Dobrodružství

„Nezapomeň že…“ Začal muž, ale už větu nedokončil, protože mu do řeči padla pohledná rusovláska.
„Nestarej se Nagato.“ Odpálkovala ho.
„Říkal jsem ti, abys mi neříkala Nagato. Ten už nežije, teď jsem Pein.“ Zabručel muž.
„Hm…ale pro mě budeš pořád Nagato.“ Nechala se slyšet dívka.
„Reino..nerozčiluj mě.“ Rozkřikl se Pein.
„Nebo mi uděláš co?Nagato.“ Provokovala ho. Celou cestu už spolu nemluvili.

Takže tady je 6 díl této povídky. Sepsala jsem ho konečně celý bez jakýchkoliv problému či smazání (chvála bohu)právě dnnes, a upřímě doufám, že vás ani tento díl zklame. Ovšem je krapet delší než ostatní. Protože sem měla dosti času na přemýšlení a vylepšení propraovanosti děje, rozhodla jsem se, že bude tento příběh delší než sem měla původně v plánu. DOKONCE UŽ SEM I VYMISLELA CELOU DALŠÍ BUDOUCÍ POVÍDKU, KTERÁ BUDE NÁSLEDOAT PO TÉTO. ALE ZATÍM JEN V HLAVE

„Takže jste to přežili? Nevadí…stejně to není důležité.“ Pousmál se Kabuto, když přejel pohledem po týmu Delta.
Nami se zamračila.
Jaden se podíval na Yamata a ten nepatrně kývl.
Hned na to se tým Delta rozeběhli do stran.
Nami doleva, Hiro doprava a Jaden přímo na Kabuta.
Kus před ním se prudce zastavil a z otočky na něj vrhl spršku kunaiů.
Kabuto chytl Saie a rozeběhl se s nim nahoru po skále za nimi.
Kunaie se zabodli do skály.
Kabuto vrhl letmý pohled doleva a rychle se odrazil od skály, když do míst kde běžel vrazil drtivý proud vody.

Náhled minulého dílu:
„Se zavřenýma očima toho moc neuvidíš.“
„Naopak, s těmi se toho dá vidět mnohem víc, Naruto...“ znovu se usmála a vstala. Tiše, jako stín prošla okolo něj, a ještě pohlédla dolů, kde stál Sasuke Uchiha a stejně jako oni dva nahoře, i on sledoval západ slunce. Usmála se, zamávala Narutovi – který to naprosto nechápal – a vykročila pryč. Zmizela mu z dohledu právě, když slunce zapadlo.
K tomuto: Děj se odehrává v době 3 dílu Naruta ;)

Takže, k úvodu...tohle je vůbec první cosi zveřejněné na Konoze. Doufám tedy, že se vám tohle moje "cosi" bude líbit. Prolog je v předvečer rozřazení týmů geninů Je to jen prolog, je tedy nápadně krátký, ale vložím i první kapitolu
Vysvětlivky : Přímá řeč - v uvozovkách, ačkoliv ji někteří autoři píší kurzívou.
Myšlenky - tady bude vaše milovaná Kurzíva

Povídka

Snažila som sa to upraviť od tých čiarok, takže to chvíľu trvalo XD, ale už tu je ďalší diel tej mojej morbíd_ff.

Už pěkně dlouho čekal na tuhle chvíli. Dlouhé měsíce se ztrácely v čase, dlouhé měsíce, kdy marně doufal, že se to stane. A teď se to konečně stalo. A k jeho zděšení ten obrázek vypadal stejně, jako před lety. Z noční oblohy nad nimi začaly padat kapky a jen pár sekund na to začala hrozná průtrž mračen. Pak dokonce začaly šlehat i blesky, a hromy řvaly natolik, že účastníci dole v údolí se navzájem téměř neslyšeli.
„Na tohle jsi čekal, ne?“
„Ale takhle to nemělo dopadnout!“

Nový tým sedm a nové problémy

V pracovně bylo ticho. Tsunade ještě chvíli přežvýkavala, to co právě slyšela.Když jí to došlo podívala se na sochu čtvrtého, a pak na chlapce. Byli si podobní a podobal se i Narutovi, až na vlasy . Ty byly tmavé a na obličeji neměl ty čáry.

Dveře se rozvalily. Polekali a co nejrychleji jsme se od sebe oddělili. Do dveří vešel Nauto. Jímal mě vztek, co sem vůbec leze. Já ho vidět nechci..
„Co tu chceš!‘‘ Vyštěkla jsem na něj, Raye to udivilo. Naruto to tam stál jako opařený, myslel si nejspíš, že už jsem vychladla, ale naopak můj vztek dosáhl nejvyšší úrovně.
„Vypadni!!‘‘ Zakřičela jsem, nereagoval šek klidně ke mně. To už na mě bylo dost.

Devětkrát viděli lidé z Konohy slunce vycházet, osmkrát zapadat… Uvidí ho však ještě podeváté, podesáté...? Každý den byl utrpení a očekávání. Bude to již dnes, nebo zítra?

Ospalá, zpocená, smutná a ubrečená ležela v nemocniční posteli. Nechtěla nikoho slyšet, vidět, ba dokonce i cítit. Provinile zírala z okna a pozorovala ptáky, jak si bezstarostně štěbetají a prozpěvují. Její černé svědomí jí nedovolilo myslet na nic jiného, než na zapomenutou návštěvu její kamarádky. A vlastně né kamarádky, nejlepší kamarádky, protože už od malinka byly nerozlučné. Pořád spolu někde pobíhaly, pištěly, lezly po stromech a dělaly různé skopičiny.

Pohřeb a nový příchozí

Celá Konoha byla zticha a všichni mířili k budově Hokageho, kde se měli rozloučit s jedinečným hyperaktivním Narutem, kterého zabil Uchiha Sasuke. Nikdo tomu nechtěl uvěřit, když se to včera dozvěděli, a proto byla celá Konoha zticha.Každý byl ponořen do svých myšlenek.

Protivníkův návrat

,,Kde jste tak dlouho?,'' zívla jsem nad tělem neznámého muže. Neji se nervózně zadíval do země.
,,Aido!!,'' vykřikl Kakashi, ,,Měla si být tam!''
,,Nemohla jsem nechat zločince uprchnout.,'' odpověděla jsem mu s hořkostí v hlase. Přesně tou strašnou hořkostí kterou mě Kakashi hádku co hádku obdarovával.

4.kapitola – Sny
Červenovláska seděla na lavičce a hleděla na hrající se děti, přemýšlela, zda byla taky taková, kdo jsou její rodiče a o takových věcech.
Vůbec nic si nepamatuji…Jak můžu říct, že jsem Hoshi? Nejsem nikdo…A navíc ty sny…Co když je to má minulost?! Ale…Kdo jsem to v tom případě jsem?
A navíc to tetování na mé paži… (pozn.au.: Ano, paži, ne krku) Vypadá to jako nějaký kříž… Náboženský snad…Nechápu, ale bojím se to chápat…Co to znamená?

Rozplakala jsem se, pomyšlení nad tím co se stalo mě děsilo. A co Ray, co s ním Naruto asi udělal. Musím jít za ním, teď hned, ale přece nemůžu chodit. Zoufala jsem, co když už je pozdě. Neměla jsem jinou možnost než zůstat. Cítila jsem bezmocná, odkázaná na cizí pomoci. Oddychla jsem si a utřela si slzu. Budu silná, zvládnuto. Ale co když mě Ray nebude chtít, co když mě odmítne. Strach a nejistota mě donutila celou noc přemýšlet.

9.kapitola – Zabíjet.
Sachiko se ráno probudila velice časně a dokonce brzo vyšla, mířila na místo, kde probíhá poslední zkouška, bude přihlížet jenom jako divák.
Bojovat nebude, dorazila na místo a sedla si do tribun, zahleděla se na stadion, kde mohla stát i ona. Nechtěla tam stát, ale přesto jí to bylo líto.
Zavřela oči, po chvíli se uklidnila a pohlédla na stadion. Mlčela a čekala až někdo přijde. Byla tu mezi prvními.
Pomalu to začínalo, všichni účastníci se postavili do řady a ukazovali se publiku. Černovláska je sjela pohledem.

Na vlastní pěst

Nemohla jsem tam jen tak sedět a čekat až se pánové pobijí, musela jsem něco podniknout. Vím, je to podraz, ale oproti tomu co mi udělal Kakashi je to nic. Bude to jen splácení účtů!

Minutu, ano asi tak minutu jsem tam seděla a pak jsem vyrazila. Nemohla jsem být rychlejší než oni a tak jsem za nima aspoň poslala veverku. Ta veverka jsem vlastně byla já a měla jsem jediný úkol, zkontaktovat Nejiho.
,,Ahoj Neji, potřebuju pomoc.,'' vyslala jsem do jeho hlavy svojí myšlenku.

Marná snaha část 2.

Kakashiho tým je na cestě

Kakashiho tým se rychlejším tempem dostává dál a dál od Konohy. Drží se ve formaci, kterou vymyslel Shikamaru, první je Kakashi, druhý je Naruto, třetí je Sakura a formaci uzavírá Yamato.
,,Stop!“ Zastavil Kakashi tým.
,,Už jsme na cestě pět hodin, teď si dáme dvě hodiny pauzu, Yamato můžeš.“ přikázal Kakashi a podíval se na Yamata.
,,Mokuton,“ pronesl Yamato. A před nimi se objevila dřevěná budova.

,,Tak co už jste si dost odpočinuli?!" Naruto sebou trhl a před nimi stál Kisame. Vchod, kterým sem přišli se uzavřel. Stejně tak ten, kterým přišel Kisame.
Vedle u Sakury a jounina to bylo to samé, akorát tam nestál Kisame, ale Itachi.

Neji a Shikamaru
,,Kdo jste a co po nás chcete?!" Vyzvídal Neji.

„Náš cíl se jmenuje… Kabuto Yakushi!“
Sasuke mírně polkl. Poprvé za dobu pobytu v anbu byl rád že má masku a Akane mu nevidí do obličeje.
„A…aha…“ řekl po chvilce netrpělivého ticha. Akane ještě chvilku těkala očima po jeho masce pak se ale otočila a vzala do ruky batoh. Z něj vyndala ručník, mýdlo a ještě hřeben a obrátila se na Sasukeho.