Drama
„Je tu toľko chodieb!“ zvolal Naruto a opäť zabočili doprava. Kde tu len môžu nájsť Sakuru? Je to tu hotové bludisko. A ešte nie je ani isté či sa odtiaľto dostanú, lebo vchod im zatarasili tie stromy a v tej obrovskej miestnosti množstvo Zetsuov.
„Niekde bude,“ snažil sa zľahčiť situáciu Kakashi.
Loď v bezvětří III
Naruto pozoroval, jak se líčí. Rtěnka a trochu černě kolem očí. Vlasy rozpuštěné. Červené šaty jednoduchého střihu podtrhující křivku ňader, útlý pas, boky a stehna. Kam zmizelo děvčátko schované za nevzhlednými pytli, Hinata neřekne.
„Sluší ti to.“
„Díky.“
Věděla, že Narutovi připadá krásná, ale že se mu nelíbí.
„Gaara nemohl přijít.“
„To je mi líto.“
„Ale Bee dorazil. Jenže My tři malí jinchuuriki se jako duet zpívat nedá.“
Dívám se na ostré ostří nože a moji rozmazanou tvář, která se v něm odráží.
„Selhala jsi, zklamala jsi svou vesnici, jsi jen přítěž, které je třeba se zbavit,“ šeptal mi ta slova stále dokola ten hlas v mém nitru a mně nezbylo nic jiného než s ním souhlasit.
Sevřela jsem pevněji kunai ve své třesoucí se ruce a před očima se mi zjevila všechna má bolestivá selhání včetně toho posledního, díky kterému mě teď všichni tak nenáviděli.
„Nikdy jsem nebyl na obřadnosti, jak jistě dobře víš.“ Usmál se slizce Orochimaru. Oblečen byl do nezvyklého oblečení.
Nohy ho halily do užší černé hakamy s černými boty pro ninji a kolem trupu se skvěla bílá barva volnější košile. Vlasy měl stažen do culíku. Celkově vypadal upraveně.
„Tebe jako Hokage nikdo nepřijme! Ty jsi přeci Nukenin třídy S!“ bránila svůj post Tsunade.
Blond mladík držel kunai u krku svého otce, ale za otce ho nepovažoval, protože to bylo poprvé v životě, co ho viděl. Narutovy pocity byly smíšené, vždy chtěl svého otce poznat, stejně jako dobře věděl, co všechno špatného udělal a proč by toho člověka měl nenávidět. Nenávist si ale nemohl dovolit, protože ta uvolnila démona z jeho meče.
„Obličej máš po matce,“ řekl Minato a snad byl i nějakým způsobem dojat.
Lordovo jméno
Naruto seděl ve svém pokoji a přemítal si v hlavě, co před pár dny viděl a co poté udělal. Vzpomínky na své jednání měl stále zamlžené. Přesto si byl jist, že spousta věcí byla jinak, než měla být. Jinak než si pamatoval.
„Co se tady přesně děje?“ Ptal se sám sebe už asi po sté.
Juubi neexistoval. Byli zde jen obyčejní démoni, jakési zkažené existence. Musel pro to být nějaký důvod, ale ten Naruto neznal.
Blížili se ke svému cíli a moc se netěšili, co je tam očekávalo. Na druhou stranu se nemohli dočkat, až znovu uvidí Naruto. Plni rozporů, obav a očekávání pokračovali ve své cestě. Když překročili hranice země Železa, tak jejich nervozita stoupala s každým dalším uběhnutým metrem. Nakonec museli uznat, že setkání s lidmi, kteří stáli za jejich stvořením jako jinchuuriki se možná bojí více než ze setkání s Juubim. Ale své starosti pustili za hlavu, šli se přeci hlavně setkat s Naruto, ne?
„Tohle by mohlo být každý den,“ řekla Aiko, když do sebe nacpala poslední kousek masa. Nevěděla, co je to za maso, ale bylo jí to jedno.
„Musím vzít ještě taky mámě, bude mít radost. Dnešek je vážně skvělý den,“ přitakávala Tori, zatímco hůlkama vysbírávala z misky poslední zrnka rýže.
„Čo to má znamenať?!“ skríkol Naruto. Ako všetci ostatní ani on nechápal, čo sa tam deje. Čakali ho? Načo ho čakali? Prečo? Boli zmätení, no jedno bolo isté. Boli na nich pripravení. Akoby vedeli, že prídu. Akoby to bol ich plán. No nevedeli, čo je v ňom a to bolo pre nich asi to najhoršie. Mali utiecť? Alebo zaútočiť? Boli len dvaja, tak prečo nie? Premohli by ich. V tom nevideli problém. Lenže...čo keď je to pasca, tak ako tá misia, pri ktorej Naruto akože zomrel? A prečo ich vlastne vtedy nalákali sem?
„Teraz sa bude konať Zasadanie rady,“ oznamovala im Tsunade, ktorá spolu s Gaarom kráčala popri nich. Zasadanie rady sa konalo v jednej veľkej miestnosti, kde sa nachádzal veľký drevený okrúhly stôl. Zasadanie trvalo väčšinou okolo hodiny, najmenej. Riešili sa na ňom podstatné veci, momentálne vojna.
„Prečo to hovoríš, akoby sme tam mali ísť,“ poznamenala Sora, „nie sme členmi a máme dôležitejšie veci na práci, ako...“
„Vy všichni jste prošli!!“ zařval Naruto radostně.
Všem spadl kámen ze srdce. Všem se na tváři objevil úsměv.
„Ale, tati já jsem porušila pravidla.“ Řekla Kasumi vážně.
„Ano, všichni jste porušili pravidlo a někomu jste pomohli. A snažili jste se to skrýt aby to nikdo neviděl. I když jste se neznali stejně jste si pomohli. Pomáhat bližním ba i neznámým se hodně cení. Proto jste všichni prošli. Měli by jste se připravovat na další část zkoušky. Můžete jít.“ Řekl Naruto a dal se na odchod.
Šel blíž, byl to jen stín,
zakryl vše - a to i smích
zlověstný a jedna lež
byla horší než všechen hřích.
Nápřah ruky, bolestný cit
v očích. Jeho žalostný pláč
přidušený většinou
zněl pak hlasitěji než ticha stráž.
Umírám - oči otevřené -
zaživa a ze spousty míst
doléhá ke mně jedno slovo -
nenávist.
Umírám - oči otevřené -
zaživa a ze spousty míst
doléhá ke mně jedno slovo -
nenávist.
Nuž, nový diel je konečne tu a... v poznámkach vám položím otázku, tak by som bola vďačná ak by mi niektorí na ňu odpovedali. 
Skutočne som bola rada, že Sasuke neprišiel. Bola som už dosť zmätená z Daichiho a keby sa k tomu v tú istú noc pridal Sasuke, neviem či by som to dokázala zvládnuť.
Kagovia boli tak ako skupina, ktorá práve dobojovala s dvomi členmi Akatsuki, poriadne doriadená. Aj oni bojovali proti tejto organizácii a zanechalo to na nich stopy. Sora, a ani ostatní netušila, či ich všetkých pozabíjali, alebo Akatsuki na čas odohnali, avšak prikláňala sa k druhej možnosti.
Probudilo mě ostré a velice hlučné zabouchání na dveře.
„Otevři! Máme rozkaz tě zatknout a předvést k výslechu!“ slyšel jsem hlas z dálky, hlava mi třeštila, celé tělo jsem měl jako by ztuhlé, nechtělo spolupracovat.
„Kdo?“ stačil jsem zaskuhrat. Na víc jsem v tuhle opravdu neměl.
„Yamanaka Ino.“ Vůbec mi nedocházely podrobnosti. Měl jsem pocit, že jsem nejméně tři dny proflámoval. I když ze své zkušenosti jsem věděl, že to bude jinak.
Snažil jsem se pohnout, šlo to ztuha, pořád jsem byl zamyšlen nad tím, co se asi mohlo stát.
„To snáď nie!“ zvolala Tsunade, a tak ako všetci ostatní v miestnosti pozerala na osobu, ktorá sa tam zjavila, s otvorenými ústami. To snáď nie je možné! Žeby oni boli celý čas za tým, čo sa tu dialo?
„Vidím, že ste po celý čas nemali ani len tušenie,“ povedal posmešne a vykrivil ústa do úškrnu.
Tsunade sa zamračila a zovrela sánku, aby naňho nezačala vrieskať a nevyzerala ako hysterická Hokage. Nadýchla sa, nechala nech sa jej trochu prečistí hlava a až potom vydala rozkaz: „Chyťte ho!“ a ukázala naňho prstom.
V boji proti Itachimu Hidan ani starec nepokročili. Vyčerpali už skoro všetky nadávky vo svojej slovnej zásobe. Starec si vzdychol. Pozná Hidana deň a už podľahol svojmu starému zlozvyku. No teraz neboli v situácii, aby sa nad týmto zamýšľali. Itachiho Susano’o spôsobilo na zvláštnom štíte starca dosť veľké poškodenia.
Všimla si toho i Sakura, v pravý čas zavrávorala a „omylem“ se nevyhnula Gaarovi. Ten se musel soustředit na zachycení Sakury, takže Naruto měl čas se vypařit.
Uvnitř Naruta vřel Kyuubi. Teď už věděl, že ti dva pochází z vesnice, která věznila Aneko.
„Kyuubi trochu se uklidni.“ Promlouval Naruto devítiocasému do duše.
„Ts-s! Jakoby to šlo, ty snad nejsi naštvaný za to, co udělali Hinatě?“
„Ani ne.“ Pronesl bezstarostně.
„Cože!“ zarazil se nevěřícně Kyuubi.
„Nechal jsem tam klon. Ten je odveze za Tsunade.“
„Že by jsi konečně začal přemýšlet?“
„Si piš!“
Opatrně zavřela poklop od stoky, neustále kontrolujíc byakuganem své okolí. Nechtěla skončit s nožem v zádech. Konečně byla venku a mohla se nadechnout čerstvého vzduchu. K trhu ji zbývalo pár desítek metrů v nechráněné oblasti a pak už bude relativně v bezpečí. Vyšla z boční uličky na frekventovanější ulici, po které cestovala normálně, pokud byla ve větší skupině. Osamělí lovci si většinou netroufali na více než dva nebo tři lidi, ale tentokrát šla sama a tak nehodlala nic riskovat.
