Obecné

Dohasíná plamen svíce,
teď už líbá mrtvé líce.
Jsou sinalé, jak bez krve
-však teď ji líbá poprvé.

K Narutovi láskou žila,
za něj život položila
i Naruto – mladík činu,
nese trpně z části vinu.

Když Konoha Peinem zničena
i Pátá byla zdrcena.

Dědička mocného Hyuuga klanu,
též majitelka Byakuganu
Pozdě k životu ji rváti,
pozdě duši zpytovati.

Teď už, ale mrtva není,
neprodlévá ve věčném snění.
Vždyť Listová je po vzkříšení.

Naruto ji v srdci chová
jeho láska opravdová.
Na Sakuru zapomene,

Mlčky prechádzali uličkami Konohy. Vyhýbali sa pohľadu na seba, ani nevedeli prečo. Boli ticho, nepozerali sa na seba, takže keby ich niekto nepoznal povedal by si, že vedľa seba idú dvaja cudzinci. A ľudia, ktorí ich poznali na nich pozerali so zvedavosťou, lebo túto dvojicu spolu ešte nevideli. Alebo to bolo tým, že tak krátko po Narutovej smrti je Hinata vonku s nejakým chalanom? A nie s hocijakým chalanom, ale so Sasukem?
„Si hladná?“ spýtal sa jej so zrazu chladným odstupom Sasuke, aby prerušil to nekončiace trápne ticho.

Sedela som na hlavách Kagov a pozerala som sa na Konohu zahalenú v tme. Snažila som sa potlačiť myšllienky a mala som pocit, že mi to aj celkom ide. Bola som zo všetkého veľmi zmätená, chcela som odpovede, ale bála som sa ich.
,,Myslím, že máš nejaké otázky, na ktoré by si chcela odpovede." ozvalo sa zrazu vedľa mňa a ja som pochopila, že pred pravdou neutečiem. Prikývla som a ešte stále som mlčala.
,,Takže... kde je pravda? Mohol by si mi to všetko vysvetliť?" spýtala som sa tichým hlasom konečne.

Kakashi stál jako přimražený, nedokázal se pohnout, několikrát otevřel pusu, aby něco řekl a poté ji zase zavřel. To se mu nestalo od doby, kdy mu sdělili, že jeho otec je mrtvý. V hlavě mu lítalo několik myšlenek pořád dokola a on je nedokázal zastavit.
„Takže vy mi chcete říct, že ona…“ Dokázal konečně něco zamumlat.
„Ano, Kakashi.“ Tsunade si povzdechla, „Ale to není jediné, co jsem ti chtěla říct. S Hinatinou dočasnou situací nastává problém jménem Naruto a Montaro.“ Upřela na ninju před sebou zoufalý pohled, „Jeho syn.“

"Není bezcitným chladnokrevným vrahem. On je bestií, která svou sílu a svůj respekt buduje na hromadě mrtvol, které za sebou zanechá. Čím víc mrtvých tím větší radost a respekt. On má city, ale nejsou to city člověka."

Mei Terumi - Godaime Mizukage

KABUTOVA LABORATOŘ - NA SEVERU OTO NO KUNI:

Ne - strážní nedostali šanci ani si uvědomit, že je něco zabilo. Když Raiga doskočil mezi jejich k zemi padající těla bez života tak se jen se svým typickým šklebem pousmál a zatáhl zápěstní čepele.

017 – „Přežije...?“
Probudil jsem se až druhý den ráno. Vedle mě ležela Temari a přihlouple se usmívala. Vzpomněl jsem si na události předchozího dne a začal se strachovat o Konan. Spíš o její nenarozené dítě. Zamračil jsem se.
„Co se mračíš?“ zeptala se ospale Temari, která se právě probudila. Vzdychl jsem.
„Dělám si starosti... Co když...“
„Ššš...“ dala mi prst na rty, „musíme věřit, že přežije a přežije... Mimochodem, nechceš jít na snídani?“ zeptala se.

Sasuke však nepokračoval v útoku. Zastal. Zostal ako zamrznutý.
„Čo sa to deje?"
Jeho klon sa zrušil. Chidori bolo zrušené.
„Čo to robí?" divil sa Orochimaru.
U Naruta to bolo také isté. Vytvoril Rasen Shuriken a potom zamrzol. Nehodil ho. Podobne ako Sasuke, aj on zrušil svoju techniku. Obaja sa otočili na Orochimara.
„Čože? Oni sa vzopreli?"
„Susanoo."
Sasuke vytvoril Susanoo. Mal prichystaný šíp na vystrelenie.

Naoki sa už tri hodiny prechádzal medzi stovkou výtvorov, z ktorých jeden bol medzi nimi iný. Postupom času na to začal prichádzať. Po hodine sa ho mu po prvýkrát rozlíšiť od ostatných. Potom prišli striedavé úspechy. Momentálne však poslednú polhodinu triafa iba do čierneho. Tentoraz si vybral prvého ninju zľava v piatom rade.
„Opäť správne."
„Chce to niečo iné. Toto už je nuda," hovoril Naoki.
„Mňa by najskôr zaujímalo ako si na to prišiel."

Minule: Kakashi nasadil Sakuře do hlavy velkého brouka, když se jí zeptal, jestli si je jist, že já Naruto opravdu miluje a zároveň řekl Sasukemu, aby se před odchodem šel se Sakurou ještě rozloučit. Zatím Hinata sebrala všechno odvahu a trochu se pohádala s Narutem, jako reakci na jeho odchod Sakura konečně řekla Sasukemu pravdu o Naokim, ale on se tváří jako by se tím vlastně nic nezměnilo.

„Jak můžeš?!“ chytila ho Sakura prudce za paži a otočila se za ním, když procházel kolem ní.

[center] Sbohem bratře, vždycky jsem tě miloval,
před každým tě chránil,
i když si myslíš že, jsem tě zradil.


Já tě vždy bral jako sobě rovného,
než se stalo to, co naše pouto zničilo.
Copak se to jinak vyřešit nedalo?


Nebyla jiná možnost, než zapřít sám sebe,
zradit klan, zradit Konohu a zradit i tebe,
odpusť mi to bratře, omlouvám se...
Navždy budu s tebou, doprovázet tě všude.


Gomenasai, Sasuke.

Každým krokom, ktorý som spravila som cítila, ako sa mi viac a viac zrýchľuje tep. Vyšla som na chodbu a pomalým krokom som sa približovala ku schodisku. Zastala som na vrchnom schode a zostala som pozerať na Naruta, ktorý stál dolu a hľadel na mňa. Za ním stál môj otec a pohľadom mi naznačoval, aby som nezabudla na našu dohodu.
,,Pekný deň prajem, Hinata.“ Ozval sa zdvorilo a čakal. Zhlboka som sa nadýchla a zahľadela som sa jeho smerom. Nepozerala som mu do oči, ale môj pohľad som skôr zaostrila na jeho blonďavé vlasy.

"Nemám žádné přátele, jsou jen ti co mě litují, ti co mě nenávidí a ti co se mě bojí. První zabiju neb mě ponižují, druhé porazím neboť mě vyzívají a těm třetím budu vládnout neboť si mne ve svých srdcích vyvolili za svého pána."

Raiga no Akumu

OROCHIMAROVA SKRÝŠ - povrch:

„Co jsi chtěla sestři?“ zeptal se malý Kiba, když vstopil do místnosti.
„Á, už jsi tady?“ usmála se na něj Hana. „Mám pro tebe nachystané překvapení.“
„Opravdu?“ rozzářil se Kiba. „Co je to?“
„Tak na to si budeš muset počkat do odpoledne.“ řekla nekompromisně jeho sestra s tajuplným a trošku provokativním úsměvem. Kiba se na ni nechápavě koukl - „a proč mi to teda říkáš už teď?“
„To abys věděl, kam máš jít a stihl se dostatečně připravit. A abys se měl na co těšit.“
„Hmmm, tak jo, co mám tedy udělat?“

016 – Vše se pokazilo... A nebo ne?
„Teď za to zaplatíš!“ zařval Kisame a vrhl se se Samehadou na Itachiho. To ale nepočítal s jeho genjutsu. Itachi ho v něm uvěznil a mučil ho. Kisame se v genjutsu pomalu vysoušel a vysoušel. Itachiho to nijak zvlášť netěšilo, ale neměl na vybranou.

„Áno. To sú Uchiha Sasuke a Uzumaki Naruto, Siedmy Hokage."
„Čože?"
„Šikovný. Ale ako obstojíte proti nim?"
Orochimaru im zastrčil posledný kunai do hlavy.
„Nech boj začne."
Naruto aj Sasuke sa pomaly rozpohybovali. Súboj mohol začať. Boj začal v taijutsu. Orochimaru sa s úsmevom na to pozeral.

Z oblohy udrel blesk. Trafil Hiroshiho. Lenže namiesto okamžitého úmrtia, ho ten blesk obalil. Vytvoril nejaké brnenie. Nebola to chakra, ale čistý prírodný blesk, čo ho chránil. Hiroshi však tomu pridal aj trocha chakry.

Kebyže Naoki môže, tak spí dlhšie. Lenže starý muž ho zobudil presne o siedmej. Zobudil ho studenou vodou. Alebo skôr ľadovej. Aj s kúskami ľadu v tvare kocky. Jej hrany boli veľmi ostré. To len pre prípad, ak by Naokiho nezobudila voda, tak by ho zobudila bolesť spôsobená týmito kockami.
„Čo sa to deje?"
„Ááááááuuuuuuuuu."
„Vstávaj!"
„Čo ste dali do tej vody?"
„Ľad."
„Podľa teploty mi to došlo. Ale od čoho mám škrabance?"
„Od ľadu."
Naoki na neho škaredo zazrel.
„Čas tréningu," povedal a preniesol ich na lúku.

"Je krutou pravdou o světě shinobi, že ti talentovaní často pro své talenty trpí, neboť je s nimi jednáno často jako se zbraněmi či pokusnými králíky a jen málokdy jako s lidmy."

Hatake Kakashi Z Konohagakure no sato

Do dediny vošli cez mohutnú drevenú bránu. Zostali mierne zaskočený pohľadom. Za hradbami boli spočiatku domy z tehál, ale ako išli viac do centra, tak domy boli z dreva. Celé z dreva s nádhernými ornamentami na ich stenách. Tesne pod horou boli tri veľké domy z tehál.
„Tie patria asi starostovi a ešte niekomu," povedal Shinji.

015 - „Co to je, Deidaro?!“
BUM!!
Ptáček vybouchl a vytvořil se oblak černého prachu. Ze všech stran se ozývalo kašlání.
„Je někomu něco?“ křikl Jiraya a mezi slovy kašlal. Skoro jsem mu nerozuměl. Neviděl jsem na krok. Vzhledem k tomu, že to výbuch nebyl moc velký, ten oblak prachu byl dost velký. Koutkem oka jsem viděl mihnout se černý plášť, ale myslel jsem si, že se mi to jen zdálo. Konečně se oblak rozplynul a my jsme přestali kašlat a viděli jsme. Nikomu se nic naštěstí nestalo, ale mělo stát.