Obecné

Uprostřed noci
Nacházíme se v chatě, kde probíhá první noc.

Byla nebyla jedna zombie

„V předalekém království za sedmero moři a osmero pohořími a třemi řekami a blíže nespecifikovaným počtem potoků, bludných kamenů a liščích nor...“

„Lasiččí nory!“

„... A za přesně třemi sty třiceti pěti lasiččími norami žil byl jeden malý chlapec...“

Ještě než začnete číst.

Tady v mé povídce je minulost trochu jiná. Jak se sami převědčíte.

Hinata se odmítala od Naruta hnout. I jen nepatrný krok, co udělala, se jí zdál moc.
„Hinata, musíš odpočívat,“ domlouvala jí Sakura.
„Ne, Naruto mě potřebuje. Musí vědět, že tu jsem,“ bránila se Hinata, i když po skoro celodenní stráži na ní začínala doléhat únava. Připočteme-li její špatný spánek posledních dvou dnů. Od té doby, co se probudila v Narutově náručí, spala sotva dvě hodiny.

021 – Láska lidi mění...
„Ehm...“ odkašlal jsem si, „myslím, že to... nepůjde,“ zamumlal jsem.
„Musíš! Nebo si sundej kus oblečení!“ řekla vytlemená Sakura.
„Uch,“ sundal jsem si oranžovou mikinu a zůstal jen v (oranžovém – jak jinak) tričku. Ale měl jsem ještě poslední záchranu pod ním – síťované tričko.
„Srabe,“ utrousil Sai. Zatočil jsem a padlo to na Leeho a Sakuru. To už se tak netlemila. S pocitem uspokojené jsem si zamnul ruce.
„Tak co to bude, Sakuro?“ zeptal se sladce Lee.

Byl krásný slunečný den, ale Sasuke ho vnímal pouze jako další neúspěch. Stále se urputně snažil najít svého bratra a to jakýmkoliv způsobem. Na každé misi se zběsile rozhlížel kolem, jakoby snad čekal, že s nejbližšího křoví vyskočí Itachi a bude po něm vyžadovat pomstu, nebo se v horším případě posmívat jeho očím, jako to udělal, když se loučili.

Drahý čtenáři,
[center][i]vím jistě, že tohle si nikdo nikdy nepřečte. Píšu to jen a jen pro sebe. Proč? Protože si chci celý svůj život ujasnit.

"Takže, když už jste se ubytovali, tak vám dáme první úkol." Rozhazoval dramaticky rukama Orochimaru.
"A co to bude?" Zeptal se Deidara, který si čistil nehty kunaiem.

U soutěžících, když má Tsunade ještě proslov:
„Naruto! Jdi od těch dveří. Víš přece, co říkala Tsunade-sama.“ napomínal Naruta Kakashi, který sice chtěl taky vědět, co se tam děje, ale musel jít příkladem a tak šel k Yamamotovi si pokecat.
Shikamaru si neodpustil to svoje: „To je otrava.“ a Sasuke s ním pro tentokrát souhlasil.
„Copak vy nechcete vědět, co nás čeká?“ bránil se Naruto.
„Samozřejmě, že chceme, ale pokud jsme opravdu vybraní, tak se to dozvíme.“ odpověděl logicky Yamato, který tím sebral odpověď Shikamarovi.

,,Hej, chápem...“ sklonila som hlavu a hľadela si na ruky. Zrazu som cítila, ako mi nadvihuje bradu jedným prstom.
,,Necháp ma zle. Nebol som naštvaný na teba, ale na seba.“ V jeho hlase na ozývala naliehavosť. A ja som len prekvapene na neho hľadela.
,,P-prečo si bol naštvaný na seba?“ nechápavo som na neho hľadela a on len pokrútil hlavou.
,,Na tom nezáleží.“ zamračil sa a ruku stiahol naspäť.
,,Ale záleží!“ protestovala som, pretože som si nevedela predstaviť, prečo by mal byť na seba nahnevaný, keď nič zlé nespravil.

Kisame věděl, že to bude přesně tak, jak si myslí, že to bude. Nenašel v sobě odvahu jít do skrýše s utahanou Haruno, a tak když mu Itachi poslal jestřába s dotazem, jak dlouho to bude trvat, Kisame mu obratem odepsal, že potřebuje Sakura ještě nějakou slanou vodu od moře. Poslal jestřába s dopisem zpátky a moc dobře věděl, že teď budou muset k moři, jinak by to Itachi poznal.
Tak nějak si uvědomil... Může jestřáb říct Itachimu, že je to lež jako věž? Jestli ano, tak je v p*d*li.

[center]Morino Ibiki, to náš vyšetřovatel,
aby tvůj pot nezledovatěl!
Pokud uděláš, co se mu nelíbí,
zažiješ peklo ve výhni!
Mučení, výslechy a týrání zažiješ,
pokud někoho zabiješ.
Dostane z tebe tvé přiznání,
zlo se zlem vyhání.
Netrap se pokud budeš mít můry,
nn zná daleko větší stvůry.
Přestože žije v ústraní,
sám se lásce nebrání.
-
Pokud jsi žena, nebere na to ohled,
každý by z toho zbled‘.
Jen jedna dáma se ho nebojí,
pevně za ním stojí.
Je přitahovaná jeho chladem,
toto pole nelehne ladem.

Hinata se podrobila lékařské prohlídce, která měla zjistit pravý zdravotní stav.
Naruto měl pravdu. Byla v pořádku. Rána se krásně zacelila, jenže zůstane jizva.
Během celého procesu Hinata spolupracovala naprosto mechanicky. Myšlenkami byla mimo.
Stále se vracela ke slovům, co pronesl Naruto.
„…Pokud jsme se milovali. Je to minulostí. Je to pro tebe jistě tvrdé, ber to jako holý fakt. Jak jsem řekl tvému otci, buď šťastná.“

Na druhý deň ráno bolo, ako zvyčajne, v Dažďovej veľmi daždivo. To však nevadilo Naokimu. Sedel na okraji dediny, pri najmenšom dome v dedine. Zem bola navlhnutá od dažďa, ale ani to ho netrápilo. Opretý o jeden z múrov oddeľujúci jazero od dediny nad niečím premýšľal. Mohlo to byť zaujímavé, vedieť o čom premýšľa. Ale v jeho hlave prebiehali myšlienky hore-dole, tak nebolo možné určiť na čo myslí. Chvíľami to bola jeho rodina, ktorú nepozná, chvíľami Masao, chvíľami ten starý muž a občas premýšľal aj nad tým, prečo ešte je v Dažďovej.

"Sagi není ten typ, co by někomu něco zazlíval."
"Vážně?" ušklíbl se Uchiha jeho směrem, "tak proč tě tak hezky ignoruje, rostlino?"
Zelený ninja svěsil hlavu, "to netuším," povzdechl si, "vypadalo to, že všechno bude v pořádku, ale... z nějakého důvodu...prostě není."
Itachi se v duchu divil, jak ti dva můžou být takoví hlupáčci. Zjevně ani jeden z nich nepochopil toho druhého.
"A není to tím," nadhodil jen tak ledabyle, "že se nijak nesnažíš váš vztah obnovovat?" a čekal, co na to Zetsu odpoví...

„Hinata-sama, váš otec vás volá.“ Ozve sa z chodbičky, len čo odoznie to dotieravé klopanie. Hinata si vzdychne a zoskočí z parapety.

„Už idem, Kameko-chan.“ Zavolá na dvere. Zasa ďalšia otravná slávnosť. Ďalší feudálny pán z ďalšej bezvýznamnej dediny oslavuje svoje sté narodeniny. Hinata znechutene pretočí oči a zamieri k zrkadlu. Chytí kefu a začne si prečesávať svoje dlhé vlasy.

Pohledy všech v místnosti se stočily k ní. Některé překvapené, jiné poděšené. Ve všech se však odrážela především zloba, neboť Lee už stihl ve zkratce vylíčit většinu toho, co se dělo nahoře.
Nekrochi zavětřila a její rty se stáhly do opovržlivé tenké linky. Mezi přítomnými hledala zdroj oné temné síly. Nikdo z nich ale samozřejmě neměl, nebo by neměl mít, tušení, kdo to tu před nimi ve své démonní formě stojí. Snad... s výjimkou dvou z nich.

"S-Shin?" koktala TaiTai, pod ANBU maskou bledá jako stěna, "c-co se to s tebou stalo?"

Ráno u Naruta:
„Ty jo. To jsem se ale prospal. Dokonce jsem ale i vstal včas. Takže se stavím pro Kakashi-sensee. S ním pak půjdu pro Sakuru.“ plánoval si Naruto.
Jak si naplánoval, tak se také stalo. Nejdřív zašel pro Kakashiho, který bydlel k němu nejblíž. Když Naruto klepal na Sakuru tak: „Á Naruto. Copak potřebuješ?“ zeptala se mamka Sakury.
„Dobrý den. Jdu pro Sakuru. Je doma?“ zeptal se slušně Naruto.
„Aha. Ona mi ale říkala, že přespí u tebe.“ řekla s nechápavým obličejem.

Naruto se snažil, co nejvíce prodloužit cestu do Konohy. Instinkt ho vedl a určoval mu správný směr.
Schválně dělal časté přestávky, aby se podíval, zdali se zranění znovu neotevřelo. Vše bylo v pořádku. Nic nebylo potřeba měnit.
Čím víc se blížil ke Konoze, tím víc ho tížil divný pocit. Nechtěl tuhle dívku opustit. Chtěl ji poznat blíže. Podvědomě tušil, že když se od ní bude držet dále, bude dívka v bezpečí. Jen plané chlácholení. Dříve či později se vrátí, aby poznal pravdu!