Spoluautorská
Gaara sa išiel osprchovať a ja som sa prezliekla do modrého pyžama, zhasla som svetlá a zaľahla som do postele. Počúvala som tok vody, ktorý šiel smerom z kúpeľne. Mala som privreté oči a usmievala som sa. Prišla som chvalabohu na iné myšlienky...
Zrazu počujem otvorenie dverí a tichučké kroky.
„Som hore,“ upozornila som ho, aby sa nemusel zbytočne plížiť.
„Prepáč. Nevedel som,“ akosi zaseknuto znel.
„V poriadku,“ mala som stále zavreté oči, takže som nevedela kde presne je, no zacítila som deformáciu postele.
Takže túto ff píšeme s Yamako a som rada, že som sa s ňou pustila do tohto 
je to pecka a pre mňa niečo úplne nové, naše spojenie je fakt kruté, vzhľadom k tomu, že ja takéto veci nepíšem, tak myslím, že Yamako to poväčšine zachráni . Každá z nás píše jeden diel a dnes začínam prvá, takže dúfam, že si to užijete. Upozorňujem, že Nagato ani Yahiko tu spomenutí nebudú, išlo mi práve o Peina ako takého, tak ma neukameňujte! Pekné čítanie praje spoluautorská dvojica mestekova a Yamako! 
„Itachi, běž zanést zajatkyni jídlo a máš z ní vymámit nějaké informace. Pein tvrdí, že jsi na to machr a nikomu jinému se to zatím nepovedlo," předala úkol Mira a sedla si na postel. V jejím pokoji na druhé posteli ležela stále modře světélkující Tory, jejíž stav se spíš zhoršoval, a vedle ní jako obvykle seděl na hlídce druhý Uchiha.
„A jak že se to vlastně jmenuje?" zeptala se Itachi.
„Shutabu," obrátila jeho sestra oči v sloup.
„Jaká zajatkyně?" zeptala se Tory, která se právě vzbudila.
Mojimi poslednými slovami pred zaspaním bolo, že nechcem, aby ma chránil pred sebou samým... potom som zaspala takmer v jeho náručí.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se černovlásky Kiba.
„Ano, jsem,“ odvětila mu, „já jsem ráda, že znám svoji pravou identitu. Vždycky mi bylo divné, že nemám svého ninkeina a na jedné misi jsem probudila sharingan. Dávala jsem to za vinu nějakému bláznivému genu a náš tým to držel v tajnosti. Ale teď, teď už pro to vysvětlení mám. Jsem Uchiha.“ domluvila a usmála se na kluka s kočičíma očima.
„Proč jsi mi o tom neřekla Ni, proč?“ zeptal se jí. Otázka značila ublížení.
Zrození legendy II: 7. Zlepšenie vzťahov
„A ja som si už myslel, že neprídeš,“ povedal Nagato hneď ako Naruto prišiel do jeho kancelárie.
„Ale veď ma poznáš,“ hovoril Naruto s úškrnom.
„Veď práve. Nechajme to ale teraz tak a radšej mi povedz o čom si chcel so mnou hovoriť?“ vyzvedal Nagato.
„Ide o tú schôdzu s Mlžnou, Sunou a Konohou,“ pokračoval Naruto už s vážnou tvárou.
„Myslíš si, že sa Konoha ukáže?“
Hneď ako sa zavreli dvere, vyšla som spoza schodov. Myslela som, že sa potrhám a plus tá blbá otázka. Nahnal sa do mňa hnev.
„Kto to bol?“ nemohla som akosi zadržať prudkosť v sebe.
„Prečo sa pýtaš?“ zatváril sa nechápavo, no ja som na neho nereagovala.
Narutův tým se vydal nejkratší cestou, ostatní se rozběhli jinudy. Nikdo naštěstí neměl cestou problémy. Když se začalo stmívat, každý tým se musel poohlédnout po místě k přenocování. Byli domluveni, že kdyby se něco stalo, Shino by poslal informaci skrz brouky, Sai by použil své inkoustové jutsu a Kiba přinejhorším Akamara. Naruto se Sasukem se střídali v podpírání Saie, přičemž se i Juugo snažil pomáhat. Nakonec i Ino potřebovala trochu pomoct, takže ji Kankurou chvílemi podepíral.
Omlouvám se za to čekání, ale po dlouhé, předlouhé době hlásím návrat, takže doufám, že bude naši povídku číst a bude se vám líbit tak jako se líbila před pauzou. Přeji příjemné čtení! 
Zrození legendy II: 6.Cesta k míru
„Co se stalo?" zeptala jsem se a rozhlížela se svýma černýma očima po místnosti.
„Konečně," řekl někdo se strašně povědomým hlasem, ale nemohla jsem si vzpomenout kdo to je. Opatrně jsem zvedla hlavu a viděla jsem, jak u mé postele sedí Kiba, TenTen, Ino, Shikamaru, Shino a úplně vzadu stála moje druhá nejlepší kamarádka Sakura.
„Už jsi se probrala, Kirin?" zaradovali se všichni
„Co konečně?" zeptala jsem se.
Hikarin pohľad
„Nie, po tom vážne netúžim.“
„Tak, potom si musíš dávať pozor na to, čo si dávaš do pusy,“ po týchto Minariných slovách sa medzi nimi spustila hádka.
„Myslíš, že sa budú dlho hádať?“ opýtal sa ma Ryuuqo.
„Asi áno. Kohaku, môžem si zobrať, prosím, chlieb?“ opýtala som sa ho. Prišiel ku mne a ja som si zobrala chlieb, ktorý som potom rozdelila na dve polovice. Jednu som si nechala a druhú som dala Ryuuqovi.
„Ďakujem,“ usmial sa na mňa a ja som mu úsmev vrátila.
Všichni se nedočkavě podívali na Tory.
„Ehh... Jo," řekla po chvíli, kdy přemýšlela, co po ní asi chtějí.
„Tohle ku*va nebyla otázka, na kterou můžeš odpovědět nějaké poje**né jo!" vyjel na ni okamžitě Hidan.
„Aha," prohlásila zmateně,„v tom případě souhlasím s Itachim."
Hidanovi klesla brada.
„A-a-ale toto..."
„Smůla Hidane," vyplázla Mira na nesmrtelného jazyk, „Jdeme losovat."
„Ale že jsi to ty, tak si můžeš tahat první," natáhla k němu ruku s Aka-kloboučkem ve kterém byly lístečky se jmény.
[hide=Niečo z tvorby Meštekovej a Sabaku no Tanaris:]Takže, ľudia, táto poviedka, ktorú píšeme spolu so Sabaku no Tanaris nás núti siahnuť až na dno našej predstavivosti, spôsobuje záchvaty smiechu či hnevu a kradnú nám hodiny spánku, lebo píšeme do neskorých nočných hodín, aj keď ja sa mám učiť na skúšky a potíme pri nej krv. Hádame sa pri tom ako starý manželský pár, no stojí to za to, pretože sa večne nasmejem a zbožňujem ju!
[hide=Úvod :)]Tak, prosím pekne, toto je FF, ktorá vznikla v noci z 23. 12 na 24.12 Túto poviedku píšem s mojím pred tým vzorom a teraz kolegyňou mestekovou. Romča...som veľmi šťastná, že sme sa spojili a začali písať túto poviedku Ďakujem.
Bol májový podvečer a ja som išla s TenTen a Ino z nákupov.
Nastal Vánoční čas, ale nikdo se neradoval. Nikdo nepekl cukroví, nikdo nezdobil stromečky. Nikdo nepodléhal vánočnímu šílenství. Jen vločky se tiše snášely k zemi. A ani v Konoze, ani v Suně, ani jinde na světě už nevěděli, co to jsou Vánoce. A proč?
„Děláš si srandu, že jo?" ozvala se po chvíli ticha Tory.
„Jak se to vezme... Tak napůl."
„Jak napůl?" shodila si svítící vlasy do obličeje, aby nebylo poznat, jak se tváří.
„Tak dobře, spíš vůbec," přiznal Itachi a ušklíbl se.
„Proto jsi byl tak naštvaný, když jsem se seznámila s Jirayou?" nenechala ho ani odpovědět a pokračovala, „Měl jsi mi to říct."
„Já... nechtěl jsem abys..." hlas se mu zadrhl.
„Abych co?"
„No aby sis myslela že se mnou... jak to říct... musíš chodit?"
Tak a teď mi řekněte, co s nima hodláte udělat.“ Pein vypadal mírně nakvašeně.
