Nováčci

Jako každé ráno se Slunce probouzí a když vyleze zpoza hor, probudí se celá Konoha.
Do pokoje černovlasé dívenky vnikla malá černá fena. Přešla k posteli, vyskočila na ni a olízla jí tvář.
Dívka se probudila s hlasitým zívnutím: „Áhh..!" všimla si fenky.
„Dobré ráno, Sinsi," usmála se na ni a Sinsi jen vesele zavrtěla ocáskem. Podívala se na budík ve tvaru psa.
„Hmm... Je půl osmé a my musíme být na cvičišti přesně v osm. No, tak pojď, jdeme se chystat," rozhodla a vstala z postele. Namířila si to ke skříni a začala se oblékat.

Bolo už skoro po polnoci, keď som započula ten zvuk. Sedela som na kraji postele, snažila som sa upokojiť, nech môžem zaspať, ale nešlo to. Bola som priveľmi zamestnaná vlastnými myšlienkami, ktoré mi nedovolili niekoľko dní zaspať. Vonku niečo zaprašťalo a o chvíľu sa po dvore feudálnej záhrady rozlial výkrik. Do tmy prenikol ďalší rámus tentokrát prerytý aj hlasitým volaním o pomoc. Potom ostalo ticho. Ten, čo vykríkol, mohol byt nanajvýš niekoľko metrov od hlavného vchodu.

Jednoho krásného rána se v pokoji blonďatého Jounina přes žaluzie prodíraly sluneční paprsky. Svítily mu přímo do očí, což ho probudilo.
„Áhh... No, to je probuzení...“ mumlal si pod nosem. Pomalu se podíval na budík ve tvaru žabího šéfa Gamabunty.
„Do háje! Je půl osmé!“ zaklel. Vyskočil z postele a běžel ke skříni. Když měl oblečené černé kalhoty, zkontroloval svůj čas. Měl ještě chvilku. U jouninovské zelené vesty se mu zasekl zip.

Když zpoza hor vylezlo zlatavé Slunce, tak z postele vylezla i vyspalá růžovláska.
„Áhh...“ zívla si. Ťuk, ťuk, ozvalo se ze dveří.
„Oh, kdo to může být? Hned tam budu!“ křikla a oblékla si župan. Seběhla schody, přišla ke dveřím a otevřela. Ve dveřích stál Sasuke s růží. Oblečený v černém tričku, šedé vestě, na krku stříbrný náhrdelník a šedé kraťasy.
Co tady dělá Sasuke?! A vypadá strašně moc sexy!
„A-ahoj Sasuke-kun.“
„Dobré ráno, kočko,“ usmál se černovlásek.

Do pokoje, kde spí dva milenci, vnikají sluneční paprsky. Černovlásek se pomalu probouzí jako první a snaží se přitom nevzbudil svoji milovanou dívku. A podařilo se mu to. Tiše se vydává do kuchyně a tam připraví snídani do postele pro dívku, která ještě spí. Když už je hotový, namíří si to do pokoje.

Z pohledu Sasukeho
Ona je tak krásná a roztomilá, když spí, vzdychl nahlas černovlásek a vzbudil růžovlásku.
„Áhh...“ zívla si. Když viděla černovláska s táckem v rukou, tak na něho jen zamžourala unavenýma očima.

Ráno se vzbudilo rozžhavené slunce, jehož paprsky dopadaly do pokoje růžovlasé dívky.
Stěny pokoje jsou bílorůžové, povlečení postele šedorůžové, vedle postele stoleček, na kterém je růžový budík. Kobereček pod postelí je šedý.
„Áhh! Konečně pátek!“ zívla si rozcuchaná zelenoočka. Vstala z postele a namířila si to do koupelny, která je naproti posteli. Když se viděla v zrcadle, málem ji trefil šlak.
„Panebože!!!“ vykřikla. Musím s tím něco udělat hned teď! řekla si a pustila se do toho.

Ráno

„Bíp, bíp, bíp!“ zazvonil růžovlásčin budík.
„Áááh!“ zívla a švihla s sebou zpátky do postele. Chvilku si snad zdřímnout můžu, usmála se ospale a usnula.

O půl hodiny později

„Ááááh, no tohle je trochu lepší,“ řekla si a podívala se na budík.
„Do prd**e!!! Já zaspala!“ křikla Sakura a běžela se obléct.
„Já jsem taková blbka!“ pokárala se a šla se ještě do koupelny upravit. Poté polapila svoji tašku, seběhla schody, obula si boty a vyrazila do školy.

Z pohledu Naruta

Sakura vyšla z Narutova domu a rovnou si to namířila domů. Přitom si urovnávala myšlenky v hlavě. Co to, sakra, mělo znamenat, nejdřív Sasuke a pak Naruto? Naruto a Sasuke jsou přátelé a když se jeden z nich dozví, že jsem se líbala s tím druhým tak... mě budou nenávidět oba dva. Smutně se podívala na noční oblohu a mraky jí připomínaly Naruta a Sasukeho, jak se usmívají. Když už došla domů, tak se šla rovnou převlíct a spát.

Dalšího dne

„Bíp, bíp, bíp!" zazvonil Sakuřin růžový budík.

Do pokoje růžovlasé dívky se přes žaluzie prodírají sluneční paprsky.Zatracené slunce, to si už nemůžu dopřát ještě malou chvilku spánku?! Pomyslela si. Potom se podívala na budík. Hmmm... stejně je za chvíli sedm hodin, řekla si v duchu a šla se obléct.
„Mami, jdu do školy!" křikne a zavře za sebou dveře.

Ve škole

„Ahooj, Sakura-chan!" křikne na Sakuru blonďák. V tu chvíli se otočí černovlasý kluk ke dveřím od třídy a vidí tam Sakuru oblečenou ve školní uniformě.

Ve Skryté Vodopádové vesnici žije holka s tyrkysovými vlasy, které se všichni straní. Jenže nechápe proč se s ní nikdo nebaví a přehlíží ji. Po akademii si ji žádný sensei nechtěl vzít na starost, kvůli tomu čím byla. Tak se rozhodla sama a tajně se učila ovládat svoji chakru. Chodit po stromech a po vodě zvládla během dvou dní. Přestože neměla žádné kamarády, byla veselé povahy.

„Naruto, tak hovor, kde je?“
„Dal som mu slovo, nemôžem ti to povedať,“ krčil sa za kancelárskym stolom v Hokage pracovni. Vedel, že sa Sakura vie pekne naštvať a je celkom reálne, že by jej hnev rozdýchaval dlho na nemocničnom lôžku.
„Varujem ťa, ak mi to nepovieš, spravím z teba šalát!“ vyhrážala sa. Naruto len nervózne prehltol.
„A je to tu...“ v duchu sa modlil.
Otvorili sa dvere: „Sakura!“ vošiel dnu strieborno-vlasý Kakashi.
„Kakashi-sensei, idete ako na zavolanie,“ modlikal Naruto.

Červené oblaky sa preháňali oblohou a Naruto spal na podlahe. Bez deky a bez vankúša.
Iba on a studená podlaha. Narutovi bola zima a triasol sa. Chladný vzduch, ktorý vládol v jeho izbe, bol tak studený, že Naruto mal červený nos.
Snažil sa myslieť na niečo iné, než na tu zimu, ktorú práve cítil... No tak nejako mu to nešlo.
Mal zimomriavky, ktoré mu prechádzali z chrbtice na celé telo. Ešte nikdy nebola v jeseni taká chladná noc. Naruto si zvykol na všeličo... Ale toto je novinka!

Byly to dva dny od souboje s bratry Doruem a Toruem, když došel k jednomu většímu přístavnímu městu. Zde se Kakuzu rozhodl započít své pátrání po svém novém týmovém partnerovi. Už zaslechl leccos, ale nic konkrétního se nedozvěděl. Až po třech dnech se mu povedlo náhodou v jedné putyce zaslechnout nějakého chlapa, který se zmínil o někom, kdo se má sejít s Nuruem. Vymlátit z něho u zdi za hospodou informace kde a kdy se bude setkání konat, byla hračka. Vyčkával do zítřejší půlnoci a poté zamířil k dohodnutému místu.

[left]Byl druhý den, pozdní odpoledne, kdy se konečně Naruto a Hikari opět setkali – jako celkem obvykle - nad miskami ramenu.

„Tak co, jakej je váš jounin, dattebayo?“
„Ani mi nemluv. Je šílená. Jmenuje se Mitarashi Anko. Podle toho, co říkal Yomi-kun, patří prý do týmu speciálních operací,“ rozhovořila se Hikari o tom, jak proběhlo jejich setkání. „I když jsme se jí představili, neříká nám jinak, než spratci. Koho jste nakonec vyfasovali vy?“

Nemůžu spát. Pořád jsem nervózní. Dneska je první den mých dětí, respektive Boruta na akademii. A nejenom to. Znovu a opět mám mít řeč. Slavnostní řeč na uvítání nováčků v akademii. Dovolím si tipnout, že je něco po půlnoci. A já nemám nachystaný nic. Jako vážně? Chce se mi spát, jsem unavený a co víc, absolutně mě nenapadá, co bych jim mohl vykládat. Co jim vykládala babča Tsunade?

„Tak co?“ otázal se vůdce.
„Dopadlo to špatně,“ odvětil maskovaný.
„Jak špatně?“
„Došlo ke ztrátám.“
„Řekni mi, co se stalo.“
„Ichibi byl uloven snadno. Krátce poté jsme bojovali proti páru shinobi z Písečné. Ty jsme porazili. Vytipoval jsem si i svůj nový cíl. Náhodou jsme na něj narazili, ale ztratili jsme Hidana a bohužel i jinchuurikiho.“
„Co?! Ztratili jste Ichibiho?! Aspoň mi vysvětli, co ten tvůj cíl umí!“

„Kdo sakra jsi?“ vyštěkl Hidan. Osoba, na kterou teď oba hleděli, měla dlouhé černé vlasy, přivřené zelené oči a hrála na flétnu.
„Ptám se tě, ku*va, kdo jsi?“ zařval znovu. Hudebník neodpovídal, jen hrál dál na flétnu.
„To neumíš mluvit, nebo co?!“ vřískl nesmrtelný. Odpovědí mu byla melodie flétny. Kakuzu si osobu prohlížel. Vzpomínal, jak ho stařík popisoval – černé vlasy, zelené oči, flétna – a ten popis na tohohle chlápka seděl.
„Noroi Akuma?“ zeptal se. Černovlásek přestal hrát.