Drama

Zoufalství

Bolesť pri srdci a moja láska vo dverách,
odjakživa som ťa tak veľmi chcela.
Avšak ty máš oči iba pre ňu,
nevnímaš svet, nevnímaš seba, iba ju.

Možno keby si otvoril oči,
a tvoj pohľad by na mňa skočil,
pochopil by si čo k tebe cítim...

Milujem ťa, avšak ty to nevidíš,
milujem ťa, avšak ty to necítiš.

Nevnímam nič, už iba svoju bolesť,
kvapky krvy padajúce na zem a to, že nadišiel môj koniec.

Tak po čase ďalší diel, ako som spomínala v novej sériovke ^^
Sama s ním úplne nie som spokojná, no prišlo mi neľudské nechávať vás čakať ešte dlhšie, takže tu je ^^
Dúfam, že sa vám bude páčiť... aspoň trochu.

Kráčala som domov a premýšľala som nad Sasukem. Znova. Dnes ráno povedal, že zistil, že spať bez mojej prítomnosti nie je také príjemné. Skutočne, za chvíľku sa roztopím. On je tak... ugh.
Pokrútila som hlavou.

Díl 6. - Mangetsu

Zaito si všiml, že všichni nepřátelé zmizeli pryč a tak se rozběhl k místu, kde by měl mít Taku batoh. Otřesy od jeho bratrance byly stále silně cítit.
Během chvilky tam byl, vytáhnul jednu z předem připravených injekcí a přiskočil k Takovi, i když to nebylo nic jednoduchého, protože ho ta čakra odrážela.
Nakonec se mu však povedlo zabodnout injekci alespoň do krku a vypustit její obsah bratranci do žil, načež dotyčný se sesunul k zemi a čakra z něj přestala silně sálat.

Pro ty...

Pro ty jenž očekávají nervy drásající zvraty a silnou dávku napětí, doporučuji opustit od čtení nebo snížit své nároky na povídku pojednávající o autorově podivné filozofii ohledně ninjů Konohy .

Zapalovač se rozžehnul, konec cigarety se zahřál a drobná tyčinka byla vložena mezi rty. Zapadající slunce jej hřálo do zad. Plamínek se pohupoval v rytmu ticha před bouří.
„Ty kouříš?“ rychlá otočka na patě a tvář nastavená k západu slunce.
„Někdy.“ vydechl nikotinový obláček.

Toto je pokračování Boj s pravdou Takžeee...Enjoy

Naruto se procházel po zemi ohně jako tělo bez duše…sem tam pomáhal vesnicím od problémů s bandity. Na nic nemyslel…myslel jen na to jak na nic nemyslet. Až do jednoho dne…

Naruto zrovna jedl ramen, když vtom zaslechl, jak si dva chlapíci povídají o tom, že Zvučná obnovila síly a o tom že se chystá zaútočit na Konohu. V tom momentě blonďák hodil peněženku na stůl a přemístil se.
„Co mu je?“ divil se jeden z chlápků.

V Konoze…

Pevně sevřela víčka a vzteky zaťala ruce v pěst. Zase minula, sakra! Toto ráno byla nesvá. Co na tom, že stovky vrhacích nožů zasáhly své cíle téměř přesně, když dva z nich se válí na zemi v prachu. Neobtěžovala se jejich sbíráním, zhluboka se nadechla, vytáhla další ze svých četných svitků a pokračovala v tréninku vrhu na cíl. Byla na cvičišti již přes hodinu a cítila se příšerně unavená, ale věděla, že nesmí polevit za žádnou cenu. Mohutně se odrazila, vyskočila několik metrů vysoko a další kovový déšť zkropil krajinu pod ní.

Na chvíli se zastavila. Nemohla přestat dívat se kolem sebe.

Ucítila teplý stisk přátelské ruky. Dodal jí trochu odvahy, avšak ne dost, aby dokázala udělat další krok blíž k té budově, která stála přímo před ní a byla tolik důležitá. Podívala se do očí své kamarádky. Avšak sklopila zrak, věděla, co v nich je vepsáno. Nestůj tu tak! Vím, že to bolí, ale nejsi tu sama. Pojď!

Takže, som späť v plnom nasadení ^_^
Viem, ten názov je vskutku originálny čudný, ale myslím, že to väčšina po prečítaní pochopí
Dúfam, že sa vám bude prvý diel páčiť a budem rada ak mi dáte vedieť čo si o tom myslíte. ⊙﹏⊙✿

Jediný pohľad mi stačil. Bol to len okamih, no jej stačil, aby si ma úplne podmanila.
Najskôr som začul jej smiech. Šiel som za ním akoby to bolo volanie sirén, volala ma ním k sebe, už vtedy som to vedel. Bol taký živý, sálala z neho nefalšovaná radosť.

Tieň už hodnú chvíľu stál tesne pri konci lesa a čakal. Čakal na to, že odtiaľ vybehnú, oni
alebo Akatsuki. Už mu to bolo jedno. Len nech sa už niečo stane. Čakal na nejaký signál. Tá neistota bola zničujúca. Sú mŕtvy alebo nažive? Čakal na vhodnú chvíľu, aby si bol istý, že nastal čas použiť záložný plán, ktorí pred chvíľou vymysleli, ale rozhodli sa, že ho použijú v krajnej núdzi. No nenachádzali sa v nej práve teraz?

Díl 5. - Strach

I když vyrazila trojice z Kirigakure velmi brzo ráno, i tak brzy padla tma a byli nuceni se pro jistotu utábořit, hlavně kvůli dožadování se nejstaršího člena týmu.
Seděli okolo ohně a zírali do něj, naprosto mlčky. Akorát Taku vydával zvuky při hledání ve svém batohu.

„Tak jak se to stalo?“
„Věděl jsem, že pošle tebe,“ už notnou dobu stál u okna a nepřítomně zíral na ulici pod ním a ani návštěvník, jenž sice zaklepal, ale nepočkal na vyzvání, jej nepřiměl toho zanechat.
„Hokage-sama?“ protáhl narušitel a sesunul se na volnou židli naproti velkého pracovního stolu.
„Od tebe to zní fakt pitomě, Shikamaru.“
„Ale otočil ses,“ dal si vítězoslavně ruce za hlavu a protáhl se, „navíc Naruto-sama zní ještě otravněji,“ zívl.

Akira procházel temnou Konohou a vzpomínal na dětství, jak to tehdy bylo snadné, když neznal pravdu… Možná by byl radši, kdyby se jí nikdy nedozvěděl…
Zastavil se a vzhlédl. Noc byla jasná a měsíc pěkně vysoko. Muselo být po půlnoci a Akira v chladné zářijové noci mrznul. Potrhané triko a stará vesta ho moc nezahřáli a plátěné kalhoty, které byli na několika místech proděravěné taky ne.

Ráno se probudila jako první. A opravdu, on ležel vedle ní a zcela klidně oddychoval ze spaní. Vypadal tak nevinně, jako by se zcela nic nestalo, ale opak byl pravdou. Věděla, že na minulou noc ani jeden z nich nikdy v životě nezapomene. To co zažili, bylo pro ně oba příliš intenzivní. Když si vzpomenula, co se přesně stalo, rozhořely se jí tváře, až přespříliš se zase styděla. Pamatovala si, jak divoce se dokázala chovat, ale tomu už byl konec.

Byl večer a trojice si sedla ke společnému ohni, aby se trochu zahřáli, protože večery už bývaly chladné. Každý z těch tří se chtěl dozvědět nějaké informace o zbylých dvou, ale nikdo z nich nebyl zrovna upovídaný.
„Zajímavé… Kushina by asi ráda věděla, co si udělal,“ řekl Narutovi jeho neviditelný společník.
„Můžeš mámě klidně říct, ať si rozmyslí, s kým by chtěla odejít,“ na to Naruto.
„Nikam nebude chtít odejít, bude chtít zůstat s tebou,“ byla odpověď pro Naruta.

Poustevník ze šesti cest

„A máte to!“ zvolal Hidan, keď padol aj posledný strážca a on s dvojčatami vydychoval. Celý čas sa mu starec snažil povedať niečo dôležité, no Hidan nemal čas, lebo bojoval. Teraz nemal čas, lebo museli ísť pomôcť ostatným, ktorí bojovali proti Sore a Riko, lebo vedeli, že im nebudú chcieť ublížiť. No či ony neublížia im...to už nie je také isté.
„Tak...blízko...“ dychčal Seiichi a vedeli, že hovorí o portáli. Boli ani nie pár krokov od neho, keď im zasa niečo prekazilo plány. A zasa to bola Temnota.

Láska. Víra. Naděje.
Tolik po těchto věcech toužil a teď je měl. Měl vše, co si kdy mohl přát. Ale přesto to nebylo dost. Ne pro něj.
Tiše, aby ji nevzbudil, otevřel dveře jejich společné ložnice a překročil práh. Když se pak naposledy otočil, měl v očích něco, co by se dalo nazvat smutkem - pokud by se ale nejednalo o jeho černé oči, jenž už dávno neměly ani tušení, co to slovo znamená.

Díl 4. - Směr Kumogakure

„To nemyslíš vážně?!“ Křikl Keigo a začal utírat stůl a sebe od pití, které díky šoku z prohlášení Anny nepolkl.
„Myslím a už jsem řekla... A neštvi mě, Keigo... Moc dobře víš, že když si něco usmyslím, tak se mnou již nic nehne, proto jsi nyní Mizukage...“ Odsekla růžovovláska a otočila se na Taka a Zaita, ve kterých hrklo.

„Jak se to stalo? Pře…“

Nedokázala udržet pozornost, více neslyšela.
Vzpomněla si až příliš. Až moc se toho stalo… Nemohla se s tím ze vteřiny na vteřinu vyrovnat. Prostě nemohla. Tehdy na to sice myslela, ale v podvědomí, musela se soustředit na svůj úkol. Nesplnila slib, selhala, věděla to, až moc dobře.