Drama
Pridávam ďalší diel, ktorý je už o dosť dlhší než predchádzajúce dva, tak dúfam, že sa bude páčiť 
„... a ona vraj povedala nie.“
„To vážne? Myslela som, že nerandí po tom, čo ho Sakura...“
„Psst! Nieže ťa začuje!“
No... ja vás počujem aj tak, dievčatá.
Otočil som sa na stoličke a pohľad som upäl na stôl za mojím chrbtom, za ktorým sedeli dve dievčatá z našej dediny. V momente sklopili oči k svojmu jedlu a tvárili sa, že to neboli ony. Iste, ja nič, ja muzikant.
Vzdychol som, zaplatil a pobral sa preč.
Po včerajších udalostiach som len padol do postele unavený ako kôň, ani som sa neprezliekol. No bola to skôr emocionálna únava. Ako som čakal, Rozhovor s Peinom mi znova pekne dvihol tlak.
*
Ihneď, ako som odniesol Katemu do postele, Pein si ma zavolal. Akoby to nepočkalo do rána, hm.
„Tak hovor.“ povedal panovačne.
Juugo zreval a zaťal obe päste. Rozbehol sa proti Sasukemu, ktorý pred seba vytasil katanu, aby sa mohol brániť. Napriahol ruku a tesne predtým, ako sa mohla dotknúť jeho tváre, Sasuke zmizol. Začal v mysli nadávať na jeho rýchlosť a obzeral sa kam zmizol, keď pocítil štipľavú bolesť v lýtku. Pozrel sa na ranu a všimol si zárez. Sasuke!
Po ukrutne dlhom čase je tu ďalší diel
Tak prajem príjemné čítanie ^^
„Naruto.“ Usmiala sa, no bol to nútený úsmev, toho som si bol vedomý.
Ach... isteže ma nevidí rada.
Tá víla, ktorá si ma pred pár minútami podmanila je stále ten istý človek, ktorého som odmietol.
„Hi-Hinata.“ Keď som zo seba dostal jej meno, nervózne si uhladila vlasy a natočila sa ku mne.
Nebol som si istý, či mám ísť bližšie, ale moje nohy akoby dostali vlastný rozum.
KAKASHI
“Krev, smrt, ztráta, bolest. Neměl už pro koho žít. Vrhl se vpřed ráně nejlepšího přítele, která ale původně nebyla pro něj. Ale byla vysvobozením.“
„Panebože,“ zvedl jsem se celý spocený na posteli v úplné tmě.
Tři hodiny ráno.
Ten výkřik nezůstal v uších naprosto nikomu, byl to výkřik do tmy, kterému bylo souzeno nikdy nedostat odpověď.
Beze slov udělal pohyb, jenž potvrdil to, co řekla jako první. Znamenal výměnu soupeřů a dotyčná to pochopila, i když ve stejnou chvíli měla prázdno ve svých šedých očích, jakoby jí její slova vzala duši někam daleko. Ale nato, aby se vzdala tak snadno, byla až moc silná, otočila se a začala se věnovat své modré protivnici.
Sakura se mlčky dívala, jak Naruto sestupuje dolů. Předtím byl tak rozrušený a teď je tak klidný a odhodlaný… co se to s ním stalo? Něco nebo někdo ho musel přimět znovu sejít dolů za tou holkou. Sakura vyskočila zpět na nohy. Měla bych jít informovat Tsunade-sama, problesklo jí hlavou a rychlými kroky zamířila do kanceláře Hokage.
Harumo, pevně svírající kliku těžkých ocelových dveří, prázdně hleděl na vznášející se ženské tělo v nazelenalém roztoku. Cítil, kolik léčebné chakry se mísí s obyčejnou vodou a v jakém poměru tvoří roztok. Cítil každý úder jejího slabého srdce, neboť přes chakru dokázal vycítit vše, co se ve vodě děje.
Daisuke rozmýšľal. Stál a premýšľal nad tým, čomu nerozumel. Ten pocit...Nechápal ho. Zvláštne, väčšinou má všetko nejaké vysvetlenie, logiku, ale toto...Nemohol tomu uveriť. Žeby to bolo...? Ale nie...Zahnal tú myšlienku. No...začal znovu a pokrútil hlavou. V tej chvíli predsa zomieral, určite sa mu to iba zdalo. Avšak, ten pocit, keď ho chytila za ruku a bolesť na sekundu zmizla. Zamračil sa a povzdychol si.
Dlho som sa len vznášala temnotou, ktorá vo mne vzbudzovala obavy. Mala som pocit, akoby v nej čosi číhalo, čosi nebezpečné s dlhými pazúrmi a zubami, čo sa ma pokúsi už čoskoro roztrhať zaživa. Nenávidím tmu a tiene. A zároveň som v nich polapená.
Cítila som, že stúpam a tlmene ku mne prenikalo svetlo. Opatrne som pootvorila oči.
Kvapky vody lietali vzduchom, slnečné lúče sa občas skrývali za mrakmi a občas vykukli. Behali mokrí od hlavy po päty. Hinata sa cítila tak šťastná a Sasuke zabudol na všetky starosti. Zatiaľ, čo sa tam hrali ako malé deti...
Sakura bežala po červenom koberci ležiacom na svetlej parketovej podlahe v chodbe sídla Hokage. Srdce jej bilo ako o dušu, pálilo ju hrdlo a už jej takmer dochádzal dych. Celú cestu od Hinatinho domu nezastavila ani na krok.
Orochimarom prúdila zlosť. To veľké nadšenie, ktoré cítil pri spustený Smrtiaceho nástroja, bolo preč. Ten pocit radosti, že Konoha sa konečne premení na prah, zmizol v jednej jedinej sekunde. Vystrelil, absolútne spokojný s tým, čo sa mu podarilo dať dokopy, strela vyletela prudko dopredu a jeho od toho tlaku odhodilo niekoľko metrov ďalej, ale rýchlo sa postavil, aby sa na to predstavenie mohol dívať.
Hlídal si ji před sebou a jí to strašně vadilo. Nejspíš nechtěl, aby se na něj dívala v tom stavu, v kterém byl. Na místo, kde na sebe narazili, se vrátil až za pár hodin. Oblečení měl potrhané a zmačkané. Netušila, co se mohlo stát. K tomu vypadal tak strašně frustrovaně a zakřiknutě, že se jej bála zeptat. Když ale chtěl odejít bez vysvětlení, donutila ho říct jí svůj plán.
„Bojoval jsi ve válce, strýčku?“ vyptával se Akio a v očích se mu třpytila dychtivost nad dalším z příběhů.
„Ale jistě chlapče,“ usmál se starší muž a posadil si chlapce na koleno. „Byla to velká událost, která nás zavedla k míru. Všechny vesnice se spojily, aby se bránili nepříteli.“
„Spojily?“ zopakoval Akio.
„Ano, dohodli se na tom na Kage,“ přikývl strýček s úsměvem.
„Kage,“ vydechl chlapec užasle. „ti byli nejsilnější, že, strýčku?“
Tím, jak se snažila padat na ruce, povalila Suigetsa zpátky na zem. Spadla tak „šikovně“, že se její rty při dopadu přitiskly na jeho. Vylekaně se dívali navzájem do očí, pak se od něj Karin odtrhla, ale nedokázala přetrhnout pohled. Suigetsu se pousmál nad tím, jak měla brýle nakřivo a sundal jí je. Přitáhl si ji k sobě a něžně políbil. Karin se nebránila, ani když ji vsunul jazyk do úst. Suigetsu ucítil pachuť saké a odtáhl se.
„Co se děje?“ zeptala se ho Karin.
„Jsi opilá, měla bys jít spát.“
KAPITOLA XII – ROXANNINA NEVINNOST
Proč, přemýšlel Sasuke usilovně, proč se nechává vláčet Deidarou na taneční parket, když na jeho straně stojí výšková a váhová převaha, díky níž by se dovedl zbavit té blonďaté napodobeniny lidské bytosti. Dobrá, mladý Uchiha nikdy nepatřil mezi zvláště nabušené příslušníky mužského pohlaví, avšak Deidara by svou křehkou postavou překonal v subtilnosti i Andreje Pejiće. Sasukemu se obvykle příčilo mlátit hlava nehlava slabší, ale v případě Deidary byl ochotný učinit výjimku i odstrašující příklad.
„Plán je následující,“ řekl všem přítomným Sasuke. „Obklíčíme je ze čtyř směrů. A pak všichni najednou zaútočíme.“ Skupinka ninjů, mezi kterými byla i Hinata, souhlasně přikývli.
„Hinata půjde se mnou,“ pokračoval. „A vy,“ ukázal na tři muže, „půjdete zleva. Vy tři zprava. A ten zbytek proti mně a Hinatě.“ Další kývnutí.
„Až dám znamení, zaútočte,“ pravil a zmizel v křoví. Zdráhavě se vydala za ním.
Probudil ho ranní paprsek slunce, který násilně vrazil do jeho pokoje. Naruto si promnul oči, aby z nich vymanil spánek, protáhl se za hlasitého zívnutí a zamířil do kuchyně. Ještě se nestačil ani nasnídat, když zazvonil zvonek. S otráveným výrazem ve tváři otevřel dveře. Stál tam Jiraiya ve svém šedém oděvu s neupravenými, rozježenými bílými vlasy. Naruto na něj nevěřícně zamrkal: „Zvrhlý poustevníku, co tu děláš tak brzy?“ Jiraiya vstoupil dovnitř.
Černá barva, co jí bránila v rozhledu, byla všude, opravdu všude. Jedna ruka musela hledat svou dvojnici jen stěží. Obě si je dala k bradě a dýchala na ně svým teplým a vlhkým dechem. Mnula je o sebe pořád dokola, byla tu strašná zima.
S chtíčem po moci netrpělivě čekala, co dalšího jí démon poví. Ale on jako by schválně mlčel a neříkal zhola nic. Jaké mělo jeho chování význam, proč ji tak trápil, vždyť jí přece šlo o každou vteřinu. Ztrácela tu trochu trpělivosti, kterou ještě měla. Byla rozzlobená více a více a její hněv začal ohýbat prostor okolo ní, ale ještě ani zdaleka nedosahoval svého maxima. A její hněv se stával její silou.
