Dobrodružství
„Konan sa nepochybne nechala ovládnuť čiernou mágiou. Jeden z našich najlepších ninjov sa stal jej obeťou z nepochopiteľného dôvodu. Život mladého človeka sa skočil tragicky. My musíme zakročiť aby sa takáto vec už nikdy nezopakovala. Po dôkladnej prehliadke jej domu sa zistilo, že Konan koná sama bez akejkoľvek pomoci. U nej doma sa našli rôzne knihy, obsahujúce informácie o čiernej mágii, o zabíjaní, dokonca sa tam nájdu informácie aj ako skryť telo.
,,Vidím, že Itami si vybrala toho najnebezpečnejšieho zo Sabaku," Yoshino sa snažila odľahčiť situáciu, ale všetci sme zamrzli a zostali sa na ňu dívať.
Mala pravdu. Ale Itami sa ku podivu začala tak nahlas smiať, vybuchla do takého záchvatu, až sa držala za brucho. Hneď sa k nej pridala aj Tame a ja som na nich nechápavo hľadel.
„Čo je smiešne?“ z našej spoločnosti sa on jediný nesmial.
[spoiler] Ahojte, moji milí čitatelia!
Ako som pri minulej časti spomenula, pripravila som si pre vás dvojitý diel! 
prinášam tiež rekapituláciu deja, aby sme si spoločne pripomenuli všetko, čo sme si s našou hlavnou hrdinkou zatiaľ prežili
Prejem vám všetkým príjemné čítanie
Manari je dcérou feudálneho pána Kirigakure no Sato.
Keď bola ešte malá, jej matku zabili nukenini pri pokuse o revolúciu, ktorá však bola zvrhnutá.
Od tejto udalosti feudálny pán voči Manari zatrpkol a ich spoločný vzťah sa rapídne zhoršil.
U Lady Tsunade
"Môj brat! Môj brat! Môj malý braček!!!" Plakala Temari. Prišla o svojho jediného brata. Vinou svojej priateľky. "Zabila ho! Zabila! Konan!"
"Je to strašné. Bol to úžasný ninja a skvelý človek." Povedal Deidara a pevne objal Temari.
"Takto to nemôžeme nechať! Konan je nebezpečná pre nás všetkých! Shizune! Okamžite zvolaj zasadanie rady! Povolaj tých najvýkonnejších ninjov z Konohy, Suny aj okolitých dedín!" Povedala rozhodne Lady Tsunade. "Tvoj brat bude mať dôstojný pohreb..."
Devětadvacátý díl - Mrkev, kapky deště a nápadník s vojáčky
Poslední, úhledně složené tričko jsem umístila na čerstvě přerovnanou kupu k ostatním a po zběžném překontrolování vykonané práce zadumaně zavřela posuvné dveře skříně.
Po promrhaném dopoledni jsem usoudila, že se potřebuju něčím zaměstnat, neboť sebe intenzivnější šilhání po hodinách co tři minuty ty líné ručičky ke zvýšení aktivity vskutku nepřiměje. Tolik jsem se těšila na smluvené rande.
[color=red]Zaťal som sánku a cítil, ako mi pracujú svaly.
Star dead. Hora známa z poviedok a príbehov starých mám. Tradovaná celé stáročia. Prenádherné vrcholce hory, vyzdobené rozprávkovo vysokými stromami.
"Myslím, že sme tu,“ povedal Sai a tím Kakashi vykročil vpred.
"No, máme čo robiť,“ vzdychla si Ino, keď uvidela obrovský vysokánsky les.
Jakmile bouře skončila, byly dívky připravené se neprodleně vydat na cestu. To, co Fuu zachránila letem, zničila bouře během pár hodin.
„Yukino, připrav se. Musíme hned vyrazit, jestli to máme stihnout včas.“ Fuu zase vzala Yukinu do náruče, letěla tak rychle jak jen mohla, aby to stihly v čas. Při letu si všímaly, že v okolí jsou vysoké duny, které tu nebývaly.
Nebylo špatné bydlet s Kurenai, hodně se to lišilo od jejího běžného života. Česala ji vlasy a vůbec to nebolelo, taky s ní víc mluvila a hodně se usmívala. Jenže přes to všechno ji Kakashi chyběl čím dál tím víc a každý den čekala na Narutův návrat a pomoc, kterou ji slíbil. Jenže se začínala bát, že se ti dva blázni někde ztratili. Nebo, že se Naruto někde ztratil a Jiraiya teď má strach se vrátit. Danzo se zatím stáhl, nevěděla jestli něco plánuje a neměla šanci, jak to zjistit. Všechno, co ten chlápek podnikal, bylo dokonale utajené.
Kapitola 1
Striaslo ma, keď som spozorovala zmenu jeho výrazu. Atsushi sa už netváril milo a starostlivo. Ochotu v jeho tvári vystriedala trpkosť. Cúvla som o krok dozadu. Naskočili mi zimomriavky, keď sa pohŕdavo zasmial. Predtým som mala nepriaznivé tušenie, že s ním niečo nie je v poriadku. Snažila som sa mu veriť. Nikdy by ma však nenapadlo, že sa veci môžu takto skomplikovať.
Legendy jsou zvláštní. V různých podobách se táhnou historií, proplétají se a kroutí, mizí a objevují. Často jsou považovány za výmysly, povídačky pro děti. Za mnohými se ale skrývá daleko víc, život jednoho neobyčejného člověka, možná hrdiny možná padoucha. Takový příběh, jakmile se jednou odehraje, začne žít vlastním životem. Nese se od jednoho k druhému a tu a tam k němu něco přibude, přetvoří se. Jak všechno ve skutečnosti bylo?
Opäť nastala noc a čas aspoň na chvíľu odpočinku. Sai a Sasuke založili oheň a Kakashi s Ino rozložili stany. Sakura len stála o pár metrov ďalej a premýšľala nad udalosťami, ktoré sa stali pred niekoľkými hodinami. Kakashi... Jeho dcéra... Itachi a...
„Sasuke!“ vykríkla odrazu Sakura, keď si spomenula na noc v lese. V tom k nej niekto pristúpil odzadu a silno ju objal okolo pásu.
„Láska... Si v poriadku?“ spýtal sa jemným hlasom Sasuke.
[hide=Po dlhom čase]:) Zdraví Vás všetkých Sabaku no Tanaris a so mnou aj moja kolegyňa Mešteková. Áno, vieme dlho sme sa tu neobjavili. Mrzí nás to, ale myslím, že veĽa ľudí z nás už nezavíta na Konohu tak často ako kedysi. My to máme taktiež. Škola, práca...a iné veci.
Každopádne, to neznamená, že našu poviedku nikdy nedokončíme! Máme to rozhodne v pláne! Tak sa prosím usaďte a prečítajte si diel po dlhej dobe 
Nevšímavosť. Vlastnosť, ktorú si ľudia vypestovali, aby si zjednodušili život. Nemusia sa tak venovať svojmu okoliu či problémom iných ľudí. Niektorí ľudia sú až takí nevšímaví, že im treba doslova vbehnúť do cesty.
„Pane, pane, kúpte obrázky. Ručne maľované, lacné a raz budú mať veľkú hodnotu.“
„Nedotieraj, sopliak, nemám čas.“
„Aspoň na ne pozrite, kým odmietnete.“
Inštinkt. Človek výzve pozrieť sa na niečo spravidla neodolá. A keď už sa raz pozrie...
Cítila som, ako pomaly strácam vedomie. Nemohla som si dovoliť opäť omdlieť. Vytvorila som pečate pre vzdušný vír, ktorým sa vyčistilo bojisko od poletujúceho prachu.
Rozhliadla som sa po okolí. Moje oči ako prvého zachytili Zakeho, ktorý bojoval proti shinobimu s čelenkou cez oko. Všimla som si len znak, ktorý mal na nej vyrytý. Skrytá Kamenná. Ozval sa ďalší výbuch tentoraz sprevádzaný plačom. Zbadala som malé dievčatko, ako stojí neďaleko a všetko pozoruje so zaslzenými očami. Rýchlo som k nej dobehla a odviedla ju do bezpečia. Práve okolo mňa preletel jeden ANBU. Cestou stihol zastaviť ďalších dvoch nepriateľov, ktorí sa tam znenazdajky objavili. Skupinka nindžov z Kamennej útočila na budovu kage.
Inuzuka Hana právě procházela pouští. Po boku jí šli její psí společníci, Haimaru a Sankyodai. Ve vesnici byl klid, a proto se rozhodla vyrazit mimo ni. Chtěla nasbírat nové zkušenosti a jakožto veterinářka se chtěla dozvědět víc o zvířatech mimo vesnici. Mohlo to být užitečné. Od zvířat se dá leccos naučit, třeba jak přežít v nové oblasti. Všechno tohle si však jenom namlouvala, ve skutečnosti si až příliš dobře uvědomovala, před čím, respektive kým utíká.
Kolem ní byla jen červená, nic jiného. Stála uprostřed velké rudé planiny, zem pod ní byla černá. Sehnula se, aby se jí dotkla. Neměla žádnou strukturu, připadala ji neskutečná. Byla uvězněna v genjutsu, takže její tělo leží někde uprostřed hotelové chodby.
„Kai,“ vykřikla, ale nic se nestalo.
„Nedostaneš se odsud, pokud já nebudu chtít,“ za ní se objevila černá postava, jen oči zářily.
„A kdy se vám bude asi tak přibližně chtít?“
„Za dva, tři dny.“
„Myslím, že nemám tolik času,“ odporovala Touazuki.
Poslední dny se nesly v duchu práce a hlavně zmatků. Většina věděla, co má dělat, ale problém byl, že jim k tomu nikdo nedal příkaz. Nebo spíš nikdo nevěděl koho poslouchat. Každý se snažil prodrat do vedení, takže často byly vydány dva zcela protichůdné rozkazy. Jediný, kdo naštěstí dokázal pracovat samostatně a zcela nezávisle byla nemocnice. Pravda, oni také neměli jiný příkaz než léčit a málokdo ve vysokých funkcích měl nějaké lékařské vzdělání, takže se jim do toho nepletli.
