Dobrodružství
„Kurtizána !!!“
„Drž hubu !!!“
„Řikaj, že není žádná marion !!!“
„Do p***le neřvi !!!“
„Že není ctnostá !!!“
„Zavři hubu Deidaro, nebo dostanem od Itachiho přez hubu !!!“
„Ježiš ona tu spí ta holčina viď ?“
„Ty jsi kretén, konečně ti to došlo“
„No jo promiň“
„Furt posloucháš takový p******y. Samý HVK nebo DMF nebo co“
„UDG !!! Je to zkratka od Uplně Debilní Grupa !!!“
„Začínáš se učit můj jazyk, ty v**e“
O dva roky později v Konoze:
Kapitola 8: Oheň, krev, bolest, moc a život
Naruto, veden zpola zapomenutými reflexi, pospíchal směrem, ze kterého se ozýval hluk boje. Běžel jak nejrychleji dokázal a jen tak, tak se vyhýbal obřím kmenům stromů, rostoucích všude kolem něj. Cítil jak se mu ztuhlé svaly uvolňují, dech se zrychluje a prohlubuje. Jeho srdce začalo tlouct rychleji, jakoby radostněji. Naruta natolik pohltil pocit radosti z běhu, že málem vrazil do trojice lidí. Původců hluku.
Spoluautorství s anja-chan
Tma, chlad. Už několik let nic jiného necítí. Zavřený v tom vězení bez oken, jen v dveřmi, které se občas otevřou a někdo ho vyvede ven. Nic zajímavého ho nečeká, jen zničit určitou vesnici . Nemá žádné námitky, jen jde plnit to co si žádají. Na ničem mu nezáleží, pro všechny v Konoze je mrtví. Jediná Rain ví, že stále žije, zatajila, že ho ještě nezabili, nikomu nic neřekla přesně jak si žádal.
„Ještě počkej Naruto, něco důležité k misi.‘‘ Zavolal na něj ještě Pein.
Flétna a Gaara-sama
Cesta do Písečné trvá celkem tři dni. Když si pospíšíme tak možná i dva, ale v mém případě to nehrozí. Droga, kterou jsem měla v těle, mi dodávala fyzickou zdatnost a tak teď bez ní jsem jako troska. Teda aspoň si tak připadám.
První den utekl bez zbytečných komplikací a řečí. S Orenjinem jsem mluvila
jen když jsem musela a každý jsme si hleděli svého. Druhý den probíhal ve stejném duchu. Až večer jsme konečně navázali konverzaci. Mezi svými věcmi jsem našla flétnu, které jsem si včera nevšimla.
KAPITOLA 4 - NOVÉ INFORMACE
[color=#8b4513]Chodník je mokrý od krátkého osvěžujícího deště a mé dřevěné boty do něj tupě narážejí. S pohledem přišpendleným k zemi se procházím často. Nejsem zvědavá na myšlenky lidí okolo mě, které mají napsané v očích. Mám ještě asi hodinu, než budu muset dorazit na schůzku, kterou jsme si dali s Tsunade, Hiromi a Ayame. Ayame se dnes vrátila z měsíční špionážní akce přímo v útrobách organizace Akatsuki.
..........
No áno, nová séria...s čím to dnes Laterie prišla?
S neďalekou budúcnosťou, v ktorej sa Naruto musí popasovať s dvanásť ročným Toshyom, ktorý mu bol zverený jeho dobrým priateľom.
Chlapec tak chytrý, temperamentný a nadaný, má totiž veľa otázok ohľadom niečoho...a Naruto ako taký "jednoduchší" človek, ktorý je rád, že žije, bude musieť poriadne zabrať...
Ahojte lidičky, tak sem už zase dostal inspiraci, takže tu máte třetí díl.
Když se Naruto probudil, zjistil, že leží na zemi a je přikrytý. Vedle sebe viděl Hinatu jak spí.
"Sakra, co se stalo, Hin, jsi moc krásná," řekl co nejpotišej. A Naruta něco napadlo.
"Hej, liško, co kdyby jsme se spojili, myslím to tak, že ty bys mi ve všem pomáhala, učila mě Jutsu a já ti dám mou mysl a když se proměním, budeš vědět, kdo je přítel atd..." řekl Naruto lišce za klecí.
Lidičky Gomen!!! Já měla o víkendu celkem dost práce, takže jsem jaksi nestíhala, ale proto těď trčím v knihovně, abych se pokusila svou chybu napravit!
Tak jak pramen vody teče a roste v řeku, která poté naplní přehradu, měl nastat střet ohně proti ohni a voda, která v přehradě přeteče, spláchnout všechny staré zbytky jeho řádění a vyčistit prostor pro nový les...
„Ne! Tikamaru, nesmíš zemřít! Já tě nenechám!“ takhle jsem řvala do tmy asi deset minut. Můj přítel, můj parťák, část mého týmu. On tam jen tak ležel na zemi smáčené deštěm, zavřené oči a pomalu mi umíral pod rukama. Hitaku – další člen našeho týmu, jen tak seděl opodál a bezradně se na mě díval. Byla jsem už skoro bez čakry, zelené světlo z mích rukou sláblo. Pak mě Tika chytl za ruku a naposledy se na mě podíval. Za okamžik zemřel.
Sasuke se dopotácel do svého pokoje a otevřenými dveřmi do něj vešel.
„Jé čau kámo! Tak co tvůj tým?“ vyzvídal hned Bou který byl rozvalený na Tsukiho posteli.
„Nic moc..“ odpověděl Sasuke a lehl si na svou postel.
„Ale no tak.. určitě máš v týmu nějakou kočku ne?? Nebo jsi takovej chudák že tam jsou samí obludky??“ ušklíbl se Bou a odstrčil Tsukiho který si právě sedl vedle něj.
Bermudský Dvojůhelník
Kapitola 2 – Kde že to sme?!
//VK jako Vesnice Konoha//
Pokud to vzhledem k alkoholovým výparům bylo možné, u Tsunade v kanclu bylo větší dusno, než kdy předtím.
„Ať se snažím, jak se snažím, nechápu to,“ zakroutila Hokage hlavou a bylo jasné, že pokud jí to brzo někdo rychle nevysvětlí, někdo přijde k úrazu. A Ichigo byl zrovinka nejblíž.
...tak ďalší príbeh zo života snežného chlapca Ashioriho...prajem príjemné čítanie 
Dúha dostala striebristý nádych. Jej farebná škála piatich ojedinelých farieb červenej, žltej, modrej až fialovej svietila na studenom nebi. I to bol ten fakt, že dúha sa vyskytuje len po horúcich dažďoch, keď vyjde pálivé slnko. Nie to zimné, ktoré slabo ohrieva zem...
A máme tu další romantickou povídku (já vím,že už vás tim asi štvu xD) jenže já sem prostě na tu lásku úplně ulítlá (mám své zamilované období…) Anglický název se mi líbil víc,takže přichází Summer Love/Letní Láska (oooo,jaký dramatický vstup xD)
Díl 1. - Výlet na pláž
„Tohle si ještě vypiješ, Sakuro!“
„Jo?Tak se předveď, prase!“
„Neštvi mě, nebo uvidíš!“
„Já už vidím od narození!“
„Vážně?Tak si ještě užívej poslední zbytky barevného světa, protože za chvíli Ti vyškrábu obě oči!“
Pein v klidu seděl ve své kanceláři. Byl si jistý, že Itachi přitvrdil.
„Za chvíli ho máme,‘‘ zaradoval se.
Nemohl se už dočkat až zjistí kde se ukrývá.
Vydal se do pokoje Itachi, tušil že už skončil.
Když dorazil u jeho pokoje byl klid.
„Tak už skončil,‘‘ pomyslel a otevřel dveře. Vytušil přišel v nevhod, Rain ležela na zemi a těžce oddychovala.Itachi stál nad ní a usmíval.
Vyšetřování bylo v plném proudu. A tak se otočil a šel zpět do pokoje.
1. kapitola Vítej doma, Shigeru!
Dívka s černými vlasy a modrými očima, na zádech katanu, oblečena do ninjovského oblečku v tmavě modré, procházela vesnicí, s vysokým šedovlasým mužem, jedno oko mu překrývala páska Listové, byl to její známí.. Ač hodností byla teprve Genín, stala se celkem dobrou Kunoichi.
„Sensei, vypadá to, že mám větrný element.“ usmál se Zek a stále zíral na papírek.
To se dalo čekat, zdědil větrný element po Asumovi. Zajímalo by mě, jestli zdědil i nadání na genjutsu po Kurenai. Navíc je obdivuhodné, že jako genin takto ovládá chakru. Možná je to genius. myslel si Naruto.
„Výborně, máš stejný element jako já.“ pochválil ho Naruto.
„Opravdu? Takže máte zemní a větrný element, že?“ ubezpečoval se Zek.
„Ano, to jsou mé elementy. Ale teď se zaměříme na tebe.“ řekl Naruto.
Ó, drahý bože, tolik práce. Zvedám těžkou hlavu od stohu nepodepsaných papírů, protírám si unavené a už jistě přepracováním zarudlé oči, protahujíc se na židli se otáčím k oknu, abych se mohl pokochat pohledem na spící spoře osvětlenou Konohu…..mou Konohu.
Pohlédnu mírně vlevo a zaostřuji pohled na červeně blikající hodiny – 3:15. Zvláštní, v takovou hodinu mají lidé spát, a přece se z několika oken line závěsy tlumené žluté světlo.
Rain se začala pomalu probouzet, ještě se ji motala hlava, ale byla spokojená. Potom co jí unesli se tak dobře nevyspala.
Pohlédla na postel vedle sebe, byla prázdná.
Konan už nejspíš odešla, tak aby ne už dávno nebylo ráno, snídani už zmeškala a oběd už byl na stole.
Rozhodla se, že bude silná a půjde dolů za ostatními. Cestu si pamatovala, ale když dorazila na místo, kde jí ten muž chytil, zastavila se.
Zaujaly ji krvavé louže na podlaze. Nebyly zas tak velké, ale dost na pořádnou rvačku.
KAPITOLA 3 - OČEKÁVANÁ NÁVŠTĚVA
[color=#9400d3]Ukrývala jsem právě kunaie, shurikeny a otrávené jehly do svitků, když kolem mě prošla Akira do svého pokoje.
„Připravuješ se na válku, Ayame-sama?“ zeptala se pobaveně a kývla hlavou k hromadě zbraní vedle mě, ve které nechyběly ani fuuma shurikeny, kouřové bomby a dráty.
