Dobrodružství

Shikamaru nečekal a rozhlídl se po nitkách. Stál tam Fugaku a tahal. Bohužel byl chycen do stínu, a nemohl dál tahat a Shikamaru si oddychl.
"(A teď ještě ta holka)" dívá se všude kolem, nikde ji nevidí. Najednou se ze země vynoří a chňapne po rolničkách ale Shikamaru se jim vyhne a chytí ji do stínu.
"Tak a to je konec" Byl celkem zklamaný ale Minato ho přerušil.
"Mýlíte se!" Zakřičel a na očích se mu objevil Uzugan.

Yuna se ani nestačila vzpamatovat a už byla v dalším genjutsu. Nejdřív uviděla dálnici s projíždějícími auty a potom spatřila Orochimara, jak cosi vyhlíží. Uviděla, jak někam ukázal, rozeběhl se a nějak se mu povedlo vystrčit jedoucí auto ze silnice. Přibližně věděla, co bude pokračovat a neměla žaludek se na to dál dívat.
Když se jí konečně podařilo vymanit se z genjutsu, vyčerpáním spadla na zem. Žena se uchechtla, otočila se k Yuně zády a odcházela.

Nikdo mě tu nechce!
"Správně..." zase jeho hlas. Teď už i když jsem vzhůru?
"...nikdo tě tu nechce..."
Slzy se mi řinou po tvářích.
"...nikdo tě nikde nechce..."
probíhám ulicemi Konohy.
"...ale u mě máš dveře otevřené..."
nohy mě neposlouchají.
"...pojď za mnou..."
Stojím před bránou...

Rozbíhám se.
"Héj, Neko! Kam to běžíš?" křikne na mě Kotetsu.
První člověk, kterého jsem tady poznala...
"Na trénink. To snad můžu, ne?"
"No... jasně..."

Ino sebou plácla na postel a já jí řekla, že mi sedí na noze…

19. kapitola: Štědrý den – první francl sázky…

Naobědvat se šli jen Chouji a Naruto, u kterých to už stejně bylo fuk, protože s prominutím žrali jako když se nechumelí (a to byla pořádná vánice…).

Tentokrát jeli všichni výtahem, jen Akamaru tomu nevěřil a dal si s tou divnou věcí závody…

18. kapitola: Štědrý den a deník… Lee…??

Hned, jak vyjeli nahoru a vstoupili do pokojů se Naruto začal ládovat vším, co bylo po ruce.
,,Kdybys toho nechal,‘‘ začal Sasuke a zavíral dveře, ,,možná by si tě všimla i jiná holka, než Hinata!‘‘
,,Ňo ťak mám hjaď!‘‘ odpověděl s plnou pusou Snickersky. ,,A najíst se přece není trestný!‘‘ dořekl, když vyhodil obal a polkl.

Pokoje už byly rozdělené normálně, takže byla pohoda. Jen Kibovi se zakázalo kecat, Choujimu se odebraly brambůrky a Naruta přemístili na prázdné oddělení…

17. kapitola: Štědrý den a sanitka… Já se bojim!

Válka začala a nepřátelé jsou v přesile. Dnes budeme sledovat závěr bitvy ať už s dobrým nebo špatným koncem. Hezké čtení.

Pokráčko... trochu kratší...
__________________________________________________________________

Procházím se po Konoze. Je tu nuda, nikoho neznám a nikdo nechce znát mě. Jsem jenom ta "divná nová holka co málem oddělala Hyuugu" . To je neuvěřitelný, jak se drby rychle rozšiřujou. Zastavím se před květinářstvím.
"Květiny Yamanaka..." přečtu název.
Dostanu najednou supr nápad - koupim kytky a zajdu za Nejim do nemocnice. Snad tam nebude ta protivná růžovovlasá Sakura. Málem mě zabila, když uviděla, co jsem mu udělala...

Naruto se nudil, Tsunade je odvolala ze slibně se rozvíjejícího večírku a teď jim dávala úkol.
„No a ještě abych nezapomněla, Naruto tady zůstává“ Tsunade ztichla a všechny hlavy se překvapeně nebo s obavami odrátily na něj. Něco bylo špatně. Pak to Narutovy došlo.
Naruto vyskočil směrem k Tsunade a zařval „Cože???“
„Slyšel si, zůstaneš tady a budeš s pomocí Shizune řídit Konohu zatímco já tady nebudu. Ber to jako trénink na to až budeš Hokage.“
Naruto zrudnul zlostí „ale já jsem chtěl…“

Once upon a time 36

Všem se omlouvám, ale kvůli technickým problému uvádím další díl až dneska

„Sasuke, na Sakuru to už přišlo,“ vletěl do jídelny Kiba následovaný Akamarem. Sasuke se zvedl tak prudce, až převrátil židli, čímž probudil malého Yukiho, který spinkal v Temarině náručí.
„Sasuke, trochu ohledy,“ pokárala ho, ale nemyslela to vážně.
Ten ovšem vůbec na nic nebral ohledy a utíkal, co mu síly stačili domů. Před domem ho ovšem zastavila Shizune.
„Kam si myslíš, že jdeš,“ zeptala se ho mile.

Část třetí: TADY
Část čtvrtá: MATKA A SYN

„Mami?“ vydechl překvapeně Naruto. V týlu ho přepadl mrazivý pocit.
„Ne, to nemůže …“
Před očima se mu znovu vynořily jeho nejcennější vzpomínky.
„Já se vrátím,“ zaznělo mu v mysli. Mladá žena, stojící u lesa, se naposledy otočila. Usmála se na svého syna. Po tváři jí stékaly slzy.
Teď stála znovu přímo před ním.

"Tak jsme tady. Tohle je nejlepší restaurace ve vesnici! Dattebayo!"
(Kam jinam moh Naruto nebohou Neko vzít, než do Ichiraku ramen...)
"Hmm... to je fakt zajímavý," podotknu jízlivě a vypadnu z té jeho "nejlepší restaurace".
Koneckonců, můj byt mi už ukázal, tak co...
Nečekám ale, že do někoho vrazím...
"Eh... omlouvám se..." řeknu dlouhovlasému hnědovlasému klukovi a vyloudím ten nejnevinnější úsměv,co dokážu. Odhaduju, že je tak o tři roky starší než já.
"Hmm..." se zájmem si mě prohlíží.

(Pokračování ... Dovíme se něco o legendě Uchiha klanu )

"Nic dobrýho, nic dobrýho. To toho víme nemohla byste bejt trochu konkrétnější?" rozčiloval se Kiba, ale Naruto ho přerušil.
"Je tu ale ještě něco zvláštního, viděl jsem to jen na okamžik, ale jsem si jistý. Ona má sharingan"
Kurenai se opět jen mírně zamračila, Naruta už to dohánělo k šílenství. Proč sakra nemůže něco říct?
"Byla snad její matka Uchiha?" Naruto ani pořádně nestihl tu otázku doříct a už ho Kurenai přerušila tichým, ale rázným
"Ne!"

Díl 7. - Dvojité rande

NÁMĚSTÍ KONOHY 16:00:

„Sakra,kde jsou?!Mají zpoždění!“ stěžovala si Sakura.
„Klídek,určitě se za chvíli objeví“
„To doufám,jinak je uškrtím!“
„Halóóó,holky.Tady!“ křičel na ně zdálky Naruto.
„No vidíš,už jsou tady,tak nepanikař!“
„Ahoj,holky.Promiňte nám to zpoždění,ale---„MÁTE 2 min. ZPOŽDĚNÍ!!!“ zuřila Sakura.
„Sakuro,prosím tě uklidni se.Oni toho litují!ŽE?“ uklidňovala jí Nanami.
„Věř mi,že toho teprve litovat budou!“ odsekla Sakura a nalepila se na Sasukeho.

Tak tady je první kapitolka mojí druhé FF na pokračování.
______________________________________________________________
Tak jsem tady. Konoha. S úsměvem projdu bránou a zamávám na dva mladíky.Ninjové ze zdejší vesnice, celkem pěkní... Nejprve se na mě usmějí, pak nasadí užaslý výraz. Samozřejmě. Takhle je to všude. Můj Midorigan uvádí lidi v úžas.

Stála jsem tam, zase na stejném místě. V té tmavé chodbě. Podivně povědomé a přesto neznámé. Slyšela jsem znovu jeho hlas. Jeho smích. Strašlivý smích, který mi naháněl hrůzu. Znovu jsem pocítila ten vztek. Vztek na něj, za to, že mě změnil. Že mě tak moc změnil, udělal ze mě někoho naprosto jiného. Vztek za to, že mi vzal šanci normálně a šťastně žít. Zabil mi rodiče i bratra. Vyvraždil celý můj klan. Já tenkrát byla miminko. Malé, bezbranné děcko, neschopné se jakkoliv bránit jeho zvůli. A on ze mě vytvořil tohle.

Část druhá - TADY
Část třetí - TA, KTERÁ SE VRÁTILA

Sakura se procházela po ulici. Míjela spoustu lidí. Ale hlavně, přemýšlela. Měla nepříjemný pocit, že se něco stane. Něco důležitého. Jenomže co by to tak mohlo být? Tenhle pocit ji poprvé zaplavil, když dneska ráno uslyšela Naruta křičet ze spaní. Něco začalo. Něco ohledně něho. Této domněnky se nemohla zbavit.

Předstoupila před něj. Jemné hedvábí županu se zašustěním sklouzlo ke kotníkům.
,,Spěchej,není čas..."
,,Neboj se má drahá..."
Pohladil ji po tváři,chladné prsty se na okamžik zastavily na štíhlé šíji,pak ve své pouti pokračovaly dál. Pod tíhou jeho doteků se zachvěla.
,,Máš strach?"

13.-díl "Akamarův ocásek !"
Tři ninjové přistály na terase budovy Hokageho. Skrz oknem se podívaly dovnitř ale místnost byla prázdná.
"Pane, kde jsou ti dva?" Zeptá se jeden Ninja druhého.
"To nevím, ani vědět nechci"Ninjove vešly oknem dovnitř, a pozorně si to tu prohlédli.
"Tady není!" Zvolal jeden. Všichni se otočili a na zídce terasy někdo stál.

Klony se dlouho nehýbali a potom ůplně zmizeli.
"Co to bylo?" Zeptá se Minato. Ale všichni jen pokrčí rameny.

Jestli jste četli předchozí část, tak se ukázalo, že ani život na vyšší úrovni není bez intrik, lži a převtářky. Válka se chystá nejen ve světě lidí, ale i ve světě, kde žijí dokonalé duše. Bohužel ani dokonalost není vždy zárukou pravdy a poctivosti. Bitva u Suny bude základním kamenem celé války.