Dobrodružství
Ovládat blesk, plavat či létat? Proč ne vše?!
Pryč z Listové...
V ten den se mi zhroutil svět. Všechny mé jistoty se mi zdáli nejisté a to z jednoho jednoduchého důvodu- nějvětší z nich, Kakashiho, jsem ztratila. Cestu domů jsem probrečela a doma jsem pokračovala. J-jak? P-proč? Po celý večer jsem si podávala otázky podobného typu až jsem usla v křesle. Ale než jsem usnula, měla jsem jasno- bez Kakashiho už nechci v Listové být!
Dorazili ke stromu, pod nímž se choulilo několik vlků společně s Narutem. Blonďák sebou náhle prudce škubl, čímž probral všechny ostatní. Pomalu otevírali svá ospalá očka a mžourali do denního světla.
,,Rychle! Vstávejte! Něco vám musíme ukázat.” Vykřikl Kiba tak rychle, že mu bylo sotva rozumět. Vlci se pomalu došourali k nim a trochu rychlejším tempem se společně vydali k cestičce. Rozkvetlými sakurami jen stěží pronikalo slunce, zatímco jejich lístky jim přistávaly na čenichy. Po chvíli lehkého běhu se před nimi zjevily hradby Suny.
Laterie sa vrátila s novým dielom...no eh...bola to dlhá pauza na série? ale tak toto je tá prvá vec čo tu dávam po tej pauze...bo akosi mi primrzli tvorivé bunky (chúďa, chudokrvná je 
)
Alebo je to tým snehom v ďalšom dieli čo som napísala? eh...sa uvidí 
Vydali sa po ceste...neurčitej ceste, ktorá nie je nikde zaznamenaná. Jediný cieľ a jeho dosiahnutie. Lenže, čo sa stane, keď sa staré rany znova otvoria? Dokážu spomienkami privedené pocity zastaviť prichádzajúce peklo?
Naruto ve svém úkrytu vyčkával na pravou chvíli, tušil, že už ho hledají. Musí být extra opatrný.
Ale čím déle čekal, tím víc byl netrpělivý.
Po hodince se konečně odhodlal a vyrazil k domu, kde bydlela Sakura, doufal, že bude doma sama. Celou cestu byl opatrný, kdyby ho našly tak popraví ihned. Pomaličku vylezl na balkón a otevřenými dveřmi vešel dovnitř.
Ocel nože chladila do dlaně.
Stál jsem v postoji, který mi Iruka ukázal – a pak jedním máchnutím poslal čepel do středu cvičného terče k ostatním nožům - tedy vlastně kunaiům. Na to, že trénuju teprve tři týdny...
„Dobrý,“ ozvalo se za mnou.
Ohlédl jsem se.
Naruto vytáhl z jejího těla svou ruku a smutně se podíval na ostatní.
Proud vody, jenž zatlačoval Niki do skály, s Orionidou smrtí ustál. Do vnitřku skály však vyvrtal asi 2 metry, v čele s Nikiným tělem. Naruto k ní co nejrychleji doběhl a vytáhl jí ven. Držel jí v náručí a smutně na ní hleděl, s očima plnýma slz.
„Polož jí na zem.“ Řekl Kabuto, Naruto uposlechl jeho slova. Medik jí přiložil ruce na hrudník.
„Nedýchá.“ Vykřikl a ihned začal s masáží. „Vdech, jedna, dva…patnáct, vdech..“
Další... dalšíííí, ale tentokrát i delšííííí 
Tákže moc se omlouvám i za lartyho, že to trvalo trošilinku delší dobu, ale máte to tu... Itadakimasu
Larten sempai
má ubohá splácaninka
[color=darkred]Co nejrychleji jsem zmizela z haly a utíkala ven, pryč… co nejdál od něho!
Pomoc
Chvíli přemýšlela a pak mi řekla: ,,Dobře, ráda ti pomůžu, ale něco mi musíš zařídit...''
,,Co zařídit?,'' zeptala jsem se. Nečekala jsem že za to něco bude chtít, ale když to bude něco rozumnýho tak proč ne.
,,Víš... já bych...,'' začala nejistě Ino, ,,Chtěla bych se setkat s tvím sensei Risu Orenjinu.'' To mě doopravdy překvapilo. Při vyslovení jména mého sensei se Ina úplně rozzářila.
,,S Orenjinu-sensei? Tak dobře.,'' souhlasila jsem na podivné přání. Když to Ino slyšela, rozzářila se ještě víc.
Po slunečném dni přijde bouřka. Je to tak. A právě proto mír není věčný. Yin a Yang. Všechno má dvě strany. I když jednou přijde konec a tím je smrt. Musím říct, že jsem vděčná za tu šanci dýchat, být…. Prostě za život.
"Tak ahoj!" zamávala, usmála se a odběhla do postraní uličky.
Když tam Gaara přišel, už tam nebyla. Okno v domě po jeho levici se rozsvítilo.
Poprvé po dlouhých letech se usmál a vydal se ulicí dál...
„Volal jsi mě, strýčku?“ Kimiko otevřela dveře kruhové místnosti a vstoupila dovnitř.
„Posaď se,“ muž pokynul směrem ke čtyřem křeslům, postaveným naproti tomu jeho.
Kývla hlavou a usedla.
„Mám pro tebe jednu dobrou a jednu…no…horší zprávu.“
„A jakou…?“ zamrkala a zvědavě vzhlížela ke svému strýci.
KAPITOLA 2 - CO JSOU ZAČ?
[color=#006400]„Co jsou zač?“
Shlížela jsem přes svůj stůl na dva členy Rady, kteří mě momentálně vyslýchali. Jediné, co je zajímalo, byly neznámé ženy, které se tak náhle objevily při slavnostním zahájení výběru do jednotek ANBU.
„Proč jsi se vrátil?“ Starý, vrásčitý muž měřil podezřívavým pohledem mladého chlapce... ne, už muže.
„Nevím… už jsem nechtěl být zrádce!“ odpověděl po chvilce mlčení. Jeho černé oči mapovaly místnost jako by každou chvíli čekal, že z temných rohů někdo zaútočí.
„No… jelikož jsi přišel sám a my dáváme šanci všem, budiž… Sasuke Uchiha právě zemřel na misi! Tvé nové jméno je Nori!“ kývl muž, podal Sasukemu masku a zavřel složku s jeho fotografií.
Přítěž v životě?
Orenjino-sensei na mě z dola křičel: ,,Skvěle Aido! Ale největší šéfku Saaburu jsi zrovna přivolávat nemusela.'' Š-šéfku?
,,Orenjino-san?! Proč mě přivoláváš? A co je to na mé hlavě?,'' ptala se Saabura a tlapou se mě snažila shodit z hlavy.
,,Saaburo-chan, to na hlavě je Aida, to ona tě přivolala.,'' představil mě sensei velké zrzavé hromadě chlupů co se nazývá veverka.
“Kibo?” Víla opatrně promluvila na vlka, na jehož zádech se nechala vézt. Ten lehce otočil hlavu a promluvil: “Co se děje?”
“Um… nic, jen… jestli jsi si jistý, že chceš přeměnu podstoupit?” V jejím hlase se zračil strach a obavy.
Akt druhý: Spojenec či nepriateľ?
Súčasnosť, niekde v lese pod horami
„Naruto, nemykaj sa!“ Upozornila ružovláska hlučného blonďavého mladíka, ktorý si na tvár tlačil ruky a kričal od bolesti. Ale jedna presne mierená rana do oblasti žalúdka od ružovlásky, pri ktorej zatrnulo aj ostatným dvom mužským členom tímu, a prestane sa hýbať a aj prestane kričať. Niekto by povedal že prestal aj dýchať, ale to by tá rana nesmela byť mierená tak presne.
[b] Ten večer co Katsumi zmizela, se něco stalo. Myslíte si, že když knihu nenašla, vrátila se po návštěvě svého strýčka poslušně k týmu, ať s ním mluvila o čemkoliv ? Je pravda, že se do svého starého domova vrátit nechtěla, ale musela. Musela už kvůli pravdě. Po jejich rozhovoru totiž přesně věděla, kde kniha je, tak se tam vydala. Zpátky tam, kde to nenávidí.
„Víš …“ začala dívka. Usedla na zábradlí a odfrkla si. Kiba čekal, co z ní vypadne a upřeně jí pozoroval. Zadívala se na nebe. Potom opět pohlédla Kibovi hluboce do očí.
„Chtěla bych …………………………………………………………..“
12. Opět nerozluční přátelé!;Tvrdý trénink potomků Uzumaki začíná!
„Chtěla bych se ti omluvit za své chování …v předchozích dnech…“ sklopila hlavu.
Tlukot srdce...
Tlukot jeho vlastního srdce mu stále připomínal, že je ještě naživu...
Bolest mu pulzovala celým tělem, i přesto se z posledních sil donutil otevřít oči. Náhle ho do nosu udeřil pach krve. Výjev, který se mu potom naskytl by otřásl i tou nejotrlejší povahou. Desítky mrtvých zkrvavených a zohavených těl byly rozesety všude kolem.
Nechápal to. Vždyť už přece byli tak blízko...
Kapitola 7: Senju na vzestupu
Přepadl je, zrovna když odpočívali a nabírali síly po vítězném, avšak velice vyčerpávajícím boji. Aniž by cokoliv řekl, přesně jako praví shinobi, přikradl se pod pláštíkem noci a zaútočil.
„Pche, kdo by to do Kabuta řekl, že bude až takhle silný?“ zamručel Naruto a promnul si obražené rameno, do kterého ho zasál jeden z Kabuto/Orochimarovích útoků.
