Drama

ČÁST MODRÁ

Slunečné ráno s vůní smůly a bodláčí smrků procházeli hustou mlhou na skrytou vesnici. Ta skrytá vesnice nosila jméno krve a její vůdce byl krutý. Vůdce prosákly mocí a strachem, který vyvolával.

„Čo budeme robiť s Temnotou?“ spýtala sa unavene Riko, pretože vyťahovanie Temnoty ju vyčerpalo, a sedela s Naokim na zemi a navzájom sa objímali. Aj Naoki bol viac slabý ako predtým, chakra mu ubúdala rýchlejšie ako si myslel.
„Musíme sa jej zbaviť,“ vyhlásil rozhodne Daisuke.
„Vieme, že si chytrý, ale zatiaľ si nám nepovedal nijaký konkrétny nápad,“ poznamenal Seiichi, ktorý opäť stál pri Shinichim a udržiaval bariéru.

[b]Zdravým všetkých čitateľov, ktorý sa rozhodli čítať pilotný diel mojej novej série „Hokage no Uchiha“. Som nesmierne rád, že ste otvorili práve túto poviedku a budem sa snažiť zo všetkých síl, aby sa vám táto séria páčila. Verím, že na svoje si prídu fanúšikovia humoru, fantasy, tragédie, romantiky a aj tajomna.
Dúfam, že sa vám poviedka i séria zapáčia a za všetky komentáre, kritiku, postrehy i hodnotenia vám budem veľmi vďačný, pretože nič nepoteší autora viac, ako hodnotenie a vyjadrenie čitateľov.

Tichý teplý vánok jemne láska moje vlasy a tie mi mäkko hladia tvár. Stojím pred ním.

173 rokov po štvrtej vojne...

Upozornění povídka může obsahovat scény nevhodné pro slabší povahy!!

Před 482 lety

Noc opět před chvíli převzala vládu nad světem. Bylo tomu i nad lesem, ze kterého byly slyšet podivné zvuky udýchané dívky a běsnícího zla dychtící po krvi.
Dívka jménem Aiko si za svůj osud mohla sama, neměla se zde tak dlouho potloukat. Přestože jí z rodiny zůstal jen bratr. Toho ovšem nenáviděla. Neustále ji mlátil a připomínal, že její matka byla jeho otci nevěrná. Už toho mívala dost!

Zrození legendy II: 7. Zlepšenie vzťahov

„A ja som si už myslel, že neprídeš,“ povedal Nagato hneď ako Naruto prišiel do jeho kancelárie.
„Ale veď ma poznáš,“ hovoril Naruto s úškrnom.
„Veď práve. Nechajme to ale teraz tak a radšej mi povedz o čom si chcel so mnou hovoriť?“ vyzvedal Nagato.
„Ide o tú schôdzu s Mlžnou, Sunou a Konohou,“ pokračoval Naruto už s vážnou tvárou.
„Myslíš si, že sa Konoha ukáže?“

Od včerajška som na ňu neustále myslel. Tešil som sa na ňu a na náš spoločný deň. V Konohe sa nič nedialo, taký pokoj tu už dávno nebol. Túžil som po nej, hoci sme boli od seba len pár hodín.

Už od rána som bol na hliadke. Nestihol som sa naraňajkovať, takže môj žalúdok bolo počuť na pol Konohy. Keď mi skončila dnešná služba, zamieril som k Ichiraku. Ako inak, sedel tam Naruto a ládoval do seba ramen. Už tretiu misku.
„Čau Naruto. Dobrý deň, prosím si jednu porciu miso ramenu.“ objednal som si.
„Hneď to bude!“

Čierne oči, čierne vlasy, čierne myšlienky. Čierne myšlienky? Nie. Čierne určite nie, veď myslím farebne a nie čiernobielo. Sú to skôr temné, bezcitné, egoistické a negatívne myšlienky. Ale keď na to myslím, vidím to farebne. No niekedy by som radšej videl čierno bielo, a mal šťastné myšlienky.

Toto bola jediná situácia, s ktorou Obito nerátal. Už viac nemalo zmysel používať prezývku Madara. Hoci o ňom doposiaľ tušilo len veľmi málo ľudí, o Obitovom prežití vedelo ešte menej. Ale to, že tu teraz stál pred Ayame, vodkyňou Fanatikov mu priam naháňalo strach. Cítil, ako mu po chrbte steká chladný pot. Telo sa mu od nervov chvelo.
Ayame sa len usmievala a vychutnávala tieto okamihy. Cítila Obitov strach.

Sakura se chystala pomalu začít Naokimu vysvětlovat, co je to Sharingan, když ji někdo vyrušil. Za zády se jí ozvaly kroky. Prudce se otočila, aby zjistila, kdo chodí do takové zapadlé uličky.
„Sa-sasuke?!“ Vykulila oči.
„Ahoj,“ řekl klidným hlasem a očima přejel na chlapce.
„Jaký ahoj?! Co tu děláš!“ Spustila polohlasně.
„Přišel sem se na vás podívat,“ konstatoval.
„Ty si se snad úplně zbláznil?!“ Vyjekla, ale stále se snažila kontrolovat, aby tam nikdo nepřišel.
„Tak co po mě vlastně chceš?“ Odpověděl vážně.

Šel instinktivně, věděl jak daleko až může odskočit od místa označení. Po chvíli chůze viděl, jak tam někdo leží na lesní pěšince. Trošku přidal do kroku, když si ho však prohlédl, postavil se přímo nad něj a chvíli ho pozoroval. Ležel obličejem dolů a nepatrně se chvěl.

„Bež!“ skríkol Keita na Soru, keď ešte stále kľačala pri Tobiho tele, z ktorého vychádzala Temnota v ešte tmavšom a hustejšom dyme ako predtým a hlavne oveľa rýchlejšie. Už sa neplazil iba popri zemi a okolo bariéry dvojčiat, ale ťahala sa vysoko a ďaleko až ich úplne obkľúčila. Keita schytil Soru za ruku a potiahol.
„Musíme ísť za bariéru!“ kričal na ňu, lebo z akéhosi neznámeho dôvodu sa spustil silný vietor, ktorý im švihal vlasmi okolo tváre a ohlušoval ich. Spamätala sa až keď ňou zatriasol.

Narutův tým se vydal nejkratší cestou, ostatní se rozběhli jinudy. Nikdo naštěstí neměl cestou problémy. Když se začalo stmívat, každý tým se musel poohlédnout po místě k přenocování. Byli domluveni, že kdyby se něco stalo, Shino by poslal informaci skrz brouky, Sai by použil své inkoustové jutsu a Kiba přinejhorším Akamara. Naruto se Sasukem se střídali v podpírání Saie, přičemž se i Juugo snažil pomáhat. Nakonec i Ino potřebovala trochu pomoct, takže ji Kankurou chvílemi podepíral.

Nebylo to poprvé, co byla v této skryté vesnici, v Písečné, ale tentokrát, zde měla zůstat napořád. Prostředí pro ni bylo naprosto neznámé. Tam kde předtím žila, nebylo tak sucho, ani nefoukal tak ostrý vítr. Listová měla neporovnatelně mírnější podmínky k životu než Písečná. A skrytá Deštná, kde žila taky podstatnou část svého dosavadního života, byla pravým opakem Písečné, pořád tam pršelo. Ale měla na výběr? Neměla, ale byla si jistá, že ať už je život v Písečné jakkoliv tvrdý, není na to sama.

Zpátky

Mladík na stráži, jež byl vyrušen neposedným větrem, který si pohrával s jeho dlouhými vlasy, zpozoroval cizincovu přítomnost. Ten neznámý stál přímo u osoby, kterou měl chránit, jak mohl takhle selhat?!

Samo, samučičké sedí dieťa na zemi,
a pozerá sa do nej tými svojimi,
smutnými no zároveň chladnými očami
ktoré ronia čierne slzy ničoty.

Prečo ma nikto nemá rád?
pýta sa samo seba a aj samo si odpovedá.
Si len monštrum, zbraň, ničota.
Odpovie mu v hlave hlas, ktorý ho zatiaľ ako jediný neopustil.

Prečo a prečo? Pýta sa stále dokola.
Odpovedá mu iba hlas zdola,
hlas toho monštra v ňom skrytom.

Až sa pod jeho nohami vytvorí more sĺz,
Až ukončí ten nekonečný boj v sebe,

Po necelých šesti měsících (zhruba) mě napadlo v této sérii pokračovat, ani nevím proč, ale mám pocit, že by to mělo být dopsáno.

[b]„No tak, Obito! Pojď! Nebo chceš, aby tě Kakashi zase předběhl?" křikla jsem. Otočila jsem se, abych pohlédla na toho, komu to bylo oznamováno. Zastavila jsem a hleděla na svého zadýchaného parťáka opírajícího se o strom. Když mě spatřil, strnul.
„Děje se něco?" pokynula jsem jeho směrem.

Zobudil som sa okolo obeda a vtedy som si spomenul. Dnes je ten večierok u Ino! Tak fajn! Pomyslel som si.
„Urobím zo seba fešáka.“ zamručal som a vliezol do sprchy. Umyl som si dôkladne zuby a rozmýšľal som. Katema o mňa nejaví záujem, musím na ňu zabudnúť. Povedal som si, ale vedel som, že to bude sakramentsky ťažké. No prvým krokom je pokus. Ako sa to hovorí? Klin sa klinom vybíja. Nájdem si tam nejakú kočku. Zaumienil som si a celkom som sa na večer tešil. Bude sa hrať Sedem minút v nebi, to je niečo pre mňa.