Pohádka
Byla, nebyla malá vesnice, tedy asi spíš nebyla protože hořela, ale to je vedlejší. A v té vesnici žila spousta veselých lidiček, tedy teď už asi nežila, ale to je taky vedlejší. A v té vesnici pobýval rytíř, tedy nepobýval a to bylo to hlavní, protože rytíř byl najat na ochranu vesnice, ale pravděpodobně se po cestě zdržel v hostinci a vesnici tak přepadly loupežné hordy penzionovaného učitele mateřské školky a náruživého chovatele cizokrajných hadů Orochimara.
. : Sakura vs.Karin : .
Sensei Eratashi se svým týmem, ve kterém je malá geninka Rinneta, stojí u jezírka. To jezírko je naprosto ojedinělé na celém světě. Je totiž slané a žijí v něm mořští živočichové. Nikdo neví přesně, jak se tohle mohlo stát.
Hneď, ako som objavila svoje podstaty, išla som za učiteľom, ktorý mi odporučil techniky, poradil, ktorou by som mala začať a odporučil mi literatúru na preštudovanie môjho typu čakry.
„Zvládla si to veľmi rýchlo a myslím si, že si nadaná, možno si vymyslíš vlastnú techniku,“ vravel, keď mi podával hromadu kníh.
Každopádne, bola som mu vďačná a snažila som sa myslieť pozitívne a nespočet prebdených nocí, ktoré ma čakajú.
Když už se mrňata uklidnila a mohlo se pokračovat, chyběl zase Naruto. Ačkoliv chtěla Sakura vyprávět dál sama, nebylo jí to dovoleno.
„Tak já … bych mohla … na chvíli místo …“ nabízela se Hinata dočasně nahradit Naruta, ale její pípání zaniklo v okolním šumu.
Sakura se tedy rozhodla jít Narutovi naproti, aby ho drobet popohnala. Překvapivě ho našla hned za dveřmi.
„Co tady děláš?“ vybafla na něho.
Naruto se chopil příležitosti: „Naruto vylezl z keře, ve kterém se schovával, a namířil si to přímo k Jiraiyovi. – „Vskutku rafinovaný plán,“ neodpustila si Sakura – Loupežníci se na něj chtěli vrhnout a zmlátit ho, ale když Naruto řekl, že by chtěl mluvit se slovutným banditou Jiraiyou o výměně zajatkyň za ženu, po které jeho srdce toužilo, Jiraiya je zastavil a dal se s Narutem do řeči. Uzavřeli spolu dohodu, Naruto musel do tří dnů přemluvit jeho lásku Tsunade, aby princezna mohla být volná.
„Na co čekáte?“ křikl Naruto na děti, které i přes ohlášený konec pohádky zůstaly sedět na svých místech.
„Tak se tu mějte!“ rozloučil se a dal se k odchodu, ale u dveří se ještě otočil na Sakuru.
„Ty nejdeš?“
„Já počkám, až všichni odejdou, zkontroluji, jestli jsou zavřená okna, trochu to tu uklidím a pak půjdu,“ snažila se zamaskovat pravý důvod svého setrvání, ale Naruto ji prokoukl a opět se posadil.
„Tak pokračuj,“ svolil k radosti všech přítomných.
Když se slunko vyhouplo nad obzor, začali jsme se zbírat abychom mohli jít dál. Přešli jsme řeku a šli dál a dál do hlubin lesa. Tygří Lukáš opatrně a neslyšně našlapoval na jehličím, Radion se při chůzi lehračně pohupoval, Gryphoní Lukáš si pyšně vykračoval se zobanem vysoko nad zemí a hrudí hrdě vystrčenou. Já jen cupitala za nimi, když jsem uslyšela něco ve křoví. Před očima mi proběhl dnešní sen... určitě je tam... chytila jsem Lukáše za tygří ocas a zatahala, abych ho upozornila.
Vytržená stránka
Je doufám proto přirozené.
Ať už je to něco tvého, nebo mého,
Nemůže to být odsouzené.
„Sa*ra!“
V noci se mi zdál podivný sen. Byla jsem ve tmě, nic jsem neviděla, nic jsem neslyšela, ale potom jsem náhle ucítila teplý dech na týlu. Pomalu jsem se otočila a spatřila... dvě rudé oči...
V tu ránu jsem se s trhnutím probudila a celá udýchaná se rozhlížela po jeskyni. Radion s Lukášem ještě spali, nechtěla jsem je budit, tak jsem se přitulila k Lukášovi a snažila se na zlý sen alespoň nemyslet.
Za hodinu se Radion probudil a protáhl se. Zívl a prokřupal si pracky. Potom na mě upřel naštvaný pohled.
„Musíme jít, mám hlad,“ oznámil.
V havních rolích:
Shrek jako Sasuke
Oslík jako Naruto
Lord Farquad jako Orochimaru
Kouzelné zrcadlo jako Kabuto
Perníček jako Anko
Princena Fiona jako Madara
Dračice jako Itachi
Varování: Tento příběh je fiktivní. Jakákoliv podobnost s čímkoli je čistě náhodná. Pozor, parodie!
Četba na vlastní nebezpečí!
Namikaze Minato, Yondaime Hokage Konohagakure no Sato, a Jashin ví co ještě, seděl ve své kanceláři a hlavou se mu honily chmurné myšlenky. Nedávno ho navštívil potulný šílený kejklíř Tobi, či jak se jmenoval, a prorokoval zkázu vesnice a Minatovu smrt. Nebál se zemřít, při jeho povolání každou chvíli hrozilo, že se řízne o úřední listinu a vykrvácí. Měl strach co bude s vesnicí po jeho smrti.
I dal si zavolati svého jediného syna Naruta.
„Ha, skrytý zvrhlík!“ zaječel Naruto na příchozího.
„Nevím, o čem to mluvíš, Naruto!“ hrál Ebisu nechápavého.
„O tom, že jdete poslouchat ero-senninovy nemravné pohádky,“ uhodil na něho.
„Jdu mu vyřídit vzkaz od Tsunade, na pohádky já nemám čas!“ zalhal Ebisu.
Mrňatům se tohle protahování nelíbilo, chtěla poslouchat pohádku, takže na narušitele hromadně zavolala, že Jiraiya je o patro výš.
Úplněk byl za dva dny, tak měli naši zpěváci čas, aby si něco nacvičili.
Jiraiya, protože si to mohl dovolit, povolal zkušeného a světoznámého učitele zpěvu, mistra Fukasaku. Byl to poněkud kontroverzní zjev, ale každý, komu se poštěstilo slyšet jeho zpěv, měl z toho zážitek do konce života.
„Už se posaďte, utište se,“ zjednávala si pořádek Sakura, „budu vám vyprávět pohádku …“
„A já jí do toho občas vpadnu!“ názorně předvedl Naruto.
„To mám radost,“ procedila mezi zuby.
Když se děti uklidnily, Sakura začala: „Bylo, nebylo. Za devatero horami a devatero řekami leželo království, ve kterém žila překrásná princezna …“
„Nosila převážně jen košilku, která byla tak průhledná, že její vnady …“ připletl se do pohádky Jiraiya, který vstoupil do místnosti.
Kisame se jakoby náhodou zmínil, že je tady na kopci zřícenina, kde prý pobývá jistě nějaká zakletá princezna.
„Tak to je něco pro mě,“ řekl si pro sebe Naruto.
„Jasné že pro takového kořena je to pořádná výzva,“ pochleboval mu Kisame.
„Že váháš, dattebayo!“
Nastal večer a Naruto se vydal na ten kopec, kde by měla být princezna. Ať se rozhlížel jak chtěl, našel akorát dvougenerační vilku s oprýskanou omítkou a propadlou střechou.
Protože teď byla na řadě…
„A teď bude pokračovat sestřička, že, babi?
„Jen se neboj, já to zvládnu!“
[font=times new roman]Keitaro a Ageru si dlouho povídali. Princ jakoby ztratil svoje tajnůstkářství, vyprávěl Keitarovi o svém životě. Hodně lidí by si asi řeklo, že ten život byl skvělý. Ale on byl jenom jako pták v zlaté kleci, který viděl věci tak, jak ho jeho otec přinutil je vidět. Idiot.
Nerada jezdím na procházky ven. Jsou tam zlá zvířata a hned vedle města je zlý černý les. Určitě jsou tam ošklivá stvoření. Bojím se jich! Ale tetě to asi moc nedocházelo. To mě na dospělácích štve! Vůbec nic nechápou. Teda až na Maminku a Tatínka, to si pište!
Probudila se pozdě ráno. Skrz závěsy probleskovaly sluneční paprsky a pod zády ji něco tlačilo. Když se odkulila, zjistila, že je to kniha.
„Už jsi vzůhu? Udělal jsem kafe, asi ti bodne,“ objevil se ve dveřích blonďatý muž.
„Ty si čteš v posteli kuchařku aneb `Jak připravit dobrý rámen`?“ vystřelilo jí obočí nahoru. Rozpačitě se podrbal ve vlasech. Nevnímala to. Odhodila knihu od sebe a chytila se za hlavu.
