Dobrodružství
„To je taková nuda!“ řekl jsem si pro sebe ležíc na posteli. Všichni moji přátelé byli na misích a já už několik dní neměl žádnou.
„Patříš k nám nebo snad ne??“ zeptal se Orochimaru.
Temari zaváhala. Chtěla říct ne, ale byla přinucena patřit k nim.
„Můžu přece říct ne a bojovat s nimi.... Ale pak bych nedodržela slib, který jsem jim dala a pravý ninja vždy svůj slib dodrží i kdyby měl kvůli němu umřít.“ pomyslela si Temari.
„Ano, patřím k vám.“ řekla Temari a sklopila hlavu.
„Takže tě pak vyšleme, abys nám zjistila informace. Je ti to jasné??“ zeptal se jí Orochimaru a prohlížel si ji nedůvěřivým pohledem.
Shaman 3:
„Počkejte... chvíli!“ křičel Pein za skupinou černochů a popadal dech.
„Takhle se nikam nedostaneme, Peine, musíš trochu přidat!“ křičela za ním Slza Nebeských Vln, v jazyce domorodců Liaka Estra Anostha, zkráceně Lea. Pein si klekl do písku a snažil se popadnout dech.
„Normálně běžím... i pět dní v kuse... ale s tím báglem na zádech... je to těžší...“ dýchal z hluboka. Lea si vzdychla a vrátila se k němu. Ostatní příslušníci skupiny si sedli a zapálili si, čekali, že to bude trvat dlouho. Lea věděla co dělat.
Dorazila jsem tam, ale nikdo neotevíral. Odemknula jsem si vlastním klíčem, který jsem dostala od bráchy, po tom co jsem mu musela přísahat, že si na Jeho půdu nebudu tahat kluky (Ha, řekl KLUKY – Gaara je jen jeden kluk, ne?), a šla rovnou do kuchyně. Na tohle pomůže jedině čokoláda. Než jsem se ale dostala k lednici, srazil mě někdo prudce k zemi. Byl to můj bratr. Že by poznal, na co jsem právě myslela?!
„Co děláš?! Nemáš být někde se svým týmem?“ zeptal se naléhavně a odtáhnul mě do sklepa.
Kushina si přečetla vzkaz od Minata, který zněl:
Drahá Kushino,
budu čekat, co mi taky jiného zbývá. Možná mě taky něco napadne a ozvala se Konoha? Nevím proč, ale myšlenka na tebe mi pomáhá přežít. Ovšem jestli se nám to povede, tak ti zajistím v naší vesnici azyl. Včera jsem měl o tobě sen, jak se na mě směješ a držíš něco v náručí. Jakoby jsi držela dítě. Naše…
Kushina se při čtení začervenala a odpověděla mu v podobném duchu.
[i]Drahý Minato,
,,Jsem rád ,že vás vidím Kazekage-sama”řekl Minato
,,Gaaro?......Tati neřekl jsi mi ,že příjde i Gaara.”řekl udiveně Naruto
,,Tati?”divili se Kankuro a Temari.
,,Co je na tom tak divného?”ptal se Naruto
,,Chceš říct ,že Yondaime....
,,je jeho otec.”dořekl za Kankura Gaara.
,,Gaaro jak si to věděl?”ptala se Temari
,,Yondaime mi o tom řekl.”odpověděl Gaara
,,Co to máš na sobě Naruto?”divil se Sasuke ,který tam zrovna přišel.
,,Záleží co myslíš.”řekl Naruto
,,No samozdřejmně tu vestu.”řekl Sasuke
„Vítej zpátky u mě, Anko, z toho, že si tu, soudím, že moje jutsu zafungovalo a ty jsi vycítila moji chakru až z Konohy.“ řekl klidným hlasem Orochimaru.
„Také vás ráda vidím, máte pravdu, jako vždy, mistře.“
Stála před ním vysoká ženská postava tak jak má být, z očí jí vyzařoval chtíč,oddanost a také síla.
Nikdy ji takto neviděl, pamatuje si ji naposled jako malou ušmudlanou holku, která byla sotva schopna jednoho jutsu, když zaloví v paměti, vybaví se mu akorát jejich setkání v lese, ale z thoo si bohužel moc nepamatuje.
10. kapitola - Začátek pokerem
Holky popadly sklenice s pitím a rychle se odebraly do obývacího pokoje, kde seděli Zetsu, Hidan, Deidara a Kakuzu, tak si jen bezeslova přisedly a koukaly na sebe zaraženě.
„Stalo se něco?" pohlédl na ně Deidara.
„Nic.." řekly obě naráz.. Mitsuki se napila ze skleničky a podívala se směrem ke kuchyni.. Molly se na ni jen smutně koukla.. „Dobře," řekl blonďák pochybovačně..
„Je tady nuda! Nějaký návrhy?" začal Zetsu
„Já bych jeden měla." zazubila se Molly.
Když se na ni všichni otočili, pokračovala..
Nechala tam Sasukeho jen tak ležet, však on se k ránu probere. Raději zamířila do druhého patra, k jeho pokoji. Byla zvědavá, jestli i on se nechá nachytat. Teď si to ale chtěla užít, proto její klon zůstal v úkrytu a ona sama otevřela dveře. Čekal ji šok, protože byl pokoj prázdný. Po chvilce však uslyšela šramocení a z koupelny vyšel Naruto, jen v kalhotách a tílku, s mokrými vlasy. Zkoumavě si Akki prohlížel. Nemohla na sobě jeho pohled vydržet. Dodával jí tolik neklidu.
„Shizunéééé!!!“ ozvalo se z kanceláře Páté.
„Ano, Tsunade-sama?“
„Zavolej mi sem Kakashiho. HNED!!!!“
Mezi tím, co shizune sháněla Kakashiho, Tsunade přemýšlela nad tím, co se před několika minutami odehrálo v její kanceláři. Musela si to všechno pořádně srovnat v hlavě.
K povídce: Povídka, která mě napadla asi před dvěma hodinama...ehm xD Víceméně taková...velmi podivná xD Někteří můžou soudit z názvu, jak asi dopadne...já jen prozradím, že je o Yondaimem T_T
Kurzívou jsou značeny myšlenky. Modrou minulost.
.
Stál na zemi a hleděl vzhůru. V modrých očích se mu odrážel jas plamenů šířících se po okolních stromech. Ty plameny rozjasňovali hlubokou noc, mohlo to i vypadat, jakoby rozjasňovaly obzor. To však byl jen ozářený kouř z lesa, jehož vypálená část se rychlým tempem rozšiřovala.
Konožští ninjové nebojovali se nepřáteli. To jim rozkázal. Měli zabránit ohni dostat se do vesnice, i když ani to se nepodařilo.
Doufal. Marně doufal, že tohle nebude muset udělat. Kdysi dávno to slíbil. Že bude ochraňovat vesnici a všechny její obyvatele...všechny přátele a lidi mu drahé, tak dlouho, jak jen bude moct. Ale teď...
Vítr zprudka zavlál. Odtrhl oči od nebe, na kterém nezářily hvězdy.
Okolo Sasukeho tela začali prebleskovať blesky. Ale blesk nemá proti vetru šancu. Začal som vypúšťať okole tela veternú chakru. Kútikom oka som videl, že Madara zmizol a Karin niečo vykrikuje. Nevšímal som si ich a sústredil som sa na svoje jutsu. Vtom sme sa so Sasukem stretli. Jeho katana zasvištala na moju hlavu. Nastavil som ruku. Katana ju ale neodťala, ale zastavila sa o ňu. Pokrívala mi ju totiž Kyuubiho chakra v štádiu štvrtého chvostu. Vedel som ju bez problémov zamerať na určitú časť tela, alebo na celé. Tak som bol takmer nezraniteľný.
Přítomnost – Konoha
„Myslíš, že mě bude nenávidět?“ ptal se Minato, který byl celý nervózní, že konečně uvidí svého syna.
„Neboj, nebude už je to přece dospělý muž a je rozumný,“ uklidňovala ho Kushina.
„Tak ti budu věřit,“ nechal se uklidnit Minato.
„Věř,“ ujistila Minata.
Když procházeli bránou, tak Izumo a Kotetsu spali jako když je do vody hodí.
„Probudíme je?“ zažertoval Minato.
„Ne, nech je spát,“ řekla Kushina a pokračovala v dál v cestě.
Shikamaru premýšľal. To mu ide. Už tu skoro týždeň čakali na odpoveď od Tsunade a stále nič. Začínal byť pomaly nervózny. Ak tu bude musieť stráviť ešte čo len o deň naviac, zblázni sa.
„To je otrava!“
„Ale Shiki, nebuď tak nakvasený. Už ma s tým pekne štveš. Nič sa ti nepáči, stále brbleš ako keby si zjedol kilo citrónov. Však Chouji.“ Navážala sa doňho blondínka sediaca vedľa neho.
„Chrum. Hej, hej. Ino má pravdu.“
„Stavím sa, že je na nás taký odporný, lebo už dlho nevidel svoju milovanú Temari.“ Ďalej zabŕdala Ino.
Ten den se stalo něco, co radikálně změnilo můj život... byl to ten nejhorší den mého života. Chodila jsem nervózně před Gakimakiho domem dokola a dokola; slíbil, že přijde. Nervózně jsem se koukla do slunce (nevadí mi sluneční světlo do očí ani za parného léta) a počítala listy blízkého stromu. Byla jsem napjatá jak kšanda, pozval mě na tajné místo a já se nemohla dočkat. Konečně! Vyšel ze svého domu a vítr mu rozevlál hnědé vlasy.
„Ahoj!“ pozdravil hlasem, který mě hadil po duši, „jsi připravená?“
„Teď už vůbec ne.“ Spustila ruku zase podél těla, zatímco červenovlasý ty své zvedl do vzduchu v gestu nedočkavého chtíče krve. Avšak než písek dopadl na svůj zamýšlený cíl, byla plavovláska dávno za Gaarovými zády.
Kdy se? Gaara se překvapeně ohlédl když se Sewa prudce napřáhla k přímé ráně. Její zatlou pěst ale zastavila zeď z písku. Bleskurychle zase odskočila dál.
Pořád. Ten písek stíhá víc věcí než on. Na okamžik se zastavila, než prudce sekla rukou. Stěnu těsně vedle Gaary rozsekla zářivá čepel, trosky zdi s rachotem vypadaly na chodbu.
„Takže konečne. Myslel som, že vám ani nestojím za tu pozornosť.“, zasypel spoza kamennej masky.
„Radšej sa rovno vzdaj, ináč si koleduješ o problémy.“, ozval sa Kakashi.
„Vzdať sa? Nikdy! Moju slobodu mi už nikto nevezme, naopak. To vy by ste sa mali vzdať.“
„Nevidím jediný dôvod prečo!“, ozval sa Naruto a jeho klony zaútočili na Ishioma. Ako náhle sa ale priblížili na vzdialenosť pol metra, rozplynuli sa v dyme.
Tak to nějakou dobu trvalo, ale jsem opět zpátky.
Tato (v pořadí již druhá) povídka začíná v období krátce po zabití Kakuza a Hidanovu pohřbení zaživa. Toť vše co potřebujete vědět.
„Co podnikneme teď?“ optal se jí Kakashi, když vylezli ven z té budovy a vydali se ulicí… ani nevěděli kam.
„My asi nic. Ale já mám schůzku,“ opáčila Ant.
„A můžu se zeptat s kým?“ zajímalo Kakashiho.
„Nemůžeš,“ odsekla Ant s úsměvem a vydala se směrem ke středu vesnice.
„Temari.... Vrať se mi, prosím. Omlouvám se, ale bez tebe..... Vrať se prosím.“ říkal si pro sebe Shikamaru a seděl na posteli. Na protější straně byla mapa celého jejich světa. Od začátku do konce. Teď na ní spočinuly Shikamarovy oči a zastavily se na slepém bodě.
„Já tě najdu a dovedu zpátky.“ řekl Shikamaru a vstal. Nasadil si svou vestu i pásku. Zvedl ze země spadané kunaie a shurikeny podíval se po pokoji a zahlédl zapalovač co mu nechal Asuma.
