Dobrodružství
KAPITOLA 1 - ZASE SPOLU
[color=#8b4513]Visela jsem na stromě a tiše jsem meditovala. Mysl jsem měla čistou. Nevnímala jsem nic a přitom jsem vnímala všechno. Věděla jsem o všem, co se na mém malém ostrově dělo. Asi před hodinou zde zakotvila loď. Také jsem naprosto přesně věděla, kdo na té lodi je, a vůbec jsem z toho neměla radost.
„No to jsem si mohla myslet,“ pronesl jemný ženský hlas asi pět metrů pode mnou.
„Akira-sama měla vždycky slabost pro opice,“ řekla druhá žena provokativně.
„Hej, Gaaro!“ Tiše kráčející kazekage se zastavil na jedné z ulic spřátelené vesnice a otočil se za sebe.
„Naruto?“ Promluvil tiše, téměř překvapeně. Jeho tvář však zůstala stále stejná. Co potřebuje?
Blonďatý muž v oranžové vestě, přes kterou měl přehozený bílý plášť hokageho, svého přítele dohnal, aby začal tlumeně vyprávět.
Ten, kdo by je sledoval z dálky, by měl vskutku zvláštní pohled na dva vůdce dvou vesnic.
Konan se klidně procházela po sídle, rozhodla, že půjde za Rain, jestli něco nepotřebuje.
Všude panoval klid, přišla ke dveřím a zaklepala, nic zkusila to znovu, ale nic. Tak uchopila kliku, ale cestu ji zatarasil Itachi trochu udýchaný a hlavně překvapený. Zavřel za sebou dveře, aby si nikdo nevšiml toho co se tam dělo.
„Co se tam děje?‘‘ Zeptala se ho snažila se pohlédnout, když zavíral dveře, ale nic nezahlídla.
„Vyslýchám ji a teď jdi pryč.‘‘ Vyštěkl na ni a vrátil se zpět, pro jistotu za sebou znovu zamkl.
2. Kapitola
Serena se probudila z bezvědomí jako první. Spatřila Lykanku skoro u sebe. Viděla jak už se napřahuje a tak se hbitě zvedla. Proklouzla a ocitla se za ní. Jenže ta měla dobrou reakci a natáhla jí přes hlavu.
Serena odletěla kousek dál. Zvedla se ze země a z rtů jí tekl pramínek rudé krve. Měla je rozseknuté.
„Ty chcíplá ubožačko!!!“ zašklebila se Serena. Olízla si rty jazykem a skousla je.
Tak jsem tu opět s dalším dílkem, jak jsem slibovala. Už jsme se tak trochu pohnuli vpřed, tak snad se bude dobře číst ;)
Temné plameny nezadržitelně mířily vpřed. Praskání, hustý kouř, temná noc a panika naplňovaly okolí, jako jed. Sasuke, který se pohyboval na levé straně skupiny s leknutím odskočil, když mu málem černý plamínek olízl nohu. Ohlédl se na druhou stranu. Tam právě Kiba s Akamarem uskakovali před stejnou situací.
Orenjino-sensei aneb Trénink začíná!
Vedle Jirayi stál... to snad ne... muž do kterého jsem vrazila když jsem šla od Jirayi a ten co viděl to moje super trapčení.
,,Á tak to si ty. Už jsem se tady s Aidou potkal Jirayo, omylem jsme se srazili.,'' začal můj nový sensei. Ať o tom už nic neřiká, ať o tom už nic neřiká, AŤ O TOM UŽ NIC NEŘIKÁ!
Seděl na poničené hořící střeše a rozhlížel se kolem sebe. Už jen hrstka původních bojovníků bránila své obydlí. Svou vesnici. Vesnici, kterou miloval a zároveň nenáviděl. Vesnici, co mu tolik dala, ale ještě více vzala. Vzala mu rodinu, ale dala přátele. Tím si to u něho na chvíli vykompenzovala, dokud se neprobudil z toho snu, který ho oslepoval celé ty roky. Dokud si nesundal růžové brýle a nepohlédl skutečnosti do tváře.
Uzumaki klan story - 15
Je to tu, podlouhé době další díl Naruto Fanfiction !
Hledání a zlikvidování Okotsuki, mise typu S …“ Četla s nádechem Rin.
„A kdo je ten sensei?“ Zeptal se Kobi a vedle Shikamara se objevila postava.
„Sasuke, trvalo ti to…“ Řekl Shikamaru.
„Omlouvám se… ale musel jsem si něco zařídit…“
„Co?“ Zeptaly se s nadějí na něco velkého.
„malou výpomoc….“
„malou?“
Náhle se vedle Sasukeho objevila další postava. Byl to Kashite.
Kapitola VII.
,,Jak, co se tady povídá?!! To my chceš říct, že tady o tom vědí všichni?!" začla se hněvat Konan, ale ve vnitř se jí docela ulevilo.
,,Noo…až na…ehm… Peina, Tobiho, Deidary." posadil se zpátky ke stolu a upil ze skleničky džus.
,,No bezva…takže Hidan to ví, co?!" Kisame jen přikývl
,,Hmm…tak to ještě dneska budou vědět i tihle, co jsi jmenoval. Držka jedna nevymáchaná!" bouchla do stolu a odešla zpátky nahoru.
Na posteli seděl Genma přikrytý přikrývkou a s rozespalýma očima.
Provinění
„Zajímavé…“ vydechl někdo kdesi.
Když Hin otočila hlavu za hlasem, viděla jen šero. Nakonec jí došlo, že její protivník používá nějakou formu genjutsu, proto dokáže zmizet.
„Není to žádné genjutsu…“řekl z ničehož nic útočník stále skryt jako by slyšel její myšlenky.
Sakura s Narutem zůstaly v objetí ještě dlouho, Sakura se ho nechtěla pustit, to však Narutovi nevadilo.
Ale pak se od ní zachvěli odtrhl, Sakuru to trochu udivilo, myslela si, že teď budou zase spolu. Ale Naruto se na ni mile usmál.
„Najdu ji a přivedu ji zpět.‘‘ Sliboval ji a pohladil ji po vlase.
„Ale teď se musí postarat o Daisu.‘‘ Pokračoval a postavil se. Zavalil ho vztek, sliboval si, že Sasukeho najde a dá mu takovou nakládačku jakou ještě nezažil.
Provinění
Hanabi se dlouho snažila najít cestu zpět. V dáli už dávno začalo svítat, takže tma rychle ustoupila. To ji uklidnilo, protože alespoň neviděla na každém kroku zhušťující se tmu, ve které se objevoval přízrak.
„Už je moc pozdě. Zklamal sem. Opět sem zklamal.“
„Ještě je tu šance jak ho zachránit. Musíme to do nemocnice stihnout než zemře.“
To se to stane znovu? Opravdu nemůžu nikoho kdo je mi blízký ochránit?
Teď nesu svého nejlepšího přítele v náručí, krvácí, umírá a mé srdce s ním.
„Už je pozdě.“
„Takže on už je …?“
„Stalo se to znovu. Tohle se nemuselo stát, a už vůbec ne MĚ. Ale přísahám že tohle bylo naposledy!“
Padl jsem na kolena a položil ho na zem, naposled se podíval do jeho očí a pak mu je zavřel.
Potom co si Daisa dopřála koupel se vrátila do jeskyně, kde přečkala minulou noc. Když byla u jeskyně uslyšela za sebou kroky, rychle se otočila, ale nikdo nikde.
„Nejspíš jen nějaké zvíře.‘‘ Pomyslela a pomalu vlezla do jeskyně. Ale ty kroky uslyšela znovu, vytáhla kunai a byla v pozoru. Zaposlouchala se do těch zvuku, pak vrhla kunai za sebe. Svůj cíl však netrefila, útočník jej odrazil svou katanou.
„Eh…Naruto, vážně si myslíš že je dobrý táhnout takhle narvanej baťoh ??“ Ohlídla se Hinata na chlapcem, když vyšli z vesnice a ona hned po deseti metrech měla devět náskok. Narutův batoh sahal skoro až od jeho ramen na zem.
„Musím…být…připraven na všechno!“ Zaskuhral blonďák a posunul se o další půlmetřík.
„Máš ho naplněnej jenom jídlem.“ Zatvářila se potupně.
„To…dám! Uch…“ Řekl s námahou. Za dalších 10 minut se doplazil až k Hinatě, která stále postávala na místě.
Thak, další dílek xDDD 
trochu blbší, mno... za komenty budu vděčná :-)
Menší problém
Ve 3 hodiny, před Sasukeho domem...
„Tak konečně jsme všichni, vyrazíme?“
„Jo!“ Shodli se všichni sborově.
„Tak, vzhůru za dobrodružstvím!“ Pronesl Naruto a vykročil.
Celý den prochodili lesem a Neji se dokonce zdokonalil v botanice. Vypukla i hádka, jestli je mochomůrka jedlá, nejdlá a nebo jedovatá. Na muchomůrku se za okamžik zapomnělo a začala bitka.
Kapitola 3.
Probuzení …
Kde to jsem?Jsem mrtvá?
Ne …
Kdo si????
Ty …
Já???
Ano…
To teda ne …Jak-?
Jsem „to“ uvnitř tebe …
Ty si ten, co je držen pečetí???
Ano …
Kde to potom jsem, když ne v pekle???
Uvidíš …
Hlas zmizel a dívku prudce ozářilo světlo. Viděla rozmazaně a tak párkrát zamrkala čímž zaostřila. Koukala na bíle vymalovaný strop.
„Probouzí se …“ slyšela někoho zašeptat. Všimla si, že je v nějakém pokoji. Pootočila hlavou, ale ten pohyb způsobil bolest v celém těle.
[i]Taková povídka co mě napadla (nejen psychicky) v hodině psychologie (ano, na tom něco bude xD) a byla realizována, jak jinak, v následující hodině matematiky (pořád lepší jako logaritmické funkce, že...).
Je to naprosto nenavazující „vedlejší povídka“ k Ask Anyone, a to jen z toho důvodu, že do celého děje zasahuje dvojka novinářů Lantia a Brepta x)
A je tu ďalšia napínavá časť temashika alebo shikatema....to je jedno nie?
,,Ách to je nuda mňa z toho šibne. A čo teraz?!“ pomyslel si Shikamaru ako sa pozeral na Temari ozdobenú kunaiom okolo krku, ,,najlepšie by bolo z tadiaľto vypadnúť ale to sa nedá...hm.. asi zoberieme tú ponuku ,ale kto vie ako to bude pokračovať... veď som prežil tú našu takže by to nemohlo byť až tak zlé...“
Vír a květ třešně II 02
Tsunade jen bezmocně sledovala jak k ní letí zaťatá pěst.
"Sakuro co se stalo?" pošeptala potichu Godaime.
Ruka se zastavila kousek od Tsunade. Dívka se začala celá klepat a spadla na kolena. Tsunade jen nevěřícně na ni hleděla.
"Co se jí stalo?" napadlo jí.
Rychle se vymrštila na nohy a připravila se k úderu.
"Sensei," řekla potichu dívka.
"Cože?" vykřikla Tsunade zmateně. Dívka zvedla hlavu a ve tváři se zrcadlila bolest, pomalu otevřela oči.
"Utečte," hlesla dívka.
"Zní jako Sakura," napadlo Tsunade.
