Pohádka

Né, ty jména nejsou vážně špatně přiřazený k rolím, je to naschvál

Kdysi dávno v předaleké galaxi...Ech, pardon - špatný začátek...

[center]Vytvořila jsem další sérii- tentokrát parodií na nejznámější pohádky od Perníkové chaloupky, přes Tři zlaté vlasy děda vševěda (Jirayi-sama) atd. Snažila jsem se i o trošku humoru, tak doufám, že to oceníte, konečně nějaká změna. Takže vás lidi prosím, NEPIŠTE, když jste si už můj nápad přečetli, nějaké PODOBNÉ POHÁDKO-POVÍDKY, díky! Takže je tady první díl mé série- Pohádky na dobrou noc aneb Co se stane, když mi rupne v bedně!

„Řekni nám proč… vždyť jsme tu stále byli pro tebe!“ chytil dívku na smrtelné posteli za ruku její dlouholetý hnědovlasý kamarád s červenými čárkami na obličeji.
„Všimla jsem si toho až moc pozdě… je mi to líto,“ zavrtěla hlavou Hinata. Pak mu naposledy stiskla ruku. O pár hodin později už nemohla hýbat ani tou. Pouze hlavou.
„Ale proč?“ nechápal zahalený Shino. Pak ale do pokoje vešla růžovovlasá kunoichi, která se o dívku v nemocnici starala. A na oba se zamračila. Moc ji znervózňovali, což viděla na jejím obličeji.

Mam pocit, že tahle povídka se mi moc nepovedla, ale posuďte sami.Jo a zanech tu prosím kometář-díky

Jen si dělám prču

„Rychle… Rychleji…“
Jeden záběr, druhý, třetí. Jeho svaly se napínaly prací, zuby měl zatnuté bolestí a před očima neviděl tu modrou a širokou řeku, ale obraz svého úspěchu. Už jenom chvíli!
Jeden záběr, druhý, třetí.
Voda z pádla bezohledně stříkala do dřevěné loďky.
„Tati?“ ozvalo se za ním. „Tati… Jsem celá promočená. Studí to.“

Bylo, nebylo… Za sedmero horami a za sedmero doly stál stánek s nakládanými okurkami. A prodavač to měl všude sakra daleko a zakřičel: „Tohle mělo být sakra o Narutovi, ne?!“
Jako na zavolání tam přiběhl hyperaktivní blonďák a povídá: „Ramen, prosím.“
„Ramen nemáme či co to chceš, jdi do okurkového pole a tam jez okurky!“
Blonďák se tedy sebral a vyrazil na okurky.
Ale před tím si nahlas zanadával…
„Sakra, já si ten ramen asi dneska nedám!“
V tom se z ničeho nic objeví krtek a začmuchá.
„Ramen, naozaj som počul ramen?“

O zlatém Kyuubi
Byl jednou jeden lovec Sasuke a jeho žena Sakura a ti spolu žili v prohnilé Orocháčově skrýši uprostřed lesa.
Tady prkno, tuhle prkno, samá díra, samá škvíra, prostě je to děsnej bejvák.

Sasuke chodil den co den s příborem do lesa a lovil zvěřinu.

Kdysi dávno...to ještě světu vládly králové a královny...to se ještě hrálo na prince a princezny. Princezna Konohy se musela provdat za prince Uchihu. Musela...to byl ten problém...nikdo se jí neptal na její názor chce, nechce...prostě musela a ani za mák se jí do toho nechtělo...
„Sakuro!“
„Ano paní?“
„Ale no tak! Jak dlouho ti mám říkat ať už mi neříkáš paní ani princezno ale Hinato! Jasně před matkou mi říkej princezno ale normálně ne!“ poučila jí už po sté Hinata.

Inu, žila byla jednou jedna malá holčička. Byla celá růžová a stejně tak, jak byla růžová, tak byla i hloupá a agresivní. Říkali jí hysterka, či potrefená holka... anebo prostě jenom Sakra-chan.

[color=black]Byl jednou jeden král a ten měl tři syny. Kakashiho, Asumu a Gaie. Všichni princové byli velice pyšní a navzájem se moc nemuseli.
Nejstarší Kakashi věčně machroval, že je z nich nejkrásnější. Bratři se mu proto posmívali, proč tedy krasavec jako on nosí na ksichtě masku.
Kakashi je vždy odbyl hláškou: "Přece svůj výjimečný půvab nebudu plýtvat na vás dva tupce."

Madara se zlobí a trestá hříšníky aneb jak (ne)zabít kluka jednou ranou!

Lesem se táhl smutný průvod. Osm krásek kráčelo za sebou a ani jedné nebylo do řeči. Jejich poslední mise byla strašná. Věděly, že to nezvládly a čím více se blížily k domovu, tím více zpomalovaly.
Za nimi, až úplně vzadu, šel Kon. Hlavu sklopenou, svaly ochablé, třídenní strniště dodávalo jeho výrazu ten správný depresivní nádech...

****** Vím, že než se setmí, zemřu.
****** Nic nevíš jistě.
****** A proto… Nechceš pomoct?
****** Nikdo to nedokáže…
****** Vždycky je tu někdo, kdo ti pomůže. Nezapomeň.

Hádáme se rády, hádáme se pořád!

„Děláš si ze mě p**el ?!“ rozeřvala se na ní náhle Ita.
„Cccco? Ppproč?“ začala zmateně koktat.
„Růžovou teď momentálně úplně nesnáším!!!“

„To je mi upřímně jedno, ty Uchihovský mutante!“ prskla Guren rozhodnutá, že Orochimara ubrání za každou cenu.
„Cože?! To mi říká někdo, kdo nakupuje v sekáči?!“ chytala dech čím dál víc rozlícená Ita.

Malinká dívenka si nadšeně vykračuje po boku svých vysokých rodičů. Maminčinu ručku svírá pevně ve své dlani a těžkopádně za sebou vláčí své dlouhé šatečky. Tatínek si hrdě vykračuje po její levé straně a upřeně hledí z kamenného mostu, po kterém celá rodinka právě jde.

Co skrývám? Svojí tvář…
Co skrývám? Pro dívky sluneční zář…

Co skrývám? Smutek života...
Co skrývám? To, jak požírá mě samota…

Co skrývám? Svůj úsměv vynucený…
Proč ho skrývám? Jsem životem znechucený…

Co skrývám? Tajnou lásku …
Co skrývám? Oko, přes které mám ninja pásku…

Co skrývám? Dar od mého jediného přítele…
Co skrývám? Tu tvář, kterou ukáži jen když jdu do postele…

Co skrývám? Červenající se tvář, když vidím, jak v Ichiraku ramen na mě stále zírá Ayame…

šílenství pokračuje! :-D

Vzpomněla si!!!

Dostali misi a to všichni dohromady. Madara se rozhodl, že je čas skoncovat s Orochimarem a jeho poskoky. Měli vyrazit až ráno a tak si každá užívala nastalý večer a noc po svém.
Kaki leštila své nové přívěšky a Zet si vyráběla molitanové návleky, aby se uchránila před dalším bolestivým kousnutím.
Dei sledovala další díl napínavé série Stopy lásky a občas dojmutím zavzlykala.
Do místnosti po schodech sešla rozčepýřená Hid.

Nové poznatky o ženském těle

Skupinka žen stála v kroužku a společně zkoumaly cizí předmět uprostřed.
„Co to je?“
„Nevim, ale je to divný!“
„Podejť by to nebylo divný, když to měla u sebe ve skříni Konan!“
„A co ty se máš co hrabat Konan ve skříni?!“
„Hledal jsem tam nějakou podprsenku!“
„Kdybys byl co k čemu, tak si jí vyrobíš, stejně jako já!“
„Sklapni, Sasori!“
„Ale je to fakt takový divný! Na co to může být?“

Aka-barák navštíví neAka-kouzelník, který prostě dělá neAka-chyby a chudáci Aka to schytají v plné dávce

Bláznivá komedie, kde veškerý zdravý rozum je zmuchlán do kuličky a hozen do koše na radiaoktivní odpad!
Něco, co mne napadlo v noci a musela to hodit na papír!
Jinak esli se tu někdě něco vyskytuje podobného, tak Gomen, nevím o tom :-)

Jiné probuzení

„Temari, ale je.... no je to Yuno.“ řekl Shikamaru, který se držel za paži.
„Právě proto. Je to Yuno a já mu něco dlužím.“ řekla Temari, odhodila svůj vějíř a řekla k Yunovi:
„Řekl jsi mi: ´Nikdy mně neporazíš, a můžeš se budeš snažit, jak chceš.´ od té doby jsem si to brala za svůj cíl. Chci tě zničit. A udělám to. Snažila jsem se zlepšit vše co se dalo. A myslím, že víc už neudělám.“ řekla a chytla kunai, který na ni Yuno hodil.

„No, co jsem říkala. Využívají své informace a rozdělili si nás tak, aby měli co největší šance na výhru.“ řekla Temari.
„Proč já musím bojovat s Yunem???“ zeptal se Shikamaru a hodil na Yuna zhnusený výraz.
„Protože si to tak zařídili.“ řekla Temari a rozběhli se na ni dvojčata.
„Tak to je super... proč já musím mít Joshika???“ zeptal se Kankuro divným hlasem.
„Protože tě jsi pro mě největší soupeř.“ řekl Joshiko a začal s ním bojovat. No teda ne přímo s Kankurem spíš s jeho loutkou.