Dobrodružství
Před vilou Hokageho bylo veselo. Naruto se Sakurou právě vyprovázeli Aki ze dveří. Byla už tma, ulici osvětlovalo pouze několik pouličních lamp.
„Vážně nechceš ještě chvíli zůstat?“zeptala se posmutněle Sakura. I když už měla něco vypito, vypadala pořád normálně.
„Ne, už bych se měla jít mrknout na Sanu a taky, nechci vás dlouho otravovat. Vaše děti jsou pryč, tak si užijte hezký večer,“řekla Aki a mrkla po dvojici. Sakura jen zčervenala a Naruto radši uhnul pohledem. Nad jejich chováním se musela Aki zasmát, pořád jako děti.
Takže po hafo dlouhý době sem se dokopal sepsat čtvrtej díleček... tak ať se líbí. 
04-Vyrážíme!
„Hej staříku, další ramen a extra miso prosím!“
„Jak jsi přeješ, Naruto!“ Odpověděl mu hbitě stařík.
Kakashi tam jen tak seděl, koukal na Naruta a přemýšlel.
„Kéž by jste tu byl… je vám stále víc a víc podobný, nejen vzhledem, ale i vlastnosti jsou identické… stal se z něj skvělí ninja… byl by jste na něj pyšný… sensei…“
O hodinu později bylo v sídle sbírek rušno.
Uplynuli roky a ja, Renji Hagane som konečne dostal svoj tým. Prijal som do neho aj svoju sestru, a tak sa Naki-chan stala členkou môjho genínskeho týmu. Okrem iných aj Kumomaru Iroito, výstredný chlapec a mlčanlivý Yusuke Nakazaki. Naki-chan som učil trochu dlhšie, a preto bolo pochopiteľné, že techniky ovládala najlepšie. Za tie roky sa zmenilo mnoho vecí. Kusen zomrela na jednej z misií a spôsob jej smrti pripomínal smrť toho ninju, ktorého sme vtedy našli neďaleko Listovej.
„No tak už si pohni, Naruto!“ sykl černovlasý mladík s mléčně bílýma očima na svého kamaráda, který stále běžel vzadu. On sám celý tým vedl.
„Co zase já! Já jsem v záloze pro případ napadení!“ bránil se blonďatý Naruto.
„Naruto! Nebuď drzý!“ praštila Naruta růžovovlasá kunoichi, která se zastavila, aby mu mohla jednu vrazit. Když odletěl na nedaleký strom, tak se zase rozběhla dál a už si ho nevšímala.
„Sakuro, proč ho pořád mlátíš?“ zastavil se Neji a starostlivě se podíval na Naruta. Sakura si ho zhnuseně prohlédla.
Tora se s Kurai připravovaly na maturitu velmi pečlivě, ačkoliv to vlastně ani nebylo potřeba. Celý týden před ní svědomitě trénovala povinné techniky a pokoušela se zdokonalit vlastní dvě. Kurai jí pomáhala jak duševně, tak fyzicky, a představovala pro ni velkou oporu. Když už byla Tora naprosto vyčerpaná, skočila jí na rameno a předala trochu z vlastní kočičí chakry. A tím Toře přidala minimálně další půl hodiny tréninku.
Právě byl další nádherný letní den, který se chýlil ke konci. Slunce už mizelo za horizont. Díky tomu se vytvářeli všude úžasné hry všech barev. Tento nádherný zážitek rušila jen jedna věc. Všude okolo se pohybovali členové stočlenné skupiny podivných kreatur. Už od pohledu bylo jasné že ke straně „dobra“ určitě nepatří. Okolo menší planiny, na které byli obludy, se pohybovali stínové klony, které zkoumali okolí. Když vyplnili svoji roli, tak všichni naráz zmizeli.
Tak je tu desátý díl série. Také bych chtěla tenhle díl věnovat třem lidem kteří mi moc pomáhaly a zaslouží si být tu napsáni. Je to Amy-chan která mi hodně pomohla při hledání inspirace pak Kaia-chan která mi dílek opravila a Jobek kterému vděčím za nádherný název techniky já bych ho nevymyslela 
. K tomuto dílu se pohodlně usaďte a užívejte si nastávající boje.
„Sayu? Gaaro?“ někdo s ním mírně zatřásl. Prudce otevřel oči, ale když viděl Temari zase je spokojeně zavřel. „Co tu děláte?“ nechápala.
„No.. ona Saya v noci začala plakat a já nevěděl co mám dělat, tak jsem jí choval a asi jsem usnul.“ zívl a zadíval se na toho andílka. Pořád spala. Temari si jí chtěla vzít, ale ona se rozplakala a dokud jí nevrátila Gaarovi vřeštěla na celé kolo. Nakonec zakročil Shikamaru, který jí vzal a za pláče odnesl pryč. Temari Gaarovi poděkovala a odešla. On se svalil do postele a usnul...
Opravdu hořelo, chytla záclona za televizí, řekl jsem: „Vidíte! Ta bedna je prokletá!“ Stejně jako Naruto a Temari jsem se rozběhl do kuchyně. Naruto vzal největší hrnec a běžel do koupelny, Temari ho následovala s dalším hrncem. Slyšel jsem, jak Hidan zařval něco jako: „V téhle zas*aný pr*eli nemůže mít člověk trochu soukromí!“ poté vyběhl se závěsem omotaným kolem pasu. Běžel do obýváku, zařval a šel si také pro hrnec.
Zoufalství větší než smrt
Daisune si říkal, že tahle dívka je zajímavá něčím, co nedokázal popsat. Věděl, že kdyby jí tihle chlapi dali prostor, mohla by je svést všechny, stačilo by jen pohnout prstem. Dokázala by to, cítil z ní nebezpečnou přitažlivost. Jen ji někdo musí trochu popostrčit.
„Tenhle je poslední!“ hlásil Hidan a postavil před černovlásku košík s prádlem.
„Dobrá. Přijďte si večer.“
„A uměla bys vyčistit tohle?“ Nesmrtelný jí strčil pod nos zakrvácenou kosu.
„I to by šlo,“ připustila.
Svolávací jutsu!
Časť 5. Prvý tréning s Konohamarom senseiom
„Takže mám pre vás pripravené pre každého odlišný téning,“ povie Konohamaru a pozrie sa na nich.
Když šli bránou tak Kotetsu a Izumo nevěřili svým očím když uviděli koho to Sasuke nese na zádech.
I Tsunade si myslela, že se asi moc opila když uviděla Naruta.
,,Co se stalo?” ptal se Minato
,,Když jsme došli na místo kde podle Kyubiho mněl být Naruto tak nás zasála tlaková vlna a pak jsme uviděli jak Naruto bojuje s nějakým blonďatým mužem. Když si nás Naruto všiml tak nepřítel využi jeho nepozornosti udělal několik pečetí a praštil Naruta do břicha a Naruto omdlel.”vysvětli Kakashi
,,A kdo byl ten muž?” ptal se Minato
Yama Hatake stála na vrchole kopca v Takume a prehliadala si zem, v ktorej sa jej podarilo vytvoriť tu najnepravdepodobnejšiu alianciu v histórií tejto zeme. Takume bolo samozrejme v severnom teritórií, ale Yama s Raikagem sa dohodli, že vzhľadom k jej schopnostiam bude najlepšie, keď sa ich schôdzky budú konať na pôde severu, tam kde sa Raikage obyčajne nachádzal. Čo sa týkalo Yami, tak vďaka jej schopnostiam dokázala byť behom sekundy, kdekoľvek si zmyslela.
Nesmíš zůstat
"Sakuro, já...já chci, aby si odešla," řekl tiše se skloněnou hlavou.
"Itachi," přistoupila k němu.
"Odejdi!!" okřikl ji, byla ohromena, ani si nevšimla dvou malých potůčku vedoucí od Itachiho očí, "Jdi pryč, tady nepatříš! Jdi, máš šanci!"
"Itachi!? Proč?" Snažila se svoje city udržet na uzdě, přesto jí vyhrkly slzy, "Já jsem myslela, že..."
"Toto není místo pro tebe! Tady nejsi nikdo, pro nikoho!! Odejdi, dokud můžeš!!" S hlavou skloněnou, natáhl ruku směrem k obzoru, "Jdi!"
Pršelo.
Těžké dešťové mraky skrápěly zemi miliony dešťových kapek, až byla celá proměněna ve vláčné bahno.
Po rozbahněné cestě kráčely dvě postavy v černých pláštích s rudými mraky. Oba měli klobouky s velkým množstvím stužek, které jim zakrývaly tvář.Vyšší postava promluvila:
„Dnes je vskutku ohavné počasí. Takhle nepršelo už celý měsíc.“
„Je to pochopitelné. Vůdce nás kontroluje. Nechápu ale, proč poslal zrovna nás.“
„To je jednoduché Itachi-san. Vy se na to hodíte nejlépe, vždy nám získáte nějakou slevu.“
Konoha
Muž zvaný jako kopírovací ninja stál uprostřed svého bytu a díval se na fotku týmu sedm.
V tom si vzpomněl na svojí první misi s nimi, ještě to byli otravná děcka, hyperaktivní blázen, Uchiha bez citů, a dívka plná lásky. Vzpomínal jak byli malí a kdyby ho nevyrušilo klepání na dveře, tak by vzpomínal dál na časy, kdy byli spolu… byli tým sedm.
Tady máte druhý dílek a i když není tak kvalitní jako od Xin, tak snad se bude líbit...
[hide=V minulém díle jste četli od Xin:]
Měl vlasy barvy písku, oči zářivě žluté.
„Já?!“ Haruko zmateně ukázala na sebe. Mladík pouze kývl k její čelence. „Nějaká Gaarova kamarádka,“ dodal k mladíkovi vedle sebe, který měl rovné bílé vlasy, ve kterých hrály všechny barvy jednotlivých elementů, k tomu jasné, modré oči.
V nejspíš osobním rekordu vychází pátej dílek.. itadakimas ^^
Dlouho poté, co ještě řešily Rudé Mstitele.
„No dnes už je pozdě. Připlavily jsme pro každého z vás samostatný pokoj na přespání. Zítra je taky den.“
„Máš pravdu Kirato, už je pozdě a my za sebou máme dlouhý den.“ Dal Kiratovi za pravdu Kakashi. A služebná je odvedla do jejich pokojů.
V noci kdosi zaťukal na dveře Narutova pokoje.
„Kdo to jenom může být?“ Pomyslel jsi. Vstal a šel otevřít.
