Drama

Zítra čeká Konohu den nádherný,
však nikdo netuší, že bude jeho poslední.
Den, kdy naposledy vydechne,
kdy naposled své knížky se dotkne.

Naposled vzhlédne na nebe,
myslejíc nejen na sebe.
S ostatními se pořád jen smát,
však nevěděl, že tolik ho to bude stát.

Tak nastal ten den osudný,
kdy život měl být ztracen.
V boji jemu posledním,
zásah byl mu vrácen.

On padl k zemi, slzy v očích,
už nikdy neuvidí tváře druhých.
Jedním zásahem život byl zpečetěn,
den byl rázem celičký probrečen.

„Tentokrát jsem svému instinktu doopravdy nevěřil, ale jak vidno, opět mne neklamal,“ zašveholil klidně mužský hlas. „Pořád nemůžu uvěřit tomu, že ses ocitla tady.“
Žena, zřejmě středního věku a nevysoké postavy, se obrátila na místě tak rychle, že jí její letní sukně zavlála divoce kolem kolen. Zuřivým, ale i notně překvapeným pohledem doslova přišpendlila na místě muže o něco málo staršího, než byla ona sama. Vzpamatovala se dostatečně rychle na to, aby na něj vzápětí vyhrkla: „Co tady děláš?“

Přes všechno i přes můj cit,
nedokázala jsem ho zastavit.
Jek mi chybí, neví on.
Při vzpomínce na něj, mé srdce bije jako zvon.

Chtěla jsem, jak moc chtěla jsem s ním být.
On se však nedal zastavit.
"Vem mě s sebou prosím."
Tyto slova v sobě dusím.

"Když tu nezůstaneš, vem mě s sebou."
Žádala jsem dětskou prosbou.
"Jsi otravná! Nech už toho!"
Zkoušel na mě hrozbou.

V tu chvíli jako by se mi zastavil svět.
"Stůj! Nebo budu nucena zakřičet!"
Stále jsem to zkoušela,on si však nedal říct.
Octl se mi za zády, do ucha mého šeptajíc.

Zrození legendy II:1.Smrť najbližších a nová známosť

„Rasengan!“

Všichni se vrátili do vesnice jak nejrychleji mohli. Sakura trvala na tom, že prohlédne Hinatu i Akane jestli jsou v pořádku, ty to však odmítli protože jejich starost byla o Kakashiho který byl zasažen nějakou neznámou zakázanou technikou klanu Uzumaki. Sadao, nepřátelský velitel který tuto techniku použil řekl že mu zbývá den než zemře, bylo na Sakuře aby zjistila pravdu.
Sakura a její lékařský tým vyšetřovali Kakashiho svými technikami, ANBU se přes jejich snahu nepovedlo utajit skutečnost, že byl Hokage zraněn.

Naruto vešel do místnosti

[i]Připadal si jako ve zlém snu, ze kterého se nedokázal probudit. Všude samá temnota, chlad a hlavně omamná přítomnost touhy zapomenout na vše, co kdy znal nebo poznal.
Rozhodl se, že poběží, i když by měl znát výsledek. Běžel a běžel, aniž by dohlédl konce. Náhle se ocitl na jemu povědomé mýtině. Měl by být udýchaný, unavený, zbrocený potem a nohy by měly bolet. Nedělo se tak. Něco bylo špatně.

[center]Zlehounka kráčím.
Krůčkem povznášejícím.
Nožky mé se dotýkají všech těch přání,

Byla noc. Tmavá, hustá mlha se linula ulicemi Konohy. Mlhou šli dva muži v černých pláštích a kloboucích s rolničkou. Rolička se rozezněla prázdnou ulicí. Tedy skoro prázdnou. V přítmí staré lampy stála malá holčička. V ruce držela starého vybledlého rozpáraného medvídka.
„Jdeš si jdeš,
ani nevíš, kde už seš.
Kapy, kap,
začínáš se trochu bát.
Bucy, buc,
už si běžíš pro pomoc.
Ťapy, ťap,
nevíš, co bys rád.“ Tiše šeptá do noci dívenka.

„Co všechno jsi ochoten pro ni obětovat?“ otázala se osoba zahalená ve stínu. Naruto se překvapeně rozhlédl kolem sebe. Stál uprostřed temnoty. Před sebou viděl jen siluetu osoby, která s ním mluvila.

Stát se nejsilnějším, stát se nesmrtelným, stát se legendou... oh ano, to jsou cíle mnoha velkých shinobi a jen to dokazuje to, že Raiga není shinobi, jeho cíl je mnohem prostší... jako zvíře chce být alfasamcem jakékoliv smečky, kterou prohlásí za svou a jako člověk má ten nejlepší předpoklad proto, být dostatečně brutálním na to, aby se na takovém postu udržel do skonání věků.

Orochimaru o Raigovi

OTOGAKURE NO SATO - TRŮNÍ SÁL:

V Koneze byl slunečný den, bylo až neuvěřitelné horko. Naruto se rozhodl, že by všem dal volno, ostatně byl ve vesnici klid a žádné nebezpečí nehrozilo. Vydal se s rodinou na pláž.
„Co to máš na sobě?!“ zeptal se Naruto zděšeně.
„Plavky.“ odpověděla Kasumi
„Tohle?!“ zděsil se.
„Naruto-kun?“ upozornila na sebe Hin.
„H-Hinato, tobě to s-sluší.“ Naruto byl rudý až na zádech.

Sasuke a Sakura dorazili z dětma na pláž. Sasuke rozložil deku, a Shin a Hatashi se rozběhli za Kasumi.
Sasuke byl připraven říct Sakuře o Gesei.

Zrození legendy I: 11. Zrození legendy

„Hej, Uchiho. To je vše co umíš?“ Popichoval blonďák a s lehkostí uhýbal útokům mladého Uchihy.
„Já tě jednou stejně dostanu.“
„To možná jo, ale … „ Nedokončil větu, jelikož zmizel ve zlatém záblesku a ze zadu chytl Sasukeho za rameno a srazil ho k zemi.
„ … ne dnes.“

„Naruto! Pusť ho.“ Ozvalo se zdálky a blonďák pomohl černovlasému mladíkovi na nohy.
„Kdy už řekneš Karin, že se ti líbí?“
„Až se mi bude chtít.“

Naruto se ráno vzbudil v pevném objetí Sakury. Naruto se lehce dostal z jejího sevření a po špičkách odešel udělat snídani.
"Co bych tak mohl uvařit?" přemýšlel vzbuzený Naruto. "Už vím!"
Naruto se okamžitě pustil do vaření rámenu, ale nebyl to jen tak obyčejný rámen. Byl to Narutův vlastní recept, který vymyslel jednoho dne v Ichiraku. Sakura se zrovna vzbudila a když přišla do kuchyně a uviděla Naruta jak stojí u sporáku, kde mu z hrnce vyskakují nudle, myslela, že omdlí smíchy.

„Sadni si,“ ukázala na stoličku, na ktorú si Sakura opatrne sadla. Čo od nej môže Tsunade chcieť? Celú cestu s ňou neprehovorila ani slovo a keď zazrela jej tvár, tak bolo jasné, že sa mračí. Čakala kým si sadne aj Tsunade a určite nemienila rozhovor začať prvá. No Tsunade sa postavila k oknu a pozerala sa von, chrbtom otočená k Sakure.
„Musím s tebou prebrať dôležitú vec,“ začala Tsunade.
Sakura prikývla, ale potom jej došlo, že ju Tsunade nemôže vidieť, a tak povedala: „Áno.“

Přiblížení se Smrti

Kakashi pospíchal, tak rychle jak to jenom šlo, aby mohl doručit zprávy, i když špatné. I pro něj bylo obtížné zpracovat všechna fakta, která měla co dočinění s Narutovým únosem. Stále to nechápal. Kilometry mu ubíhaly a ještě před setměním dorazil do Vířivé. Jak ironické, že cesta z Vířivé jim trvala pár dní, protože předtím nijak nespěchali.

Kakashi sebral papír ze země a přečetl ho, okamžitě mu přejel mráz po zádech. Věděl co musí udělat, nemůže přece nechat jít Naruta samotného, ví že je to past.
„Okamžitě zavolejte Sakuru, Saie a Hara musíme vyrazit za ním! Tohle nemůže zvládnout sám a i kdyby ano nevrátí se živý.“

Obidvoch jej príchod šokoval. Nečakali, že pôjde okolo a uvidí ich. Hinata začala byť nervózna. Ako si to Sakura vysvetlí? Ako jej vysvetlia, že spolu nič nemajú? Bude im veriť?
„Sakura?“ spýtali sa jej obaja naraz.
„Čo to má znamenať?“ spýtala sa zvedavo. Žiadna známka po žiarlivosti. Vtom akoby niekto šťukol vypínačom, „Tak vysvetlíte mi to?“ povedala naštvane a teraz už žiarlivá bola.
Sasuke a Hinata si len teraz všimli, že sa stále objímajú, a tak od seba rýchlo odskočili.
„Tak?“ založila si ruky v bok a dožadovala sa odpovede.

Neverila vlastným očiam a ušiam. Je to naozaj on? Živý a zdravý? Ale ako by mohol byť, keď na vlastné oči videla, ako ho Sasori zabil? Je to vari prízrak? Ilúzia? Nepamätala si , že by ich chytili do genjutsu. Ale nikto predsa nemôže vstať z mŕtvych. Aspoň nie sám. A jej sa ho predsa nepodarilo oživiť. Tak aké je vysvetlenie, prečo tu a teraz Keita stojí a usmieva sa na ňu? Žeby začala blúzniť? Má halucinácie? Nie. Prečo by ich mala mať? Trochu veľa otázok, pomyslela si.
„Si to ty?“ spýtala sa pomaly a potichu.

Zrození legendy I: 10. Kým som bol mimo

Po boji zostalo v aréne hrobové ticho. Nikto nevedel čo si má v tej chvíli myslieť. Niektorí začali dokonca dúfať, že Naruto zomrel a bude konečne kľud. Všetci boli ako primrazení, keď sa pri Gaarovi a Narutovi zjavila postava v čiernom plášti s červenými mrakmi. Hneď sa pri nich objavilo niekoľko ninjov. Osoba v plášti sa postavila a cez pleco si prehodila Naruta.
„Kľud. Len si beriem Kyuubiho Jinchuuriki. Zbavím sa ho a vy si na neho ani nespomeniete.“ Povedal Nagato a uškrnul sa na Kakashiho.

Dúfam, že sa vám bude nový diel páčiť.

Koktám. No keď sa tak nad tým zamyslím, stáva sa mi to skôr pri určitých ľuďoch. Kedysi som koktala stále, no dnes už nie. Dnes už kokcem skôr len mi dvoch ľuďoch.
Až teraz som si to uvedomila. Nekoktala som ani keď som sa hádala so Sakurou, alebo keď som bola hocikedy s Daichim. Kokcem, keď som nervózna, alebo sa mi niekedy zamotá jazyk.