Dobrodružství
Láska s překážkou 02
Druhá kapitolka je tady.
„Zvrhlej poustevníku?“ nemohl uvěřit svým očím blonďatý kluk. Ale ano, musel to být on. Jeho sensei. Dlouhé bílé vlasy, o hodně delší, než když se viděli naposled. Typický lehce perverzní výraz ve tváři, který k němu prostě patřil. Jeho staré poustevnické oblečení se téměř nezměnilo. Vysoké, nemožné boty a batoh s několika svitky na zádech ho utvrdily v přesvědčení, že tohle nemůže být nikdo jiný.
„Tak s tím už na mě nechoď.“ řekl Orochimaru a uhnul mu. Zezadu se vynořil druhý Shikamaru a znovu vypustil svůj stín. Orochimaru byl v pasti a Shikamaru ho chytil do svého stínu.
„Tak a teď jak se tě zbavit.... Mám snad stoky nápadů, ale který vybrat??“ pomyslel se Shikamaru.
Mezitím Sasuke bojoval s Kabutem.
„Nechceš semnou bojovat nebo snad jo??“ zeptal se Kabuto a uhýbal Sasukeho útokům.
A je tu další díl užijte si ho 
„Takže cez chuuninskú skúšku nič nechystajú?“ spýtal sa pre istotu.
„Nič, sústreďujú sa na hľadanie Orochimara a Sanbiho, ešte stále im uniká.“
„Takže by som nemal čakať ani žiadny pokus od neho,“ zaťal zuby.
„Pravdepodobne nie, ale aj tak si daj pozor, Naruto,“ upozornil ho.
„Jasné, ty tiež. Prepáč, že ťa o to musím ešte požiadať, ale musíš sa tam vrátiť a zostať tak dlho ako budeš môcť,“ žiadal ho, „ale pri najmenšom náznaku odhalenia príď sem ja to tu už potom zariadim.“
„Dobře. Potřebuji, aby jedna rozemlela Mesíční kámen na prach a ta druhá tady vyluxovala.“ rozdělil brácha práce a začal něco psát na svitek.
„Proč nemůžu já psát a ty luxovat?“ zeptala se naštvaně Konan.
„Můžeš, jestli umíš psát démonickým písmem,“ odpověděl ironicky brácha. Konan zmlkla a šla pro lux. Já jsem vzala mlýnek a poprosila bráchu o ten šutrák.
„Tady.“ podal mi ho. Byl to modrý a průsvitný kámen, ale struktuou se podobal měsíci.
„Jaktože je tak modrej?“ zeptala jsem se. „Měsíc je přece šedej.“
Den patnáctý:
Dneska byl super den! Mioko mě ráno probudila už oblečená a nalíčená, ale nešli jsme ven spolu. Řekla, že musí zařídit pohřeb té Bábě a já zůstal s tou krvelačnou bestií ''Micí'' sám. Nejdřív jsem se bavil tím že jsem jí házel tablety projímadla, které jsem našel v koupelně, do misky. Pak jsem s radostí zjistil, že kočičí záchod má na balkóně a když šla na velkou, nastrkal jsem před její dvířka spoustu věcí (které jsem unesl) a o zábavu jsem měl postaráno! Chachá, na mě nevyzraješ, Jare!
Nebezpečí v tajné skrýši
Se svým plánem seznámil Vůdce, spoléhal na jeho bezcitnost. Svolil. Teď jen přimět Moriko, aby se podrobila.
Sasori se prohraboval lahvičkami s jedy a omamnými látkami. Věděl, že některé pomalu působící esence mohou způsobit halucinace, někdy i agresivitu. Přesně to potřeboval. Aby si jejich služtička vzpomněla, kde leží to pohádkové jmění.
Přišel za ní večer a překvapivě se rozpovídal. Měla tušit, že je to past, další z jeho hnusných léček. Znenadání změnil téma hovoru. „Je ti dobře?“
„Ano, cítím se šťastná.“
Kapitola třináctá: Pohřeb
Uběhly necelé dva týdny od napadení Konohy. Vesnice byla skoro zničená a o život přišlo mnoho ninjů i civilistů. Největší ránou pro Konohagakure byla smrt jejich Hokage. Zemřel při souboji s Orochimarem, který byl jedním z legendárních sanninů a zároveň vůdcem Otogakure no Sato.
Den už byl v dobré půlce, když došla k obrovské bráně a chuunini u ní ji s nastavenými palci pustili dovnitř. Šla velkou chodbou, dokud nedošla až na její konec. Zastavila se ve stínu a sledovala plac, na kterém měli bojovat. Byla tu první, tribuny se ještě nezaplnily úplně. S povzdechem se zadívala na pálivě žluté slunce.
Tohle čekání je nuda, povzdychla si. Složila si ruce v póze hubující matky a otočila se zády k divákům, sledujíc bránu, kterou vešla.
Stála tak už několik minut, když konečně dorazil i někdo další. Zvědavě se zadívala na toho nově příchozího.
Bolo nádherné slnečné doobedie, no väčšina civilných obyvateľov Konohy mala zlé tušenie. Tsunade síce ráno oznámila, že sa bude konať menšie cvičenie, no vzhľadom na to ako shinobi lietali po Konohe takmer nikto tomu neveril. Všetci boli nervózny pretože im nikto nechcel nič povedať.
Láska s překážkou 01
Moje první sériovka s mým oblíbeným párem NaruHina.
Snad si ještě dovolím dodat, že hlavním hrdinům je devatenáct. Další informace budou odhalovány postupně v dalších kapitolách.
Nádherný, slunný letní den. Hřejivé paprsky prostupovaly uličkami Konohy, přes okna vstupovaly lidem do bytů a naplňovaly každého zvláštním pocitem radosti a štěstí.
„Prosím,‘‘ dál jsem plakala, ale v hloubi duše jsem věděla, že mi slzy jeho život nevrátí. Že tohle už je doopravdy konec, ale přiznat jsem si to stále nedokázala. Dokonce i na Naruta toho bylo moc. Sotva se setkal se svým otcem a teď mu umře v náruči. I po tom všem, co jsme mu provedli se teď na nás nedokázal zlobit. V tuhle chvíli truchlil s námi. Ucítila jsem, jak jeho dech slábne, celé jeho tělo sláblo. Pevně jsem sevřela jeho dlaň, stiskl ji. To bylo pro mě útěchou.
6. kapitola – Informace
Trvalo to ještě notnou chvíli dohadů, co a jak. Kdy a proč. Přesto, ale brzy vyrazili vstříc novému dobrodružstvím, které by někdo mohl nazvat, jako osudovou chvílí. Mohli to, ale nazvat jen obyčejnou misí. Takové to totiž i bylo pro černovlasého ženu. Její společník ji byl nesympatický. Nechápala svůj důvod k těmto myšlenkám, ale připadal ji nespolehliví. Nejspíše ani neuměl dodržet své slovo, či se k něčemu přiznat.
„Mayoko-chan?“
Šťouchla jsem do něj, abych se opravdu přesvědčila, že je skutečný, a teprve potom jsem mu začala pokládat otázky, které mě tak dlouho sužovaly.
,,Kde jste se tu vzali? Co tu děláte? Proč jste včera bojovali s těmi zvučnými shinobi a co to má všechno společného se mnou?" Chrlila jsem ze sebe a nedala mu žádný prostor k tomu, aby mi na moje otázky mohl odpovědět.
Povzdechl si a zavřel oči. Když je po chvíli zase otevřel, uviděla jsem v nich paniku. Snad z toho, že mi bude muset odpovědět na všechny moje otázky?
„Ja, chcela som sa ťa opýtať, nie, najprv ti musím niečo povedať,“ odmlčala sa a čakala na jeho reakciu, keď nič nehovoril pokračovala, „ja sa už domov vrátiť nemôžem, už totiž domov nemám,“ opäť sa odmlčala.
Čože nemá domov? Nechápem. Čudoval sa, ale nechcel ju vyrušovať tak radšej nič nevravel a čakal kým mu to vysvetlí sama.
„Shikamaru, díky.“ řekla Temari a usmála se na něj.
„Není zač.“ řekl a její úsměv jí oplatil. To už se Kabuto a Orochimaru zvedli ze země. Sasuke zamyšleně stál na místě.
„Tak Sasuke, hni sebou!!!“ zakřičel na něj Orochimaru. Shikamaru s Temari se k sobě postavili zády a oba si přáli, aby se Sasuke do boje nezapojil.
„Tak mě napadlo.... Teda.... No neví, jestli z tadyma vyvázneme živí, chci, abys něco věděla.... Miluju tě a nikdy tě milovat nepřestanu.“ řekl Shikamaru.
Omlouvám se všem za dlouhé čekání ale už je tu další dílek tak si ho užijte :D
Ze zamračené oblohy se tiše snášel déšť. Všude vládlo hrobové ticho. Ticho, které přerušovalo jen pravidelní našlapování běžícího člověka. Ninji s blond vlasy Uzumaki Naruta.
„Tak co ty malá fňukno?“ řekl Pein arogantním tónem a kopl do Deidary, „ty jsi mi ale hrdina.“
Deidara, plivajíc krev, zvedl hlavu a podíval se mu zlostně do očí, „a na co ty si tu teď hraješ?“
„Eh… ehm, ehm, ehm…“ ozval se tichý kašel za Peinem a v tu chvíli pocítil Deidara malé štěstí.
„To je krámů!!!“ bručel Jaden, zatím co listoval dokumenty ve Stopařské knihovně.
„Přestaň reptat a radši pohni!! Ať to je už hotový!!“ řekla otráveně Nami.
„Hmmm…“ odvětil stejně Jaden.
„Čau lidi!!“ ozvalo se vesele ve dveřích a v místnosti s zvedl vítr.
Papíry vyletěli krásně Jadenovi z rukou.
„…TY…!!!!“ otočil se vražedně na Naruta.
„Ups…!! Já- já nechtěl, Jadene!! Sorry!!“ začal omluvně mávat Naruto rukama.
„POJĎ SEM!!!!!!“ zařval na něj Jaden a už oba zmizeli ve dveřích.
