Dobrodružství
Byl to on, ten chladný chlapecký hlas, který už velmi dobře znala ze svých dvou nočních můr.
***
Byl to vůbec sen?
Ayame se vyděšeně otáčela. Náhle jí na rameni přistála něčí ruka. Byl to Teuchi.
„Co se děje? Celá se třeseš! Obsluž nového zákazníka a potom si běž domů lehnout, ano Ayame?“ Otec jí pohladil po ruce a usmál se na ni. Ona se mu pokusila úsměv oplatit, ale nešlo to a tak se jen zašklebila. Pomalu se otočila k hostovi a v tu ránu ji bodlo u srdce.
Víla vyděšeně vykřikla a chvíli jen tak pozorovala chlapce, jež se zmítal v trávě.
„Kibo! Kibo, je ti něco!“ Strachovala se o svého přítele a jemně se ho dotkla. On ale začal vydávat sípavé zvuky a chytal se za krk, jako by se dusil. Víla k němu přiběhla a začala volat ostatní. Nikdo ji zřejmě neslyšel, jelikož se šli všichni po snídani proběhnout, ale ona se nehodlala vzdát. Pořád křičela ze všech sil a snažila se hochovi pomoct.
Rika se probouzí v nemocničním pokoji
Pěkná patálie! Proč zrovna já musím mít takovýhle… no, štěstí se tomu asi vážně říkat nedá, pomyslela si Rika, když znovu přehodnotila svou nynější situaci. Sama v cizím světě, bez možnosti návratu… Počkat! Takhle nesmí uvažovat, to je první krok k neúspěchu!
Zvedla se z lůžka a vyhlédla z okna. Prosluněný den, plné ulice, vítr k ní donesl sladké vůně.
„Tak si zase lehněte! Musím zkontrolovat ty rány!“
Nehodlala sestřičku poslechnout. „Mně nic není!“ odsekla.
Konoha:
Sasuke se svým týmem se objevil před bránou do čtvrti Uchiha. Otevřel ji a všichni vstoupily.
„Tak tady jsi dřív žil? Tohle je to velkolepé sídlo klanu Uchiha?,“ utrousil Suigetsu posměšně, když uviděl zchátralé domy, které kdysi ukrývali mocný klan.
„Ano. Od doby co byl vyvražděn můj klan, tak zde nikdo nepřebýval kromě mě. A já žil jen v jednom domě, který je kousek dál po cestě. Byl v dobrém stavu, když jsem odtud odcházel,“ vysvětlil mu Sasuke podrobnosti o tomto místě.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Sasuke uvažoval. Nemůže tady ztrácet čas! Určitě tu není sama. Ale jak to má skončit rychle, když je ta žena tak hrozně opatrná? „Co jsi zač?“ křikl a hned zas uhnul.
„Já?“ Sekla po něm katanou, jejich zbraně se opět střetly. „Já jsem ANBU!“ Uskočila dozadu.
„To není možné.‘‘ Zašeptal a hleděl na dvě procházející se osoba.
Byla to Sakura a Sai. Nevěřil tomu, Sakura se uzdravila, nebyla na vozíčku, šla úplně sama. Udivilo ho, že s ní šel Sai. Zbytek už si domyslel, nejpíš jsou teď spolu, trochu ho to zarazilo. Rozhodl se že je bude špehovat. Pomalinku se plížil lesem a schoval ve křoví, kde slyšel každé jejich slovo. Zaposlouchal do jejich rozhovoru.
„Chodíš jsem často?‘‘ Zeptal se ji Sai, Naruto začal přemýšlet o co mu jde.
Zpět domů
,,Jmenuji se Aida a vy i když to máte zakázané mě odvedete zpět do Listové.,'' odpověděla jsem jim s patřičnou dávkou sebejistoty. Z jejich výrazů které následovali jsem tak byla patřičně pobavená.
,,C-co to meleš! Ne, ty tu zůstaneš, máme tě jen zkontrolovat!,'' křičel
nechápající Naruto.
,,Ne! Já chci zpět do Listové, tady už nemůžu být déle.,'' zakřičela jsem na něj stejnou dávkou.
,,Naruto nerozčiluj se! Hele, Aido ty tu musíš zůstat, copak se ti tu nelíbí?,'' začla na mě jako na mimino Sakura.
.............
Malé belasé lupienky opadávali z letnej jablone. Všade na okolo vládol pokoj, a jediné čo prenikalo vzduchom, bolo zurčanie potoka, štebot vtákov a bzukot včiel.
Zelená tráva sa hojdala v zmyselnom rytme vetra, ktorý vo výškach poháňal mraky na západ a tak vyčisťoval modrú oblohu.
Lenura v křoví
Slastně se protáhla. Chladný vítr jí cuchal vlasy. Zády narazila na několik trnů. Prudce se stáhla blíž k prostředku křoviska. Ovšem právě ten šramot přilákal pozornost.
Kdosi znenadání rozhrnul křoví. Taková ostuda! Co si jen počnu? Pomyslela si zoufalá dívka, schovat se už nestačila.
„Podívej, co to tu máme?“ Chlapík s jedním zakrytým okem se usmíval.
„Snad ani nechtějme vědět, co to děvče v noci vyvádělo,“ uchechtl se jeho parťák.
Zábava v podniku se začínala pomalu rozjíždět, když v tom dostal Kakashi, již značně omámen alkoholem, tak říkajíc geniální nápad.
„Hele chlapi,” zařval a opilecky rozhodil rukama. „Co takhle soutěž v hecování?”
Gai se jako jeho správný rival nenechal dlouho přemlouvat a přihlásil se jako první soutěžící. Další, kdo přibyl do řad aktérů tohoto šíleného návrhu byl překvapivě Shikamaru, jenž byl až nepříjemně hyperaktivní.
„To bude bájo!” vykřikl a připojil se ke Gaiovi, který se postavil vedle Kakashiho a vyřvával:
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Provinění
Hin na ni chvíli koukala s prominutím jak vyvoraná myš a pak beze slova vyběhla na ulici. Ano to je ono. Už věděla, proč jí Tsunade dala tu misi. Nemohla jí sice zrušit trest, ale vcelku se nad ní asi ustrnula a dala ji úkol za hranicemi Konohy.
To znamenalo pro Hinatu jedno velké plus. Mohla se nepozorovaně dostat za hradby vesnice a nikdo jí nebude podezřívat.
[font=Times New Roman][color=black][size=18]
Svit Slunce 09
"Nemáš šanci," řekl Hiashi klidně a připravil se k dalšímu úderu.
"Kage Bunshin no Jutsu," vykřikl Naruto a objevilo se pár klonů. Hiashi se pousmál a řekl: "Nic lepšího neumíš?"
Kloni se rozběhli na oponenta.
"Hakkeshou Kaiten," řekl potichu Hiashi a nabral rotaci. Všichni kloni se okamžitě vypařili, když se dostali blíž k Hiashimu.
Ukončil vír a rozhlédl se po bojišti. Naruto nebyl nikde vidět.
"Tak toho jsi si vzala? Sraba co hned uteče a nechá tě tu?" vykřikl směrem k Hinatě.
"Najivko," napadlo Hinatu.
,,Kibovi a Shinovi je lépe, prý na ně zaútočili Akatsuki..." Při tom slově sebou všichni trhli.,,...a Hinatu unesli." Dokončila konečně Shizune.
,,Naruto ty se uklidni, Sakuro najdi a přiveď Kakashiho, Shizune ty dojdi pro Shikamara a Nejiho." Rozdala pokyny pátá. Zanedlouho se všichni dostavili.
,,Takže týme Kakashi vy půjdete zachránit Hinatu. Neji a Shikamaru vy půjdete do Suny a pomůžete jim s těmi opravami, pak se vrátíte i s Kibou a Shinem. Počkej Kakashi musim s tebou mluvit. Zbytek můžete jít." Domluvila Tsunade.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Všichni byli nadšeni z toho, že Naruto zvládl zkoušku a stal se Chuuninem. Mistr Iruka ho neustále poplácával po zádech, jak byl strašně dojat.
O několik málo dní později však došlo ke znepokojujícím událostem.
„Dostaly se ke mně zprávy, že se Sasuke objevil v blízkosti Konohy. Musíme ho najít a zadržet. Vysílám tam ANBU. Vaše jednotka je jediná, která zůstala volná.“
Akt prvý: Cesty začínajú
Pred mnohými desaťročiami v zabudnutom kúte Zeme ohňa:
„Pre svoju silu spravím všetko. Všetko!“
„Nieeee! Nie! Prečo?“
„Umri už! Umri pre moje dobro!“
***
Pred pár rokmi niekde v horách v Zemi Ohňa:
Zvedl sem hlavu a podíval se před sebe. Otočil se, a naposledy se podíval na město. Určitý čas ho neuvidím a bylo mi to líto kvůli klidu který v něm panuje narozdíl od některých. Nechal sem tu myšlenku odplout a zhluboka se nadechl. Nyní musím pokračovat dál svojí cestou. S úsměvem sem vykročil směrem vpřed po cestě a nechal čas plynout.
„Naruto, ty idiote!“
„Ale Sakuro já za to nemůžu ta větev praskla sama.“ Řekl Naruto a mnul si ránu na hlavě.
„Kdybys tak nepospíchal tak se to nestane.“
„Au, to strašně pálí to mi nedělej.“
Ráno se Sasuke probudí a vidí děvče, které mu zachránilo život jak sedí u jeho postele.
„Co ty tu děláš, a co se včera stalo Gaarovi?“
„Sasuke to já nevím, ale Gaara je na tom velmi špatně, musím mu jít pomoci jako tobě.“
„Jak to, že mluvíš? Já myslel, že…“
„Myšlení není zdravé.“
Děvče se na něj usměje.
„A jak se jmenuješ.“
„Angelina, ale lidé si ho zkracují na Angel a teď zase spi.“
„Ale já nechci, protože se chci o tobě dozvědět tolik věcí.“
„Pěše.“
Hora Myouboku:
