Dobrodružství
Katara stále opět v kruhu, tvořeném ze svíček a měla zavřené oči. Zaujala bojový postoj a napřáhla před sebe bojovně ruce.
Několikrát se otočila dokola a rukama provedla několik výpadů, načež se oheň ze svíček vznesl do vzduchu a přesunul do oblasti mezi jejími dlaněmi.
Katara udělala rychlý výpad vpřed a ohnivá koule, co měla mezi dlaněmi, vystřelila v dlouhém ohnivém pruhu kupředu.
Katara otevřela oči, dosedla na trávu a zadýchaně se usmála.
Daisaku stál u břehu řeky, držel pečeť soustředění a měl rovněž zavřené oči.
Hitomi držela v rukou prázdnou láhev od vína a štrádovala si to k lednici. Bohužel v tu dobu se tam nalézal i Itachi, který si šel pro něco k snědku. Oba zároveň zvedli ruku a položili ji na kliku lednice. Ten dotek byl nepatrný, přesto však dokázal prolomit křehkou bariéru neviditelnosti.
Dívka hrozivě zaječela a praštila Itachiho první věcí, která jí přišla pod ruku. Tudíž prázdnou flaškou.
"Proč jdeme do hospody?" zeptala se Hinata. Karin se usmála a řekla: "Jen si něco kopíme a pak plůjdeme někam, kde si nikdo nebude moct vslechnout náš rozhovor."
Hinata přikývla a stejně jako ostatní vkročila do hospody. Ovanul jí pach cigaret a alkoholu a přestože bylo odpoledne, byla tady spousta zákazníků.
Juugovi dal Sasuke nějaké peníze a on šel koupit....
"Na co pro Boha saké?!" zeptala se Hinata překvapeně.
"Představ si, že k pití normálně." zasmál se Suigetsu a pomohl Juugovi s hromadou lahví. Pté se všichni zase vydali ven.
Jakmile se dostali z minulosti, tak Kakashi spěchal za svou rodinou. Aby je viděl, protože je miloval nade vše, ale při shledání s Rin si uvědomil, že ji nikdy nepřestal milovat.
Rozhodl, že se s Rin musí vidět a vše si vyříkat.
Dohodli se, že se sejdou na starém výcvikovém stanovišti, kde se stali týmem Yondaimem.
Rin se divila, že Kakashi přišel o půl hodiny později…
„Ty mi připomínáš Obita,“ poznamenala Rin.
,,Tentokrát tě zabiju.“křičel Sasuke na Orochimara ale Orochimaru se jen smál.
,,Jsi slabý Uchiho.“řekl Orochimaru
,,Myslíš!”křikl Sasuke a chystal se k dalšímu útoku. Udělal několik pečetí a z jeho úst se vynořila obrovská ohnivá koule obohacená o trochu Kyubiho čakry a pustil ji přímo na Orochimara. Orochimaru ale dokázal nějakým zázrakem uhnout.
,,K sakru tohle není možný.”zuřil Sasuke
,,Tentokrát ti už Kyubi nepomůže.”řekl Minato
Naruto podstoupil výslech členy ANBU. I přes různé techniky bylo vše marné. Jeden ANBU se naklonil ke druhému a začal mluvit.
„To je divné, měl by si vzpomenout. Podle toho co jsme z něj dostali byl opravdu v nemocnici.“
Rozrazily se dveře a vešla Tsunade.
„Ztrácíte čas! On to nebyl. A jakto, že ho vyslýcháte bez mého vědomí?!“ sjela ANBU.
„Musel to být on, nebyl pochyb... Byla tam chakra devítiocasého!“ argumentoval další ANBU.
„Naruto mě nepoznal… on jí věří… nechal se obelhat…“ Hinatě se začaly vkrádat slzy do očí, bolestí se skoro nemohla pohnout, jen hleděla na blonďáka, jak se proti ní rozbíhá, v ruce s Rasengan.
Ještě dříve než blonďák stihl zasáhnout zraněnou dívku, začala se jeskyně otřásat snad až v samotných základech.
„Co je to?!“ křikla zneklidněně zlá polovička a zmateně se rozhlížela kolem. Blonďák se však nenechal otřesy zastavit a už se napřahoval k úderu do Hinaty. Dívka s obtížemi zhluboka polkla a zavřela oči.
Velice brzy jsem zjistil, že chodit v noci v trenkách je naprostá blbost. Byla mi zima a Hidan byl zásadně proti tomu, jít do nějakého města ukrást nějaké oblečení. Mám ovšem pocit, že to říkal proto, že sám nevěděl kde jsme, protože kde je město, tam je určitě i hřbitov a tam jsou určitě i těla.
O půlnoci, po několika pádech do potoka, chození v lese v kruzích a spadání do něčeho co velice připomínalo naprasklé potrubí města, jsem spatřil světýlka. Štěstí jsem oněměl mé prosby Bohu byly vyslyšeny, před námi bylo město.
Naruto po slovech podpory od svých přátel odešel se připravit zbytek dne se chystal do boje. Nemohl však dostat z hlavy představu že selže, když už to nemohl snést zamířil do hospody kde si sedl k lahvi sake a začal pomalu popíjet. Po několika hodinách ho tam našel Jiraja ale když si všimnul jakou má náladu beze slova si přisedl a taky si nalil. Jak tak spolu seděly Naruto už jemně připitý se zeptal Jiraju.
„Jaký má smysl bojovat když jediná nejlepší možnost je vzdát se.“
Až druhý den dopoledne narazila na místo, kde ji vychovávali její únosci s láskou a péčí, jim nepodobnou.
Prošla celý velký dům, ale na nic známého nenarazila. Vše si odvezli do nového úkrytu po tom masakru před jedenácti lety.
Dlouho vymýšlela, jak je přilákat. Nakonec jí došlo, že by se měla snažit být co nejnápadnější. Určitě kontrolovali místo jejich dávného osídlení.
Týden první:
Den první:
Milý deníčku,
založil jsem si tě, aby každý znal mé utrpení, způsobené tím, že Mistr Sasori mě jedním nezodpovědným jutsu zmenšil. Zničeho nic jsem měl rozměry nějak asi mezi poštovní známkou a sušenkou Bebe-dobré ránno. Ještě nevím co udělám ale přemýšlím o útěku, aby se mi ostatní nesmáli a Lídr mě nezničil jako bezúčelného.
Den druhý:
Jsem už celý jeden den schovaný pod komodou, ale stále myslím na ten útěk. Nezdá se, že bych se zvětšoval.
Deidara mě vysadil na zahradě a letěl si vyzvednout čisté povlečení, takže sjme zůstala bez pomoci. Asi hodinu jsem bloudila chodbami té jejich prokleté rezidence, než jsem konečně našla dveře se jménem. Usoudila jsem, že ten, kdo tam byldí mi pomůže najít Peina.
„Ahój, Konan! Zašla jsi na čaj, jak jsem tě zval před čtyřmi měsíci?“ okamžitě na mě vyjekne kluk v masce (vypadá jako dýně).
„Ehh... no asi...“ ani nedořeknu a už mě táhne ke stolku.
„Tak co to bude tentokrát, Tsunade-sama?“ Zazubil se Jaden a založil si ruce v bok.
Nami, stojící napravo od něj, pozvedla lehce pravé obočí a pousmála se.
Hiro stál nepatrně za nimi se založenýma rukama na prsou a svou dvojčepelnou katanou na zádech.
„Máme se někam tajně proplížit? Nebo někoho sejmout? Nebo vyfouknout nějakej důležitej svitek? Nebo-?“ začal rozjařeně Jaden, ale skočila mu do toho Nami.
„Když bys mlčel, dozvěděli bychom se to!“ Klepla ho pěstí po hlavě.
Další 
!!!
Jak minuty přibývaly, ubývala Narutova naděje. Když už chtěl odejít, zaslechl v mezi stromy zašustění. Otočil se tam a pro jistotu vtáhl kunai. Ten, kdo se objevil mezi stromy Naruta příjemně překvapil.
„Dlouho sme se neviděli a ty musíš zase přijít pozdě. Ale teď k věci.“
„Jenom si nemysli. Víš, jak bylo těžký dostat se tak rychle sem, aniž by pojali byť jenom sebemenší podezření? A to zvláště v tuhle dobu“
Loutkář poručil černovlásce, aby pomazala ránu hojivou mastí, kterou jí podal. Učinila tak a pak podepřela zraněného a vedla ho do jeho pokoje. Usmíval se, i když musel trpět hroznými bolestmi.
„Pane?“ Moriko ho posadila na postel a chvíli se na něj dívala.
„Já už to zvládnu, anděli z Akatsuki.“
„Neříkejte mi tak, budu se stydět,“ pípla dívka a klopila zrak k zemi.
„Jsi chytrá a moc milá. Ať se stane cokoli, zůstaň taková.“ Znovu se usmál a pak zvedl ruku a naznačil jí, že si potřebuje odpočinout.
„Ale ještě jsi neřekl, proč jsi přišel, evidentně máš ještě hodně práce.“ Ptala se Tsunade.
„Žabí vědma mi předpověděla, že můj nepřítel si mě najde a já ho hledat nemusím. Proto jsem se rozhodl podívat domů.“
„To chceš říct, že Madara přijde?“ Optal se Kakashi.
„Zatím je vesnice v bezpečí. Já totiž poznám, kdy bude čas útoku.“
„Jak to poznáš?“
„To nevím.“ Zakroutil hlavou.
„Naruto myslím, že by si měl dostat zbytek dědictví po otci, když už část máš.“ Vložila se do rozhovoru Tsunade.
Skála se rozevřela a umožnila ninjům vstoupit do dlouhé tmavé chodby.
Vypadala děsivě, chladně a nebezpečně, ale Narutova touha vidět doupě svého otce ho hnala kupředu. Náhle mu kolem hlavy proletěl kunai. Ve tmě byl vidět jen obrys ženské postavy.
„Jaké je heslo?“ zeptala se.
„Jste pořád stejně zbrklá Kushina-sama. Málem jste zabila vlastního syna,“ podotkl nervózně Kakashi.
„A heslo?“
„Rodina a přátelství.“
Už zase stála před bránou Konohy. Tentokrát se k lidem, stojících za branou, připojilo ještě pár dalších, nevýrazných postav, které podle matných siluet nepoznávala. Snad jen jednou si mohla být trochu jistá.
Chouji...?
Vedle ní stál Sasuke, někde za nimi Orochimaru. Když se ale ohlédla, spatřila k němu ještě několik stínů vířících okolo. Když se pozorně zahleděla, rozpoznala v jednom z nich oči. Hnědé oči.
S tichým výkřikem se probudila, těkajíce očima hledala po okolí, po případném nebezpečí. Když usoudila, že nic takového poblíž není, dech se jí zpomalil a zběsilý tlukot srdce ztišil.
Celou cestou som znova a znova pemýšľal nád dôvodom nášho odvolania z misie. Nič ma nenapadalo, tak som len zaťal zuby a zvýšil rýchlosť. Veď onedlho sa to dozviem.
Nasadili sme najvyššie tempo a onedlho sme boli pred základňou. Očakával nás pre ňou Madara a ostatný. Nevyzeral nejak extra šťastne.
„Čo zas Sasuke dobabral?“ spýtal som sa hneď ako sme boli pre nimi. Sasuke na mňa hneď vražedne pozrel. Na tvári sa mi zjavil úsmev. Toto ma nikdy neprestane baviť.
