Drama

Meshiki : Momentálně je v Konoze opravdu rušno. Spousta sporů ohledně Hokage, všichni vesničané, dokonce i několik lidí mimo Listovou bylo zasaženo její smrtí. Mnoho pohřbů, truchlení a proklínání. Tokime byla umístěna do věznice a Itachi se do ní též vrátil, ale začala se probírat jeho náprava. Několikero lidí teď Tokime nenávidí, ačkoliv nevědí, jak se věci měly, odsuzují ji a tvrdí, že je pro vesnici hrozba... Když nedávno skončila bitva s Akatski byla opravdu velká spousta raněných a mezi ně se dostala i Ayano.

"Oddělal bych i vlastní rodiče, kdyby mi to přineslo radost a uspokojení!"

Akumu no Raiga

KONOHAGAKURE NO SATO:

Plán je v pohybu

„Můj pane, měli bychom-“
„Ticho!“ okřikl svéhu posluhovače Orochimaru. „Přiveďte Yuichiho.“
Za pár minut přišel do místnosti urostlý muž s mnoha jizvami na obličeji, ale šla jich vidět jenom část, protože od kořene nosu měl obličej zavázaný obvazy, stejně jako jeho ruce a trup.
„Co si přejete můj pane.“ jeho hlas byl sice plný úcty, ale v očích měl zlovětsný pohled. Pořád tikal pohledem po místnosti, jako by byl netrpělivý.

Kotetsu a Izumo drželi jako vždy hlídku na vesnické bráně, povídali si o Narutově střetu s nepřítelem a o jeho nové devastující technice když je vyrušil nějaký hlas.
„Stále držíte hlídku na bráně? Za ty roky se nic nezměnilo.“
„Co, kdo jsi a jak si se dostal přes naše hlídky, odpověz nebo…,“ vystartoval Izumo.
„Izumo, je to dlouho, ale myslel bych, že moji tvář nezapomeneš!“ prohlásila tajemná osoba.
„To snad ne, poznávám tě a začíná to vše dávat smysl.“
„Kdo je to?“ zeptal se Kotetsu

UPOZORNĚNÍ: Povídka obsahuje prvky násilí, které mohou mladším čtenářům (nebo slabším náturám) přivodit šok. Proto raději upozorňuji na tuto skutečnost předem. Situaci sem se snažila zaobalit co nejvíce to jde (vše si víceméně musí čtenář domyslet sám), ale musíte o tom vědět předem.

„Cos to řekl?“ zeptá se ho žena naproti němu ohromeně a obličejem se jí přitom přežene naprosto šokovaný výraz.

Zbytek hodiny Yumiko spíš prospala. Na rozdíl od akademie, kde po spících studentech učitelé házeli předměty, jen aby je probudili, tady to nikdo neřešil. Přece jen si studenti školu musí platit a tak záleží na nich samotných, kolik toho během hodiny poberou. Dokonce i druhá hodina proběhla bez problémů.

Byla přestávka a všichni se spolu vesele bavili. Yumiko seděla znuděně na svém místě. Nejspíš by usnula, kdyby ji nebudily hlasy jejích spolužaček, které seděly před ní.
„Dneska je tu nuda, co holky.“ povídá ostatním Karin.

Tým Sedm s Itachim bloudili po lesích a snažili se vystopovat Naruto, Juubiho nebo Hinatu, ale nikde je nemohli vycítit. I když se ve vesnicích zeptali, jestli neviděli někoho takového vzezření, tak se jim stále dostávalo pouze záporných odpovědí. Měli důvod Naruto najít. V podstatě je všechny zachránila a oni byli její přátele, proto ji měli rádi.
„Hledáme ji celé týdny a pořád ji nemůžeme najít,“ stěžoval si Sasuke.
„Ale pořád je lepší ji hledat, než jenom tak nečinně sedět na zadku,“ řekla mu na to Sakura.

Cesta do pekla

Naruto seděl nikde a čekal, a co se stane. Muselo s něco stát, protože byl unesen. Předtím než se to stalo, použil více sil než kdy předtím. Ale čekání mu přihrávalo šanci, že se mu síly vrátí dříve, než si s ním bude chtít jeho únosce znovu promluvit. Naruto neměl ani strach a to bylo na celé situaci nejvíce zvláštní, protože normálně by ho měl mít.

Zrození legendy I: 9. Jinchuuriki vs. jinchuuriki

Bylo mírně zatažené odpoledne. V Konoze se konal poslední souboj chuuninské zkoušky. V aréně proti sobě stáli dva ninjové. Jeden z nich byl rudovlasý ninja ze Skryté Písečně a druhý blonďatý ninja ze Skryté Listové. Oba dva si byly tak podobní. Byly to syni dvou kágů, jinchuuriki, obdařeni obrovskou mocí, nenáviděni svým okolím. Ovšem měli něco rozdílného. Jeden bojoval pro sebe, zato druhý pro své přátele. Jeden byl ovládán svým démonem, druhý byl uznáván svým démonem.

Sakura a její tým zabalili tělo mrtvého vesničana a vydali se na cestu zpět do Konohy. Přesně podle plánu zůstal Naruto se svým týmem ve vesnici, aby mohli pokračovat v pátrání.
„Něco vás trápí pane starosto,“ zeptal se Naruto.
„Pokud to co říkáte je pravda, neměla by se vesnice připravit na nečekaný útok? Nemáme opustit své domovy a uchýlit se někam do bezpečí, co třeba do Konohy tam je bezpečno nebo ne?“ ptal se starosta s rozechvělým hlasem.

Úvod

Mír mezi vesnicemi trval už nějakou dobu. Z toho důvodu bylo den ode dne míň a míň misí. Nováčci přestávali mít možnost pořádně potrénovat své techniky a získávat zkušenosti z bojů. Konoha proto zavedla dvě nové školy, které se zaměřovali právě na takové lidi. Jedna z nich dokonce dokáže žáky kompletně připravit na chuuninské skoužky. Bohužel tato škola je zároveň placená.

1

Situácia na bojovom poli sa od začiatku bojov rapídne zmenila. Dvojičky držali svojich súperov v bariérach, no tí sa nemienili len tak vzdať. Ich blesková guľa, ktorú si prichystali, ich bariéry neprerazila, ale bolo otázne či zvládnu aj ďalšiu. Ak ich prerazia, tak budú nechránení a budú mať málo chakry. Preto musia prísť na spôsob, ako ich zničiť vo vnútri ich bariér.
„Hej, Shinichi,“ ozval sa zrazu Seiichi, „dostal som jeden nápad!“
„No tak to vyklop, nie?“
Seiichi si odfrkol. „Tak ma pozorne počúvaj, ty hlúpa palica.“

„Sakura,“ povedal Sasuke namiesto pozdravu a znel dosť znudene, „čo tu chceš?“
Sakuru Sasukeho chladný prístup nezaskočil ani neprekvapil. Iba sa naňho usmiala a povedala: „Doniesla som ti večeru,“ a pozdvihla tašku, aby ju videl.
„Už som jedol,“ odbil ju a dúfal, že sa otočí a pôjde.

Za trest!

Tým Sedm před několika hodinami, konečně mohl opustit Vířivou. Všichni se těšili domů do Listové, ale nijak nepospíchali. Naruto však nesdílel nadšení zbytku svého týmu. Trápili jej trápení jeho sourozenců, které sotva objevil a už o ně mohl přijít. Nikki se ztratil úplně, ale o to horší byla situace s Nami, protože si vyslechla vše, co ani sama nechtěla slyšet. Naruto vzpomínal na to, co se událo včera večer, když si Nami vyslechla Narutův rozhovor s jejich mámou.

Byla sama někde v lesích se stvořením, které toho moc nenamluvilo. Bála se ho a zároveň jej i milovala, tak moc jako nic jiného na světě. Hinata hledala jakoukoli stopu, která by pomohla vrátit Naruto. Pomáhala najít Juubimu jeho vzpomínky, ale čím více nad tím uvažovala, tak se té představy bála. A Juubi o tom všem věděl, Hinata před ním nemohla nic utajit.
„Řekni Juubi, to se nevzpomínáš vůbec na nic?“ Zeptala se Hinata.
„Myslím si, že tebe si pamatuju,“ odpověděl Juubi.

Vrčanie.

Kyuubi otvoril oči. Krvavé dúhovky plápolali v tme ako pár pekelných sviecí. Jeho väzenie bolo ponorené v tichu a samote.
Čas tam už dávno zastal. Deň či noc, na tom viac nezáležalo.
Čo za muky, čo za strašné muky! Chvosty mal stiahnuté ťažkými reťazami, laby prikované k zemi. Cítil, ako sa mu chladný, zhrdzavený kov zarezával pod kožu. A čo viac, jeho beztak prázdny výhľad tienili vysoké mreže.

Zrození legendy I: 8. Akatsuki na scéne

„Na čo myslíš,“ ozvalo sa za Nagatom. Otočil sa a uvidel svoju spoločnicu Konan. Povzdychol si.
„Premýšľam koho poslať do Konohy pre Naruta.“ Konan chytila Nagata za plece.
„Určite pôjdeš ty a Itachi. Nad tým nemusíš ani premýšľať, ale zároveň, nemôžeme sa tam odjaviť všetci, že?“ Nagato prikývol. Pozrel sa jej do očí a v ten moment sa rozhodol.
„Obito,“ povedal. Pred ním sa zjavila spomínaná osoba.
„Nagato.“

HARUKAZE GAI - O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI:

Raiga sledoval shromážděné davy uvnitř slavnostní síně feudálního paláce a jen vedle něj tiše stojící Sakura zaslechla jeho "puuur", tedy jakési kočičí zapředení, které nejspíš vyjadřovalo vrchovatou spokojenost. V Raigových očích poskakovaly nezbedné jiskřičky šílenství tentokráte neznamenající touhu něco zabít, ale naopak znamenající vrchovatou spokojenost "kočky, která dostala extra porci žrádla od svých podřízených". Raiga se s úšklebkem natočil na Sakuru a tiše prohlásil:

Zrození legendy I: 7. Třetí zkouška začíná

Bylo nádherné odpoledne. Slunce jasně svítilo, na obloze bylo pár mráčků, které si volně pluly po obloze. V Konoze probíhaly přípravy na poslední chouninskou zkoušku. Aréna byla připravena, pro nápor lidí. A učitelé pečlivě připravovali své studenty. Ovšem jeden z nich ležel na louce kousek od vesnice. Pozoroval mraky a přemýšlel o budoucnosti.