Dobrodružství

Nadšení, boj a ten jeho smutný výraz. Ach ta mladistvá rozjařelost, člověk si myslí, že dokáže všechno na světě. Vrhá se do všeho po hlavě a zapomíná na rizika. No a co, že je to člen Akatsuki, vždyť já jsem ve svých patnácti letech zabila Bijuu! Naivita, sobectví... Ne, prostě a jednoduše- mládí. O kolik jsem zestrála, že to vím? Já už nestárnu... Nebo snad se v záhrobí počítá čas stejně jako v životě? Jsem mrtvá, vůbec nezáleží na tom, jak dlouho, ale mám pocit, že to je jenom krátký čas.

„Zabila? Koho zabila?“ zamračil se Neji, až se novopečený genin rozklepal. To už se ve dveřích objevila i Hinata.
„Co tady řešíte?“ usmála se a otočila se na svého bratra. Když ale uviděla jeho výraz, usměv jí ihned ztuhnul na rtech a na tváři i v očích se jí objevila hrůza. „Proboha, co se stalo?“ pípla vyděšeně. Neji jí konejšivě stiskl ruku, hned se ale otočil zpět na roztřeseného chlapce.

Kushina se po noci plné vášně odebrala do svých pokojů, aby si vzala již připravené slavnostní kimono, které mělo barvu letní noci, na které zářily tisíce hvězd…
Pro Kushinu přišla její služebná a řekla, že poprava začne za půl hodiny a ženich je skoro na místě.
„Děkuji, Sayu, a můžeš jít,“ Kushina ji zdvořile řekla, že ji už nebude potřebovat. Sayu odešla a plánovala co řekne Velectěné a hlavně svému „manželovi“.
Jenže nepočítala, že ji zdrží kapitán Crusaderů a bude se jí tázat na osobní otázky!

Pomalu posunul svoje ruce z jejich zad na boky, trochu se zalekla, ale stále jen doufala, že ji jen objímá. Chtěla i víc, ale svědomí jí to zakazovalo. Nemohla jen tak zradit Naruta, nemohla mu to udělat. Její svědomí, však bylo poraženo. Odmotala ruce kolem jeho krku a víc se k němu přisunula. Začala po něm toužit, chtěla aby se ji dotýkal víc a víc.
Povalil ji na postel, než se stačila nadchnout, všechno oblečení co měla na sobě z ní strhnul. Políbil ji, aby nemohla protestovat, což taky chtěla, ale její touha byla moc velká.

Vyděšeně jsem vyvalila oči a z leže se vymrštila do sedu. Pravděpodobně bych i nehledě na hloupé hadičky v mých rukou vstala z postele a šla se podívat na tolik velkého létajícího tvora schopného mít tak obrovský stín, to by se ale rázem nesměly otevřít dveře a dovnitř by neměla vstoupit zamračená sestřička.
,,Slečno Reduzsky, máte už dávno spát!" vyjela na mě a svoji rukou mi zatlačila na rameno.
Projela mnou vlna ostré bolesti, kvůli které jsem se musela znovu ponořit do měkké bílé postele.

„Kage bunshin no jutsu! Kage bunshin no jutsu!!! KAGE BUNSHIN NO JUTSU!!!‘‘
„Naruto! Co zase ječíš?‘‘ Zeptala se naštvaně Sakura, která se marně pokoušela koncentrovat chakru.
Naruto si vedle ní vyčerpaně klekl a zašeptal: „Nejde to.‘‘
„Nejde co?‘‘ Zeptala se otráveně Sakura.
„Jutsu. Naprosto žádné. Zkoušel jsem všechno‘‘. Řekl sklíčeně.

Skryté nebezpečí
Bylo brzké ráno. I přes to se ale v kanceláři hokage nacházeli dva jounini.
„ Sakra, kde je ten Kakashi,“ vztekal se jakýsi modrooký blondýn v černo oranžovém oblečení. Růžovovlasá kunoichy vedle něj se také tvářila velice rozladěně.
„ Nemůžeme jít sami?“ ptala se své hokage.
„ To nebude dobrý nápad, Sakuro,“ zamítla rozhodným hlasem.

Omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo, ale nemohl jsem najít inspiraci, přeji příjemné čtení a snad přiště nebudete tak čekat.
PS:Tento díl bych chtěl věnovat Kaia-chan, protože me konečně rozhoupala, abych něco napsal.

Zek stále tupě zíral před sebe. Myslel stále na tu dívku, se kterou se před chvíli setkal.
„Ani mi neřekla své jméno...“ přemýšlel.
„Zeku, jsi v pořádku?!“ ozval se Abaku.
„Jo, nic mi není.“ řekl Zek, když k němu Abaku doběhl.
„Kdo to byl?“ zeptal se Zeka.

Začínal nový deň, nové príležitosti na zlepšenie či zhoršenie svojho osudu.
Slnko vstávalo a lúče sa tiahli naprieč lesom, až dosiahli múry Konohy, kde hliadkovali ozbrojení muži, niektorí sa po múroch prechádzali zo strany na stranu a snažili sa dať pozor na každý meter štvorcový a ostatní nehybne stáli a sledovali taktiež les.
Jeden z nich stál na bráne a s odhodlanosťou sa pozeral pred seba.
Tvár mu pokrývali jazvy a tiahli sa od čela pozdĺž nos až k lícu, čelenka mu obopínala dlhšie čierne vlasy a oči mali nádych nebojácnej šelmy.

Všechno se seběhlo moc rychle. Krátce po Zetsuově „přátelském pozdravu“ se kolem mě mihly postavy, aniž bych to postřehla. Byla jsem příliš dezorientovaná.
Sasuke s Madarou se bez váhání vrhli na Danza a ty dva papaláše. Zetsuovi se během chvilky povedlo omráčit jednoho z Rootu, boj se zbylýma dvěma mi však zakryla papírová stěna, kterou vytvořila Konan svým jutsu. Uvěznila do ní jednoho z ninjů, kteří chránili papaláše.

Po poušti se pohybovaly dvě zahalené postavy. Horký písek se jim drolil pod nohama, Občas některá z osob upadla, ale hned zase vstala a pokračovala. Za celou cestu spolu prohodily jen pár slovíček. Nebyla to ta nevhodnější chvíle k mluvení. Obě už byly dlouhou cestou značně vyčerpané. Docházela jim voda i fyzické a duševní síly. Najednou se jedna z dívek zastavila a pohlédla do dálky. Prudký vítr nadzvedával zrníčka písku, ale i přesto spatřila v dálce něco zeleného.
„Fata morgana?“zašeptala Den nevěřícně.

Zabezpečení vesnice

"Můžu se zeptat, proč chcete jít zrovna do Anbu?" zeptala se Anke, když stoupali na kopec, který byl těsně pře koncem vesnice.
"Myslím, že máte jiné způsoby obrany, než my a tak by jsme je rádi viděli." řekl Sasuke a všichni souhlasně přikývli.
"Dobře, mě je to jedno, ale nesmíte o tom nikomu říct." pokrčila Anke rameny, ale to už vystoupali na kopec a zastavili se u železné brány,k která byla zavřená. Strážný,k terý tam stál si jich ihned všiml a trochu se zamračil.
"Co tu chcete?" zeptal se nepřátelsky.

11. Kyuubi

Tsunade šla nemocniční halou a chystala sa přezkoumat zprávu z dnešního dne.

„Tak to jsi ty, o kom my vyprávěla…“zaznělo tichem.
„Cože? Ona ti o mně povídala?“ vyhrkl ze sebe nadšeně Naruto. Kushiro jen sklopil své tmavé uhrančivé oči a pozorujíce tančící plameny před sebou, začal mluvit.
„Když mi to tenkrát říkala, nikoho nejmenovala, ale podle toho jak dotyčnýho popsala, jsem tě poznal.“
„A co říkala?“
Černovlasý muž si poposedl, a pokračoval ve vyprávění.

Modrovlasá kunoichi ležela na posteli ve svém pokoji a přemýšlela o tom, co se před několika minutami stalo před hradní bránou, když v tom kdosi bez zaklepání otevřel dveře. Hinata se tím směrem podívala, jediný, koho však spatřila, byla její malá svěřenkyně, Melody.
„Melody-chan,“ pokusila se Hinata o úsměv, Melody si však sedla vedle ní na postel a zakroutila hlavou.
„Nemusíš se kvůli mně přetvařovat, Hinato-san. Viděla jsem to z okna…“
Hinata se na krátký okamžik zatvářila překvapeně, rychle se však znovu usmála.

Ráno Hinata vstala a protřela si oči. Se zíváním vylezla chtě nechtě z postele a šla si opláchnout obličej. Otevřela dveře koupelny a pustila v umyvadle vodu. Opláchla se, osvěžila a na utření sáhla po ručníku. Pořádně si usušila obličej a koukla do zrcadla. Co uviděla s ní málem šlehlo.
„Áááááááááá!!!!“

Suigetsu i Juugo spokojeně spali ve svém společném pokoji, dokud je nevyrušil Hinatin výkřik. Oba sebou okamžitě trhli tak, že Juugo spadl z palandy, přesně před Suigestuovu postel.

Láska s překážkou 07

Jiraya si musel celý text přečíst ještě jednou. To, že vypil dvě lahve rýžového vína, vůbec nevadilo – byl zvyklý pít mnohem víc, takové množství pro něj nebylo skoro nic. Mnohem horší bylo písmo, kterým byl text naškrábán – tak známé a charakteristické – nebylo pochyb, že lístek byl psán Narutem.
Po dalším přečtení tedy už dokonale porozuměl, že...

Naruto se po snědení pěti misek rámenu rozloučil s Kankurem a staříkem a vydal se na jednu vyvýšenou stranu vesnice. Cestou obdivoval krásnou modrou oblohu bez mráčků. Bylo to k nevíře. Začínalo se mu tu líbit, sice to nebylo jako listová, ale i tahle vesnice měla své osobité kouzlo.

Hleděl jsem na temnou oblohu posetou stovkami hvězd. Vál vlahý vánek, díky kterému jemně šumělo listí. Nademnou se skláněla ona a starostlivě mě pozorovala.
,,Ach Sasuke...Jsi v pořádku?“ zeptala se.
,,Jo, nic mi není. Spíš se cítím líp než dřív....“ podotkl jsem. Posadil jsem se. Dříve tak krásná louka byla úplně zničená-jako po výbuchu bomby. Ohořelé květiny, kmeny stromů i tráva...všechno spálené na prach.
,,Ale...kolik je sakra hodin?“ vzpomněl jsem si, že když jsem ztratil vědomí, mohlo být nanejvýš šest hodin.

12.Oreb Zerek (Havrani Smrti)
V jeskyni stála osoba s maskou stříbrného vlka, spolu se všema co k němu patřili.
,, Po dlouhé době se tu opět setkáváme.“ řekl stříbrný Vlk.
,, Takže jdeme na ten náš plán?“ zeptala se Lebka.