Nováčci
„Půjdeme?“ otázala se blondýnka. Její společník jen kývl a převzal od dívky batoh s věcmi. Cesta netrvala dlouho a tak se brzy ocitli před domem Hokage. Jako gentleman otevřel dveře své krásné dámě a poté vstoupil. Sundali si boty a vydali se ho chlapcova pokoje, cestou ji ukazoval kde, co mají, aby měla přehled, kdyby náhodou něco hledala.
„Čí je to pokoj?“ otázala se blondýnka a ukázala na dveře ořechové barvy. Chlapce lehce píchlo u srdce.
„To je pokoj Oppai.“ Odvětil.
„Oppai?“ otázala se nechápavě.
Ja nechcem mať v sebe zlobu len,
chcem, aby sa mi matné svetlo, ako tieň,
vkradlo do duše.
A nádej so svetlom pokluše.
Temnota, len tá spoločnosť mi robí,
každým dňom i nocou, mojej duši škodí.
Trhá ma to zvnútra, tá samota, strach,
a niečo vo mne stále bije na poplach.
Byť bijuu, démonom, čo vždy strach naženie,
to je to najhoršie, diabolské väzenie.
Opantaný reťazami, ktoré v sebe má,
to chlapča modrooké, bez rodiny, bez mena.
Ten chlapec, ktorého sa všetci boja,
ten, ktorý vrhne sa do každého boja.
Neprávosti cesty zhatí,
Kapitola 6 – Rád tě zase vidím
Tým byl na cestě už několik hodin, ale do jejich cíle zbýval ještě velký kus cesty.
„Sensei, kdo myslíte, že za tím stojí?“ zeptala se Mirai.
„Nevím.“
„Záleží na tom? Prostě ho porazíme a vrátíme se domů.“
„Neměl bys podceňovat nepřítele, Haru.“
Stál som pred nemocnicou, kde ležala Sakura, ktorá bola od včerajška ešte stále v bezvedomí. Predo mnou stál Naruto a Sasuke. Posledný Uchiha sa tváril oduto, zazeral na Naruta.
„Hatake-sensei, aj keď je mi to proti srsti, chcel by som vás požiadať, aby ste sa mi mohli aspoň týždeň počas tohto mesiaca venovať. Potrebujem niekoho, kto by mi pomohol s taktikou na Hyuugu...“
.jpg "image (3).jpg")
Pomalu jsem otevřela oči, paprsky procházeli skrze sklo a dopadali na mou postel a tvář. Bylo to tak příjemné tak teplé, tak moc teplé. Nikdy dříve jsem necítila takové teplo, v Konoze sice sluníčko svítilo, ale nikdy ne tak silně jako tady. Ležela jsem ve své posteli, bylo to tak příjemné, dřív jsem musela vždycky vstávat co nejdříve, abych mohla trénovat a pomáhat doma. Tomu však byl konec, teď žiji v Suně. Teď jsem byla ochránce samotného Kazekage, no spíš jsem mu zatím jen pomáhala s papíry, anebo mě prováděl po Suně.
„Hidan, nie!“ zdôraznila svojim tichým hlasom a pobehovala, aby upratala nemocničnú izbu.
„Prečo?“ zapišťala hlava. Prehováral ju desať minút, odkedy dojedla sucháre a nezáživné nemocničné jedlo, ale ani po intenzívnom výklade sa mu nedarilo prehovoriť ju, aby pristúpila na jeho pohnútky a pri tom to bolo tak vyčerpávajúce, no výsledku nedosiahol podľa svojho umu. „Ale no tak, prosím!" nezavrhol ani slušné požiadavky.
Slnko ma príjemne pálilo na pokožke. Vystavovala som mu svoju tvár, nech mi ju aspoň trochu opáli. Nech naberie farbu, nech sa líši od ostatných. Nikdy som nechcela byť ako oni. Aspoň to som si navrávala. Cítila som sa tak lepšie, keď som bola osamote. Nepotrebujem ich... Pomyslela som si s úsmevom, no so zvláštnym úzkostlivým pocitom v srdci.
"Sawako! SAWAKO!"
Povzdychla som si.
"Už idem mami!" zakričala som naspäť a s ďalším ťažkým povzdychom som sa vrátila do tieňov lesa.
Řekni, nač potřebujeme hádku,
vysvětli mi, nač potřebujeme válku?
Odpověz, Sasuke, proč to všechno mýt,
nač se chceš pořád se mnou bít?
Nač ve svém životě strádáš válku?
Nač postrádáš hádku?
Proč se nechceš usmířit
a se mnou jako přítel se navrátit?
Proč nechápeš jednoduché přání,
řekni, co ti k návratu brání?
řekni, proč nechceš zpět domu?
vysvětli mi, nač potřebujeme válku?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ležela jsem na sametově zelené trávě a vychutnávala si pohled na překrásnou modrou oblohu s malými bílými mráčky. Vypadali tak bezstarostně, jen si tak poletovali, vypadali tak volně, tak nespoutaně, dnes víc než kdy jindy jsem chtěla být na jejich místě. Snila jsem o volnosti a možnosti rozhodovat o svém osudu.
Kapitola 5 - Zkouška
Trojice geninů napjatě očekávala, až zjistí, jaký test si pro ně jejich Sensei připravil.
„Trénovat vás všechny tři se mi nechce, takže váš počet prostě teď zredukuju.“ Řekl Shinra přísně. Vytáhl z kapsy svitek a ukázal ho trojici před sebou.
„Ten z vás, kdo mi ten svitek dokáže sebrat, toho budu trénovat. Zbytek pro mě nemá cenu a vrátí se zpět ke studiu na akademii.“ Vysvětlil Shinra a položil svitek na nedaleký kámen.
Pohlédni do mých očí - uvidíš
co pro mě znamenáš.
Prohledej své srdce - prohledej svou duši
když mne tam najdeš, nebudeš více hledat.
Stála jsem proti tobě, proti hrdinovi Konohy, proti klukovi, který si toho tolik vytrpěl, než ho někdo uznal. Proti člověku, kterého jsem z celého srdce milovala. Dívala jsem se ti do očí, ve kterých se jasně zračila nejistota a strach.
Neříkej mi, že nemá cenu se o to pokoušet,
nemůžeš mi říct, že nemá cenu pro to zemřít.
Víš, že je to pravda
všechno, co dělám, dělám pro tebe.
Chlap ako hora rozrážal kvapky dažďa a bezhlavo sa rútil popri jazere stále vpred. Netušil kam smeruje, čo ho môže čakať v lese pred ním, no vedel, že nech tam striehne čokoľvek, bude to lepšie ako to čo ho prenasleduje. Začul známe prasknutie podobné pukaniu ľadu a inštinktívne uskočil na stranu, čím sa uhol spŕške ľadových ihiel, no bahno bolo klzké a stratil rovnováhu. Vzduch preťal ďalší mučivý bzukot striebornej smrti. Mohutný chlap zreval a zrútil sa tvárou do mláky. Z potetovanej ruky mu vypadol zúbkovaný kosák.
Paprsky lehce šimrali chlapce na nose, donutilo ho to otevřít oči. Vstal, aby si umyl obličej a oblékl se. Jeho oči byli lehce červené, prohrábl si vlasy, ale i tak byli pořád stejně rozčepýřené. Přemýšlel jestli ji dnes potká a co by si měl říct, měl by s ní normálně mluvit, nebo ji ignorovat a co jeho? Měl by ignorovat i jeho? Nebo za to nemůže ona, ale hlavně on?
Kapitola 4 – Geninové
Čtveřice hleděla na hořící vesnici a zohavené těla vesničanů. Kusy těl vesničanů byli poházené všude po vesnici, byl to vážně odporný pohled.
„Kdo tohle mohl udělat?“ zděsila se Temari.
Gaara chtěl něco říct, ale dříve než to stihl, z jedné hořící budovy vyskočil muž a v náručí svíral dítě.
Kapitola 3 - Listová
Po dlouhé cestě, krátce po poledni, byl Gaara a jeho tříčlenný doprovod konečně před branou Listové. Cesta trvala čtyři dny a tentokrát proběhla bez jakýchkoli problémů. Strážní u brány se Kazekagemu uklonily a nechali ho i s doprovodem vejít do vesnice. Zamířili přímo do sídla Hokage. Uvnitř se Gaara s ostatními setkali se Shizune.
„Zdravím,“ řekl Gaara.
„Dobrý den, Kazekage-sama. Chcete doprovodit do kanceláře Hokage-sama?“
"Hinato!" Krajinou se nesl zoufalý výkřik blonďatého chlapce jehož pohled směřoval ke kraji útesu, kde ještě před chvíli stála jeho kamarádka. Měl pocit jako kdyby se mu srdce hrůzou zastavilo. Vrhnul se k okraji, nedbal na to, že před sebou měl nepřítele. Jediné na čem mu teď záleželo byla Hinata. Nahnul se přes okraj a natáhnul ruku jakoby ji snad chtěl zachytit, ale Hinata byla příliš daleko než aby se mu to podařilo.
V dálce uslyšel psí štěkot, nevnímal ho a ani hlasy, které se k němu čím dál víc přibližovali.
Sedím u baru, mám už v sobě asi třetí sklenku vína. Dívám se na tu párty, která se pořádá na oslavení zásnub mých kamarádů. Sasuke se konečně vyznal Sakuře a teď jsou zasnoubení. Vzdychnu si. Přeju jim to, ale taky bych chtěla, aby si mě ten koho miluji, všiml.
Kúpeľňa bola prázdna, Akane sa v nej zamkla a položila Hidana na stolík blízko drevenej vane. Bola celkom pekná, podobnú dávajú aj do luxusných hotelov, ale zdá sa, že je ľahké ju zohnať aj tu. Otočila Hidana smerom k oknu a vyzliekla sa. Predtým, než si dá kúpeľ, použila sprchu, aby zo seba zmyla všetok pot a špinu, nech si v horúcej vode čo najviac odpočinie. Voda bola osviežujúca, hoci občas sa jej dostalo nejakej poznámky od spoločníka, vystaveného na roletou zakryté okno. Medzitým sa voda napúšťala do vane.
Jednej chladnej noci tmavou uličkou kráčala,
cestou, čo spomienkami na život zvláštne sa stáčala.
Blúdila spiacim mestom zahalená pod rúškom samoty,
bojujúc so svetom, s démonmi a sebou vo vnútri.
Uličky úzke, stlačené zdali sa byť- sťaby hrdlo zovreté.
Či Ona za to môže? Či nebolo všetko o Jej túžby opreté?
Však nechala sa viesť hlasom svojho srdca do poslednej chvíle...
Tak prečo odrazu pohlo sa iným smerom, či Jej tá otázka z mysle nezíde?
So životom zápolila statočne- cnosťami žien, čo v Jej opateru vložil osud.
