Dobrodružství
Rain narozdíl od ostatních zažila neklidnou noc, spíš ze strachu se bála usnout. Celou dobu byla schoulená v rohu a hleděla na dveře, za kterými se občas někdo ozval.
Ten co jí sliboval, že přijde, nepřišel. Nijak se ji po něm nestískalo, naopak byla ráda.
Znovu uslyšela kroky, usoudila, že zase nastane boj o koupelnu, ale nic. Kroky mířily k jejímu pokoji, on to nebyl její pokoj jen ho obývala. I hned se schovala pod peřinu začala se třást.
Ta slavnost přijímání do ANBU je ale nuda, pomyslela si Neko.
Své číslo, 0801 dostala již včera. Pokud dobře počítala, tak osmička znamená osmý rok tohohle číslovacího systému a 01 zase, že byla přijata jako první…
Už ani nepočítala, kolikátý člověk si šel stoupnout vedle ní s novou maskou hrdě nasazenou na obličeji. Nemohla se dočkat, až zapadne do vyhřáté postele a bude snít o tom, že by všechno mohlo být jinak…
„To je vše.“ Dokončil vůdce. „Nyní si vás zavolám k sobě a představím vás novému týmu.“
Tak tu máme druhý díl.Pokusím se ho napsat co nejlíp.Snad se bude líbit.
Když se Hinata vzbudila, všimla si že už je večer a taky si všimla, že leží na Narutovi, že jsou v nějaké jeskyni a deku má skoro celou ona.Mírně se začervenala, pak se k Narutovi přitiskla a přikryla je oba.Už jí bylo jasný, že byla jen jedna deka, tak Naruto neměl na výběr.Naruto se ráno vzbudil jako první, tak si řekl, že Hinata o tom asi neví, tak šel dělat snídani.Kupodivu nedělal ramen, ale nějak dokázal ulovit dva králíky, upekl je na ohni.
Dalšího dne:
"Dneska budeme trénovat mimo vesnici, takže pojďte za mnou." oznámil jim Yuura.
"Jo, a pročpak tak najednou?Po celých šest let jsme museli trénovat uvnitř vesnice, tak proč tak najednou? Aha je v tom nějaká finta, že?" ozvala se podezřívavě Kaori.
"Hmm, jednou začít musíme, a navíc je to hra....o přežití." vysvětlil jim Yuura a zatvářil se tajemně.
Všichni si tedy sbalili vše potřebné a vydali se na cestu. Obě dívky věděly, že jim Yuura určitě neříká pravdu.
Po třech dnech.....
Izumo vytáhl z kapsy kunai a připravil se k útoku. Ještě se otočil, aby zkontroloval, jak zereagují oba Kage. Tsunade ošetřovala svá zranění a Gaara něco neznatelně mumlal. Izumo zakroutil hlavou nad jejich nevšímavostí a pomalu se přibližoval k hromadě písku s kunaiem napřaženým před sebe.
Neji a Lee se procházejí Konohou. Najednou se za nimi ozve hlas: „Neji-kun, Lee-kun, máte jít za Tsunade-sama!“ křičela na ně Sakura. Neji i Lee se překvapeně otočili.
„A nevíš, co nám chce?“ zeptal se Neji, Sakura jen mlčky pokrčila rameny. Když vstoupili do kanceláře, Tsunade, na ně hned vychrlila: „Mám pro vás dvě zprávy. Jednu špatnou a tu druhou… Taky špatnou. Kterou chcete slyšet první???“
Tato povídka je spoluatorská!!! Pracuje na ní dnem i nocí Iriam a Dibla 
!
Snad se vám to bude líbit, ale teď už se pusťte do čtení!!!
Příjemnou zábavu!
Kapitola 2
Nový tým
„Tohle neplatí! Podváděl jste!” ozývalo se z vnitřku restaurace.
„Ale platí, nemůžu za to, že jsem dnes snědl víc ramenu než ty. Tak hezky zaplať.” byl slyšet jiný hlas.
Byl znovu s ní. Znovu ji držel v náručí, objímal. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Věděl, že ji miluje a bude milovat navždy. A tahle chvíle…
… přál si, aby trvala věčně…
„Neko…!“ už ani nepočítal, po kolikáté se od jejího odchodu takhle probudil.
Stejně by se nedopočítal. Tak často jí vídával ve snech…
…takovou, jakou si ji pamatoval.
Podíval se na budík, postavený na nočním stolku. Hodiny ukazovaly půl osmé.
Vyndal ze šuplíku starou fotku a dopis, ve kterém stálo:
Naděje, zlamání, mraky a svoboda
Bylo časně ráno a Hokage-sama již byla ve své kanceláři. Hromady dokumentů na jejím stole se každý den zvětšovaly a ani brzké vztávání Páté moc nepomáhalo je odstranit. ,,Jak vidím, pracuješ od rána.,'' ozvalo se z okna za jejími zády.
,,Nic jiného mi nezbívá.,'' povzdechla si, ,,Projednou by si mohl přijít dveřmi Jirayo, co potřebuješ?''.
Knihy, knížky, knížečky, brožurky, příručky a spousta dalších „ věciček “ pro knihomoly, bylo ve sklepě. Samozřejmě, že se Katsumi dala do prostředních dveří, když na ni řval nápis „ Knihovna “ . Měla v ní najít jistou knihu, přesněji deník, kde by měla být všechna objasnění, co se týče jejího klanu. Měly by tam být i jeho členové s přesným životopisem.
„Napadá tě něco Shikamaru?“ Podívala se na něho smutnými kukadly Hinata.
„Neruš.“ Odbil jí Shiky a snažil se takhle pozdě v noci, v časové tísni něco vymyslet.
„Jsme tu jako krysy v pasti.“ Podotkl Gai a bezmocně se rozhlížel okolo.
„Ummm.“ Zabrblal Shikamaru. „Je to značně problematické… Vedou sem dva vchody.“
„Tak nad čím přemýšlíme?? Rychle odsuď!“ Vyhrkl jediný přeživší muž z konohy, jenž nebyl shinobi.
„Sama tma…Kibo, jak je to k nim daleko??“ Ztrácela se Niki v temných uličkách.
„Už jen kousek! Tady za rohem!“ Navigoval Kiba a zahl doprava, následován Niki a Narutem.
„Dej nám Atarashiho!“ Uslyšeli z dáli a za chvíli se jim zjevila ohromná plocha v jejíž středu stali Kakashi s Anshinem a naproti nim Orion se svázaným Atarashim. Všichni tři i s Akamarem k nim doběhli. Orion se na ně jen podle ušklíbla.
„Konečně dorazila i druhá várka, že vám to trvalo.“
„Vydej nám toho chlapce!“ Zařval Naruto.
„Já se pomstím!“ rozkřikla se.
„Byakugan!“
To je špatný,Hinata proti němu nemá žádnou šanci. uvažoval Kakashi a prohlížel si svého soupeře. Ovšem díky jeho slaměnému klobouku, mu neviděl do tváře. Člen Akatsuki se nehnul ani o milimetr a čekal, co udělá Kakashi.
Tak otestujeme, čeho je tenhle schopný. Musím ho vyřídit rychle a pak pomoct Hinatě.
„Znehybni ho!“ křikl na Yamata a ukázal na ninju v plášti, co stál naproti němu. Yamato kývl a použil Mokuton, ten odmotával svého soupeře, který se stále nehnul ani o milimetr.
„Wow…“ Hlesl užasle Naruto a pozoroval jeho lesklou srst. Poté si ovšem uvědomil, proč sem přišel a jal se vysvětlování: „Tsunade mě poslala pro tebe, Kibo. Řekla, že pokud tě nepřivedu zpět, přesně takového jaký jsi byl bez jediného škrábance, tak… no víš co!“
„Aha… ale já již putuji s nimi a v normální podobě se těžko vrátím… Tohle není jen převlek nebo něco podobného. Jsem to prostě já.“ Kiba sklopil hlavu, poté ji však pozvedla a podíval se chlapci zpříma do očí.
hehe tak další kravina z mý dílny.. nijak zbytečně to komentovat nebudu snad se bude líbit.. 
tak tady to je:
Vyrážíme!
Čtyři muži seděli v hospodě už v mírně podnapilém stavu. Probrali mnoho nepodstatných věcí a taky došlo na téma „jak vyskoký bude jednou náš důchod“.
„Hele…..-škyt- proč.. vlastně furt tvrdnem..-škyt- tady?“ Vyškital Naruto už v podnapilém stavu.
„Co je to -škyt- za blbou otázku?“ Řekl Shiki který na tom byl o něco líp.
„No ale jo, dal bych si docela oraz, všechno to na chvilu hodit za hlavu.“
Tato povídka je spoluatorská!!! Pracuje na ní dnem i nocí Iriam a Dibla !
Snad se vám to bude líbit, ale teď už se pusťte do čtení!!!
Příjemnou zábavu!
Kapitola 1
Střípky …
Nedaleko,v Zemi Ubývajícího měsíce, se procházela dívka. Nebyla tak obyčejná. Patřila ke kunoichi z jejich vesnice. Dívčiny bílé vlasy jako ty nejčistější vločky padající v zimě, vlály s větrem o závod. Milovala to. Konečně se probudila z myšlenek a otevřela své rudé oči a vzhlédla k nebi … To se začalo pomalu plnit hvězdami. Lesní procházka jí zabrala dlouho a skoro si ani nevšimla, že už se setmělo.
/Je pozdě …/ lehce se pousmála a vyrazila domů. Žila s paní ve středním věku, jelikož neznala svou minulost. Řekli jí, že dívku našli před vesnicí v košíku. Její nepravá matka byla od té lásky, že se o Yuri (Lilie) postarala. Dnes už jí je 17 let.
Ketsueki slyší za dveřmi hlasitý hovor
Zalezla pod peřinu, vykukovala jí z ní jenom hlava. Copak se to na ni zase chystá? Nerada by zažila další nepříjemnost. Přinutila se zaposlouchat do hluku na chodbě před jejím „pokojem“. Dokázala rozeznat několik slov, ale čím déle poslouchala, tím pro ni byl rozhovor srozumitelnější.
Hlídka se hádala se svým velitelem. „Pane, nemůžete tam jít! Je to příliš nebezpečné!“ protestoval voják sloužící pod Skrytou Písečnou.
Yuna se ocitla v týmu s Niborim a Atsushim. Po chvilce seznamování se si Yuna uvědomila, že má vcelku dobré společníky. Vzpomněla si na Sasukeho a byla ráda, že ho tu nevidí. Sice oba její společníci byli mladší než ona, ale to se dalo očekávat. Vždyť většina geninů, co šla na chuuninské zkoušky bylo tak kolem dvanácti a Yuně už táhlo na osmnáct. Niborimu bylo patnáct a Atsushimu třináct.
Itachi se otočil odešel pryč, nechal ji tam samotnou. Rain se rozetřásla strachy, nevěděla co s ní mají v plánu nebo proč se k ní zničeho nic začal Itachi tak pěkně chovat. Přála si být doma, vycítila, že ji pak určitě oddělají. Zadíval se ven z okna, usoudila že je ještě noc.
Byla zvědavá pro co šel. Schoulela se do rohu postele a přitiskla se ke zdi. Stále se třásla strachy. Pomalu se rozhlédla po pokoji kde se nacházela, nebylo na něm nic zajímavého, kromě postele, dvou skříních tu nebylo nic zajímavého.
Ero Sennin
Na můj druhý den v Listové jsem si nařídila budíka, Kakashi říkal že se pro mě staví v devět hodin (ááá tak brzo). V osm mě vzbudil a já jsem se oblékla. Moc jsem se na dnešek těšila. V kuchyni byla Sakura která právě snídala.
,,Ty už jsi vztala?,'' divila a smála se až jí zaskočil chleba.
,,Jo, dneska jsem si nařídila budíka.,'' odpověděla jsem jí ještě polorozespale.
,,Dnes mám čas, můžu ti ukázat Listovou jak jsem slíbila.,'' navrhla.
