Humor
Na světě jsou dva druhy lidí, mnul si Kidomaru všechna tři pravá ramena, která mu Kabuto před chvílí nahodil zpátky do kloubů. Jedni jsou ochotní se o slivovici podělit a druzí jsou zlá lakomá Tayua.
Cesta ninji, 3. část- Klan
Kráčela jsem vedle Kakashiho a nervózně si kousala ret. Srdce mi zběsile tlouklo a myslí mi vířili tisíce myšlenek. Mířili jsme k sídlu klanu Inuzuka. Bála jsem se.
Doufala jsem, že konečně najdu svůj klan a že to není nijaký omyl. Byla jsem neskutečně vděčná Páté, která mi uvěřila a také Kakashimu, který se mě ujal. Těšila jsem se na seznámení s Tsume, ale zároveň jsem se bála, že mě nebude mít ráda.
[hide=Prosíme o přečtení]Jedná se o naši zcela první spoluautorskou povídku. Pro tentokrát jsem spolupracovala se Suikenem. Na povídce jsme pracovali rovnocenným dílem, ale bohužel je celá jen v jednom jazyce - a to českém. Celý výtvor původně vznikl jako pouhá hra, při které jsme se střídali po jednotlivých větách a později po úsecích. A protože by bylo časté střídání jazyků příliš matoucí, poprosil mne Suiken, abych celou povídku přepsala do jazyka svého. Proto je teď nemožné poznat, kterou část kdo tvořil.
"Inkubační doba je dva měsíce," dodal táta.
Rinji je v nemocnici. Dva měsíce bez Asumy.
Už teď mi chybí.
"A ještě něco. Budeme tu muset ubytovat všechny lidi, se kterými jsme se stýkali."
Dva měsíce bydlení s týmem!
"Včetně Toria."
Shimata.
Ten drzý líný spratek mi tu tak chyběl.
"A co Kankurou?" zeptala jsem se.
"Ten se stýkal s Toriem. A předávali jsme mu ho osobně."
Tak, naša paródia na členov organizácie Akatsuki zasa našla pokračovanie! 
S chtíčem po moci netrpělivě čekala, co dalšího jí démon poví. Ale on jako by schválně mlčel a neříkal zhola nic. Jaké mělo jeho chování význam, proč ji tak trápil, vždyť jí přece šlo o každou vteřinu. Ztrácela tu trochu trpělivosti, kterou ještě měla. Byla rozzlobená více a více a její hněv začal ohýbat prostor okolo ní, ale ještě ani zdaleka nedosahoval svého maxima. A její hněv se stával její silou.
[hide=Niečo z tvorenia našej tvorby - Od Sabaku a Hikari]:) Chceli sme vás trocha pobaviť...pár screenmi z našeho skypovania. 
Prosím pekne na fotke v hornom pravom roku ukazujem Hikari obal, v ktorom mi prišla čelenka Listovej
Cesta ninji, 2. část- Hokage
Po několika sekundách mě do místnosti pozval tvrdý ženský hlas. Až jsem se ze síly toho hlasu zajíkla. Vzala jsem za kliku a chvíli jsem váhala. Má to vůbec cenu? Přijme mě? Klid! okřikla jsem se a rázným krokem vešla do místnosti. Má odvaha mě náhle opustila. Ta ženská je děsivá!
"Co potřebuješ?" zeptala se mě nesympatická blondýna.
"Hokage-sama?" otázala jsem se nejistě. Blondýna si mě nejistě měřila.
"Ano. Co potřebuješ?" zeptala se znovu a já hledala slova.
Okašlaný je! Kto sa oňho vôbec zaujíma? Ja nie! Už viac nikdy! Vôbec, ale vôbec ma nezaujíma...
„Mhmhmhhm!“ mumlal Naru ešte s plnými ústami.
„Najprv prehltni, potom hovor, ty nevychovanec.“ napomenul ho Takehiko pokojne konzumujúc vlastnoručne pripravenú večeru. Keď konečne prehltol, zrozumiteľne vyjadril svoju predchádzajúcu myšlienku:
„To je výborné-dattebayo! Kde si sa tak skvelo naučil variť?“ hovoril a oči mu priam svietili od gurmánskeho zážitku.
Tokime : Nevěděla jsem, zda se mám rozkřičet ještě víc, rozbrečet, či cokoliv jiného, ale vztek se ve mně nahromadil v neskutečné formě. Začala jsem zářit, doslova. Srčela ze mě temněmodrá aura, spíše chakra, že? Yoru mě pozoroval s nečitelným výrazem. Bylo mu to fuk. Prostě Rinkimiriho zabil a je mu to jedno. Zuby jsem zatnula, až mě z toho začala bolet hlava. Téměř jsem nedýchala. Zvedl jedno obočí a mě škublo vzteky v rameni. Na mém těle se objevily bílé řetězy. Zahleděla jsem se na ně. Nebyl to kov, pouze chakra. Zatnula jsem svaly a snažila se dát paže od těla. Řetěz mě spálil na kůži, ale bylo mi to jedno.
V půlce cesty Naruto s Hinatou přibrali Kyuubiho.
„Kudy?“ zakřičel zadýchaně Naruto a sotva na něj pohlédl. Kyuubi zabočil doprava a Hinata s Narutem ho následovali. Bylo jim jasné, že to nemůžou stihnout, přesto však byli zklamaní, když ulička zela prázdnotou.
„Nestihli jsme to,“ vydechla Hinata, kterou ti dva zasvětili během cesty. Kyuubi neřekl nic. I tak to bylo deprimující, když to řekla Hinata, tak proč by to měl opakovat? Naruto si však odmítal připustit, že selhal.
Celá skupinka stála a podozrievavo hľadela na miesto, kde pravdepodobne bola záhadná postava.
„Kto ste? A čo tu chcete?“ ozvalo sa po chvíli z toho miesta. „Ninjovia z Konohy tu nemajú čo robiť. Ak ste ma prišli z niečo obviniť, som nevinný.“
„Pokoj, prišli sme v mieri.“ povedal Shi a spravil krok k onému stromu. „Hľadáme kamaráta určitého rybára, ktorý žije neďaleko. Nechceme žiadne problémy. Len nám povedzte, kde je a my...“
Jednou ráno šli Kiba, Hinata a Shino do akademie a Kiba najednou povídá: „No ne, děcka, koukněte se támhle, to je nový plakát!“
Hinata se Shinem samozřejmě neotáleli, vždyť to je jejich oblíbený film a považte, v Konoze se promítá jednou za Mlžňácký rok a zase jenom válečný zpravodaj. A jak tak stáli okolo barevného plakátu, s nápisem Válečník ze země démonů, dospělí pět yenů, děti za polovic, najednou jim pod nohama prolezl Akamaru a štěkal a vyl jako na lesy, až sousedé otvírali okna a házeli po něm sandále.
Cesta ninji, 1.část- Za zdmi Listové
Je to tady, znělo mi hlavou. Stanula jsem právě před branami Listové.
Rodiče mi o této vesnici vždycky vyprávěli. Říkali, jaká je to úžasná vesnice, že se pro každého najde nějaká mise, a že její obyvatelé jsou mírumilovní. Ne jako v naší vesnici. Když jsem odmaturovala a stana se geninem, začalo to naplno. Vždy, když jsem měla vyrazit na misi, třásla jsem se strachy, abych nedostala výprask.
„Auuuuuuuuu!“ Zakričal Deidara od bolesti pri pohľade na drobného krvilačného okrídlenca, ktorý sa mu zahryzol do ruky. Svojim krikom však vystrašil ešte viac potomkov Lorda Draculu, ktoré zleteli zo stropu a predierali sa cestou von priamo cez Deidaru. Rýchlo si všimol lietajúcu armádu drobných okrídlencov a než stihol unáhlene zareagovať väčšina už odletela. Deidara vedel, že sa mu čas pomaly kráti, preto musel konať. Z vlasov vymotal netopiera, a toho ktorého mal zahryznutého do ruky striasol mávnutím pomedzi davom prelietajúcich netopierov.
Na světě jsou dva druhy lidí, myslel si Sakon. Jedni svému šéfovi musí podlízat, úplácet ho a případně s ním spát. A ti druzí mají to -rvený štěstí, že jsou roztomilá chlupatá koule, sdílel se svým dvojčetem myšlenky Ukon.
... bez openingu
