Dobrodružství

„My nejsme…“
„Naruto, nechtějte mě ještě víc naštvat! Vím moc dobře, kdo jste!“ a hodil mu jeho polorozpadlou výstroj, kterou marně hledal, když se mu paměť vrátila a neuvědomil si, jak se dostal sem do téhle vesničky.
„Tak proč jste mě rovnou nepoužili?“ zajímal se Naruto.

Myslím, že je zbytočné v tom pokračovať keď o to nik nemá záujem. Písať to budem i naďalej pretože ma to baví, ale len asi v tej druhej verzii(shouen ai). Ak by niekto predsa len chcel pokračovanie tak nech mi písne správu alebo koment.
I tak ďakujem.....

Ležal na posteli a pozeral do blba. Po chvíli svoj pohľad stočil na budík. Štyri hodiny ráno. Veľa toho nenaspal. Znova a znova sa mu vracal ten sen.....

Seděla jsem v pokoji a dívala se skrz okno ven, všichni již dokončili druhou část, ovšem hodně jich ubylo, pár i mou rukou. Nad touhle skutečností jsem se musela zasmát, byla jsem mu tak podobná, on sice říkal, že jsem celá matka, ale povahou jsem byla on, sprostá, agresivní a sadistická. No je to pochopitelné, jsem Jashinistka. Někdo zaklepal na dveře.
"Dále."
"Dobré odpoledne, mám pro vás zprávu, máte se rychle dostavit k sídlu Kazekageho, co nevidět začne příprava na třetí část."
"Příprava? Dobře, díky, můžete jít."

16-Silný nepřítel
17-Namikaze vs. Namikaze

Rido s klidem koukal na svého soupeře ale uvnitč vůbec klidný nebyl. Teď proti němu stál král ocasatých démonů a on nevěděl jak ho zranit natož zabít. Kyubi vycítil jeho slabost a zaútočil všemi ocasy.

Gai si prohlížel jednoho člena Akatsuki, který vypadal jako žralok.
,,Už zase ty?“žasl žraločák.
,,My se známe?“ptal se Gai.
,,No to snad není pravda ty jsi asi vážně psychopat, že jsi mně nepamatuješ,“řekl Kisame a tasil svou Samehadu na Gaie.

„Co se to tady, sakra děje?“ zajímal se Sannin.
„No… přišel jste pozdě, stala se tragédie, konečně se nám podařilo zajmout Kyuubiho a stalo se tohle.“ Řekl Sai, který ukázal na Itachiho, byl více mrtvý, než živý. „Itachi se mě snažil chránit proti Kyuubimu a teď je ve vážném stavu, je to moje vina. Hnal jsem se za pomstou jako šílený, abych konečně viděl Hinatu se usmát, ale docílil jsem jen tohoto, navíc Hinata je…“ Obvinil se Sai, včas se zarazil, málem řekl něco, co neměl.

Další Gaarovy otázky se týkaly týmu, který s Kakashim vyslali do Písečné. Nikdo o nich nic nevěděl, a to nevěstilo nic dobrého. Cítil se za ně zodpovědný, to on prosazoval, aby se spojili s Bakim, a udělal z nich snadný terč. Musel se rychle rozhodnout, kam bude směřovat své další kroky. Zpátky do Listové, na kterou se hrnul útok, kterému nemohli zabránit, nebo domů do Písečné vyčistit ji od všech zrádců a pokusit se zachránit vyslaný tým.

„Naruto!Hinato! Hledala jsem vás snad všude!“ volala na postavy stojící u brány udýchaná,vysoká modrovláska.
„Hanabi,co potřebuješ?“ usmála se na ní Hinata.
„Hledá tě Shino, prý potkal Sakuru v nemocnici která se po tobě sháněla.“ Vydala ze sebe nakonec.
„Um…ale já s Narutem čekáme na příjezd hostů ze Suny.“ Vysvětlila.
„Buď v klidu, Hanabi. Klidně tady můžeš počkat s námi na Gaaru, sem si jistej že to tam Sakura s Ino nějak zvládne…“ poplácal jí Naruto po zádech, až z toho chudinka Hanabi málem sletěla na zem.

Svět shinobi...
Skládá se z několika desítek vesnic, velkých i malých. Všechny se nyní chvěly pod náporem nové mocnosti, která se formovala na jihu země. Nikdo něvěděl, kdo to je a proč přišel.
Na své straně měl nebojácné bojovníky, kteří se jen zdánlivě podobali lidem a naprosto mechanicky vyvražďovali vesnice. Žádnou roli nehrálo, odkud jste. Nikdo si nebyl jistý zítřkem.

„Ach, bože. To to ta baba fakt musela dělat? Jakoby ani nevěděla, kolik nám tím způsobí problémů. V tuhle chvíli se stydím, že jsem blondýna! No, jediný štěstí snad je, že Sai je pořád stejně zabedněnej, jako když jsme ještě byli spolu, takže mu to asi nedojde.“ Sotva se Ino vyškrabala z postele, už myslela na nejhorší a nezapomněla proklínat zatracenou Tsunade.

Oba bratři jakmile to slyšeli a viděli, nemohli uvěřit svým, že něco takového existuje, horečnatě přemýšleli, aby eliminoval tuto, pro ně neznámou hrozbu, ani nevěděli, co ta technika umí.
„Co budeme dělat?“ zajímal se Sasuke.
„Nech mě chvilku přemýšlet.“ Kdysi, když vstupoval do Akatsuki, slyšel od Orochimara báchorku, která se vztahovala k Rinneganu, slýchal, že to je nejsilnější oční technika. K tomu Orochimaru přidal legendu o dvou ultimátních technikách tohoto Rinneganu.

„Jak si dovoluješ něco takového tvrdit? Myslíš, že je to nevyzkoušené? Zkoušeli jsme to na několika zvířatech, na klonách, vždy se to podařilo, ale když se jedná o Akumo-sama, tak jsme doslova bezmocní. On je silný, a ani naše lékařské jutsu mu vůbec nepomáhá. Je imunní! Ani jiná jutsu mu moc nepomohli! Víte jaké to je, když uprostřed boje vám zachrání život a sám je zraněn a vy mu nejste schopen pomoc? Znáte ten pocit, když jste bezmocní?

A tak jsem zůstala s nimi. Nebylo to jako za starých časů, takže mi to ani moc nevadilo. Péče o Yasuo mi zabírala skoro všechen čas, ale mělo to i jisté výhody.
Když byla Yasuo trochu větší, nechávala jsem jí s ostatními dětmi v jeslích. Asi osm dětí a jedna žena, která je hlídala. Já sama jsem pak chodila na různé mise, většinou s Matarim. Byli jsme jen my dva, protože se většinou jednalo o takové mise, jako třeba něco ukrást nebo někoho dostat na naši stranu. Většinou ale také dopadli neúspěšně a my dva jsme byli mistry v braní roha.

Na to, ako ľahko som sa k nim dostala, im to asi veľmi nemyslí... Ale mne to rozhodne nevadí. Uškrnula sa. Takto sa o nich dozviem, čo potrebujem. A ani nemôžem povedať, že sa nudím. S týmito myšlienkami sa v duchu zasmiala a opatrne zakrádala za známym jashinistom.

Mali prvú zastávku po dlhšej dobe, potrebovali doplniť tekutiny a momentálne bola okolo nich taká hmla, že sa aj tak nemali ako pohnúť.

...prešli cez tú istú dlhú kancelársku chodbu, ktorá bola napádaná zvukmi práce, ktoré presakovali cez steny.
Bez slov a plynulým krokom sa dostali do haly, kde veľké drevené dvere otvoril Kakashi a ako najvačší japonský gentleman dal prednosť ostatným.
Žiaci poslušne čakali na dennom svite čo hádzal ich tiene na zem a keď sensei podišiel bližšie očakávali jeho príkazy.
"Na čo čakáte? k Južnej bráne!"

Ani nestačili poriadne prikývnuť a zaznel zvúčný odraz sandálov od kamennej dlažby ktorý bol v zlomku sekundy minulosťou.

Kapitola první: O princezně, jejím milovaném a o tom, že v Konoze žijí samí pěkní kluci

"Kde je Ryota? Kde je můj Ryota-chan?! KDE JE?!" Strašlivý řev se rozléhal palácem. Všichni, co měli alespoň trochu rozumu, se klidili z cesty, protože věděli, že teď nastává teror. Za několik okamžiků se změnil obsah hlasitého křiku. "Chiko! CHIKO! OKAMŽITĚ SEM POJĎ!"
Fajn, teď už jsem nemohla to řvaní ignorovat. S odevzdaným výrazem jsem naklusala do onoho osudného pokoje, kde trůnila osoba děsící celý palác. "Ano, má paní?"

„Sasuke! Koukej vstávat nebo si tam pro tebe dojdu!“ ozýval se ženský hlas po celém domě Uchiha klanu.
Hlas patřil dívce s modrými oči, hnědými vlasy které se jí vlnily až po lopatky a s nasupeným výrazem stála pod schodištěm.
„Fajn mladý muži, řekl sis o to sám…!“ prohodila a vydala se do prvního patra.
Rozrazila dveře jednoho z mnoha pokojů a mířila si to rovnou k posteli.

Někde v lese v Ohňové zemi
Tma, pořád tma. Je to jako sen, jako noční můra, ze které se nejde probudit. Jdu. Jdu ale okolo mě nic není. Jdu a nevím jak. Rozběhnu se, běžím, ale všude kolem mě je jen tma. Běžím dál dál, když v tom... záblesk světla... ale byl to opravdu záblesk světla, nebo si se mnou jen hrají smysly. Ne, nehrají, támhle se něco vyjasňuje, oslnivé bílé světlo. Běžím k němu když v tom...

Tato trojice zabránila, aby byl kazekage zabit.
„Co tady děláte?“ zajímal se Gaara.
„My, mu milostivě zachráníme písečnou kazekagovskou zadnici a on nás ještě bude peskovat! No, nezabil bys ho?“ Kisame se obrátil na svého týmového kolegy, a usmál se tím svým žraločím úsměvem.

První noc, kdy u Soijira spal Itachi alias Kiryuu Kusaka byla poměrně klidná, i když Itachi věděl, že Soijiro je Narutův kamarád nemohl mu stoprocentně věřit. To samé mohl říct i Soijiro o Itachim, možná kdyby hned věděli o sobě, že jsou vlastně skoro kolegové, jejich vzájmné chování by bylo jiné…
„Máte tady útulno,“ Itachi se snažil o uvolnění situace.