Dobrodružství
Část šestá - Tady
Část sedmá - Změna
Ležel a pozoroval znovu ten strop místnosti. Kámen, jenom chladný kámen. Proč ho tak fascinoval? Proč se mu tak líbily ty studené, nepravidelné zářezy? Ten hrubý povrch? Možná, že mu to připomínalo tak trošku jeho. I když se většinou smál, uvnitř sebe měl pár nerovností. Chladných, zlých. Těch, kterých se předtím nesnažil zbavit. Své druhé síly, pocházející od Kyuubiho.
Když byl malý, všichni se k němu obraceli zády.
TAK TADY TO JE 
JEN PRO VÁS
A....NO DOBŘE, DOKONČIM TUTO POVÍDKU, A PAK MI POVĚZTE, JESTLI BUDETE CHTÍT ODEMNĚ DALŠÍ ??? DOCELA BY MI TO ZAJÍMALO.
23. DÍL
Siria nic neřekla, jen se odrazila a vyskočila na strom, z kterého se ještě jednou ohlédla, a pak zmizela v korunách stromů.
„Buď opatrná „ Šeptla Konan.
Na nic nečekala, a hned šla za Itachim do pokoje. Cestou jí však vrtalo hlavou, jakto že Itachi si ničeho nevšiml, když odcházela.
Bože, jsem to zas vyvedl, a ještě mi to tak trvalo, no nic, je tady další díl. Chtěl jsem to udělat kratší, ale nakonec jsem se nějak rozepsal. Tak mě nešetřete a pořádně mi to nandejte v komentech.
"Připravený Naruto?"
"To si piš."
"Dobrá tak teda VYRÁŽÍME!"
A oba vyběhli jak smyslů zbavení.
"To jsou blázni. Ještě před chvílí se sotva vlekli a teď závodí." řekla s úsměvem Tenten.
"Jo a jestli se někde vymelou, tak to zase budu muset dávat do pořádku já." ozvala se Sakura.
Tak předem se omlouvám, jenž v tomto dílku se moíc nedovíte a navíc je takový zvláštní.
Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 5. Díl
16:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Cvičiště.
„Miř na střed!!“ Řvala už vzteky Tenten, která byla psychicky vyřízená.
„Já mířím!! Ty kunaje jsou nějaký divný!!“
Naruto se na druhý den moc dobře vyspal. Když se ráno probudil rozhlédl se kolem sebe, Sakura vedle něj neležela. „Kam šla?“ Pomyslel si. Pohlédl z okna u uviděl ptáčka jak zpívá na stromně. Viděl jak otvírá zobák, ale nic neslyšel. „Sakra, že bych byl hluchej?“ Chytnul se za uši.“Co to?“ Vytáhl si z uší špunty. „Aha.“ Rozesmál se. Poté co se oblékl, sešel dolu do kuchyně. Cestou potkal několik vojáků, všichni byli nevyspalí. Nevěděl co si má myslet, a tak si radši nic nemyslel.
Skrze kulaté okno pronikl do místnosti tenký paprsek slunce. Byl tak jasný, že skrze něj byla vidět miniaturní zrníčka prachu.
Dívka, ležící na posteli, se zavrtěla a odvrátila tvář. Ještě ne, ještě chci spát! Zaprosila v duchu a křečovitě sevřela víčka.
A prichádzajú...
Tma pohltila akýkoľvek kúsok miestnosti v ktorej sa nachádzal. Privádzalo ho to do úzkosti, do nekontrolovateľného pocitu šialenstva, nervozity ktorá sa nedala potlačiť ani silou vsugerácie. O to viac mal strach z toho, čo z tej nekonečnej prázdnej temnoty vylezie, to niečo, čo mu vypije ďalšiu krv z tela, to niečo, čo mu ohlodá nervy ako pes svoju kosť, až do morku. To niečo čo nie je možné ucítiť inak ako v sprievode strachu. To niečo, čo neuvidí ani svojimi očami.
Tato část obsahuje materiál spoilerů!!
Viděla jen, jak jeho tělo dopadá. Z ničeho nic se v ní probudilo znamení, které jí něžně našeptávalo, aby ho zabila. Byla připravená použít svoje nejsilnější jutsu. Fatální. Najednou se zarazila.
“Tak ho zabij a já ti pomůžu… udělej to teď! ,“ křičel na ni Orochimaru.
Proč by Orochimaru chtěl, aby zabila jeho budoucí schránku? To nedávalo smysl. Sklopila ruku a podívala se do Sasukových očí. Nebylo v nich nic z té nadřazenosti. Spíš strach.
“Mangekyou Sharingan!“
Představ si, že máš sen. A za tím snem se hodláš doslova a do písmene probojovat. Víš, že máš na to ho vyplnit, protože máš k tomu předpoklady a v postatě nic není proti tomu, aby se tak stalo. I lidé věří, že se ti splní a plně tě v tom podporují. Celá vesnice je za tebou. To máš tak, když jsi dcerou jednoho Hokageho. A to, že nejsi kluk, nehraje roli. Umíš ovládat mocné vodní a ohnivé techniky po vzoru otce a matky. Ano, můj sen byl stát se Hokagem a být lepší, než můj otec.
Část pátá - Tady
Část šestá - Už za chvíli ...
„Vy .. Vy jste všechno slyšeli, je to tak?“ zeptala se Tsunade přímo. Neměla ráda zdlouhavé řeči. Rozhlédla se po Shikamarovi, Choujim a Nejim, kteří stáli před stolem v její kanceláři. Naruto a Sakura seděli na lavici u stěny. Dívka v rukou třímala svitek, na kterém teď závisel osud všech. Ale to se vyřídí až za chvíli.
Byl skoro večer.
Nacházíme se v jedné z majestátních a krásných síní feudálního paláce.
Strop síně je podpírán na každé straně osmi mramorovými pilíři.
Na jednom konci jsou obrovské zdobené dveře. Jsou otevřené a dělí síň od chodby, vedoucí k východu z paláce a na druhém konci jsou snad ještě vyzdobenější a majestátnější dveře.
Ty jsou ale zavřené a na každé straně vedle nich stojí jedna postava.
tak jsem tu zas, abych pokračoval v prapodivném příběhu o velkém lineckém kolečku 
. předem se omlouvám ale když jsem to psal a chtěl vidět náhled tak celý tenhle server byl nefunkční a já ztratil všechny data. možná už nebudu mít tak dobré nápady jako předtím, tak mě prosím omluvte :)
Byl krásný sluneční den a Naruto s Leem se chystali na svou strasti plnou misi na záchranu krásných dívek (před stlousnutím) a zdravé chuti k jídlu.
Postava skáče z domu na dům, jeho cílem je vila klanu Uzumaki. Náhle se za ním vynoří tři postavy.
"Kdo jste!" Křičí někdo ženským hlasem.
"Ruido Tarap!" Řekne postava s klidem a sundá si svůj klobouk, pod ním se schovávala mladá tvář s hnědými očimi a krátkými rudými vlasami.
"Ten Ztracený ninja z vesnice ukryté v písku?" Zeptá se žena, její dva společníci a ona sama má na tváři masky ANBU.
,,Teď jste prokázali, že dokážete pracovat v týmu. Chtěli jste, aby váš podíl dostali ostatní. Prošli jste!‘‘
2. kapitola: Mise
Po několika týdnech a drobných misích se zamotali do něčeho většího. Smůla.
Nějaký Gatou chtěl zabít stavitele mostu. Ale co když s sebou má ninji? Prostě proti nim nasadí svoje.
[i]Ve chvíli, kdy se uprostřed boje objevil Naruto pomocí kouřových bomb, pod mostem se držela Tukoddo.
,,…Vždyť proti mně není nic, Zabuzo!“ ozval se hlas jednoho z protibojovníků.
1. kapitola: Projít
Všude bylo rušno a plno lidí. Nebylo divu, když byly zkoušky chunninů… Dalo by se říct, že to k tomu vlastně patří. Zbývá jen poslední zápas.
Je divné, dívat se na výsledkovou listinu s tím, kdo kam postupuje, zvlášť, když se na obou odlehlých koncích objevovala tatáž jména. Zleva Naruto Uzumaki, zprava Tukoddo Ovolure.
,,Tak za prvé mám aspoň jednou za čas chuť bráchu zaskočit a za druhý to udělat Sasukemu není tak jednoduchý, takže si to vychutnávám…!“
25. kapitola: Kotva
,,Ty v**e!“ užasl Naruto. ,,Ty máš teda štěstí…“
,,Ale prosím tě,“ odporoval Sasuke, ,,co měla říct na ty tvoje blbý kecy?!“
,,Zmlkni!“ řekl pobaveně Naruto a oba usnuli.
Tak se další den znova vydali na sníh a mohli si do turistického zápisníčku vlepit novou permanentku.
,,Hmm, tak jdem na to!ů zavelela Hed a popojela kousek níž na druhou stranu sjezdovky.
PŘEDEMM SE OMLOUVÁ ZA CHYBY, KTERÉ TU NAJDETE. VĚŘTE MI, SNAŽÍM SE TO OPRAVIT, JAK TO JEN JDE. ALE HOLD NIKDO NENI DOKONALÝ, HLAVNĚ JÁ TAK SE VÁM ZA TO PŘEDEM OMLOUVÁM (SUMIMASEN)
TAK, DNES TU MÁM PRO VÁS, TEDY TOHO, KOHO TATO MÁ POVÍDKA JEŠTĚ BAVÍ, DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ. VČEREJŠÍM DÍLEM PŘÍBĚH JEŠTĚ NEKONČÍ, TAK SE NEBOJTE
22. díl
Koho zabít první? Začít od těch nejsilnějších, aby na konci nebylo tolik dřiny? Nebo od těch nejslabších, aby zbyli jen velikáni?
Nakonec se Naruto rozhodl začít od těch slabších. Problém byl v tom, že nikoho slabšího nenašel, ale jelikož chtěl svou práci udělat důkladně rozhodl se zabít všechny kdo mají cokoliv společného se Sasukeho proměnou. Rozhodl se že najde a zabije Kabuta. Neměl se přidávat k Orochimaru. Svůj osud si vybral, je mocný a toto je daň, kterou za to zaplatí, zemře.
Naruto se probudil asi za 2 hodiny (5:00) v nemocnici. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl Sakuru, ale Niki nikde. Začal tak neuvěřitelnou rychlostí otáčet ze strany na stranu hlavou a hledal svou malou, že si málem vyhodil obratel.
„Sakuro… promiň já to napraví?“ Zaskřehotal Naruto, byl pohmožděný a nemohl moc mluvit.
„Co napravíš?“ Ptala se Sakura, topíc se v slzách.
„Oni šli ke zdroji, budu se řídit stejným vzorcem.“
Sakura přikývla i když vůbec neměla páru o čem to Naruto mluví.
„Jdu do kamenné, deš semnou?“
Tretia časť, a úplne zdemolovaná nálada, alebo chceme to vôbec urobiť?!
Jemný vánok sa pohrával s lístím stromu, zanechával na unavených tvárach mierny záchvev sily, ktorá upadala ako dlho kráčali po vyprahlej zemi. Jediný, kto mal na to nervy bol Gaara, ktorému vôbec nevadil ten horúci červený piesok, ani horúci vzduch, či rastliny, a vôbec nič horúce mu nevadilo. Na to Sakura sa zložila pod zvednutú starú vŕbu so zoschnutým listím.
"To nie je fér..."
