Dobrodružství

„Tsuki, kde jsi!!!!‘‘
Lekla jsem se. Cože, Naruto, nesmí mě takhle vidět. Co nejrychleji jsem se na sebe snažila naházet oblečení. Jestli mě takhle uvidí, tak pěkně zbije a co ještě k tomu udělá Rayovi.
Však pozdě, dveře se rozvalily a já byla jen v tričku. Dovnitř vešel málem na mrtvici Naruto. Jak jsem poznala tak ho to úplně dorazilo, naběhla mu žilka.
„Obleč se a jdeme.‘‘ vyštěkl na mě a výhružně pohlédl na Raye, měla jsem strach co s nim udělá. Za tu dobu co jsem se oblékala neřekl ani slovo, nikdo z nás.

Ráno se Hinata probudila v neznámem pokoji s nádherným vybavením.
Ležela v nádherné posteli se saténovým prostíráním.
"Sakram kde to jsem?" Vykřikla.
"U mě doma. Tak co jsi potřebovala?" Odpověděl Gaara, který právě vešel do pokoje.
Hinata si jen oddychla, že jí zase neunes Orochimaru. "Alespoň, že nejsem nahá!" Pomyslela si.
"Tak co jsi potřebovala?" Zeptal se jí Gaara a sednul si na kraj postele.
"No, mám za úkol tě přemluvit, abys přišel navštívit Konohu." Vysypala ze sebe.
"No, já nevím." Odpověděl.

„Takže vaši medikové se přímo nezapojují do boje? Kdo je tedy chrání?“
Inteligentní člověk, tenhle Shikamaru. Vstřebával informace o bojové strategii americké armády jako houba a kladl analytické otázky.

Nenáviděný společník

To co následovalo dalších pár dní je pro můj příběh naprosto nevýznamné. Seznámila jsem se s dalšími přátely mích kamarádů, Inuzukou Kibou, Aburamem Shinem, Hyuugou Nejim a Tenten. Díky něm jsem pomalu začínávala zapomínat na Kakashiho. Každý den jsem trénovala v trénovací místnosti a každý druhý den jsem měla schůzku s Orenjino-sensei. Prostě nudný stereotyp, ale až do jednoho dne...

8.kapitola – Pošetilost
Černovlasá dívka seděla na okenním parapetu, přemýšlela o tom všem co se odehrálo od doby co se vrátila do vesnice… Pochybovala.
Možná… Byla chyba vracet se na tohle místo… Místo mých pádů a vzestupů…Možná, jsem se neměla vracet…

[b]Černovlasá holčička procházela vesnicí s jakýmsi dědečkem, zastavili se a sledovali ptáčky. Zobali zrní, zpívali a poskakovali okolo.
„Sachiko, život obsahuje mnoho pádů, ale když spadneš musíš i vstát.“ Řekl starší.

Gomen!! Já se pokoušela včera dostat na konohu, ale nešlo mi to. Tak se prosím nezlobte. O víkendu to vynahradím, slibuji! Jak již napovídá název téhle kapitoly ;)

Úvodek by Mitsuki-chan
Někteří z Vás už dobře vědí, co Mollyhana a Mitsuki vyvádějí, když sem tam něco napíšou. Ale co se teprv bude dít, když se tyhle dvě dají do spolupráce!? Teď vám dame možnost zjistit to… Snad se při čtení budete bavit stejně, jako my dvě při psaní (a že jsme se teda bavily pořádně)…
Tenhle 1. díl je spíš praštěný úvod toho všeho.. Ale je to tam hodně důležité..
Omluvte prosím případné pravopisné chyby (ono se to moc dobře neuhlídá.. chápejte.. posílali jsme si příběh do dvou nebo třech větách na icq) a potom ještě prosím jednu malou přehnanost v tomhle díle Taky omluvte to, že je to zdlouhavé.. Ale další díly rozsekáme, slibujem !! Teď už to nebudem dál protahovat a okecávat.. Tak pěkné počteníčko..

Sakryš, asi jsem opravdu měla jít raději domu, ale na to už bylo pozdě. Jen co přišel ležela jsem pod ním. Tak rychlí, nejspíš nijna. Pomalu, ale jistě jsem odhalila jeho plány, když mi pomalinku začal rukou zajíždět pod sukýnku a líbat po krku. Proti své vůli jsem zasténala. Líbilo se mu to a pustil se do rozepínání mé sukně. Zarazila jsem se.
„Tohle ne, něco jsem slíbila!‘‘ Napovídal mi první hlásek.
„Ale na druhou stranu to chci.‘‘ Odporoval druhý.

Rychlá snídaně a hned trénink.
Cestou ven nás na chodbě pak potkal Kakuzu. Ten až příliš nadšeně a falešně zapěl: „Ach, ta láska nebeskááá“ a a při hraném dojetí se ještě chytl za srdce. Navrch dojemným tónem začal klást milostné otázky, které nehodlám opakovat a pak se konečně odklidil.
Deidara vypadal, že by ho nejraději praštil a já bych s radostí udělala něco podobného. Ale jak už to tak v organizacích chodí, museli jsme si nechat zajít chuť.

„Takže jen tak odešel?“ nevěřil Naruto.
„Jo. Nikdo a nic o nemohlo zastavit. Prostě teď máme problém, že Orocháč má moc Znaku Energie. Doufám, že nezískal další,“ odkýval Kiba.
„Tak do práce. Lady Tsunade nám řekla, že přesto máte trénovat,“ popoháněl do práce Kakashi.
Všichni se rozešli na svá stanoviště trénovat a každý myslel na to, jak Sasana převálcují.

„Tak jsme tady,“ oddychl si Neji a rozhlížel se po městě.
Sakura, Ino a Hinata házely úlevné úsměvy do všech světových stran

Když se Naruto ráno vzbudil, tak cítil vůni od ohniště. Vedle ohniště seděla Hin a měla nachystanou snídani.
"Pojď jíst Naruto, udělala jsem nějaké maso a k tomu polévku a nudle". Naruto si sedl vedle Hin a začal jíst, když se najedl tak si všiml, že se na něj Hin dívá. Naruto se začervenal a usmál se.
"Hin už můžeme domů. Už toho umíme dost a já umím ještě něco, co sem normálně nedělal a navíc umíš vodní element.

Kapitola X.-Pein žárlí

Slunce pomalu zapadalo a členům Akatsuki hřálo na záda.
Mezi Konan a Genmu se přikradl Hidan
,,Myslíš, že už někoho tady pro toho tvého cukrouše poslali?" Usmál se zákeřně Hidan a neodpustil si pohled na Genmu, který raději uhnul pohledem.
,,Víš Hidane, myslím, že Ti to může být jedno! Copak se netěšíš až budeš se moct zase předvést?" Odsekla mu Konan a pomoci jutsu ho zbrzdila.

,,Naruto, co se děje?" Naruto celou dobu, co se ti dva snažili vymotat, on seděl a koukal na nehybné dívčí tělo ležící na zemi kousek od nich.

Neji a Shikamaru
,,Uz to bude hodina co jsme od nich. Za chvíli by k nám měl dorazit Pakkun a ukázat nám cestu." pozanmenal Shikamaru.
,,POZOR! Výbušný lístek, nedošlapuj na tu větev..."

Tým Kakshi

Část druhá - Cesta do Suny

Když Aya dorazila k bráně, nikdo tam nebyl. Kam se poděli?
„Koho hledáš?“ lekla se, když na ní Izumo promluvil.
„Kibu se Shinem a Hinatou. Nebyli tady?“ Aya se pořád ohlížela okolo sebe v naději, že se třeba objeví.

KAPITOLA 14 – LEGENDY NELŽOU

[color=#ff00ff]O čem to, sakra, mluví?! Nechápavě jsem se podívala na Naruta, který mi stejným pohledem odpovídal. Obě dvě Densetsu no Kunoichi naštvané a smrtelně nebezpečné - místo, na kterém jsme stáli, bylo momentálně to nejnebezpečnější na světě.

„Tsuki, stávej!‘‘ třásl se mnou někdo o několik hodin později, mě se ale stávat nechtělo.
„No, tak.‘‘ Ozvalo se znovu, líně jsem otevřela oči, nade mnou stála Hinata s podnosem s jídlem.
„Hmm.‘‘ Zamžourala jsem na osadila se na postel. Berte sakra ohledy na lidí co celou noc nespali. Opravdu jsem měla hlad, což mě donutilo co nejrychleji stát. Mlsně jsem ji vytrhla talíř z rukou a dal jsem se do jídla. Hinata odešla, já jak odešla tak jsem se znovu zabalila do peřinky. Za nic nevylezu, nika se mi nechce.

3.kapitola – Podezření, nepodezření.
Červenovláska se probrala ráno ze snů, pamatovala si téměř každou maličkost, ale nerozuměla jim. Bála se významu.
Co ty sny znamenají? Ptala se sama sebe.
„Hoshi!“ vtrhl dovnitř Naruto.
„No…?“ pohlédla na něj dívka.
„Máš se dostavit za bábi Tsunade.“ Řekl.
„Počkám za dveřmi.“ Řekl ještě a zmizel za dveřmi.

Dívka vstala, cítila se fyzicky dobře, ale psychicky zase tak moc ne. Otevřela skříň a uviděla zelené letní šaty, byli na ramínkách a sotva po kolena.

7.kapitola – Vztahy a pouta
Sachiko strávila ještě pět dní v nemocnici, než jí propustili. Od Kakashiho se dozvěděla, že poslední zkouška, bude za čtrnáct dní.
Dívka se, ale účastnit nechtěla, nemohla již bojovat s někým, koho by mohla zabít. Již prostě nedokázala zabíjet.
Tak už dost! Napomenula se v mysli.

Černovláska zamířila k budově Hokage, před kterou se zastavila… Váhala, zda to nebude zrada, tohle udělat.

,,Takže děcka vyrážíme!" Povzbuzivě řekl kopírák.
,,Ježiš a ještě nám říká děcka!" Pomysleli si Shikáč i Nejík společně a vydali se konečně na cestu.

,,Už tam skoro jsme, Pakkun se vrací." Oznámil Kakashi ,,Nějak ti to trvalo, měl jsi najít jen Hinatu. Něco se stalo?"
,,Je to docela daleko od místa napadení..."
,,To proto to trvalo?! No to je otrava!"Vyrušil ho klučina z klanu Nara.
,,Ne ty povaleči, kdybys mě nechal domluvit!" Bránil se pejsánek s měkoučkými packami.

Cesta zpět

,,Naruto!,'' křikla jsem překvapeně, ,,Co tu děláš?''
,,Dostali jsme misi vám jít pomoct.,'' řekl mi.
,,Jako kdybychom pomoc potřebovali.,'' urazila jsem se.
,,Ale Aido, neber si to tak.,'' utišoval mě sensei, ,,Je to tvá první mise, kdo ví co by se mohlo stát.'' Jeho slova mě vždy nějak zázračně uklidní. Pak jsem si uvědomila že se tu vlastně vůbec neznáte.
,,Naruto, to je můj sensei Risu Orenjino.,'' představila jsem senseie.