Drama

„To si už nikdy nechtěla vidět svého pravého otce?“

„Můj otec je už dávno mrtvý!“ Křiknu, i když vím, že je to lež.
„To neříkej! I já mám city, víš? A navíc jsme spolu strávili spoustu času jako otec a dcera. Neříkej, že jsi zapomněla!“ Dodá s úsměvem.
„Jak bych mohla zapomenout? Prováděl jsi na mně nějaké experimenty!“ Řeknu naštvaně.

Tak, nový diel je tu a ja ďakujem všetkým za komentáre k tomu minulému. Veľmi ma potešili.

Dočerta. Dočerta!
Som taká hlúpa! Teraz Sasukemu dôjde čo k nemu cítim... prečo som sa nechala tak uniesť? Nesmie predsa vedieť o mojich citoch... on nechce ďalšie posadnuté dievča, som si tým istá. Aj keď bol po celý čas milý, aj po ceste domov sa usmieval, určite sa necítil práve príjemne. Alebo? Nie!
Potľapkala som sa po žiarivo červených lícach pred zrkadlom, vzala gumičku a zopla si vlasy. Ukazovák som namierila k zrkadlu a začala si dohovárať:

Boj: Beštia zúri a Madara prichádza

„Bábi Tsunade, máme veľký prúser,“ vletel blondiačik do kancľa ani namydlený blesk.
„ NARUTOOO, čo som ti hovorila o tom pomenovaní,“ zrevala tak, že Shizune stojaca pri nej, bola potom ešte hodinu totál hluchá.
„A čo sa deje vôbec? Ideš sem ako keby ti povedali, že ramen neexistuje,“ spýtala so samoľúbim úškrnom.
„Štyria z tej organizácie, čo ide po mne sú pred bránou a bijú našich hlava-nehlava!“ zúfalo zvolal.
Vedel, že len jedna osoba by ich dokázala zastaviť.

Jen co došel za roh stěny, schytal tvrdou facku, poté se mu dostalo objetí. Tak rozporuplná gesta od jediného člověka, věděl, kdo to byl. Ruce nechal svěšené, nedal jí je okolo pasu, jak by se stalo v běžném případě. Nevěděl proč, možná,. ho jeho ruce částečně stále neposlouchaly nedávno zažitou bolestí.
Odtrhla se od něj a mohl si všimnout, jak se jí lesknou oči.
„Ty máš takový štěstí, že ani nevíš…“ vyslovovala své myšlenky nahlas.

Sakura!

Nemůžu tomu uvěřit! A ona očividně taky ne. Rychle od sebe se Sasukem odskočíme. Sakura se podívá z jednoho na druhého a jí začnou slzet oči. Rukou si je přikryje a běží pryč. Nejdřív se se Sasukem koukneme na sebe a potom na dveře.
„Sakra!“ Zaklejeme oba.
„Sme v rejži.“ Pronesu. Normálně bych se za ní rozběhla, ale teď na to fakt nemám sílu. A začíná se to projevovat. Nejprve se mi podlomí kolena, tak sjedu na zem. Sasuke mi hned běží pomoct.
„Hej, si v pořádku? Je ti něco?“ Ptá se mě vyděšeně.

Stoupala po betonových schodech, jaksi poraženě, přitom ale šťastně, že je zde. Dostala naprosto jasnou nabídku. Pobýt, nebo se vrátit. Nerozmýšlela se moc dlouho. Zůstala a byla neskutečně vděčná.
Čekala, že bude mít datum na ohlášení pro přiřazení nějaké mise, avšak když se dozvěděl, s kým prohrála, musel ji ušetřit. Nějaké plus a minus celé situace.

Kým som si pripravovala jedlo, cítila som na sebe Deidarov pohľad. Majú so mnou nejaký plán, to mi bolo jasné od samého začiatku.
Položila som, nie, tresla som tanier na stôl a sadla som si. Ignorujúc Deidaru som začala jesť.
Vládlo medzi nami ticho, len hodiny tikali. Tik-tak. Každou sekundou hlasnejšie. Šok z Kibovej smrti sa znova obnovil a v hrdle mi navrela hrča. Hučalo mi v ušiach.
Bolesť v hrudi sa stupňovala, až sa premenila na slzy. Najprv jedna. Za ňou nasledovali ďalšie.

Rozhodnutie

„Ty si moja sestra?!“ ledva lapal dych, „a ja som si myslel, že žiadnu rodinu nemám. Každý mi hovoril, že som démon a že tu nemám čo robiť. Ja som taký šťastný!!“ a so slzami v očiach sa jej hodil do náručia.
Deira ho hladkala po jeho blonďatých vlasoch a utierala mu slzy, ktoré sa mu rinuli po lícach.
„Naruto?“ opáčila.
„A...áno?“ ešte bol stále z toho v šoku.

Byla pozdní noc a on sám seděl na gauči a přemítal o všem, co se dnes, možná již včera dozvěděl. Jak si zasloužil takové štěstí, stále jej to udivovalo. Nevěřil, ale přesto si byl jist. Jeho milovaná osoba s ním čekala dítě, co šťastnějšího se mu mohlo stát?
Podíval se na malou otevřenou krabičku a v ní se zablýskly v měsíčním svitu, která se procházel skrze okno a mezeru mezi závěsy, klíče. Od svých rodičů dostali nový byt. Ten, ale nedokázal trumfnout radost z očekávaného potomka.

AMEGAKURE NO SATO - KONANINA VĚŽ:

Pein dočetl TU knihu a rázně jí zaklapl. Bylo to tady zas. Po všech těch letech, se zase našel někdo, kdo chce vrátit svět do spirály násilí. Pein se podíval na přebal knihy a zabodl svůj pohled na jméno autora: Uzumaki Naruto To jméno mluvilo samo za sebe, syn Čtvrtého Hokageho a Uzumaki Kushihy, která byla jinchuuriki devítiocasého, jíž zabil před dlouhými osmnácti lety na počátku formování nového světového řádu, Peinova řádu, JEHO řádu.

Na místě byla maximální soustředěnost. Nehledal jen tak nějakou chakru, s přesným zaměřením to bylo těžší, než kdyby jen mapoval pohyb nepřítele. Dívka vedle něj, byla ale až moc netrpělivá. Sám měl velké problémy udržet své tělo a mysl aspoň na chvíli v klidu. Jeho přirozená povaha mu to nedovolovala.
„Nech toho,“ řekl to mírně, jinak by ztratil koncentraci úplně. Nepromluvil by, ale to neustálé klepání zubů a hlasité povzdechy nemohl vydržet.

„Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už nebude dlouho žít.“ (Autor citátu: Erich Maria Remarque)

Neznášam dážď. Musím trčať vnútri a navyše s týmito... uf, ani neviem ako ich nazvať. Nič sa nedá robiť, musím sa nejak zabaviť.
Rozhodla som si prezrieť túto „moju“ izbu a možno sa ju aj pokúsiť upratať.

Manželská posteľ uprostred izby. Výborne, mám rada veľké postele. Je to to prvé, čo si človek po vstupe do miestnosti všimne a je natočená k dverám. Na ľavej strane je veľká skriňa s oblečením.

Nevěřila tomu, ničemu, co bylo napsáno v té knize. Už jen samotný název byl až moc neskutečný, s tímto přesvědčením kráčela chodbou, vstříc spánku. Prošla pod lampou, která ponuře osvětlovala celé místo, zahnula vpravo.
Chvíli jí trvalo, než odlepila od podlahy svůj zrak a zadívala se před sebe. Co v ten moment uviděla, nepochopila. Její syn seděl před pokojem s hlavou skloněnou, jako by spal. Vedle něj byl ještě někdo, přimhouřila oči, aby zaostřila.

Naruto seděl za svým stolem, který byl zase přeplněný papíry. Kvuli narození Minata měl práci až nad hlavu. Naruto by nejradši odložil všechny povinnosti Hokage, Chuninskou zkoušku a věnoval se své rodině. To ale nemohl, Garra a ostatní Kage na něj tlačili, aby proved druhou část zkoušky. Naruto tedy pověřil Sakuru a Sasukeho aby se o zkoušku postarali.

„Stůj rovně!“ přikázala snad posté Sakura.
„Když ta paruka svědí!“ stěžovala si Hinata, když jí Sakura přeměňovala tak, aby jí hned tak nebylo poznat. Černá paruka, zelené kontaktní čočky měly zajistit úspěch a k tomu ta uniforma, která jí byla těsná přes bedra.
„Zvykej si.“ Konstatovala suše medička.

Druhý den se Neji probudil v deset hodin ráno. Pořádně se protáhl a podíval se na hodiny.
„Cože?! To už je deset? No není se čemu divit. Ta postel je parádní.” Řekl si úsměvem a vstal z postele.
Šel do koupelny, osprchoval se, vyčistil si zuby, oblékl se a vyrazil ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Procházel se uličkami trávnaté vesnice, zašel si do malé hospůdky na oběd, a když dojedl díval se po různých obchodech. Když z jednoho vyšel všiml si velkých hodin na náměstí.

Od první podivné vraždy uplynulo několik dní. Nikdo nevěděl, co se stalo a ani neměli žádného podezřelého. Všechno nahrávalo tomu, že se vlastně vůbec nic nestalo, jen někdo spáchal podivnou sebevraždu. Avšak tomu Enzo nemohl uvěřit, jelikož cítil, že jím něco nebo někdo prošel, když se objevil u mrtvého těla – tedy co z toho těla zbylo.

Test

Pootvorila oči. No keď uvidela koho má pri sebe, najradšej by ich nechala zatvorené. Tsunade, ktorá sa ako prvá dozvedela, že sa prebrala, preletela nemocnicou a každého s nadávaním odstrčila.
„Tak si sa konečne zobudila. Už sme sa báli, že takto ostaneš naveky,” povedala so sarkazmom v hlase.

Slnečné lúče mi pohladili tvár a zvuk Tobiho otravného budíka mi drásal ušné bubienky.
„Tobi, máš tri sekundy, aby si to vypol.“ zastonal som a prikryl som si hlavu vankúšom.
„Deidara-senpai, ale to vy ste chceli, aby som vás zobudil. Tak šupky-dupky z postele!“ vyskočil rezko Tobi a vypol budík. Mal pravdu, naozaj som som ho o to požiadal, ale prečo? Bol som opitý, alebo čo? S povzdychom som sa vyteperil z postele a zišiel dole do kuchyne.

- - -