Spoluautorská
[hide=POVINNE PREČÍTAŤ] Táákže...predtým než si skočíte prečítať nová diel mám pre vás oznam! S Mestekovou sme sa rozhodli napísať necenzurovanú mini verziu dielu, kde sa Gaara a Itami prvý krát pomilovali. Je to rozdelené do dvoch dielov, lebo ten server blog.cz je blbý...
Láska, viera, túžba a sny... alternatívny diel 1
„Říkal jsem v šest ne?!" zařval vůdce organizace v šest hodin a pět minut. Akatsuki konečně tento řev vzbudil a začali se po skupinkách vláčet ven. Podle očekávání na sobě neměli pouze Akapláště, jak je Pein prosil. Celkově to nešlo podle jeho představ. Aby si zajistil pořádek, uchýlil se dokonce i k takovým věcem, jako je kontrolování, jestli všichni spí. Miru našel přitulenou k Deidarovi, což ho trochu vyděsilo, a když se otočil, stála za ním Tory s vyčítavým pohledem tipu: Tady šmíruju já a s foťákem v ruce.
Jedlo sme mali hotové naozaj rýchlo. Keby som to mala robiť všetko sama ako moja mama, asi by mi to trvalo minimálne hodinu. Takto nám to trvalo ledva štyridsaťpäť minút. Spolu s dievčatami sme prestreli stôl...
[b][color=red]„Úúúú, čo tak krásne vonia?“ zaznel mi v ušiach Choujiho hlas a ja som sa otočila smerom na dvere.
„Zapečená brokolica,“ opätovala som mu jeho nadšený úsmev, po ktorom zasadol na kraj stola.
Keď išla Hikari spať, ostali sme ja, Ryuuqo a Naruto vnútri a dopíjali fľašky saké, keď v tom niekto zaklopal.
Keiichi... nech sa ani neopováži prísť! Pomyslela som si.
Naruto ťarbavo otvoril dvere, dnu vošiel Jiraya a za rameno držal Keiichiho a nohavice, ktoré mal, boli špinavé od prachu.
“Prečo je vonku, keď má byt vnútri kde býva?“ pozrel sa na mňa a ja som sa naňho len zamračila.
„Nechaj ho vonku...“ otočila som sa a zas sa napila z fľašky.
„Prečo?“ opýtal sa Naru.
„Kankurou?“ probrala ho z jeho myšlenek a tak konečně přestal skenovat její tělo. „Podáš mi ručník, prosím?“ požádala ho a hlavou kývla nad sebe. Kankurou se postavil a natáhl se pro něj. Ino si ani nevšimla, že jí na krk spadla zbloudilá fialová kapka z Kankurova obličeje. Když jí předal ručník, vylezl konečně z vany.
[hide=Odkaz od Tanaris]Ahojte, keďže Hikari nemala čas...(alebo skôr povedané fláka sa 
) tak diel pridávam ja Tanaris z Hikarinho účtu ...
Veľmi pekne ďakujeme všetkým, ktorí sa túto poviedku rozhodli čítať. Sme šťastné, že sa vám páči a ja osobne som popravde nečakala toľko ľudí tu. O.o Arigato!!!
Tipos Bingo...vám niektorým vyšlo
Sakura - Sabaku
Sasuke - Sabaku
„Itachi?“ smutně se zeptala Rin.
„Já už musím.“ potvrdil jí nevyřčenou otázku a pokračoval. „Uvidíme se u nás." políbil obě dívky na čelo.
Sotva neslyšně opustil stan, Sayuri a Mai se probudily. Oběma chůvám ovšem začalo být trochu divné, že by jen tak usnuly.
Sayuri se zeptala: „Nestalo se tu něco, co bychom měly vědět?" na to jen dívky ve stejnou chvíli pokrčily rameny a zakroutily hlavou. Jakmile se chůvy rozhodly, že si zase lehnou, obě dívky si oddechly.
Tory se někdy kolem půlnoci vzbudila, protože Mira na vedlejší posteli sebou pořád házela a něco šeptala. Usoudila tedy, že usnout se jí už nepodaří a odplížila se vzbudit Tobiho, kterého následně přitáhla do Itachiho pokoje.
„Itachi, vstávej!" zatřásla s ním.
„Umch, Shutabu?" zamumlal Itachi a pokusil se zakrýt se peřinou.
„Izaya, jdeme hrát člověče, nezlob se," odtušila Tory a peřinu mu vzala úplně.
[hide=Predslov] Takže... ak ste si mohli prečítať v prologu, ktorý pridala Hikari Animaru, táto poviedka pôvodne nevznikla zo spolupráce mňa a Hikari. Osoba, s ktorou to písala (môžem povedať, že ani neviem kto to bol...ak si to tá osoba prečíta, tak nech sa na mňa nehnevá, nechcela som jej vyfúknuť FF...sama momentálne píšem 4 poviedky, ale Hikari je moja kamarátka, tak som sa na ňu nechcela vykašlať).
Táákže...poviem vám, že to máme srandovno vymyslené
Máme to tu písané zo 4 pohľadov.
Domem čtvrtého Kazakageho se rozlehl výbuch.
„Kdo to tady k sak… použil to přilb… techniku!“ ozvalo se z Gaarova pokoje, „snad se Kimi zas o něco nepokouší?“
No, Gaara měl vyjímečně pravdu. Dívka jménem Sabaku no Kimi, dcera čtvrtého Kazakageho a sestra Gaary, Temari a Kankuroua použila Go, no jutsu.
Podle ní, bylo opravdu nudné, žít v tak nedobrodružné vesnici, a tak prostě, jednoduše emigrovala do Konohy.
Od té doby ji Gaara nenáviděl ještě víc a její postoj k nudné Písečné, přirovnával k postoji jakéhosi Shikamarua.
[hide=Prečítať prosím... ] Ospravedlňujem sa, že die pridávam až teraz...fakt...som bola akosi mimo a nespomenula som si. GOME.
Chcela/i by sme poďakovať Kami-chan, za to, že si pridala náš blog do podpisu. Ďakujeme!
Rovnako sme vďačné aj ostatným, ktorí toto spravili tiež...
Arigato.
Hidan všechny zastavil před místní putykou a pak sám nakouknul dovnitř.
„Pánové, tak tomuhle říkám pořádná hospoda,“ pochvaloval si. Pro jistotu si všichni sundali pláště a on jim pokynul, aby vešli dovnitř. Sám vešel jako poslední.
Samari a Zorii se pod příkrovem tmy potichu vydaly do nepřátelského ležení. Měly smluvené signály, kdyby se někdo pokusil je oklamat technikou Přeměny.
Určená strategie byla odlákat pozornost od opravy bariéry, ale hlavně najít a zneškodnit shinobiho s obry. Jejich neštěstí spočívalo v neznalosti tváře určeného cíle. Což byl velký problém.
Prošly ledabyle přes hlídku, která zapomněla hlavní smysl něco hlídat, jen tak si tady lebedili v trávě a spali jako mimina. Zřejmě nečekali na odvážlivce vstoupívší na jejich území.
„Itami! Itami! Prečo si ma zradila?“
„Gaara, čo to rozprávaš? Ja som ťa nikdy nezradila!“
„Neklam aspoň! Ty všivavá Akatsuki!“
„Gaara! Nie... P-pros-sím-m , ne-nešk- škť ma.“
„Srdce ti vyrvem z hrude... ešte vždy tlčúce.“
Shina se otočila na Zorii. „Ten jejich útok byl nějaký podezřelý a slabý, jelikož stačila malá série výbušných koulí.“
Zorii koukala na místo, kde před chvílí stáli útočníci. Zamrkala a řekla: „Třeba jen testovali naší obranu.“
Chvíli se nic nedělo, tak jen sledovaly okolí, pomalu se začínalo stmívat. Zaslechly kroky, které se k nim blížily a otočily se. Shina si všimla, že má matka zarudlé oči.
„Mami tys brečela?“
„Víš, holčičko dědeček je…“
Bylo překrásné ráno a v jedné, ne příliš okázalé vesnici, běžel s pláčem malý modrý kluk za svojí mámou.
„Já ti říkal, že když půjdeme tady, tak se ztratíme," upozornil Tory Zetsu.
„Ne! To já jí to říkal!" okřikl se okamžitě.
„Nelži! Ty jsi jasně tvrdil, že ji máme sežrat, ale cesta tě vůbec nezajímala!"
„Držte zobáky oba dva!" okřikla Zetsua blondýnka, a když její slova neměla žádný účinek, začala si hlasitě zpívat balady o vraždění schizofrenických kytek.
„Měli jsme jít podél řeky!"
„To teda ne, měla jsme jít po té pěšině, co se klikatila mezi stromy!"
