Bitevní

Seděl poblíž útesu, kde se lépe vidělo na hvězdy. Čekal tu na ni. Nemohl se dočkat času, až bude zase s ní. Všechny ocasy se mu chvěly nedočkavostí. Podíval se směrem k moři. Bylo klidné, jako lesklý mramor. Nebyla na něm vidět jediná vlnka, která by kazila tu podívanou, když se od moře odrážely všecičky hvězdy, které ochraňoval měsíc, před hrozivou tmou. Tanabata… svátek hvězd. Ano, všechny večery poblíž tohoto svátku byly plné hvězd. Bylo to až neobyčejně krásné a v tu chvíli uslyšel lehounké zašramocení.

Kakkò se připravil k útoku, Gekko’ü mezitím vzpomínal na své dětství. Vzpomínal, jak jako malý klouček utíkal za Saa’ri, když úspěšně zvládl první krůčky. Vzpomínal, jak ho chtěl Ham’id zabít, ale nakonec to myslel dobře.
„Jo, to Edo Tensei má přece jen něco do sebe. Každýho skolí na zem po psychický stránce.“ Uznal Kakkò a přibližoval se víc a víc ke klečícímu Gekko’üovi. Gekko’üovi vřeli nervy.[i] Musím zjistit slabinu Edo Tensei.

Hned poté

[hide=Dôležité info]Chcem upozorniť čitateľov, ak by mali záujem, so Sabaku no Tanaris sme založili spoločný blog, kde už postupne pridávame poviedky... zvažujem, že poviedky, ktoré sú na Konohe, ostanú na Konohe, okrem jednorázoviek (komu by sa chcelo všetky tie série tam prehadzovať, ale možno sa jedného dňa budem fakt moc nudiť a urobím to...).

„Povězte mi, Isokoru-san, jaký důvod bych tak mohl mít, abych se rozhodl navázat s vaší vesnicí diplomatický styk? Protože, jak jsem pochopil z vašeho vyprávění, tak Joshi-san se netěší zrovna dobré pověsti mezi feudálními pány.“
Odmítá ho titulovat Ryūkage, uvědomil si Isokoru. Asi má pocit, že by si zadal, kdyby někoho, kdo není „od nich“, nazval kagem.
Typické.
Gaara mezitím pokračoval.
„A kromě toho, váš pán v tuto chvíli čelí porážce. Řekněte, mělo by nějaký význam navazovat kontakty s politickou mrtvolou?“

Bylo pozdní odpoledne, slunko pražilo, foukal příjemný svěží vítr který si pohrával s jeho středně dlouhými černými vlasy, právě se vracel ze svého tréninku kde strávil celý den. Chtěl si vybít zlost, kterou měl na svou sestru Samari.
Poté, co skončil tak z několika stromů, na cvičišti zbyly jen polínka a ohořelé pařezy. Shisui byl sice zpocený, ale příjemný větřík ho udržoval svěžího.
Procházel ulicemi Konohy, lidé ho zdravili, vždyť on byl přeci Uchiha Shisui, mocný a uznávaný shinoby.

Boj: Beštia zúri a Madara prichádza

„Bábi Tsunade, máme veľký prúser,“ vletel blondiačik do kancľa ani namydlený blesk.
„ NARUTOOO, čo som ti hovorila o tom pomenovaní,“ zrevala tak, že Shizune stojaca pri nej, bola potom ešte hodinu totál hluchá.
„A čo sa deje vôbec? Ideš sem ako keby ti povedali, že ramen neexistuje,“ spýtala so samoľúbim úškrnom.
„Štyria z tej organizácie, čo ide po mne sú pred bránou a bijú našich hlava-nehlava!“ zúfalo zvolal.
Vedel, že len jedna osoba by ich dokázala zastaviť.

Kapitola 17.

Den se probouzel do kalného svítání. Od řeky se do lesa táhly cáry řídké mlhy. Ptáci pomalu začínali svůj ranní koncert. Minato se vyhrabal ze svého spacáku a loudavým krokem zamířil k řece. Svlékl se do půli těla a otřásl se, jak se do něj zakousl ranní chlad, i když modré nebe slibovalo další horký den.

Sestoupil po pozvolném břehu, aby se opláchl. Čistá, po ránu ještě studená voda jej dokonale probudila. Zaprskal, jak se mu dostala do nosu. Otřel si obličej a mokrými prsty si prohrábl vlasy.

Jen co došel za roh stěny, schytal tvrdou facku, poté se mu dostalo objetí. Tak rozporuplná gesta od jediného člověka, věděl, kdo to byl. Ruce nechal svěšené, nedal jí je okolo pasu, jak by se stalo v běžném případě. Nevěděl proč, možná,. ho jeho ruce částečně stále neposlouchaly nedávno zažitou bolestí.
Odtrhla se od něj a mohl si všimnout, jak se jí lesknou oči.
„Ty máš takový štěstí, že ani nevíš…“ vyslovovala své myšlenky nahlas.

„Staříku, ještě jednu porci,“ dožadoval se už popáté Naruto dalšího miso rámenu. Zrovna se vrátil z mise, v níž bylo jeho úkolem dopadnout skupinku banditů, kteří přepadávali kupce na cestě do Země Vodopádů. Popravdě, tyhle lehké mise, které musel teď po válce plnit, ho už nudily. Asi by tedy bylo lepší říct, že ho nikdy nebavily. Tahle mise byla navíc v podstatě jenom pozorovatelská, protože banditi zrovna operovali na druhé straně hranice, a tím pádem se o ně už postaral tým ze Skryté Vodopádové.

Stoupala po betonových schodech, jaksi poraženě, přitom ale šťastně, že je zde. Dostala naprosto jasnou nabídku. Pobýt, nebo se vrátit. Nerozmýšlela se moc dlouho. Zůstala a byla neskutečně vděčná.
Čekala, že bude mít datum na ohlášení pro přiřazení nějaké mise, avšak když se dozvěděl, s kým prohrála, musel ji ušetřit. Nějaké plus a minus celé situace.

Kumiko,Samari i dvojčata se podívaly na nebe kde zářila červená světlice, pomalu klesala k zemi, když zaslechly bojový pokřik, který se k nim přibližoval. Opět se podívaly směrem k armádě Kamenné.
Kumiko se vzpamatovala jako první a začala udílet rozkazy: „Holky, nemějte s nimi slitování, oni ho mít taky nebudou, přišli sem aby nás zničili."

Rozhodnutie

„Ty si moja sestra?!“ ledva lapal dych, „a ja som si myslel, že žiadnu rodinu nemám. Každý mi hovoril, že som démon a že tu nemám čo robiť. Ja som taký šťastný!!“ a so slzami v očiach sa jej hodil do náručia.
Deira ho hladkala po jeho blonďatých vlasoch a utierala mu slzy, ktoré sa mu rinuli po lícach.
„Naruto?“ opáčila.
„A...áno?“ ešte bol stále z toho v šoku.

16. Kapitola

Tiše zaklepala, a aniž by vyčkala na odpověď, vešla dovnitř. Její pohled okamžitě spočinul na Takashim, který spokojeně oddychoval. U postele měl kapačku, z níž mu do žíly odkapávala nitrožilní výživa a látky pro lepší krvetvorbu. Už vypadá lépe. Doktor, se kterým před chvílí hovořila, mínil, že se ze svých zranění brzy dostane.

Byla pozdní noc a on sám seděl na gauči a přemítal o všem, co se dnes, možná již včera dozvěděl. Jak si zasloužil takové štěstí, stále jej to udivovalo. Nevěřil, ale přesto si byl jist. Jeho milovaná osoba s ním čekala dítě, co šťastnějšího se mu mohlo stát?
Podíval se na malou otevřenou krabičku a v ní se zablýskly v měsíčním svitu, která se procházel skrze okno a mezeru mezi závěsy, klíče. Od svých rodičů dostali nový byt. Ten, ale nedokázal trumfnout radost z očekávaného potomka.

AMEGAKURE NO SATO - KONANINA VĚŽ:

Pein dočetl TU knihu a rázně jí zaklapl. Bylo to tady zas. Po všech těch letech, se zase našel někdo, kdo chce vrátit svět do spirály násilí. Pein se podíval na přebal knihy a zabodl svůj pohled na jméno autora: Uzumaki Naruto To jméno mluvilo samo za sebe, syn Čtvrtého Hokageho a Uzumaki Kushihy, která byla jinchuuriki devítiocasého, jíž zabil před dlouhými osmnácti lety na počátku formování nového světového řádu, Peinova řádu, JEHO řádu.

Konoha byla v plném proudu. Ninjové všech úrovní plnili mise. Až na nešťastníky v akademii. Po válce konečně zavládl v zemích mír. Aliance trvala dál, avšak pět velkých národů opět rozhodovalo samostatně. Většina vesničanů o bitvě nemluvila. Byla to událost, na kterou se snažili zapomenout.

Iruka vydvětloval klonování a otráveně si odkašlal, když zjistil, že ho poslouchá jen čtvrtina třídy. Nedivil se jim. Byl krásný jarní den, koho by to nelákalo?