Dobrodružství
Velice si dával záležet, aby na něm nešlo poznat, jak moc se mu do té vlhké polorozpadlé jeskyně nechtělo. Po dalších dvou hodinách chůze v lese měl úplně ledové ruce a nebyl si jistý, jestli při bůhvíjak dlouhé cestě jeskyní nezmrzne. Byl zvyklý na neustálé vedro, neúnavné slunce, štiplavá zrnka písku a stojící vzduch. Teď cítil zimu až do morku kostí a těžce mu to nevyhovovalo.
Žádné výčitky svědomí, ani ťuk. Zatraceně! Co to se mnou udělali? Něčí hlava a terč si jen vyměnily místa, ale... Proč?
Žena s ním dalších pár hodin nepromluvila a jeho podezření, že je to pouhý klon, se o to víc zvětšovalo. Od jeho ponižující rezignace uběhlo dost času, už dávno sešli z pouště a kráčeli po vyšlapané cestičce lesem. Vlhký vzduch jej navzdory úlevě od vyhřátého písku nepříjemně mrazil a on si čas od času promnul holé paže. Žena se po něm ještě ani jednou neotočila, kráčela pořád stejně a bez jediného zakolísání.
[color=red]Mierne otrasený z rany do hlavy som stál a žmúril očami na toho týpka. Hm... takže Madara.
,,Ty bastard!" vykríkla Tsunade a vrhla sa jeho smerom, no on odrazu zmizol.
V miestnosti nastalo hrobové ticho.
,,Kde sú tí, čo ste s nimi bojovali?" ozvala sa Temari a tak som sa otočil jej smerom.
Po chvíli zpomalil, neboť si byl moc dobře vědom toho, že jej jeho společník nesleduje a hlavně, že není v dohledu ani doslechu, a tedy nemusí tolik pospíchat. Udělal si tím tedy i trochu více času na přemýšlení. Možná se tedy zároveň i pokoušel si to rozmyslet.
V hlavě si ještě přitom přehrával posledních pár dnů a co se za tu dobu, co se ocitl v konožském prostranní, stalo.
"Cože?!" Rozezněl se křik skrz celou nemocnici. Pár sestřiček se otočilo, co se stalo, ale nakonec to nechaly být.
"Kioshi, uklidni se, nejsi ve stavu, kdy by ses měl nějak namáhat," pokárala ho blondýnka z klanu Yamanaka, zatímco ho kontrolovala. "Rána se hojí dobře, ale musíš být v klidu. Miako, možná jsme mu to neměly říkat," konstatovala při jeho dalším pokusu vstát z postele. Ale Miako si stála za svým.
[color=black][i]8. nagacuki 12. roku vlády 9. daimyoa ohňa
Hataraku Tano
vedúci vyšetrovateľ
Centrálny policajný úrad daimyoa
*
Veľactený Hataraku-dono!
Kapitola 27.
Prapor zločinu
Zdálo se, že je všude klid a ticho, avšak poté v jednom, celkem pokojném domě, někdo mohutně a bez upozornění rozrazil dveře do jakési místnosti s tím, že si to ještě dovnitř napochodoval ve spěchu a s rozčílením.
„Co jí sakra udělal?!“ zaklela Anko, jakmile vpadla do vedlejší místnosti, následovaná Hitomi, hned poté, co byly svědky nečekaného Ayaniného výpadu.
[i]Pozorovala jsem z postele své šaty. Nechtělo se mi do nich jít soukat, bylo chladné ráno. Ale nebála jsem se, že přijdu pozdě, neboť jsem se probudila až příliš brzy. Povzdechla jsem a otočila se kimonu zády, abych si dopřála jen chvilkový pocit toho, že dnešek nebyl jiný. Nevydrželo to dlouho, řekla jsem si, jak je to dětinské. Obalena peřinou jsem vstala a vydala se k zrcadlu v koupelně. Vzala jsem svou kůži na tvářích a protáhla ji do stran. Nepoznávala jsem ten odraz, ale tak tomu bylo už dlouho. Důležité bylo, že jsem nezapomínala, a to nikdy.
Kapitola 07 – Stratená nádej
Les v okolí takmer utíchol, akoby sa čas spomalil. Stála, vzdialená od človeka ktorého sledovala pohľadom. Listy a zvyšky konárov sa pomaly znášali k zemi ako snehové vločky a dotvárali jemný šuštivý závoj márnosti, ktorá sa zmocňovala jej útrob. Kŕčovito prstami zvierala kôru kmeňa stromu, spoza ktorého hľadela. Hľadela naň, na jeho zlaté vlasy, žiariace ešte viac ako zvyčajne. On si ale okolie nevšímal, pozoroval svoje dlane a tak ticho sa smial, až to takmer nepostrehla.
Nočné mesto. Všetko len nie pokojné. Neustály ruch prístavu na pobreží sprevádza občasné zatrúbenie lode, ktorá doň vchádza, alebo ho opúšťa. Po chvíli si však človek na tieto zvuky zvykne. Musí. Na okraji Regentovej záhrady je pokoj. Naoko! Kedysi to bolo reprezentatívne miesto. Až dovtedy, kým nezomrel jej posledný majiteľ a nestala sa verejným parkom. Teraz vyzerá ako mnoho iných verejných parkov, na ktoré narazíte v zabudnutých zákutiach miest.
„Eh, kdy naposledy jsem narazil na něco, co by stálo byť jen za pohled umělce?“ Poetické otázky vyřčené do vyprahlé pouště, to bylo něco, v čem se stal Sasori postupem času expertem. Měl jen lehké oblečení; šlo poznat, že k nikomu nepatří a není speciálně vybaven pro potenciální problémy, což mu značně hrálo do karet, protože tak nikdo nemohl ani v nejmenším předpokládat, že i přes vzhled roztomilého dítěte a zdánlivou nevinnost umí vzít věci do svých rukou a na pár chvil se stát fanatickým šílencem.
Vyhovující.
V minulém díle: Na zámek napochodovali vojáci, pod jejich dohledem princezna pokračovala v přípravách oslavy. Během ní však byli Kazuko s Masaru odlákání a omráčení.
Shirudo se nadále opíral o parapet okna a hleděl ven na les, nad kterým se pomalu skláněla noc. Z dálky z chodby slyšel hrát potichu hudbu a vzdálené hlasy mladých lidí. Bylo to až strašidelné.
„Zítra už bude naštěstí po všem,“ sykl a Naruto, stojící vedle něj, kývl.
Kapitola 26.
Kurz nebezpečí
"Sensei, jak je vůbec možný, že všude kolem je poušť a v přístavu rostou stromy? Tohle vůbec nedává smysl," zamžourá unavený Minato na malý přístav zalitý červeným světlem zapadajícího slunce. Celý den pochodu a nemilosrdného vedra si vybral svou daň v podobě spousty sil. *Ale ten mořský vánek příjemně hladí po těle. Teď už to bude jenom lepší,* pochválí si a ospale ochutná slaný vítr.
Tsunade, Raikage a Tsuchikage sa rozbehli tým smerom rozdávajúc rozkazy svojim podriadeným, aby zostali na mieste a Itami šla za nimi. Chytil som ju za ruku a trhol ňou naspäť.
,,Zostaneš tu s ostatnými, Sasuke je príliš nebezpečný," zavrčal som jej smerom naštvaný, že sa zasa montuje tam, kam nemá.
Počul som, ako za mnou niečo kričí, ale to som už mizol za dverami a vchádzal do obrovskej haly s piliermi, kde stál on a všetci Kage stáli, pripravení útočiť. Temari dobehla len pár sekúnd za mnou a za ňou šiel Kankurou a za nimi... Itami!
Hif: Začni, když se já pokusím napsat konec, dopadne to zase jako bonus. Teda, ehm, ne konec, začátek jsem myslela. Teda vlastně i konec, since it’s the name of the story…
#blbýhumor
Ay, ay.
Kde jsme to skončily?
Aha, aha.
Dělat důležitá rozhodnutí, zvlášť ta, která mohou ovlivnit váš život, není lehké. Potřebujete k tomu minimálně jednu bloncku, aby vám dělala company, dvě lžičky a tři kýbly zmrzliny. Vanilkové nejlépe.
1
Mám chuť místo coveru hodit jako úvodní obrázek fotku svojí hlavy. Odbarvovala jsem hnědé odrosty u svých fialových vlasů. Humor. Třetina mých vlasů je zrazu růžová. HUMOR.
Anyway, užijte si další intermezzo.
Sakura dojedla svojí snídani a zamyšleně se zadívala na knížku, která ležela vedle jejího talíře.
"Pokud zůstanu," zašeptala Sakura název. Koupila si ji už před týdnem, ale přesto jí ani neotevřela. V obchodě jí něčím zvláštním přitahovala. A teď má pocit, jakoby to ani neměla číst. Růžovláska znepokojeně zatřepala hlavou, aby vyhnal ony myšlenky a umyla talíř.
