá písečná vesnice radostně uvítala svého Kazekageho, kterého se naštěstí podařilo zachránit. Gaara byl stále ještě zmaten tím, že pro něj tolik lidí riskovalo život. Temari a Kankurou ho dovedli do pokoje. Posadili se k němu. Na obou bylo vidět, že nemají daleko k pláči.
„Já…,“ promluvil a hlas se mu trochu třásl. „…netušil jsem, že mne někdo skutečně potřebuje.“
Provinění
Prudce se otočil v naději, že ji uvidí. Byla to ovšem jen zdravotní sestra, která mu nesla oběd a rychle zase zavřela. Jídla se ani nedotkl. Neměl chuť ani hlad. Ani kdyby měl, nenajedl by se. Jen čekal a doufal v její náklonnost po tom, co se stalo. Mohla by mu být alespoň vděčná za záchranu. Mohla by se alespoň jednou stavit.
Tak proč tam vůbec jdeme, musíme najít Sakuru?‘‘ Breptal celou cestu Naruto, až to všem lezlo na mozek.
„Budeš už laskavě zticha!‘‘ Zahučel na něj Kiba
„Neboj už tam zachvíli budem.‘‘ Oznámila Hinata netrpělivému Narutovi.
„Tak honem!‘‘ Pobídl ostatní a přidal do kroku.
„Stůj Naruto, já mám jít první!‘‘ Zakřičel Kiba, ale bylo už pozdě, Naruto se strácel v dálce.
„Pozdě.‘‘ Poznamenal Sai a přidal do kroku.
„Sai stůj, stejně už tam budem, ztratit se nemůže.‘‘ Zavolal na něj Kakashi a Sai zpomalil.
Provinění
Kisame ztichl. Vlastně o těch únoscích vůbec nic nevěděl. „Tak kdo to byl? Já čekám!“ Vůdce klepal prsty o dřevo.
„Byli to… nějací cizí chlápci,“ přiznal žralok nakonec.
„A jak je možné, že se Uchiha nedokázal uhlídat?“
„Totiž, ta mise… byla dost obtížná, stěží jsme vyvázli životem. Došla nám chakra a Itachi byl zraněný, musel jsem ho nést na zádech.“
Tretia časť: Prechádzka po hrade 2 a Temná noc
„Tak a sme tu!“ povedala teta Minata a začala rozprávať históriu sídla riečnej jednotky.
Svit slunce 08
Naruto rychle chytl Hinatu, aby nespadla z lavičky a opatrně ji vzal do náruče a pomalou chůzí se rozešel. Na tváři mu hrál úsměv.
"Takže mě má fakt ráda?" napadlo ho.
"A už od akademie?" zamyslel se, "že já jsem se toho nikdy nevšiml."
"I když."
Naruto došel k rezidenci Hyuuga a opatrně vyskočil k rozbitému oknu a otevřel. Skočil dovnitř a položil pomalu Hinatu na postel. Chvíli ji pozoroval v paprscích měsíce a potichu vylezl z okna a zavřel za sebou.
Skupinka ninjů se právě odebírala k zaslouženému odpočinku po vyčerpávajícím tréninku. Mýtinka, na které trénovali vypadala jako po obrovské bitvě. Velké díry v zemi po celé ploše byly zaplaveny vodou, spálené stromy se nacházely po celém obvodu mýtiny.
„Tak to by pro dnešek asi stačilo. Zítra si to zopáknem.” zvolal Kakashi nadšeně.
Shikamaru se zetvářil již o poznání méně nadšeně, ale přesto nic nenamítal.
„Určitě máte všichni hlad.” ozval se Obito. „Zvu vás všechny na ramen.”
„Jdeme, jdeme! Vpřed!“
První vpadá do dveří, zbraň namířenou doleva, hned za ním jeho dvojče, čistí druhou stranu místnosti.
„Čisto!“
Další dva kryjí velkou chodbu do malé haly. Já a mé bojové dvojče vpadáme do dveří vpravo. Není třeba se dorozumívat, cvičili jsme to už tolikrát, že netřeba ani signálů rukama.
Z haly prásklo prvních pár výstřelů. Tak už o nás vědí, pomyslel jsem si. Ostré štěkání kalašnikova umlčelo několik bzuknutí tlumených výstřelů z HK MP5, kterou je vyzbrojena celá naše jednotka.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - Naruto Shippuunden 10
Kráčela Konohou, nepozorovaně se dostala až ke svému cíli. Pro přenos vzkazů se ve Skryté listové užívalo poštovních holubů. Vešla do místnosti, kde se nacházeli jen obyčejní poslové, určeni po soukromou poštu. Jednoho z holubů vyslala, nebála se, že její vzkaz nedorazí.
„Tak kde je!‘‘ Zakřičel znovu.
„Neboj moji lidé se o ni dobře postarají.‘‘ Řekl a nahlas se rozesmál.
Naruto zuřil, hodil po Sasukem kunai, ale při zásahu se Sasuke proměnil kouř.
„Jen klon.‘‘ Zanadával Naruto.
Začal zuřit, když dovnitř vstoupil Kakashi.
„Co se děje Naruto a kde je Sakura?‘‘ Zeptal se ho a rozhlídl se po pokoji.
„Sasuke ji unesl.‘‘ Odpověděl mu vztekle a vyrazil ven, ale Kakashi ho chytil.
„Kam si myslíš, že jdeš?‘‘ Zarazil ho Kakashi.
„Musím ji najít a to hned!‘‘ Usmyslel si.
Mezitím v budově Hokageho:
Tsunade jako každý den plnila svoje povinnosti. Zrovna podepisovala nějaké dokumenty, když se vedle ní z bílého kouře vynořil Kakashi. Tsunade si ho prohlédla a zarazila se. Místo jeho všudy přítomného nic neříkajícího výrazu měl ve tváři zděšení.
„Děje se něco Kakashi?“ optala se ho vážným hlasem. Kakashi se na to nadechl a začal:
Všichni sedící v pokoji upřeli svůj zrak ke dveřím.
„Dobrý den, Kurenai-sama.” pozdravila mladá žena, jejíž dlouhé tmavě modré vlasy jí splývaly až k pasu. Mladý chlapec, který vstoupil za ní jen kývl na pozdrav.
„Už dávno mě tak nemusíš oslovovat, Hinato.” usmála se Kurenai.
Hinata jí úsměv oplatila a pohlédla na Naruta nehybně ležícího na lůžku. Naruto-duch pocítil divné zašimrání v podbřišku. Ruka mu okamžitě vystřelila k místu toho příjemného pocitu. Asuma se po něm podíval.
„Divné, co?
Kapitola 4: Akatsuki opět na scéně
Naruto nevěřícně zíral, na lesní město, takže si z počátku ani neuvědomil, že Tsurugi mluví k němu.
„Ehm, Senju? Říkal jste zbytky klanu Senju?“ ujišťoval se.
„Ano, říká ti to něco?“ zpozorněl jeho společník.
„Co? Ne, já jen je mi to povědomé. Nejspíš jsem o něm něco slyšel, předtím, než jste se mě ujal.“ Zachmuřil se Naruto.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - Naruto Shippuunden 10
Odnesla Tsunade papíry až další den odpoledne. Hokage se tvářila sklesle, v ruce držela lístek do loterie.
„Zápis z mé poslední mise.“
„Dej mi to a jdi odpočívat.“
Zastavila se těsně přede dveřmi. „Nechtěla jste mi náhodou ještě něco říct?“
Pátá zaklonila hlavu a zírala upřeně na strop. „Rozhodně už nepotřebuješ vědět nic dalšího.“
Do dveří vpadla Shizune, div nebohou Liannu nesmetla. „Tsunade-sama, tady jsou karty týmu Maito Gaie. Zrovna odeš…“
Hisunaki-možná zpět, část 9
Žena zatajila dech. Stále její ruka spočívala na chlapcových ústech.
Ten pocit…
Neměla tušení, co se s ní děje. Cítila, jak se jí úzkostí svírá hrdlo. Oba byli mlčeli. Mezi listy zašustěl vítr. Šum lesa jen občas prorážející to ticho se stával nesnesitelným…
Ruce ji zledovatěli a zkřehly. Mladík na ni vrhal nechápavé a zmatené poheldy.
Tak strašlivý…
„Ale já to tak nenechám, najdu ho a donutím ho , aby to zrušil!‘‘ zahučel na Tsunadea zmizel ven.
„Okamžitěho najděte, sám to nezvládne,‘‘ nakázala jim a kakashi a Yamamto se rozběhli za ním.
Sai doprovoď Sakuru domů a zůstaň tam s ní,‘‘ nakázala Saiovi a ten poslechl a Sakurou odešli.
Naruto uháněl, co mu nohy stačily.
„Já ho dostanu, udělám z něho cucky a ty utopím!‘‘ Nadával a skákal se střechy na střechu.
„Stůj Naruto!‘‘ Zavolal někdo za ním.
„Proč?‘‘ Odpověděl a uháněl dál.
Naruto zrovna psal nějaký dokument, když mu někdo zaklepal na dveře.
Zvedl hlavu a podíval se na příchozího.
„Ahoj Naruto!“ objevil se ve dveřích zářivý úsměv.
„Ahoj Nami!!“ zazubil se na ní Naruto.
„Tady ti nesu ty výpisy, co jsi chtěl.“ Řekla Nami a položila mu nějaké dokumenty ve žlutých deskách na stůl.
„Děkuji. Ty jsi nějaká rychlá!“ usmál se na ní Naruto.
Nami se pousmála.
„Takže, tým Taie už dostal těžší misi?“ podívala se na něj Nami.
