Dobrodružství
Pomluvy...pravda nebo lež?
„Itachi, ty?! Zařvala Sakura, ale hned ucítila bolest v hlavě a omdlela.
„Sasuke-kun, miluju Tě, nesmíš odejít,“ volala Sakura na Sasukeho, ten však neposlouchal a pokračoval, „Sasuke-kun, neodcházej.“
„Sasuke?!“ řekla ještě tiše ze snu Sakura a otevřela oči. Cítila bolest v hlavě, ale nemohla se pohnout. Až nyní si uvědomovala, že ji někdo nese přes rameno.
„Hmm, takže už jsi se probrala a mluvíš ze spaní jo?!“ řekl posměvačně Kisame, který šel vedle Itachiho nesoucího Sakuru .
,,Hej kluku vzbuť se!“křičel na Nagata neznámý hlas.
,,Kdo jsi?“ptal se Nagato neznámé dívky.
,,Jsem Konan. Proč tu takhle ležíš?“
,,Moji rodiče.....byli jsme přepadeni a...”nedořekl Nagato a začal brečet.
,,Neboj bude to v pořádku.”uklidňovala ho Konan a dívala se na jeho zranění.
,,Pojď se mnou dám ti něco k jídlu a pak tě ošetřím a jak se vlastně jmenuješ?”ptala se Konan
,,Nagato”řekl chlapec
,,Dobře Nagato pojď půjdem do úkrytu začíná pršet.”řekla Konan. Nagato se zvedl a šli.
Jsme na misi už druhý den. Nikdy bych do toho nešla, kdybych věděla, jak si Pein neustále vymýšlí. Prý jednorázová akce, to tak.
Minatovi bylo řečeno, že ho bude vyslýchat jeden z nejlepších Crusaderů, kteří kdy byli. Tak došel k závěru, že to bude chlap jako hora s několika jizvami po obličeji a podobně, ale čekalo ho překvapení, když do jeho cely vstoupila drobná postava, která sice vypadala křehce, ale to ještě nic neznamenalo…
„JÁ.... JÁ... jjjj.“ koktala Temari a začali se jí slzy kutálet z očí. Bála se ho a měla chuť utéct a vybrečet se z toho.
„To není člověk!!!! TO JE ZVÍŘE!!! JÁ CHCI PRYČ... POMOC!!! prosím....“ křičela v hlavě Temari, ale nahlas nedokázala říct nic. Nedokázala uhnout jeho pohledu a ani se tomu nějak bránit, musela se mu dívat do očí, kterých se tolik bála, které nenáviděla a kterým nedokázala vzdorovat.
Tak po menši pauze pokráčko, ale zase je delší 
Btw Visix, po mně chtěl, abych napsal jak to dopadlo s Zetsem. Vyhověl jsem mu.:-)
Naruto se snažil postupovat dopředu. Na zádech měl Sasukeho tělo. Z čela mu tekl pot. Byl na konci svých sil. Padl na kolena a snažil se popadnout dech.
„Zničení pečetě, mě stojí příliš chakry. I když jsem porazil Madaru, nejspíš zemřu...“ říkal z posledních sil.
Kapitola jedenáctá: Opravdová zkouška
Po náhlém výbuchu se odevšad vynořily siluety ninjů. Ishidate rozpoznal čelenky, které patřily shinobi z Otogakure a Sunagakure no Sato. Mladík okamžitě vytáhl katanu a zaujal obrannou pozici, načež lehkým uhnutím do strany a následným seknutím zlikvidoval prvního útočníka.
Většina obránců Konohy zaujala bojové postavení a sledovala seskupujícího se nepřítele. Bylo jich mnoho, tak tři na jednoho.
Jaden si sedl ztrápeně na zem.
„Proč…“ řekl smutně.
„Ty za to nemůžeš, Jadene. Je to tvoje povinnost!“ sedla si vedle něj Nami.
„Nechci aby mě nenáviděla!! Nechci aby si myslela že jí nevěříme!!! Je to naše přítelkyně!!!“ podíval se na ní smutně Jaden.
„Časem jí to zase přejde, musí pochopit, že to děláme pro její bezpečí a pro bezpečí každého tady!!“ řekla Nami a vzala ho za dlaň.
„Máš pravdu…jako vždy.“ Pousmál se na ní Jaden.
„Ale zajímalo by mě, proč ho kryla.“ Řekl Jaden zamyšleně.
Sledují mě pořád?, uvažovala Hinata
Baka! Už tě nikdo nesleduje, klidně můžeš zastavit, běžíme už sedm hodin v kuse, koukni se, vychází Slunce!, odsekl hlas Hinaty.
"UŽ KONEČNĚ SKLAPNI!" zařvala hystericky Hinata, zastavila a chytla se za hlavu.
Hidata skutečně byla zticha a tak se Hinata narovnala a rozhlédla se kolem sebe. Byla v nějakém lese, měla pocit, že se ztratila a měla pravdu. Byla daleko od vesnice, od Konohy, od svých přátel.
Hinata se opřela o strom a začala brečet, až z toho breku usnula.
Bol som prekvapený, že mi to len tak povedal. Dosť sa tým aj vysvetľovalo. Otočil som sa a pozrel na Manami. Sledovala nás oboch. V tvári sa jej zračila zvedavosť a aj malý hnev, že nevie o čo tu ide. To si teda vypyjem. Vedel som čoho je schopná keď sa naštve. Nasucho so preglgol.
Potom som sa otočil na Hidana. Aj jemu sa v tvári zračila rovnaka zvedavosť ako Manami ale bol tam aj vzdor.
„A to je všetko? To je dôvod prečo zabíjaš?“ spýtal som sa ho priamo. Chvíľu mlčal ale potom povedal.
„Hey Tobi ty si moje záchrana bez toho toaletního papíru bych byl ztracený, ty jo taková hromada!!“ Řekl Naruto který vylezl tak za deset minut ze křoví a tvářil se nesmírně šťastně.
„Naruto!!! Baka!! TY SI TAK NECHUTNÝ PRASÉ!!!! HNED MĚ PŘESTALA CHUŤ K JÍDLU!!“ křičela vytočeně Ino, která si právě otevírala instantní rámen.
„Omlouvám se Ino“ řekl pokorně Naruto když vidět Deidarův výraz.
„Naruto!! Fuj s kým já to chodím?!“ rozkřikla se Hinata, když slyšela Naruta.
Naruto se probral. Pomalu otevřel oči a začal se rozhlížet po pokoji. Za okny svítilo slunce. Vedle postele stál stolek a na něm váza s květinami. Než se stačil zamyslet nad tím, kdo je asi přinesl, rozlétly se dveře pokoje. Než se vzpamatoval už dostal do huby od přiběhnuvšího Kiby.
„Ty debile! Jak sis mohl dovolit udělat takovou blbost?! Málem jsi nás zabil!“
„C-co? Vo čem to...“ bránil se Naruto když v tom dostal další ránu.
„A Hinatu málem taky!“
„Yushi...“ ozvalo se z rostlin. Pomalu jsem vzhlédla. Stál tam, mile se usmíval, ale v jeho očích bylo něco neuvěřitelně zlého.
„Pomohu ti, Yushi,“ řekl tiše. Prohlížela jsem si jeho křídla, vypadal děsivě, ale jeho obličej byl milý. Jen ty oči byly zlé.
„A jak? Nejsem člověk,“ řekla jsem tiše.
„Ale já ho z tebe udělám, zbavím tě tvého trápení.“ Vykulila jsem žluté oči.
„Vážně?!“ křikla jsem. Usmál se a odhalil ostré zuby.
„Ano, Yushi. Dokážu to.“ Chvíl jsem na něj užasle zírala. V tom pravá ruka zešedla.
Byl to ten nejkrásnější zážitek v jejich životech a oba si přáli, aby nikdy neskončil. Přitom to bylo tak neskutečné, že si mysleli, že to byl jen a jen sen.
„Nedáš na osud, že ne?“ zeptala se Maya Sasukeho, když se drželi za obě ruce a byli o sebe opřeni čely. Dívali se do očí a oba byli neuvěřitelně šťastní.
„Jen na ten, který můžeme ovlivnit,“ odpověděl a krátce ji políbil.
„Užili jste si dost legrace?“ zeptal se jich suše Kakashi, kterého štvalo, že se mu Ant nevěnovala.
„Ale, ale. Snad nechceš taky do vody?“ vrhla se na něj Ant. A jemu nezbývalo než utéct pryč.
„Nechci do vody,“ bránil se Kakashi, když ho chytila. Byli od zbytku skupinky vzdáleni pár kilometrů, takže byli sami.
„Tak si zase nehraj na žárlivce, lásko,“ nabádala ho Antisha a vtiskla mu na ústa polibek.
Slunce propůjčovalo lesk hladině jezera rozvířené masami vody padajícími z příkrých srázů chránících místo před lidmi. Už po století se ani jediný z příchozích nevrátil domů živ. Tedy alespoň se to všude říkalo.
„Co tu vlastně hledáme?“ zeptal se trochu znuděně blonďatý chlapec. „Vždyť všichni říkají, že kdo sem půjde, už se nikdy nevrátí živý.“
Je tu čtvrtý díl a nevim, kdy bude další jedu pryč a nejspíš budu až do srpna. Takže se předem omlouvám za vaše čekání 
,ale ted muj příběh!!
Druhý den jsme vyrazili na venkovní cvičiště. Byl to docela prostorný palouk blízko lesa, kde tekla křišťálově čistá řeka. Uprostřed palouku stál mladík, kterému mohlo být tak sedmnáct s katanou připevněnou na zádech. Jen co nás uviděl, šel nám naproti. Představování se ujal Kasag.
„Tohle je Goro, nejlepší bojovník a mistr v boji s katanou ve vesnici ukryté ve Vodních vírech.“
„Už mě nebaví se tady s vámi zahazovat, jdu teď zabít Uzumakiho manželku,“ vykřikl Sareth a všechny smetl tlakovou vlnou kterou ovládal svým mečem. Jak se přibližoval k Hinatě aby jí dorazil ztuhnul jak slyšel povědomý hlas.
„Co si dovoluješ na mou manželku.“
Ten moment všichni zpozorněli a s obdivem v očích se dívali na postavu v prachovém oblaku, Sareth se překvapeně a taky zuřivě hned otočil.
Byl to Naruto který stál ve oblaku prachu.
„Tebe je dost těžké zabít jako vidím.“
Pravda konejšivější než lež
„Ale, ale, milý Itachi!“ řekla ponuře se stále svěšenou hlavou. „Takhle se vítá pokrevní příbuzný?!“
Itachi se nadechnul k odpovědi, ale v tom ona zvedla hlavu a k zemi ho přišpendlily dvě rudé oči tolik podobné jeho s jednou jedinou odlišností. Znaky v rudém poli nebyly černé, ale zářivě bílé!
Stál proti ní a nebyl si jistý, zda má věřit tomu, co vidí. Z druhé strany pokoje v tom nejtemnějším koutě na něj zářily dvě zběsilé oči toužící po krvi.
