Humor

Minarin pohľad

Zarazene sa na mňa pozrel.
"Len jednu!" zamračil sa.
"Tá druhá postel má byť pre Hikari..." prevrátila som oči.
"Ty si na mňa prevrátila oči?!" cítila som, že sa na mňa diabolsky usmial cez masku, "za to ťa zbijem po zadku!" Začal sa ku mne približovať, ale keď bol odo mňa na meter, odstrčila som ho katanou.
"Žiadne dotyky. Zabudol si?" usmiala som sa.
"Máš štastie," ustúpil.
"Takže, Hokage –sama, môžem tu zostať?" pozrel sa jej smerom.

V jednom zalesněném údolí chráněném za všech stran strmými skalami, stál na kraji louky všem dobře známý dům velký jako palác označovaný jako sídlo nejvíce hledaných nuukeninů, zkrátka sídlo organizace Akatsuki. A v tomhle sídle se v jednom pokoji nazývaném jídelna právě scházela již zmíněná organizace, aby probrala své zločinecké plány. Po poradě zrzavý vůdce promluvil.
"Jak je na tom vlastně ta malá holka? Už je připravená na výslech?"

V Akatsuki byl neskutečný nepořádek. Ale to byl ostatně vždy. Nynější nepořádek byl zvláštní tím, že nepanoval v Deidarově pokoji. Nepanoval ani v ostatních pokojích, alespoň ne tolik, jako obvykle. Ale u Deidary by se téměř dalo říct, že byl pořádek. Pořádek ovšem nebyl v mysli majitele tohoto pokoje. Ten seděl na židli a mluvil. Na jeho posteli byla rozplácnutá jeho sestra. Celý tento výjev připomínal návštěvu psychiatrické léčebny.

„Sasuke! Sasuke!“ někdo mě volá. Vím, kdo to je. Vím to moc dobře. Ale nemůžu se přinutit si vzpomenout. Ten hlas… V tu chvíli se proberu.
„Snídaně! Sasuke!“ volá na mě můj bratr Itachi. Ale není to ten hlas.
„Už jdu! Vždyť nikam nespěcháme, ne?“ odpovídám rozmrzele.
„Já ne!“ tlemí se Itachi když vejdu do kuchyně, „ale ty asi jo.“
„Fajn, půjdu otevřít!“ řeknu, když vidím, že jeho pohled směřuje na dveře. Moc dobře vím, kdo za nimi stojí.

:)

Tak a máme tu posledný diel, s ktorým som neni spokojná. Neviem si pomôcť ale príde mi to tam zvláštne, no keď som to začala prepisovať, bolo to ešte horšie.. Gomen...
Ale každopádne by som sa veľmi chcela poďakovať všetkým, ktorý si ju prečítali Arigato. Teší ma to!

Jeho pery sa stretli s jej perami. Hinata sa nesmelo pritisla k Narutovi. Potom sa od seba odtiahli a ona sa jemne a šťastne zachichotala. Zvyšok večera strávili prechádzkou po vyzdobenej predvianočnej Konohe...

„Hlavně nám pomozte vymyslet, jak domů!!!“ naštval se Neji.

„Fajn,“ pípl Konohamaru a přestal brečet.
„Búúúúúúúúúúú, škyt, búúúúúúúúú,“ pokračoval Naruto.
„Hele, Naruto, Konohamaru už jaksi nebrečí.“ upozornil Naruta Sasuke.
„Fakt?“ zastavil Naruto slzy a rozhlédl se kolem. Když spatřil Konohamara, jak se na něj tlemí, zrudnul jako rajče a vypadal, že kdyby tam bylo nějaké okno, tak z něj skočí.

„Itachi, běž zanést zajatkyni jídlo a máš z ní vymámit nějaké informace. Pein tvrdí, že jsi na to machr a nikomu jinému se to zatím nepovedlo," předala úkol Mira a sedla si na postel. V jejím pokoji na druhé posteli ležela stále modře světélkující Tory, jejíž stav se spíš zhoršoval, a vedle ní jako obvykle seděl na hlídce druhý Uchiha.
„A jak že se to vlastně jmenuje?" zeptala se Itachi.
„Shutabu," obrátila jeho sestra oči v sloup.
„Jaká zajatkyně?" zeptala se Tory, která se právě vzbudila.

Byl šokovaný, jeho nepozornost ho mohla stát hodně. To že tu nechal svůj kunai, bylo jako nechat tu svůj podpis. Takovou chybu nikdy v životě neudělal. Ještě několikrát prohledal celé místo. Znovu si potvrdil skutečnost, že jeho zbraň někdo sebral. Pokud někdo ví jak to použít… Může mě vystopovat… Ne, ne, myslím na to nejhorší. Proč by někdo chtěl najít jeho majitele? Shinobi si ho nechá, civilista prodá… Je to v pohodě. Navíc se k němu přenést nemůžu, prozradil bych se sám.

Kľakol som si na kolená snažiac popadnúť dych. V pľúcach som cítil tlak a bolesť, ktorá sa každým nádychom stupňovala, až som mal pocit, že sa zadusím. Vzduch sa mi zasekával v hrdle čoraz častejšie. Cítil som sa slabý. Pridržiaval som sa rukami o zem, pričom sa mi nekontrolovateľne triasli.
Štipľavý zápach prenikal do pľúc a ďalej sa šíril do celého tela ako jed. Ledva som si cítil prsty na rukách, boli ako ľad.
* Takto nie...* pomyslel som si. *Takto to nemôže... skončiť.*

„Sasuke!“
„Ano, tati?“ otočilo se na svého otce sedmileté dítě.
„Doneseš tento balíček strýčkovi Madarovi, který bydlí za lesem.“
„Je to mise?“ zeptal se malý kluk nadšeně. Fugaku mu to odkýval, aby se tam Sasukemu chtělo. Nejmladší Uchiha si vzal balík a vydal se na cestu.

Po chvilce už poskakoval po lesní cestičce a šťastně si prozpěvoval:

„Do pr*ele“ ulevil si Kakashi.
„U-umm, Kakashi sensei?!“ oslovil ho Naruto. „Děje se něco?“
„Ne, ne, jen nevím, kam jdeme. Ale to můžu samozřejmě hned napravit, jen se musíme vrátit do Konohy, líp to naplánovat a…“ začal Kakashi.
„Fajn, panstvo a damstvo, otáčíme to!“ vykřikl Naruto na ostatní zúčastněné.
„Tak jsem vás konečně dohnal!“ funěl Chouji, který si konečně obstaral dostatečný počet brambůrek. Shikamaru, Sakura, Ino a Sasuke, byl tam samozřejmě taky, se začali nehorázně chechtat.

"Kde jsme to minule skončili? Á ano, už vím, tak poslouchejte."

„Klick.“ Malinké cvaknutí.
„Svist“ Panika mi vířila mozkem. Nepřemýšlím. Vrhám se směrem k Narutovi, na kterého míří druhý z obřích shurikenů, no sensei Iruka je rychlejší. Přilepím se mu na záda jako pijavice, ovšem s tím rozdílem, že on má hlavu u Narutovy hlavy a já, no u těch zadních partií. Tři. Zavři oči Yamako. Dva. Bude to bolet? Nejspíš jo. Jedna...
„Mlask, křup.“ Zvuk oceli projíždějící masem a pak kostí.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se černovlásky Kiba.
„Ano, jsem,“ odvětila mu, „já jsem ráda, že znám svoji pravou identitu. Vždycky mi bylo divné, že nemám svého ninkeina a na jedné misi jsem probudila sharingan. Dávala jsem to za vinu nějakému bláznivému genu a náš tým to držel v tajnosti. Ale teď, teď už pro to vysvětlení mám. Jsem Uchiha.“ domluvila a usmála se na kluka s kočičíma očima.
„Proč jsi mi o tom neřekla Ni, proč?“ zeptal se jí. Otázka značila ublížení.

Otáčali sa vôkol a vyzerali zmätene. Vôbec si neuvedomovali, že boli niekoľko dní mimo času a nehybní. Vysvetľovať im to nikto nemienil, veď kto by to pochopil?
„Videli ste ten záblesk?“ spýtala sa žena, ktorá bola zástupkyňou riaditeľa na škole a pozerala sa na portál. To bolo zrejme to posledné, na čo sa pamätali, keďže všetci súhlasne prikyvovali a hmkali.
„Budeme to hrať s nimi,“ navrhol Keita a poobzeral sa. Nikde nevidel Riko ani dvojčatá, „kde sú?“ zmätene sa spýtal.

Naruto sa energicky postavil a Hinata pokojne pristúpila k nemu. Naruto sa na ňu usmial a chytil ju za ruku...

„Tak vyzerá to tak, že sme ostali sami, “ napil sa Kankurou čaju.
„Tým mi snáď chceš naznačiť, aby som išiel s tebou tancovať? “ Gaara sa spýtal na pol pobavene a na pol vystrašene.
„Nie, ja... prepáč mi to, aký som bol teraz za tie posledné tri dni.“
„Z čoho si bol taký podráždený? “ opýtal sa mladší brat.
„Inuzuka...dlho sme sa nevideli...strašne dlho a ja neviem ako sa k nej správať.“

Bylo časně ráno. Tedy... no, řekněme to jinak. Na Shikamara bylo časně ráno. Ve skutečnosti bylo kolem jedenácté hodiny dopolední. Shikamaru tedy ležel v posteli a pochrupoval, když se dveře do jeho pokoje rozlétly. Ve dveřích stál Naruto, vlasy rozčepýřené, teplákovka naruby a bez čelenky.
"Vstávej! Kakashi-sensei dostal senza nápad! Jdeme na výlet!" ječel.

"Vždyť je ještě skoro tma..." bránil se vzbuzený.
"Je skoro poledne!" nedal se blonďáček.
"No vždyť!"
"Vypadni z tý postele!"
"Tak ty vypadni z mýho pokoje!"

Kým začnete čítať, rada by som Vás upozornila, že : Sasuke nikdy neopustil Konohu a celý Uchiha klan je nažive.

Zobudili ma ostré slnečné lúče, ktoré mi svietili priamo do tváre. Ubolene som vstal a dovliekol som sa do kúpeľne. Osprchoval som sa a keď som vyliezol zo sprchy a pozrel do zrkadla, neveril som vlastným očiam.
„Do r*ti!“ Kde sú moje krásne čierne vlasy? Namiesto nich mi teraz z hlavy trčalo blonďavé hniezdo. Toto je zlý sen! Modré oči, čiarky na lícach... Dokonca aj hlas mám ako on! Nie, nie, nie! Za noc som sa zmenil na Naruta!

[b]Zdravým všetkých čitateľov, ktorý sa rozhodli čítať pilotný diel mojej novej série „Hokage no Uchiha“. Som nesmierne rád, že ste otvorili práve túto poviedku a budem sa snažiť zo všetkých síl, aby sa vám táto séria páčila. Verím, že na svoje si prídu fanúšikovia humoru, fantasy, tragédie, romantiky a aj tajomna.
Dúfam, že sa vám poviedka i séria zapáčia a za všetky komentáre, kritiku, postrehy i hodnotenia vám budem veľmi vďačný, pretože nič nepoteší autora viac, ako hodnotenie a vyjadrenie čitateľov.

Na světě existují dva druhy lidí, přemýšlel Kabuto, když kolem druhé odpoledne našel sáček něčeho, z čeho si zaimprovizoval včerejší snídani. Jedni potřebují ke správnému fungování pravidelně a zdravě jíst, míst svůj zdravý režim, sportovat a držet diety. Druzí potřebují každý den pětkrát silné kafe nebo přelouhovaný čaj a jednou za čas ukrást někde instantní polévku a horkou vodu.