Drama

„Okamžite mi priveďte Sakuru!“ vystrčila Tsunade hlavu z dverí a nejaký chuunin po ňu okamžite šiel. Vošla späť do pracovne, kde spolu s Hinatou a Shizune čakali, kým dovedú Sakuru, aby zistili či to vôbec Sakura je, alebo je to len niekto, kto na ňu zobral jej podobu. A tiež potrebujú zistiť, kde je pravá Sakura, ak tá, čo ju držia, nie je ona.
Chuunin spolu s dvoma strážnikmi, ktorí predtým Sakuru odviedli, ju doviedli medzi sebou.

Neporozumění

Tři Uzumaki přítomní ve Vířivé seděli pospolu potají v jedné místnosti, kde jedna z nich chtěla svému matce a nově nabytému bratrovi ukázat důvod svého útěku. Ale nebyla by to ona, kdyby je nenapínala až do poslední chvíle. Předtím než se dostali k bodu vysvětlování, měla Nami nepředstavitelné množství podmínek, které musely být splněny. Ještě jednou se ujistila, že je nikdo neposlouchá a pak se dala do vysvětlování.

Pohybovala se neslyšně po větvích stromů a myslela si, že je naprosto sama. Pravdou ale, bylo, že si její přítomnosti byl někdo vědom. Sám se nehodlal odhalit, a proto se skrýval, jak nejlépe dovedl. Byl zde však jeden zásadní problém. Byla noc, ona byla vyčerpaná a musel to být osud, že si vyhlídla stejnou skrýš na noc, jako blonďák několik minut před ní.

Ve chvíli se všichni ti, kteří se účastnili jednání „Co s Juubim?“, nahrnuli do jednoho ne příliš velkého nemocničního pokoje. Doktor, který zde byl, se vyděsil, nikdy předtím neviděl tolik lidí pohromadě, ne zdravých. Naštěstí mezi nimi uviděl známé tváře. Viděl dívku s bílým zrakem, pána samurajů Mifuneho a pak taky všechny vůdce skrytých vesnic. Ale i tak byl docela nesvůj, ale kdo by nebyl, když se zde shromáždilo tolik důležitých lidí v jeden okamžik.

Pochopil jeho slova dokonale.
Tušil jednu věc. Bude se muset rozhodnout, v něčem důležitém. Už když nastoupil k ANBU, přestože ho chtěl ROOT do svých služeb, již to věděl. jenže nebýt zásahu Sandaimeho s těmi slovy, musel by si vybrat jinou cestu, než tu, která se nedala jen tak ignorovat.

Rozhlížela se po okolí pomocí svých očí a snažila se najít nějaký bod, který znala. Krajina však zůstávala zcela neznámou. Hinata se mohla snažit sebevíc, ale nenašla nic, co by ji mohlo zavést domů do Listové.
„Co mám dělat? Musím nést Naruto a přitom hledat cestu domů,“ shrnula si svou situaci Hinata.
Netušila, jakou může mít naději na úspěch, protože nevěděla, kde je. Mohla se zkusit vracet cestou, po které sem došla s Juubim, ale ani tak nenarazila na žádné místo, které by poznávala.

Třetí setkání

„No tak,“ mrmlala si Sora popod nos počas liečenia Daisukeho, ktorého si skoro už smrť zobrala so sebou. Bojovala proti tomu, aby sa tak stalo. Snažila sa zo všetkých síl, aby tomu zabránila. Lenže Daisukeho pulz sa okamihmi strácal a dych bol čoraz pomalší a nepravidelnejší „nesmieš zomrieť. Nedovolím ti to!“ hovorila Sora a do svojho liečenia dávala ešte viac chakry a sily, ktorú dostala od Temnotu, ktorá jej zafarbila chakru dočierna. Lenže, čím viac sa snažila zachrániť Daisukeho, tým viac bola jej chakra zelená ako kedysi.

Sasuke sa na to pozeral vyjavene a nevedel, čo má povedať alebo urobiť. Iba sa pozeral na osobu, ktorá dorazila na miesto boja s otvorenými ústami. Neveril vlastným očiam a ušiam. Naozaj sa to stalo? Naozaj je tu? A je to vôbec on? Predsa len, mohol dopadnúť tak ako Sakura.
No toto dal Sasuke hneď nabok a jeho telo zaplavil pocit šťastia, že jeho najlepší priateľ je v poriadku a hlavne nažive.
„Naruto,“ hlesol.
Menovaný sa k nemu otočil a uškrnul sa. „Sasuke, trvalo ti to dlhšie, ako by som si kedy myslel.“

Přípravy na Chuniskou zkoušku vrcholí. Všichni Geninové byli zapáleni do tvrdého tréninku a v jednom kuse naháněli své senseie aby jim poradili. Naruto překontroloval poslední test, zda jsou otázky správně a čitělně napsané a zamknul je do trezoru. A šel se podívat jak všichni trénují. Samozřejmě že první koho zkontroloval, byla Kasumi.
Sledoval jí z vpovzdálí jak bojuje proti svým klonům.

„Kasumi!“ zavolal na ni.
„Můžu s tebou trénovat?“ zeptal se a přiběhl k ní.

Než přiběhla Tsunade, měl Gaara jedinečný pohled na ty dvě ženy. Jedna se snažící pomoci a ta druhá neomdlít strachem. Nějakým způsobem si vzpomněl na matku…
„Uhněte mi z cesty!“ Tsunade věděla, jak si nastolit pořádek! „Sakura, Hinata, už jsem tady! Musíme jednat! Rychle!“ práskla dveřmi, aby nebylo nic slyšet.
„To jste se pomátly?“ divila se hokage.
„Ne, je to náš plán,“ pak Sakura uvedla svoji učitelku do piklí. „Pokud máme zajistit, aby se viděli, musíme se nyní chovat jako by nic.“ Dodala Sakura.

V bleskové rychlosti jsem si opravil Sasoriho, připravil si Karasu a Kuroari. Cítil jsem, že je budu potřebovat.
Ty parchanty nenapadlo za sebou zametat stopy, bylo to snazší sledování než jsem vůbec doufal. Také jsem byl neustále ve střehu, počítal jsem i s pastí.
U takových zločineckých organizací si nikdo nebyl jist, co udělají příště.
Sledování mě nakonec zavedlo až za severní okraj Suny, kde mívali sídla jen ti bohatí občané.
Na první pohled jsem poznal vilu toho zločince. Ta vila přímo řvala, že ona je ta nejbohatší.

Venku už svítalo a o budovu se rozbíjely první bomby. Hanabi se choulila tentokrát pro změnu v Nejiho náručí a Hinata s Kibou o něčem zapáleně hovořila.
„Vy dva dospěli jste k něčemu? Jelikož ten strop dlouho nevydrží!“ ozval se Chouji trochu nervozně.
„Můžeme jen čekat, Shino brzo přijde.“ odpověděla dlohovláska.
„Může mu to trvat než je všechny sežene! Jak dlouho budeme čekat?“ vstala protestující Temari.

Sasuke nemohol uveriť vlastným očiam. Pred ním stáli posily, ktoré vôbec nečakal. Ako vôbec vedeli, kde sú? Poslala po nich Tsunade? Ale ako mohla vedieť, že to bude pasca....a najlepšia otázka zo všetkých – ako Zetsuovia vedeli, že prídu? Kto im to povedal? Majú v Konohe zradcu? Ak áno...Sasukeho napadalo jedno meno.

Sora už nechodila, ale doslova bežala k miestu, kde bojoval Keita, Daisuke a Otany proti Deidarovi. Obe strany boli dotlčené a unavené, no ani jedna sa nemienila vzdať. Bola od nich desať metrov a stále sa približovala, keď Deidara prudko kopol Daisukeho do brucha a on odletel na niekoľko metrov dozadu. Vyzeralo to, že sa Daisuke už nepostaví, no zo stisnutými zubami sa s ťažkosťami postavil a držal sa za bok a sťažka dýchal. Napriek tomu sa pomaly posúval naspäť ku miestu boja odhodlaný pomôcť ako sa len dá.

Tokime : Už vážně ztrácím pojem o čase... Nevím, jestli dostali ostatní rozkaz mě nenavštěvovat, ale už nějakou dobu tu za mnou nikdo nebyl. Nestěžuju si, vlastně se jim ani nedivím, vždyť jsem proboha zabila Hokage.. Tsunade.
Věděla jsem, že jsou na mě naštvaní a to všichni, dokonce Yoru... Vzpomínky se stále nevrací a místo toho mam na krku jakýsi kovový obojek.. je to vůbec kov? Sáhla jsem si po úžasném šperku, krterý mi kontroloval chakru. Itachi dneska nemá vycházky.. jak vtipné, člen Akatsuki má zaracha. Už bych měla dostat jídlo, umírám hlady. Jídlo je vždy nejlepší událost dne. Otevřela se malá škvírka a tou mi byla na podpěrku u dveří dána snídaně. Opatrně jsem se zvedla a zamířila k jídlu, když v tom mi jídlo opět zmizelo. Nevěřícně jsem hleděla na prázdné místo. Někdo mi čmajs snídani!

Nakyslý zápach stoky jí doslova vháněl slzy do očí a místy se jí chtělo dokonce i zvracet, ale nakonec se ovládla a pokračovala dál. Pokud se chtěla nepozorovaně dostat až na trh, nezbývalo jí nic jiného. Od doby, co se město rozdělilo na tři nezávislé části, soupeřící jedna s druhou, se ulice mimo jednotlivé zóny změnily prakticky v otevřené bojiště. Každý šel po každém, všichni chtěli něco, čím by mohli zaplatit za jídlo či výbavu na trhu.

Říká se o mně, že jde ze mě strach. Myslím, že je to i pravda. Jde ze mě strach, možná jsem i trochu nebezpečná, ale všechno má svůj důvod. Jsem silná, jsem důvěryhodná. No, možná jen někdy. Ale když už jde o něco vážného, tak je na mě spolehnutí. Myslím to vážně, nezklamala bych. Nebo jsem si to alespoň vždycky myslela.