Dobrodružství

Izumo se zvedl ze své pohodlné židle pouze jedenkrát, a to když zaslechl podivné šelestění, jen malý kousek za branou. V domnění, že bude hned zpátky, nechal otevřeno. Opatrně se kradl podél dřevěné zástěny, nechtěl být poznán. Zbraně měl po ruce, kdyby se něco semlelo. Nestihl je vytáhnout, když se na něho vyřítili ze všech stran a srazili ho k zemi.

„Hinata. Si v poriadku? Nič sa ti nestalo?“ spýtal sa Naruto.
„Ja som v poriadku! Ale Kakashi.....“ rozprávala Hinata plačúc.
„Čo je s Kakashim?! Niečo sa mu stalo?!“ pýtal sa Naruto.
„Je mŕtvi Naruto!“
V tom momente ostali všetci šokovane hľadieť na Hinatu.
„No tak Hinata vážne. Čo sa stalo?“ pýtal sa Naruto.
„Snažila som sa mu pomôcť, ale ten muž bol príliš silný. Nemohla som nič robiť.“ nariekala Hinata Narutovi v náručí.

Nechtěl bych při své smrti ještě někoho zabít. I když, to už je vlastně jedno.

Kousek od Konohy (na zemi)
"Baika no Jutsu"
Výborně Chouji." pochválila Choujiho Ino. "Chytl jsi je oba."
Svist ... svist
"Tenten!" zakřičel Neji.
Cink ... cink
"V pohodě." odpověděla Nejimu Tenten, která právě odrazila svými zbraněmi kuneie, které letěly na toho cizího kluka.

Kousek od Konohy (ve vzduchu)

Černý havran sdělil Narutovi, kde se Sanado nachází, tam také zamířili.
„Přijmou mě?“ strachoval se Soijiro, pořád si nebyl jistý, zdali udělal dobře, že se k nim přidal.
„Neboj, toho bych se nebál, přeci jen si s námi a po celou dobu, kdy jsem byl ve vesnici, ty jediný, spolu s Kaoru jste mě neodsuzovali. A proto cítím, že je mojí povinností se o tebe postarat.“
„To opravdu není nutné.“
„Ale je, navíc se nemusíš k nám přidat, že bys plnil mise, ale klidně se staň, kýmkoli budeš chtít.“ Oznámil Naruto.

Někde v poušti:
"Ku.va, do p.či, zm.daný písek, už se tou spič.nou pouští tři dny plahočíme a ona pořád nemá konec. Proč jsi mi neřekla, že nevíš kudma se dostaneme ven?!!!"
"No...já myslela, že to víš."
"Chjo… Měla jsi vzít sebou toho trotla."
"Hm. Možná. Ber to pozitivně, alespoň na sebe máme chvilku čas." sladce jsem se usmála.
"No jo furt, tak mi aspoň řekni, kolik lidí jsi zabila."
"To tě zajímá fakt jen tohle? Ježiš..."
"Cos to řekla?!!!!"
"Ehm…Jashin?"
"No proto, tak kolik?"
"Počkej, jeden, dva...jo tři."

Naruto se zhluboka nadechne a setře si z oka krvavou slzu, která mu vytékala z Jurikenu.
„A to jsem ani nepoužil oko Nady...“ Zanadával Naruto, otočil se k ostatním a zatřepal hlavou, aby se zbavil mžitek. Ani si nevšiml, jak ho bedlivě pozorují.
„Můžeme vyrazit?“ otočil se na vlka, který k němu přiběhl. Ninjové z Konohy se však ani nepohnuli.
„Co se děje? Akatsuki chodí vždy po dvojcích. Jestli si nepospí...“

Jackie se procházela Konohou a jaksi nevěděla, co dělat. Když v tom si všimla, že k ní běží Naruto.
„Hej, ty, máš jít k Tsunade!“ řval na ní už z dálky.
'Á on mě oslovil' omdlívala v duchu blahem Jackie.
„Jo, jo už jdu.“ řekla, když k ní doběhl.
„Fajn tak jdem.“ řekl Naruto a pokusil se o otočku na patě. Ovšem kvůli jakémusi kamínku pod jeho nohou se pomalu zřítil k zemi. Jackie byla v sedmém nebi, jen co spatřila jeho (podle ní) naprosto dokonalý umělecký pád.

Ráno si nás zavolal "Kage". Už zase otravoval, chtěl po nás, ať se vypravíme někam do nějaké vesnice a tam opět hledat nějakou příšeru v lidské podobě a přivést ji do vesnice. Jako poctu jsem si mohla vybrat tým. Ichiro byla jasná volba, ale museli jsme být čtyřčlenný, vybrala jsem si Trenose, kupodivu jsme se po tom incidentu skamarádili a pak ještě Lenriu, ona byla starší sestra Enrin. Všem jsem oznámila náš cíl, večer jsme měli vyrazit. Ichiro se choval nějak divně.

Stejně je nuda celé prázdniny dřít v babiččině obchodě se zeleninou. Kdyby alespoň prodávala něco zajímavého, jako třeba kunaie nebo výbušné lístky, byla by to zábava, ale jaká zábava je pro patnáctiletou holku celý prázdniny balit mrkev a celer?!!!
Jak jsem teď bráškovi záviděla. On byl ninja. Nijak skvělý, ale uměl se o sebe postarat.

Když jsme onehdy přišli k rodičům do kuchyně a oznámili jim, že se chceme stát ninji, s rodiči to málem šlehlo.

Sendai postupem času zjistila, že vzít si Kojira byla osudová chyba, kterou udělala. Když byly Obitovi šest, dozvěděla, že jí Kojiro podvádí.
Přišla jako obvykle z práce domů, jenže dneska o něco dříve a slyšela z jejich ložnice podivný šramot a když vstoupila, zažila šok, Kojiro jí podváděl s její nejlepší přítelkyní. Jak byli zabráni do činnosti vůbec si jí nevšimli.

Midori se obrátil a pomalými kroky odcházel z bojiště. Jeho soupeř byl mrtvý. Nic ho už nemohlo zachránit. Za jeho zády se ozývaly výbuchy a výkřiky bolesti. Nebylo pochyb o tom, že boj je v plném, proudu.
„Hinato!“ ozývalo se zrovna jen asi deset metrů za Midorim.
Nukenin se zastavil, avšak stále se neotáčel.
„Hinato!“ ozvalo se znovu po chvíli.

Víte, každý příběh má těžký začátek, mnohdy krásný a unikátní děj a nakonec nečekané rozuzlení, jímž autor dokáže napnout naše srdce k prasknutí a pak, pár řádkami blankytně modrého inkoustu, rozetnou veškeré naše eventuelní myšlenky a vynutit si uznání, že lépe nemohl celý příběh dopadnout. Snad i příběh, který vám chci vyprávět je jedním z těch, které vás zaujmou a vy, moji drazí čtenáři, budete při čtení těchto řádek stejně napnutí, jako miliony dalších, kteří dočítají poslední stránky svých oblíbených knih.

Danzó se rozhodl na základě informací, které dostal, že Kakashi i Kushina stále žijí, proto museli být odstraněni a to rychle, dokud se ještě zjišťuje, zdali nejsou v Konoze další nepřátelé.
„Uzumaki Kushina a Hatake Kakashi, popravte je! Ale hlavně, aby to vypadalo jako kdyby je zabil Pein.“ Vydal příkaz k popravě, ke které mělo dojít okamžitě!
„Hai,“ řekl vykonavatel.
Danzó se usmál, tak ti dva jsou z krku. „Kdo dál je na seznamu?“ podíval se na seznam, kde měl napsána jména těch, kteří byli oddáni Tsunade…

„Co se to do pekla znovu děje?“ zeptal se Kakashi a díval se na Freina jestli něco neví.
„Nedívejte se tak na mě, já nevím o nic víc než vy,“ ohradil se hned.
„Podle mě to má něco společného s tou jak se jmenuje. No prostě s tou ženskou která je s vámi,“ ozval se Naruto.
„Měl bys být rád že tě neslyšela,“ řekl mu otráveně Frein.
„Shino, Sai, Kibo, postarejte se o ty zmrzlé démony my se na to jdeme podívat,“ zavelel Kakashi a s Narutem i Freinem šli k epicentru.

Ještě několik hodin po skončení Bitvy čtyř Kage měli medici stále plné ruce práce, ale většina ninjů již spala. Kakashi k nim nepatřil, ačkoliv se musel v nouzi několikrát obrátit na svůj sharingan a nyní byl náležitě vyčerpaný. Stranou od ostatních opřen o strom si užíval pocit vítězství, který ho udržoval bdělého.

„Jak daleko to ještě je? Cítím všude podivnou chakru.“ Zeptal se znaveně Warui.
„Už jen asi hodinu, to jsi ještě nikdy nebyl v Konoze?“
„Abych se přiznal, tak ne…a ta podivná chakra?“
„Jo to, to je Kyuubi.“ Řekla zcela klidně Naku.
„Kyuubi?!“
„No Kyuubi, jsi nikdy neslyšel nebo co? Devítiocasý démon.“
„Vím, co je Kyuubi, ale ostatním se to asi nebude moc líbit.“
„Proč myslíš?“
„Ty neznáš tu pověst?“
„He? Jakou pověst?“

Jedová tinktura

Neji otevřel oči a zaúpěl. Příšerně ho bolela hlava. Pohlédl na postavu sedící na židli naproti němu a strnul. Kdo vytvořil jeho klon? Zpozorněl. Ne, není to kage bunshin. Tenhle dvojník totiž, na rozdíl od něho, neměl ruce svázané za zády.
„Překvapen, co?“ zašklebil se neznámý.
Neji zaklel. „Ksó!“ Rozkašlal se. „Co… Jak?“ zeptal se a doufal, že uslyší odpověď.
„To bylo snadné. Ten chlápek v zeleném se zapovídal s jedním z našich lidí. Nastražit past pak byla úplná hračka.“

Někde v lese v Ohňové zemi
"Výborně Sai." pomyslel si Yamato. "myslím, že už nemá cenu tu dál zůstávat.
"Sakra, trošku se nám to komplikuje" mihne se v hlavě Sasukemu. "Musím se zbavit tady toho a pustit se do pronásledování toho druhého.
"Chidori Nagashi" Zašeptá Sasuke, vytasí katanu a vrhne se na Yamata. Yamato se nestihne bleskovému ostří vyhnout...
"Sakra, byl to Moku Bunshin." pomyslí si Sasuke. "Ale počkat, to by mohlo..."
"Kuchiyose no Jutsu." řekne Sasuke a vyletí na obřím orlovi pronásledovat Saie.

Procházeli jsme kolem sídla Kazekageho a následně zamířili k hotelu, byl jen kousek od sídla. Vešla jsem dovnitř, létající bublina s Kazekagem byla hned za mnou. Následovala čtyry patra po schodech a pak můj pokoj, když jsme byli v něm, nechala jsem bublinu prasknout, byl v bezpečí.
"Tak, jsme tu, vítej v mém dočasném domově. Tak odkaď chceš začít?"
"Že by od začátku?"
"Úplně?"
"Jo."