Dobrodružství
Stříbrnovlasá dívka běžela temně zeleným lesem. Běžela, jak nejrychleji mohla, a přesto ji doháněl. Zastavila, aby nabrala dech. Přitiskla si ruku k boku, odkud se jí řinula rudá teplá tekutina. Pomalu stékala po stehnu až na zem propletenou kořeny stromů. Dívka s obtížemi vyskákala na jeden z nevysokých stromů. Rozevřela potrhaný zažloutlý pergamen a nakreslila na něj orla. Hned jak dokončila poslední tah, zvíře vyskočilo z pergamenu a desetkrát se zvětšilo. Máchlo mocně křídly a vrhlo se na pronásledovatele.
První, kdo se po dopadu Fuu probral, byl neznámý ninja, opatrně ji ze sebe sundal. Při pohledu na ni cítil neznámy pocit, který předtím vůbec neznal. Po uchopení jejího těla vnímal další typ chakry, ne nepodobné jakou má i on. Čekal než se neznámá dívka, která ho srazila, probere. Zdálo se, že mají stejný směr cesty.
Prohlížel si ji takovým zvláštním pohledem. Že by láska na první pohled? Kdo ví?
Neznámá dívka se začala probouzet, pomalu otevírala oči. „Au, kde to jsem?“
_5.jpg "Hikari Family značka - komplet barvy (›nadpis1.1).jpg")
Kapitola VII. – Zpátky do hor
„Asumo-sensei, mohl byste mi prosím popsat vaše pocity?“ Touazuki před ním stála se svým zápisníkem.
„Jaké pocity?“
„Ráda bych prozkoumala projevy nikotinové abstinence,“ informovala ho zcela nevinně.
„Moje pocity? Právě bych s chutí někomu hodně ublížil.“
„Vážně? A myslíte to spíš obecně, nebo se to vztahuje na konkrétní osobu?“
„Vztahuje se to na jednu velice konkrétní osobu.“
„A na koho?“
Naruto doběhl k Sasame, ležela v bezvědomí opřená o strom. Měla roztrhlé tričko a prosvítala jí podprsenka. Narutovi sjel pohled na potrhané místo, ale rychle se vzpamatoval, vzal ji do náruče a jemně propleskl. Po minutě se konečně probrala. Když jí došlo, že ji drží v náručí, začala se červenat.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
„Ano," odpověděla. Chtěla se postavit, ale podlomily se jí nohy.
„Dobrá, odnesu tě do nemocnice."
„Ne!“ křikla.
Příběh se odehrává dva roky po velké válce ninjů, při které zemřelo obrovské množství shinobi, mezi nimi i Hinata, Neji a Sasuke. Narutovi je už 21 a je jonin jako většina ze staré party až na Ino. Ta už nepracuje jako shinobi, po smrti svého otce a zhroucení své matky z jeho smrti převzala květinářství.
Naruto zrovna dojídal patou misku rámenu, když si vzpomněl, že musí domu, zaplatil a odcházel, když najednou na něho zavolala Sakura. Naruto se už chystal s ní začít hovořit, ale ona ho ihned zazdila.
Dnes nastal ten velký den, konečně všichni vyrazí na výlet. Nebyl to výlet, ale nějaký druh výcviku, ale Touazuki tomu tak říkala. Nemohla se dočkat, až bude zase usínat pod hvězdami. Dřív tak spávala často.
„Touazuki, co to mám s oblečením?“ Kakashi se taky balil na cestu. Teď před ní mávl jedněmi ze svých tmavých kalhot.
„Pamatuješ si, jak jsem hledala ty poznámky od Tsunade?“
„Ano.“
„No, tak už jsem je našla. Asi jsem je omylem přidala do pračky, ale neměj strach, když je budeš nosit za chvilku se z nich ten papír oloupe.“
Ve večerních hodinách si to Hitomi vysedávala u průzračné vody, která odrážela poslední paprsky slunce, než zapadne. Vzduch se ochladil, ale přesto bylo příjemně. Máchala si nohy v úzké říčce, v níž šly vidět přes čistou vodu i kameny a příjemný mech. Měla to tu ráda. Působilo to tak obyčejně, až to bylo kouzelné.
Třicátý díl - Srdeční záležitosti
„Tak funguj, ty kráme nespolehlivej!“
Zarazila jsem se v polovině kroku a zpoza otevřených dveří sesterny zvědavě nakoukla, kdo se to na chodbě rozčiluje. Ten nahněvaný hlas nepochybně patřil Kaori, štíhlé hnědovlasé sestře, stojící u automatu a netrpělivě čekající na zvolený nápoj. Vypadala dost zoufale, proto jsem se rozhodla odložit kontrolu léků na později a jít vyzjistit, co se děje.
Konan sa vytratila zo Sasukeho objatia. Odrazu tam stál len on a za ním Sakura. Sasuke sa mierne pootočil a pozrel sa na Sakuru. Sakura opäť zbledla keď videla v Sasukeho očiach slzy. Tie ale nepatrili jej. „Sasuke...ty...“ koktala Sakura ale viac zo seba nevedela vydať ani hlásku.
„Odpusť mi to! Sakura, odpusť! Ja neviem, čo sa to so mnou deje! Ona... Neľúbim ju ale...“
Ještě se zcela nerozednilo, ale Touazuki už byla vzhůru. Seděla u okna a četla si jednu z knih, které jí dala Tsunade. Byla z její osobní knihovny, jeden z mála výtisků, které se dochovaly. Uslyšela šramot na chodbě. Potutelně se zašklebila. Namáčkla obličej blíž ke sklu a vyčkávala. Za pár vteřin vyšla z vchodových dveří žena, rozhlédla se kolem a potom zmizela v ranní mlze. Ještě přibližně hodinu si četla, než vstal i Kakashi. Začal něco štrachat v kuchyni. Když vešla, stál u kuchyňské linky a dlouze koukal do jedné z horních polic.
„I-Ita...Itami,“ ozvalo sa v kuchyni a ja som dvihla zrak na Tame, ktorá mala v tvári strašne divný výraz.
„Čo sa deje?“ opýtala som zmätene.
Yoshino sa začala obzerať po mne a Tame premiestnila zrak na Gaaru a v tom sa jej výraz ešte prehĺbil.
Seděl stále v tureckém sedě na trávě před hroudami kamenní. Druhá osoba, na kterou se díval už nějakou minutu, vyčkávaje na odpověď, stále tiše stála na větvi nedaleko od něj.
Hashirama rázoval svou kanceláří sem a tam. Podlaha pod každým prudkým krokem zanaříkala. V jeho počínání jej pozorovali dva jeho nejbližší důvěrníci. Madara a Tobirama stáli každý na opačné straně místnosti. Dlouhou dobu nikdo nepromluvil. Bylo slyšet jen vtíravé a neodbytné vrzání. Došlo k dalšímu útoku. Bilance byla drtivá. Kromě zraněných a několika mrtvých stále měli šest nezvěstných. Nepovedlo se jim po nich najít ani stopy.
„Odvedu Mito k její rodině,“ jeho hlas třeskl místností a oba muži na něho upřeli pohled.
_1.jpg "Hikari Family značka - komplet barvy (›nadpis1.1).jpg")
Kapitola III. – Yama no hyō
Přestože se Ammanti i Shian zprvu obávali, král a královna, dokonce ani strýc, generál královského vojska, neměli námitek. Jen jim museli slíbit, že se Wiera mimo ninja technik bude také občas učit i královským povinnostem.
Druhého dne vyrazili na cestu, společně se svými bratranci, dvojčaty Arim a Shizutem. Prvních několik dní ubíhalo rychle. Všichni byli odpočinutí, navíc z paláce je k přístavu doprovodili vojáci na koních. Další den strávili na lodi.
Kapitola 2
.jpg "gaara_gift_by_lesya7-d5nfx96 (5).jpg")
Niečo ma preberalo zo sna o Gaarovi. Cítila som, že mám na tvári letmý úsmev. Uvedomila som si, že to niečo je Gaara. Otvorila som oči a ležala som tvárou k nemu a on ma jedným prstom jemne hladil po líci.
Uchiha sa obrátil na odchod. Vtedy som definitívne stratila nervy. Keď sa otočil, využila som príležitosť a priložila mu katanu zozadu ku krku. Sama som nevedela ako, ale zrazu som bola opretá o stenu. Uchiha ma k nej doslova tlačil. Nikdy som nikoho nevidela hľadieť s takou nenávisťou.
Čakala som úder, ktorý neprichádzal. Po chvíli som sa odhodlala otvoriť jedno oko. Videla som Sasukeho, ako sa skláňa nado mnou nebezpečne blízko. A potom spravil niečo nečakané. Naklonil sa ku mne a pobozkal ma.
„Touazuki Akame a Hyuuga Tokuma,“ vyhlásili. Většina významných rodin vyslala zapsala alespoň jednoho zástupce. Na poslední chvíli nahradili Nejiho, který byl vyslán mimo vesnici. Příkaz se neobjevil v oficiálních dokumentech, takže se jednalo o vnitroklanovou záležitost. Tokuma, nebyla si jistá jeho statistikami. Určitě je měla poznamenané, ale teď na tom příliš nezáleželo, měl byagukan, to znamená nebezpečný. Vrávoravě se vydala zápátky k rozhodčímu. Tentokrát to byl Nara Shikaku, Shikamarův táta.
Muž, skákajíc z větvě na větev, se pohyboval neskutečnou rychlostí vpřed za jasným cílem. Své okolí skoro nevnímal a přesto byl ostražitý víc než kdy jindy. Při jednom skoku pozvedl ruku a setřel kapky potu, jenž mu stékaly po jeho odřené tváři a padaly na jeho tmavě žlutý plášť, který mu zakrýval skoro celé tělo. Muž zaregistroval nějaký podezřelý pohyb, to jej ovšem nerozhodilo, pokračoval ve své cestě a nenápadně zajel pravou rukou do své kapsy. Dále následovala prudká otočka a z ruky mu vyletěly dva shurikeny, oba našly cíl.
