Spoluautorská
Kvap! Kvap! Kvap! V krátkych intervaloch kvapkala voda zo slabo dotiahnutého kohútika. Kvap! Kvap! Kvapkala ticho, no keď si človek raz všimol ten zvuk, bolo takmer nemožné ignorovať ho. Kvap! Dievča sa zamrvilo, už nemohlo viac spať. Hnedé oči preleteli miestnosťou, no nič nevideli, keďže izba, ak sa izbou vôbec dala nazvať, bola hlboko pod zemou a, samozrejme, bez okien. Kvap! Jej oči sa zamerali na miesto, odkiaľ zvuk vychádzal. Aspoň si to myslela. No nemýlila sa. Presne oproti jej posteli bolo malé umývadlo s pitnou vodou. Kvap! Kvap!
Bylo teprve něco po sedmé, ale Palantir už přesto dorazil na místo. Byl nervózní a to neměl rád. Rozhovor, který ho čekal, bude nesmírně důležitý a nejen pro jeho misi. Tenkrát opravdu neměl v úmyslu jí nějak ublížit a chtěl se přesvědčit, že to pochopila, i když ta facka z dnešního dopoledne mu sebejistotu přece jen trochu podkopávala. Ale je ninja a musí poslouchat rozkazy, musí udělat to, co je nejlepší pro jeho vesnici a tomu přece zrovna ona musí porozumět.
Trvalo to už tak dlouho a stále nebyl blíž svému cíli, nemohl skoro dýchat a každá myšlenka na to, co způsobil, čemu nedokázal zabránit ho nesmírně bolela. Ale musel mít vůli, aby se držel naděje, že ho čekají stejně krásné zítřky, jako byly včerejšky.
Dlouho očekávaný pocit ho náhle donutil zpomalit a zachytit se rukama o větvi, aby mohl vůbec seskočit dolů na zem. Hledal ve své hlavě. Vzpomínky, které jako by prožil on sám, ale musel si je znovu přehrát. Místo, kde se vyrušil jeho klon musel poznat bez toho, aby znal zdejší lesy.
Vyprázdnil kalíšek, který před něj právě postavili, a zadíval se na rozesmátého mladíka sedícího naproti, jenž si se svým kalíškem zatím jen hrál v dlaních, ale ještě se nenapil.
„Mám objednat další?“ zeptal se okamžitě, ale Palantir zakroutil hlavou. „Jsi si jistý? Vypadáš hrozně, nii-san. Yasu nee-chan dokáže dát pěkně zabrat. Já to vím! Zkus si představit, jaký ječák na mě spustila, když jsem třeba nechtěl pomáhat s domácími pracemi!“
„To si...“
Nenávist, jakou četl v těch překrásně velkých hlubokých očích, ho zraňovala. Sice se připravoval, že jej neuvítá s otevřenou náručí, a pulzující bolest ve tváři ho ubezpečila o tom, že měl pravdu, ale přece jen do poslední chvíle doufal.
„Už mi tak nikdy neříkej!“ sykla na něj a otočila se k odchodu.
„Tak počkej přece! Musíme si promluvit,“ křikl za ní, ale nereagovala. „Hatsuyuki, prosím!“ zavolal zřejmě hlasitěji, než bylo nutné, jelikož se mnoho návštěvníků onsenu nelibě ohlédlo jeho směrem.
Ráno dúfal, že sa rozprave o svojej nočnej more vyhne, no nestalo sa tak.
„Ste si istý, že nemáte nervy v cajchu, kapitán?“ neodpustila si Tenten.
„Ty si ešte vojnu nezažila, však nie, Tenten?“ vložila sa do toho Hana.
„Na tom nezáleží. Odteraz až do ukončenia misie zavádzam do platnosti nové bezpečnostné opatrenia. Ak hrozí, že budeme mať dočinenie s vyznávačmi Jashina, nesmieme po sebe nikde zanechať žiadne biologické stopy. Tenten, vyber nádoby, ktoré som ti dal na zapečatenie do zvitku! Budeme v nich uskladňovať všetku moč a výkaly.“
Cesta prebiehala bez komplikácií, ale mimo stručného popisu misie toho celý čas veľa nenahovorili. Hana sa priblížila ku kapitánovi, pozrela mu do očí a kývla smerom k Tenten.
„Až budeme ďalej od Konohy.“ odpovedal.
K večeru našli vhodné miesto na táborenie a rozložili oheň. Nebolo sa čoho báť, k hraniciam medzi Ohňovou zemou a Zemou horúcich prameňov to bolo ešte dosť ďaleko.
„Ešte stále si nepovedal, čo ťa žerie.“ začala Hana. „Myslím, že máme právo to vedieť.“
Na čistine stála trojica ANBU. Jedna z tých skupín, ktoré Tretí vyslal na hranice Ohňovej zeme zbierať informácie. Po Hayateho smrti totiž vzniklo podozrenie, že sa pod zásterkou chuuninských skúšok niečo proti Konohe chystá. Prichádzajúci shinobi o tom vedel, lebo bol prítomný, keď padlo rozhodnutie. Táto skupina tu zastala, lebo niečo našla. Boli tu badateľné stopy boja. Tu a tam zabodnutý kunai alebo shuriken. Priamo pred ním utrhnutá noha. A niekoľko mŕtvol roztrúsených okolo. Museli naraziť na silného protivníka.
„...to."
Melodický hlas se linul v pozadí úsměvů lidí kolem něj. Nerušil, ale cítil, že tam nepatří.
„...nato."
[color=red]Mierne otrasený z rany do hlavy som stál a žmúril očami na toho týpka. Hm... takže Madara.
,,Ty bastard!" vykríkla Tsunade a vrhla sa jeho smerom, no on odrazu zmizol.
V miestnosti nastalo hrobové ticho.
,,Kde sú tí, čo ste s nimi bojovali?" ozvala sa Temari a tak som sa otočil jej smerom.
Tsunade, Raikage a Tsuchikage sa rozbehli tým smerom rozdávajúc rozkazy svojim podriadeným, aby zostali na mieste a Itami šla za nimi. Chytil som ju za ruku a trhol ňou naspäť.
,,Zostaneš tu s ostatnými, Sasuke je príliš nebezpečný," zavrčal som jej smerom naštvaný, že sa zasa montuje tam, kam nemá.
Počul som, ako za mnou niečo kričí, ale to som už mizol za dverami a vchádzal do obrovskej haly s piliermi, kde stál on a všetci Kage stáli, pripravení útočiť. Temari dobehla len pár sekúnd za mnou a za ňou šiel Kankurou a za nimi... Itami!
[color=orange] [b] Ráno som vstal a v ústach mal totálne sucho, hlavu mi šlo priam roztrhnúť. Tak tomu sa povie hááángouuvr! Zišiel som dole schodmi do kuchyne a videl ako baby sedia za stolom.
„Ach, dobré ráno. Nemáme ešte nejaké prášky na bolesť hlavy alebo niečo iné?“ spýtal som sa ich. Poriadne som ani nevedel, kto tam vlastne je.
Hif: Začni, když se já pokusím napsat konec, dopadne to zase jako bonus. Teda, ehm, ne konec, začátek jsem myslela. Teda vlastně i konec, since it’s the name of the story…
#blbýhumor
Ay, ay.
Kde jsme to skončily?
Aha, aha.
Dělat důležitá rozhodnutí, zvlášť ta, která mohou ovlivnit váš život, není lehké. Potřebujete k tomu minimálně jednu bloncku, aby vám dělala company, dvě lžičky a tři kýbly zmrzliny. Vanilkové nejlépe.
Mám chuť místo coveru hodit jako úvodní obrázek fotku svojí hlavy. Odbarvovala jsem hnědé odrosty u svých fialových vlasů. Humor. Třetina mých vlasů je zrazu růžová. HUMOR.
Anyway, užijte si další intermezzo.
[color=red]Zostup nám trval približne tri hodiny a okolo obeda sme sa ocitli na pevnej zemi a blížili sme sa k budove, v ktorej malo naše stretnutie prebiehať.
Pred vchodom na nás už čakalo zopár ninjov a delegácia z Mizu no Kuni dorazila len pár sekúnd pred nami.
,,Mizukage-sama," úctivo som sa jej uklonil aj s Hokage. Bola to naša povinnosť, slušné chovanie.
,,Kazekage-sama, Hokage-sama," opätovala nám poklonu a pousmiala sa.
,,Delegácia zo Suny tu je už asi dve hodiny, čakajú na vás vo vnútri."
“Vždycky mě překvapí, jak vždycky víš, kdy s tebou chci mluvit,” řekl Naruto a na chvíli se odmlčel. Druhý chlapec se zvedl ze země, obešel postel a posadil se vedle zraněného ninji. Chvilku jen tak koukali z okna. (Každý z jiného, nechceme být mainstream.) Podle toho Shikamaru poznal, že měl pravdu, když se domníval, že s ním chce Naruto probrat něco vážného. //Připadám si jako učitelka, která někomu diktuje diktát. (Řve na mě Hif při diktování posledního odstavce.)//
Uuuuuuhn. -i (A Hif uhnila.)
Tak jsme zas tu s týdenní dávkou Konce, a tak všeobecně s náma a tak. A Hifiny králíkem. A mojí kočkou. Která mě už začíná štvát. Euhn. Každopádně, tu je čtvrtý díl a my se moc omlouváme. Za betování děkujem Ai, a za morální podporu sobě navzájem, protože morální podpory není nikdy dost. Že. A taky bych ráda poděkovala svým drahým učitelům za ty písemky, co jsem psala minulý týden, protože díky tomu jsme napsaly jen jeden díl, takže, ano, máme předepsáno do poloviny osmého dílu. A Hifi mě mučí a já se bojím. Anyway, užijte si to!
[color=red]Počúval som húkanie nočnej sovy, cvrlikanie cikád a šum tečúcej rieky. Ležal som na chrbte so založenými rukami pod hlavou a díval sa na strop. Odvšadiaľ vial chlad, dokonca aj zo stien a jediné teplé miesto bolo pri ohni.
Otrávene som si vzdychol a opäť sa prevrátil smerom von z jaskyne. Takto som sa prehadzoval už hodnú chvíľu, vyzeralo to, akoby som sa nevedel rozhodnúť.
Ale ja som sa nechcel pozerať na ňu. Zaryto som sledoval oheň, odhodlaný, že jej nevenujem jediný pohľad, ale tiché zakňučanie mi tento plán zmaril.
Tomako zastavil a obzeral si okolie čistinky. Naruto si sadol na vlhkú zem vedľa Sakury, ktorá si potrebovala oddýchnuť. Skupina ninjov z Konohy bola na odľahlej čistinke asi 10 minút chôdze po cestičke vedúcej z dedinky riečneho klanu do lesa a 15 minút chôdze lesom.
„Ehm.... Nechcem byť zlý, ale nezabudli ste na niečo?“
[hide= Kuk :)] Hikari Animaru ---> Bubny prosím...... Nový diel! 
Všetci, ktorý ste zostali verní tejto poviedke oslavujte! .... Teraz vážne... Je nám veľmi ľúto, že sme to sem pridali až teraz, ale ako sme už pri viacerých dieloch písali, sme iba ľudia a ľudia majú problémy, ktoré majú následky. Niekedy to trvá dlhšie, niekedy kratšie, ale vždy to prejde. Každopádne ja sa tu veľa vykecávať nebudem 
želám Vám príjemné čítanie 
