Spoluautorská
“Č-Čo?” Zatvárila sa Hana nechápavo a so zloženými rukami v bok od Kibu čakala vysvetlenie.
“Som Hoshi Takara!” Skríkla Hoshi a lakťom mu šťuchala do rebier. Kiba hodil na Hanu zdrvený pohľad čakajúc záchranu, no tá neprišla.
“Aha.. Tak to bude ešte sranda. Nech sa jej tu páči.” Usmiala sa naňho škodoradostne a s rukou položenou na jeho ramene prešla pomedzi nich smerom dole.
“Hej, Hana!” Skríkol na ňu včas, keď mu už skoro zmizla z dohľadu.
Tá sa vrátila o pár schodov vyššie a spýtavo sa naňho dívala.
Jasné, můj otec mě pošle do Konohy, protože se o mě bojí. Tsss… měl se o mě bát před šesti lety!
A teď mám být pod dozorem, aby se mi nic nestalo? Aby mě zase nevzal pod svá hadí křídla? Jasné, že bych mu na špek tentokrát neskočila. Nejsem tak blbá, jako destiletá holčička, která se bála. Každopádně jim to dám sežrat! Budou se mnou mít peklo, já nikoho poslouchat nebudu!
Obzvlášť ne, nějakýho b***ranta, co si o sobě bude moc myslet!
[hide=Stretko s Tanaris len na vlastné riziko!]Keď som bola v lete na našej stretávke s Tanaris, prvú vec, ktorú som počula keď som vystúpila z vlaku bola: "Objímeme sa, či?" opomeniem to, že sa na mňa dívala ako na zombíka a ja som sa divila, že je taká maličká ( pretože som si fakt myslela, že mojich 164cm je fakt málo ) a potom ma zabila vetou, kedy mi povedala, že vyzerám ako drsňáčka ( zdôrazňujem slovo VYZERÁM, lebo o tom pochybujem 
).
Bolesť. Chytím sa za hlavu a otvorím oči. Som na zemi. Spadla som z postele. Obzrela som sa na posteľ a vidím červenovlasú hlavu: „Itami.“
Hyuuga sídlem se rozlehlo hlasité nadávání. To se Hasu pokoušela sejít schody a jaksi se jí to nepovedlo. Bylo teprve půl šesté ráno a ona už musela lézt z postele, aby stihla přijít na sraz včas.
U budíku měla složený papírek. Rozevřela ho a přečetla vzkaz: [i]Tým Pečivo: Shikamaru, Hinata a Shino. Tým Pomazánky všeho druhu: Sakura, Ino a Sai. Tým Vše ostatní: TenTen, Chouji, Lee a Kirin. Sraz v 6:00 ráno u Hyuuga sídla.
„Kur*a! Se*u na to, už mě to nebaví. Zůstávám na téhle velké mýtině," oznámil Hidan poté, co zjistili, že chodí v kruzích. A i to jim došlo jen díky tomu, že Tory trousila odpadky o které potom Mira zakopávala.
„Jakže ta mýtina vypadá?"
„Je velká, a to kur*vsky hodně."
„A nejsou tam náhodou uprostřed dřeva a plachty?" zakřičela z hloubky lesa Konan.
[color=red]Cítil som, ako mi niečo prechádza po tvári. Zamrvil som sa a roztvoril oči, aby som mohol pohliadnuť do tváre Itami, ktorá ležala na boku. Hlavu mala podopretú rukou a druhou mi prechádzala po línii nosa, pier, po sánke. Zachvel som sa a pousmial sa.
,,Nechcela som ťa zobudiť," zašepkala tak potichu, že som chvíľu premýšľal, či naozaj prehovorila, alebo to bol len môj výplod fantázie.
Chytil som jej ruku a pobozkal ju na hánky.
Tím, jak se snažila padat na ruce, povalila Suigetsa zpátky na zem. Spadla tak „šikovně“, že se její rty při dopadu přitiskly na jeho. Vylekaně se dívali navzájem do očí, pak se od něj Karin odtrhla, ale nedokázala přetrhnout pohled. Suigetsu se pousmál nad tím, jak měla brýle nakřivo a sundal jí je. Přitáhl si ji k sobě a něžně políbil. Karin se nebránila, ani když ji vsunul jazyk do úst. Suigetsu ucítil pachuť saké a odtáhl se.
„Co se děje?“ zeptala se ho Karin.
„Jsi opilá, měla bys jít spát.“
[hide=Veľký meeting]Chcela by som vám sem prihodiť zopár faktov, ktoré som zistila a mala tú česť zažiť v dňoch 20 až 22 augusta 
spolu s mestekovou, s ktorou sme sa konečne stretli osobne. Mestekova je strašne v pohode baba, mám ju rada ešte vyše ako doteraz. A je totálne telivo! :* Dík Romči, že si prišla 
!
[i][color=blue]Tu máte pár zaujímavých faktov z nášho stretnutia:
1. mestekova kúše...a to doslovne!
[hide=Prosíme o přečtení]Jedná se o naši zcela první spoluautorskou povídku. Pro tentokrát jsem spolupracovala se Suikenem. Na povídce jsme pracovali rovnocenným dílem, ale bohužel je celá jen v jednom jazyce - a to českém. Celý výtvor původně vznikl jako pouhá hra, při které jsme se střídali po jednotlivých větách a později po úsecích. A protože by bylo časté střídání jazyků příliš matoucí, poprosil mne Suiken, abych celou povídku přepsala do jazyka svého. Proto je teď nemožné poznat, kterou část kdo tvořil.
Tak, naša paródia na členov organizácie Akatsuki zasa našla pokračovanie!
[hide=Niečo z tvorenia našej tvorby - Od Sabaku a Hikari]:) Chceli sme vás trocha pobaviť...pár screenmi z našeho skypovania.
Prosím pekne na fotke v hornom pravom roku ukazujem Hikari obal, v ktorom mi prišla čelenka Listovej
Po lese se procházela dívka. Měla tmavé vlasy a na tváři měla dvě fialové rýhy. Podle toho mohl každý hned poznat, že je z klanu Inuzka. Přesto to, ale nebyla úplná pravda. Dívka pocházela i z klanu Nohara - stejně, jako její sestra Rin.
Jmenovala se Kona.
Často se takto procházela lesem, ale to co záhy uviděla se ji stalo poprvé. Kona narazila na obřího pavouka. No, samozřejmě, že na ni pavouk hned zaútočil.
„Klid, klid, klid,“ snažila se pavouka uklidnit, „vyčerpáš mi snad všechnu chakru, jestli to nevidíš."
Opäť ráz sa vám musíme obe poďakovať za úžasné komentáre, povbudzovanie a hviezdičky Dávate nám chuť písať!
Videl som, ako sa na mňa pozrela a vyľakalo ju to. Zároveň som zbadal Kakashiho a to, ako sa mu vyjasnilo, keď si uvedomil, čo je zač. Nebolo by dobré keby sa ostatní dozvedeli, že Itami je nukeninka.
[color=red]„Kakashi, musím s tebou hovoriť," ani som mu nedal čas reagovať, už som sa staval od stola a pokynul som mu hlavou, aby ma nasledoval. S prekvapeným výrazom šiel za mnou a ani sa nepýtal.
